Tříčlenná delegace Libín-S Prachatice, z.s., a plavců od Schwarzenberského plavebního kanálu se vydala 18. května 2023 do 300 km vzdáleného Wolfratshausenu na čtyřdenní mezinárodní setkání plavců pořádané Mezinárodní asociace plavců dřeva IATR. Setkání se konalo na pozvání města Wolfratshausen, které je ještě s rumunským města Alba Iulia nesystémově členem Asociace IATR vedle 39 členských spolků.

Téměř dvaceti tisícové město Wolfratshausen leží „rozkročené“ mezi řekami Loisach a Isar. Má několik staletí trvající plaveckou tradici (je doložena plavba vorů z Wolfratshausenu do Mnichova již ve 12. století) nedaleko od jejich soutoku pouhých zhruba 30 km od bavorského hlavního města Mnichova.

Těsně před „branami“ města přejížděli jihočeští plavci po Mariánském mostě / Marienbrücke docela rozbouřenou řeku Isar. Po ubytování v nedaleké vesnici Neufahren se okolo čtvrté odpoledne registrovali v Loisach-Halle. Převzali program, ze kterého bylo jasné, že připravený program nebude možné dodržet. Hned druhý den se měli vydat plavci na cestu na vorech z vaziště u Mariánského mostu do Mnichova. Dalším vrcholem setkání mělo být Svatojánské procesí na vorech. A vodohospodáři vyhlásili zákaz plavby vorů.

Vzhledem k tomu, že Sv. Jan Nepomucký je českým svatým, jsme se na sobotní večer těšili. Jenže už před začátkem bylo jasné, že se procesí na vorech konat nebude.

Až po příjezdu do Wolfratshausenu, města mezi dvěma řekami Loisach a Isar, města s několik století trvající plaveckou tradicí, jsem mohl otevřít elektronickou poštovní schránku, ve které jsem našel e-mail od Mons. Vlastimila Kročila, diecézního biskupa českobudějovického s tímto textem:

„Vážený pane plavební řediteli,

děkuji Vám za Váš email, ve kterém mě informujete o Svatojánském procesí na vorech.  V příloze posílám pozdrav s požehnáním pro plavce.

Vám děkuji za péči o tradici plavení dřeva a za připomenutí našeho setkání.

S pozdravem a požehnáním

+Vlastimil Kročil“

Překlad dopis Mons. Vlastimila Kročila, diecézního biskupa českobudějovického:

18. května 2023

Velmi vážení plavci a přátelé plavectví – voroplavby

byl jsem informován, že ve Wolfratshausenu se 20. května uskuteční procesí na vorech k poctě Svatého Jana Nepomuckého, Jako biskup diecéze, na jejímž území se Svatý Jan narodil, chtěl bych dát mé požehnání všem plavcům a přátelům plavectví – voroplavby, kteří se sešli ve Wolfratshausenu.

Na přímluvu Svatého Jana Nepomuckého žehnám Vám a ochraňuj Vás všemocný Bůh Otec a Syn a Duch Svatý.

+ Vlastimil Kročil, biskup budějovický, v.r.

O půl šesté v restauraci Flößerei / Plavectví (nedaleko historického starého vaziště vorů) jednali revizoři Mezinárodní asociace plavců dřeva IATR Hynek Hladík a Martin Spreng s hospodářem Asociace, německý název funkce je v překladu strážce pokladu, Johannem Kuhnem, aby dokončili revizní zprávu. Na jednání revizorů navázalo jednání výboru, kterému předsedal prezident Mezinárodní asociace plavců dřeva IATR Frank Thiel, poslední zasedání před sobotní valnou hromadou.

O půl sedmé začalo hemžení před Loisach-halou, jak se scházely skupiny plavců. Celkem se čeká 230 zástupců 21 členských spolků a 2 členských měst, hosté z dalších plaveckých spolků Flößergilde Wallbach, Flößer-Kulturverein München-Thallkirchen, Talhuberflößer Unterreichenbach, Etschflößerverein zur Lende Branzoll a Pielisen Karjalan tukkilaisperinne, jako čestný host přijala pozvání paní  Joanna Cicha-Kuczynska z polského ministerstva kultury. Mezi přítomnými je také Angel Portet, dlouholetý prezident Mezinárodní asociace plavců dřeva.

19.05.2023

Vrchol celého mezinárodního setkání ve Wolfratshausenu měla být druhý den plavba na voru do Mnichova a potom i sobotní Svatojánské procesí na vorech. Již včera bylo jasné, že ani jeden z vrcholů nebude, vodohospodářský úřad vydal zákaz plavby vorů.  Organizátoři nabídli náhradní program – návštěvu skanzenu / muzea v přírodě Glentleiten, případně individuální návštěvu Mnichova vlakem. Naše skupinka zvolila cestu do Mnichova.

Večer se všichni účastníci mezinárodního setkání plavců opět sešli v Loisachhalle na Bavorském večeru. Součástí programu bylo i předání dárků organizátorům. Protože součástí setkání mělo být Svatojánské procesí na vorech, přivezli jsme z Čech dárek připomínající českého světce Sv. Jana Nepomuckého, který je v Čechách, v Bavorsku i v Rakousku nejen patronem mostů, ale také plavců – skleněnou sošku Sv. Jana Nepomuckého přivezenou z rodiště světce – z města Nepomuk. Vrchní plavec Pavel Štětina potom předal dárek i prezidentu Mezinárodní asociace plavců IATR Franku Thielovi – také typicky český – láhev becherovky.

20.05.2023

Dopoledne se konala opět v Loisachhalle valná hromada Mezinárodní asociace plavců IATR. Členský spolek Asociace – Libín-S Prachatice – zastupoval jeho předseda Hynek Hladík, který řadu let vykonává v Mezinárodní asociaci plavců IATR funkci auditora. V sále bylo podstatně méně lidí než včera večer, z každého členského spolu se mohou zúčastnit maximálně dva zástupci, každý členský spolek má však pouze jeden hlas. Na programu byla zpráva prezidenta Asociace Franka Thiela, zprávy pokladníka a auditorů, revize stanov (na minulé valné hromadě bylo rozhodnuto o přenesení sídla Asociace z katalánského La Pobla de Segur do německého Magdeburgu, stanovy budou upraveny podle německého práva). V závěru prezentovali finští kolegové rámcový program příštího mezinárodního setkání Kuhmo 2024 ve finském Kuhmo, které se bude konat ve dnech 06.-09.06.2024. Další mezinárodní setkání 2025 Laspuña, Huesca, Španělsko, 2026 Strenči, Lotyšsko, 2027 Sarajevo, Bosna a Hercegovina.

Po valné hromadě jsme si před Loisachhalle připili  s italskými přáteli z plaveckého spolku Zattieri del Brenta.

Pro ostatní, kteří nebyli na valné hromadě byla připravena prohlídka města.

Odpolední program zřejmě opět podle wolfratshausenského zvyku zaskřípal (měla být prohlídka muzea a volný program). My jsme si udělali program vlastní. Třeba hned za lávkou přes Loisach je vedle radnice prima kavárna.

Po kávě jsme se vydali k řece Isar k vazišti vorů u mostu Marienbrücke. Nikdo tu nebyl ani nám nikdo nebránil v jeho prohlídce. Ostatně bylo to od Wolfratshausenu do našeho ubytování ve vesničce Neufarn.

Odjeli jsme do nedalekého Naufarn, kde jsme byli ubytováni v hotelu Hanfstingl. Dali jsme si dvě hodiny odpoledního odpočinku.

O půl sedmé jsme už byli v centru Wolfratshausenu před kostelem Sv. Ondřeje / St. Andreas Kirche, kde se konala od sedmi hodin slavnostní svatojánská mše. Před kostelem se shromažďovali slavnostně oblečení plavci ale i místní. Dle původního programu měl být večer hlavní hřeb nejen soboty, ale celého mezinárodního setkání plavců. Svatojánské procesí, které se koná obvykle jednou za tři roky. Jenže v minulých letech byla doba covidu, doba zákazů, Všichni se těšili, Bůh chtěl, je hodně vody, plavení ve vorech možné není, tedy ani Svatojánské procesí. Všechno je tedy jinak. Je před sedmou, ke kostelu přichází plavci, přichází místní, nazdobení v krojích. Před začátkem mše napochodují do kostela vlajkonoši, my máme hned tři vlajky – československou, kterou teď jako svou užívá Česká republika, i když česká vlajka vypadá jinak, vlajku plavců od Schwarzenberského plavebního kanálu a vlajku obce Nová Pec, vlajkonoši stojí po obou stranách presbytáře.

Po mši svaté se seřadil slavnostní průvod, který směřoval k mostu Johannisbrücke / Svatojánský most, u které stojí výklenková kaplička Sv. Jana Nepomuckého, právě socha z něj měla být vezena na voru při Svatojánském procesí. Překvapilo mne, že socha nebyla nesena v procesí z kostela ke kapličce, resp, ke Starému vazišti / Alte Floßlände. Bylo mi řečeno, že nemají procesní nosítka. Mně osobně to připadá jako velmi hloupá výmluva. Mohlo to být s velkou slávou. Jen tak mimochodem, obě řeky Isar i Loisach tečou z nedalekých Alp, rychlé kolísání hladin je zcela obvyklé. Na voru do Mnichova jsme měli jet od Mariánského mostu už v červnu 2016 při mezinárodním setkání plavců v Lenggries. Vorem jsme nejeli, stoupnul Isar. Průvod došel kolem Svatojánské kapličky okolo Starého vaziště k Loisachhalle.

21.05.2023

Ráno jsme si sbalili věci a po snídani jsme odjeli do Wolfratshausenu. Čekaly nás jediné dva závěrečné programové body. Na programu stálo 10:30 ekumenická bohoslužba v kostele Sv. Ondřeje, po ní závěrečná společná fotografie. Byli jsme jako obvykle dřív. Bohoslužba nebyla ekumenická, byla katolická, celebrovali ji stejní kněží jako včera.

Poslední bod programu mezinárodního setkání plavců bylo společné fotografování.

Dojmy:

Mezinárodní setkání ve Wolfratshausenu bylo zatím asi nejslabší, nejhůře organizované. Mezinárodní setkání bylo organizováno městem Wolfratshausen, tedy městskými úředníky, kteří většinou pouze vykonávali své povinnosti. Hlavními body mezinárodního setkání měla být plavba na voru po řekách Loisach a Isar do Mnichova. Přestože je u horských řek možné očekávat velké a náhlé kolísání průtoků, jak již bylo řečeno, měli jsme jet na voru po Isaru v červnu 2016, byla vysoká voda, neplavilo se, tehdy však plavecký spolek okamžitě reagoval, zajistil adekvátní zajímavý program, naplánovaný oběd v den plánované plavby na voru jsme měli oběd v restauraci, kde to bylo naplánované. Německý úředník ovšem není schopen improvizace. Ukazuje se jako chyba, že město Wolfratshausen se stalo členem Mezinárodní asociace plavců IATR, místo toho, aby se stalo Mezinárodním plaveckým městem, takový statut existuje. Úředníci z Wolfratshausenu se nikdy ani nezúčastnili celého mezinárodního setkání, přijížděli vždy pouze na den valné hromady. Oni tedy vlastně ani neviděli, jak takové mezinárodní setkání vypadá. Je to snad signálem do budoucnosti.