V neděli 25.08.2019 se na Jeleních Vrších konaly Jelenovršské slavnosti se setkáním pohádkami z obou stran Šumavy, setkáním s folklorem, setkáním s country music a se setkáním s plavením dříví.
„Vypadá to jako vstup do zakletého zámku“, říká vypravěč pohádek Helmut Wittmann o horním portálu plavebního tunelu u Jeleních Vrchů, kde slavnosti v 11 hodin a jedenáct minut otevřel plavební ředitel Hynek Hladík a přivítal posluchače a diváky, kapelu Libín-S a také pohádkovou babičku Helenu Svobodovou z Prachatic a skřítka ze Solné komory Helmuta Wittmanna.
Když Helmut zatroubil na bílý volský roh na znamení, že se začne vyprávět, ozvalo se mezi diváky: „Ještěěě!“
První pohádka byla Prolhaná. A že prolhaná byla doopravdy. Jen Helmut s Helenou se nemohli dohodnout, odkud ta pohádka je, Helmut říkal ze Šumavy, „aus dem Böhmerwald“, Helena zase, že je ze starého Rakouska. Možná mají pravdu oba. Vždyť Šumava je nejen česká, ale také rakouská a bavorská, a ve starém Rakousku bylo i České království.
Druhá pohádka, byla opět šumavská, byla O uhlíři a kouzelném mužíčkovi. Uhlířů bylo na Šumavě hodně i v okolí Nové Pece, možná i proto se na obecní znak a vlajku dostal symbolický milíř.
Autorem poslední pohádky z první „porce“ pohádek je šumavský spisovatel Ivo Stehlík z Volar, byla o vodníku Žbluňkalovi ze Schwarzenberského plavebního kanálu.
Další dění slavností se přesunulo ke křižovatce na Jeleních Vrších. Děti se zapálené pochodně za doprovodu krojovaných babiček, strýců a tetiček přešly od křižovatky k pódiu, kde zapálily „festivalový“ oheň.
Ono zapálení bylo návratem ke starým, možná keltským tradicím. Možná to všichni viděli, ale neslyšeli, co děti brumlaly:
„Ve jménu vody, ve jménu země, ve jménu ohně, ve jménu lásky ať hoří tento oheň přátelství!“
Oheň pak hořel během celého odpoledního programu.
Na pódium nastoupil folklorní soubor Libín-S Prachatice s úvodním tancem Bavorov. Za plotem dění na pódiu pozorovala jedna z nejstarších občanek České republiky, my o ní mluvíme jako o babičce, loni v říjnu jí bylo 106!
Sotva Libíňáci dotancovali, začaly se po pódiu honit děti. „Co se to tu honíte!?“, volala na ně babička Jana v jihočeském kroji. „My chceme taky tancovat!“, zazněla společná dětská odpověď. „To si musíte zavolat babičky!“, na to Jana. „Babičkóóó!!!!“ A spolu s babičkou Janou se přidaly hned dvě babičky Helenky (v souboru jsou v současnosti hned tři Heleny – primáška, tanečnice a bývalá vedoucí souboru). A daly se do hravého tance – Ševce. Ještě teď mi ta melodie zní v hlavě. Holčičky si pak ještě zatancovaly s panenkami. To malý Péťa stál stranou.
Libín-S Prachatice předvedl svůj tanec Plavci. Soubor vystupuje již dvě desítky let u Schwarzenberského plavebního kanálu, není tedy divu, že přišel s tancem, který prakticky vysvětluje, jak se stalo, že hlavním bodem činnosti souboru je tak dlouhou dobu hranice překračující projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Schwarzenberský plavební kanál byl postaven proto, aby bylo možné dopravovat ohromná množství šumavského palivového dřeva do tehdejšího císařského hlavního města Vídně. Dřevo se plavilo nejprve plavebním kanálem, potom po řece Große Mühl až k ústí do Dunaje. Tam bylo třeba dřevo vytáhnout z vody a připravit ho k další dopravě na lodích do Vídně. Bylo na to třeba 300 až 350 plavců, tolik volného personálu v okolí nebylo, proto přicházely pravidelně celé skupiny z jižních Čech, mladých mužů a žen, aby pracovali tvrdě od časného rána do večera. Po práci, místo aby padli unaveni do postelí, vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, večer se hrálo, zpívalo, ba i tancovalo. Jistě se i vyprávěli.
A Libín-S Prachatice přivedl opět ke kanálu folklor, písničky, melodie, tance, i pohádky. Po tanečním pásmu plavci pozvali Libíňáci diváky na parket, aby si společně zatancovali Doudlebskou polku.
Na pódiu vystřídali folklorní soubor husinečtí Husmeni.
Proti bývalé hájovně u plavebního kanálu měla zanedlouho začít ukázka plavení dříví. Plavební ředitel Hynek Hladík již začal vyprávět o historii Schwarzenberského plavebního kanálu. Pravda, byl tu problém, v kanálu prakticky nebyl voda, jen na dně tu a tam byla louže. Že by vodník Žbluňkal přece jen dělal problémy kvůli roztrhanému vodnickému prádlu, jak o tom psal Stehlík? Nebo je prostě sucho, není voda? Bude dnes vůbec plavení dřeva? Děvčata na břehu utrhla kapradí, pak dělala zvláštní pohyby rukou nad korytem kanálu. Plavební ředitel máchání rukama okomentoval: „Čarodějnice, čarujete, zaříkáváte? To musíte pořádně kroužit tím kapradím a zaříkávat! Jistě to pomůže, musíte být ale vytrvalé!“ Kroužit rukama s kapradím začala i maminka děvčat. „Vytrvalost, nezapomeňte, čarodějnice!“
Najednou se ozývá od křižovatky volání: „Už je to tady!“ „U mne zatím nic!“, poznamenal plavební ředitel. Opravdu, zatím jen louže na dně.
Ale po chvíli už volal: „Čarodějnice, byly jste úspěšné, voda je tady!“
U stavidla nedaleko soutoku Starého a Nového kanálu byli již připraveni dva plavci v modrých vestičkách s logem Schwarzenberského plavebního kanálu se žlutými kytkami za klobouky – Pavel a Standa.
„Ještě chvíli počkáme, ať se nám pořádně naplní koryto!“, poznamenal plavební ředitel k plavcům.
Přichází čas na plavební rozkaz:
„Plavební rozkaz č.6/2019 k provedení ukázkové plavby dříví Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 25. srpna 2019 na Jeleních Vrších. Plavbu nařizuji provést od domu čp. 13 na Jeleních Vrších zhruba 9 sáhů před hranicí prvního a druhého úseku za můstek ve vzdálenosti cca 191 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku. Splaveno bude zhruba 1/4 sáhu palivového dřeva. Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím. Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni. Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.
Hynek Hladík, plavební ředitel
Dáno v Prachaticích dne 3. srpna LP 2019.“
„V celé Evropské unii je zakázaná dětská práce, u nás u Schwarzenberského plavebního kanálu je žádoucí. Malí plavci, začněte vhazovat dříví!“ Hned u dřeva byla připravena děvčátka v krojích, ona tahle slova čekala. A přidávaly se další děti. Za chvilku již čtvrt sáhu dřeva byl na hladině.
Plavci Standa a Pavel otevřeli stavidla, kalná voda se prudce rozeběhla a nesla polena a štěpiny ke svému cíli. Pavel se opřel o plavební hák a za jeho pomoci přeskočil z pravého břehu na levý a spolu se Standou se vydávají rychle za poleny, za dalšími úkoly.
Chvíli potom, co polena zmizela za obloukem kanálu, spustila kapela Libín-S Prachatice před stodolou domu čp. 13. Bylo to pozvání na druhou porci pohádek z obou stran Šumavy.
Za nedlouho ve stodole již pohádková babička Helenka a skřítek ze Solné komory Helmut stojí před malými i velkými posluchači. Helena připomněla, že před více než dvaceti lety začala spolu s Helmutem vyprávět pohádky.
„Vyprávěli jsme nejen u Schwarzenberského plavebního kanálu, ale také v Kremsmünsteru pod velkým jínanem, v lyžařském středisku Kasberg, v bavorském skansenu ve Finsterau, v městské hale ve Welsu, v lineckém rádiu a na mnohých dalších místech!“ Znáte pohádku O zvláštním zvířeti? Že ně? Škoda! Právě tou Helena s Helmutem začali.
Další pohádka je z dílny Helena Svobodové – O Frantovi Hoškovi. Ani tu neznáte?
Ale Hrnečku, vař, ta je přece jedním z klenotů českých pohádek, tu jistě! Představte si Helmut, když jel sem, tak projížděl přes ves, kde kaše vytekla až na náves, kde se sedláci, když jeli z pole, museli se kaší prokousávat, tak trochu té kaše nabral a přivezl ji sebou, aby děti, ale i jejich rodiče, babičky a dědové, mohly tu kaši, která je tak sladká, chutná jako mandle, po vyprávění ochutnat. A opravdu, ta kaše chutnala! Mňam!
Na pódiu se rozehrál, rozezpíval a roztančil folklorní soubor Libín-S Prachatice. Libíňíci si přivezli sebou koně, nebyl to ale obyčejný kůň, ten libínský uměl i tancovat.
Pak přišel závěrečný tanec V Prachaticích.
Pak již opět naladili Husmeni, které pak přerušil déšť. Jelenovršské plavecké slavnosti skončily uplakaně.
Přesto to byl pro všechny účastníky úspěch. Sem na Jelení Vrchy přijeli li¨¨turisté ze všech koutů České republiky, ale také z Bavorska a z Rakouska, možná i odjinud.
Jelenovršské slavnosti byly součástí projektů folklorního souboru Libín-S Prachatice, z.s., Schwarzenberský plavební kanál – předání znalostí nové generaci, který je spolufinancování z prostředků Evropské unie – Fondu malých projektů Rakousko – Česká republika 2014 – 2020, a Setkání s tradicí na Schwarzenberberském plavebním kanálu, spolufinancovaného z grantu Jihočeského kraje a daru obce Nová Pec.
