Počasí v sobotu 13. května ráno bylo uplakané, z okna nebyl vidět vrchol Libína, byl schovaný v hustých mracích. Kdybych se měl vsadit, jak program dne dopadne, asi bych, Bohu žel, vsadil bych se, že asi ne dobře. Za vlhka, za deště nejde hrát, houslím vlhko nesvědčí, ani ostatním hudebním nástrojům kapely Libín-S Prachatice. Na druhé straně, na vlastní plavení bude vody dost!

Skoro celou cestu do Volar bylo třeba jet se zapnutými stěrači. Na Rozvodí, když se silnice sklopí do volarské kotliny se obvykle objeví hraniční hřeben, dnes byl ale v mracích, zahájení plavební sezóny má být na severním úbočí Plechého. Stále nic optimistického!

Krátkou zastávku jsem si udělal v Březové aleji u Volar. Neprší, nemží, jistá naděje tu je, ale Jelení Vrchy jsou skoro 870 m vysoko, budou asi v mracích. Projel jsem Novou Pecí, vydal jsem se po silničce na Jelení Vrchy. Asi tři kilometry za Novou Pecí se v údolí Jezerního potoka ukázalo rozsáhlé jezero vzniklé díky práci vodního stavitele bobra. Hraniční hřeben je stále v mracích.

Silnička na Jelení Vrchy je suchá, tady v posledních hodinách nepršelo, ani nemžilo. Třeba všechno dopadne dobře.

Už jsem skoro v cíli na Jeleních Vrších. V místech, kde byly skoro 200 let podle silničky domy, kvetou třešně.

Na křižovatce na Jeleních Vrších už je „rozbalený“ stánek Libín-S Prachatice, několik lidí popíjí své nejspíš první dnešní pivo. Neprší, nemrholí, ale ty mraky mají ošklivou barvu, může to přijít každou chvíli. Snad ne!

O půl jedenácté, o půl jedenácté přijíždí dvě rakouská auta – Gotthard Wagner, s ním u Schwarzenberského plavebního kanálu spolupracujeme zhruba 25 let. Běžně je Gotthard nedochvilný, dnes dorazil asi o třicet minut dřív než bylo domluveno. S Gotthardem přijel televizní štáb, který natáčí krátký film o Gotthardových přeshraničních aktivitách.

Těsně po dvanácté se muzikanti folklorního souboru Libín-S Prachatice sešli s Gotthardem na krátké zkoušce. „Vy zahrajte českou polku, já se přidám!“, řekl s houslemi v rukou Gotthard, „potom já zahraji rakouský valčík, přidáte se vy!“ „Budeme hrát Doudlebskou!“, odpověděla primáška Helena. Doudlebskou polku v Rakousku znají jako Kreuzpolka, tedy křížovou polku, jen se hraje o hodně pomaleji.

O půl jedné začínal program. Uvedl jej Hynek Hladík, plavební ředitel, po něm všechny přivítal i starosta obce Nová Pec, který bydlí vedle kanálu na Jeleních Vrších. Pozvali na pódium Gottharda Wagnera, který nejen, že je dobrým houslistou, ale také představitelem rakouské kulturní iniciativy Sunnseitn. Ta stála v závěru devadesátých let za projektem Kulturní osa plavební kanál, v rámci kterého „vyrostla“ podél plavebního kanálu a v jeho blízkosti, v Čechách i v Rakousku, celá řada moderních skulptur, poslední z řady byla socha prachatického sochaře Davida Svobody Strážce – Wächter. Stojí na pozemku obce v místě odbočení Želnavského smyku od Schwarzenberského plavebního kanálu. Je však majetkem Sunnseitn. Sunnseitn ji pronajmul obci Nová Pec. V té době byl starostou Nové Pece Jan Jelen, plavební kanál vede přes Jelení Vrchy. Aby těch jelenů nebylo málo, navrhl Wagner obci roční nájemné ve výši jednoho jeleního parohového knoflíku. Do letošního roku se Gotthardova sbírka rozrostla na 21 knoflíků a broží různé velikosti.

Po ceremoniálu předání nájemného na pódium nastoupily společně folklorní soubor Libín-S Prachatice a dětský folklorní soubor Libíňáček, aby uvedly setkání s folklorem vstupním tancem Bavorov. Oba soubory vystupují na stejnou hudbu, pro tento účel se kapely bez zkoušek spojily, každý však má svoji choreografii. Soubory tedy netančily spolu, ale vedle sebe.

Další půlhodina programu byla věnována Gotthardovi. Ten k sobě nejdřív pozval Martina Hrbka, už ne jako starostu, ale jako muzikanta.

Aby byl program ještě pestřejší, k této dvojici přišli i muzikanti kapely Libín-S Prachatice. Došlo na Doudlebskou polku. Na pódium postupně nastoupili tanečníci Libín-S Prachatice, potom i tanečnice z Libíňáčku.

Mezinárodní obsazení pódia bylo vystřídáno dětským folklorním souborem, převážně dívčím, dva chlapci jsou v kapele. Děvčata ve slušivých modrotiskových krojích s bílými halenkami a bílými zástěrami, červenými punčochami. Snad všechna děvčata copatá.

Na další půlhodinu se do centra pozornosti dostal pořádající folklorní soubor Libín-S Prachatice,

Diváci, kteří byli dosud u pódia se posunuli o několik desítek metrů ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu. Byli tam i další turisté, kteří přišli hlavně na plavení. Tady měl hlavní slovo plavební ředitel Hynek Hladík. Vyprávěl o historii Schwarzenberského plavebního kanálu. Věděli jste, že v letošním roce uplyne 230 let od doby, kdy plavební kanál dospěl až do míst, kde je dnes osada Jelení Vrchy? Věděli jste, že tento kanál sloužil k plavení palivového dříví ze schwarzenberského panství Český Krumlov do císařského hlavního města Vídně? Proto tehdy byl nazýván plavební kanál Krumlovsko-vídeňský. Věděli, že v roce 1793 začala „zlatá doba“ plavení dlouhá téměř 100 let? Těch informací bylo mnohem víc! Přišla řada na plavební rozkaz:

Plavební rozkaz č.1/2023
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést první ukázkovou plavbu dříví u příležitosti zahájení 26. novodobé plavební sezóny v sobotu dne 13. května 2023 na Jeleních Vrších.

Plavbu nařizuji provést od domu čp. 13 (od sochy plavce Hynka) na Jeleních Vrších zhruba 9 sáhů před hranicí prvního a druhého úseku za můstek ve vzdálenosti cca 191 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku. Splaveno bude zhruba 1/4 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Ve čtvrt na tři byl vydán pokyn ke vhazování dřeva. Vhazovaly děti, budoucí plavečtí učni.

Deset minut před půl čtvrtou proud vody unášel polena ke svému cíli.

Když se malí plavci vraceli z plavení, čekal na ně plavební ředitel, aby je pasoval na plavecké učně, předal jim diplom, učebnici a placku plaveckého učně. Plaveckými učni se stali: Michal a Petr z Mladé Boleslavy, Anna a Jan z Neratovic, Jan z Řehlovic, Valentýna a Vendula z Prachatic, Matyáš a Emily z Českých Budějovic a Tomáš a Jan z Dobšic, tedy máme jedenáct nových plaveckých učňů.

Na lavičce před domem čp. 13 probírali Gotthard Wagner spolu s vrchním plavcem, který byl nějakou dobu starostou Nové Pece, různé jelení parohové knoflíky, které od roku 2002 převzal Gotthard od novopeckých starostů. Kolik bylo těch starostů za ty roky? Asi pět!

Na pódiu se chystal dětský folklorní soubor Libíňáček na své poslední dnešní vystoupení, vlastně i na jedno z posledních vystoupení v tomto složení. I v dětském souboru dojde ke střídání generací, řada ze členek a členů je v deváté třídě, odchází z Prachatic. Snad ale zůstanou folkloru věrní!

Na pódiu dětský soubor vystřídal Libín-S Prachatice. Nejdřív chlapi s tanci Hoši a Bába, pak již celý soubor s tancem Dřeváčky (mimochodem, i dětský soubor měl dřeváčky, byly v jiné choreografii, jejich tanečnice měly dřeváky, na rozdíl od dospělého souboru, ten tančil v mejšlákách) a rozlučkový tanec V Prachaticích.

S rozlučkovým tancem slavnost zahájení 26. novodobé plavební sezóny se přiblížila k závěru. Ještě plavební ředitel prohlásil 26. novodobou plavební sezónu za zahájenou.