Před 95 lety vybudovali schwarzenberští zaměstnanci na samém počátku (z hlediska stavebního to byl ovšem konec) Schwarzenberského plavebního kanálu nedaleko od bavorských hranic jednoduchý pomník z balvanu plökensteinské žuly geniálnímu knížecímu inženýrovi a plavebnímu řediteli Josephu Rosenauerovi. Balvan byl vytěžen nedaleko v lese, dodnes je to místo v terénu zřetelné.

9. září si život a dílo Josepha Rosenauera připomněly zhruba dvě desítky Čechů, Rakušanů a Němců, někteří z nich přišli cíleně, někteří se jen náhodně zastavili v rámci cyklovýletu. Život a dílo Josepha Rosenauera připomenul plavební ředitel Hynek Hladík.

Joseph Rosenauer se narodil ve Chvalšinách / Kaltsching v roce 1735 jako nemanželský syn Ursuly Traxler a Antona Rosenauera. Anton však otcovství odmítl, spor byl veden celý rok. Poté co přísahal při Bohu, Panně Marii a všech svatých před hejtmanem vyšebrodského panství, že není otcem dítěte, byl Anton Rosenauer zbaven vší viny. Ursula Traxler byla za provinění odsouzena k 6 týdnům vězení. Vzhledem k tomu, že pečovala o malého Josepha Rosenauera, nemusela do vězení nastoupit. Záhadou zůstává, jak je možné, že syn Ursuly Traxler Joseph mohl užívat příjmení muže, který byl soudně zbaven podezření z otcovství.

Když Josephu Rosenauaerovi bylo třináct, nastoupil do učení k bažantníkovi Petru Lambacherovi v Červeném Dvoře / Rothe Hof a ve Vyšném / Weichseln. Během učení prokázal Rosenauer mimořádné schopnosti pro lesnické povolání i pro práci geometra. Dostal možnost zdokonalit své kreslířské nadání u schwarzenberského dvorního malíře Franze Jakoba Prokysche. Rosenauerovy nakreslené plány malíře  uchvacovaly, zvěsti o jeho nadání, zájmech a píli pronikly i ke knížeti. Po vyučení v roce 1758 požádal o služební povýšení. Statut nemanželského dítěte mu však bránil v možnosti  jmenování lesním adjunktem, uplatnění ve významnějším povolání a služební kariéře.

Na doporučení knížete Josepha I. Adama ze Schwarzenbergu legalizovala císařovna Marie Terezie (listinou z 20.11.1758) Rosenauerův původ nemanželského dítěte a umožnila mu nastoupit v  roce 1759 v hodnosti  adjunkta do schwarzenberského lesního úřadu v Českém  Krumlově. Na počátku  60. let byl zaměstnavatelem vyslán na studia na královsko-císařskou Inženýrskou akademii do Vídně. V roce 1770 akademii absolvoval s výborným prospěchem a osvědčení ředitele.

Po návratu do Čech Rosenauer požádal o opětovné přijetí  do knížecích  služeb  a přidělení  lesního revíru. Joseph Adam kníže ze Schwarzenbergu k žádosti poznamenal, že by bylo škoda zaměstnat Rosenauera jako obyčejného myslivce a nevyužít jeho velikého talentu a jmenoval ho v listopadu 1771 knížecím  inženýrem. Byl podřízen vrchnímu úřadu v Českém Krumlově a pověřován speiálními zeměměřičskými projekty. Získal mimořádné postavení, měl pouze jeden nadřízený úřad, jehož prostřednictvím dostával pokyny přímo od knížete. Na knížecích panstvích, především Krumlově, Třeboni a Hluboké, provedl řadu význačných melioračních staveb, např. odvodnil Podskalskou louku na Hluboké.

V roce 1775 přijal schwarzenberský knížecí inženýr a geometr Rosenauer úkol upravit  Mlýnský potok / Kleiner Mühlbach / dnes Horský potok pod Svatým Tomášem tak, aby bylo možné plavit dříví k řece Mühl a po ní k Dunaji. Při pochůzkách na horské sedlo pod Růžovým vrchem dostal skvělý nápad, jak vytrasovat plavební kanál na severním úbočí Bärensteinu, Sulzbergu, Smrčiny, Plechého, Trojmezné hory a Třístoličníku a zpřístupnit tím rozsáhlé a prakticky nedotčené pralesy převážně na krumlovském schwarzenberském panství. S trasováním kanálu začal počátkem července 1776. Začínal v ústí potoka Zwettlbach do řeky Große Mühl, cílovým bodem měl být potok Světlá voda jen několik kroků vzdálených od bavorských hranic. Jeho projekt na výstavbu kanálu nebyl nadřízenými přijat. V roce 1778 Rosenauer předložil projekt znovu, tentokrát přímo majiteli panství s tím, že náklady na práce ponese on sám, s předpokladem, že výlohy na stabu budou splaceny do pěti let provozu z čistého výnosu. Kníže návrh nepřijal, neboť privilegium k plavení dříví mělo skončit v roce 1788.

Po složení zeměměřických zkoušek na úřadu Zemských desek se stal Rosenauer přísežným zeměměřičem a začal projektovat horní hrable v Českém Krumlově na zachycení dříví plaveného po Vltavě z lesů mezi Vyšším Brodem a Českým Krumlovem. Vedle úkolů pro knížecí schwarzenberskou správu se současně podílel na vypracování katastrálních plánů pro několik obcí, m.j. i obce Čtyři Dvory na území dnešního města České Budějovice a zaměření   úseku zemských hranic mezi Čechami a Horními Rakousy.

Řešením splavnění Vltavy v úseku pod Čertovou stěnou byl Rosenauer pověřen v roce 1780. Předložil projekt, v němž oproti dosavadním neúčelným úpravám navrhl vybudovat kanál pro volnou plavbu kmenů v délce cca  3302 sáhů (tj. 6240 m), který by odbočil z koryta řeky u Lipenského zdvihu a napojil se zpět mezi vyšebrodským klášterem a Steindelským hamrem pod pohodnicí. Původní návrh v roce 1784 pozměnil. Kanál široký 3 sáhy (tj. 5,67 m) by umožňoval způsob  brzdění dříví v posledním úseku, v případě potřeby ho i zastavit. Původně limitovaný náklad na vybudování kanálu by se zvýšil z 25 tisíc zlatých na 74 tisíc. Majitel panství souhlasil  s řešením a dal pokyn k zahájení jednání o získání potřebných pozemků s vyšebrodským klášterem. Stavba měla být započata na jaře 1785, avšak z finančních důvodů bylo zahájení odsunuto na rok 1786. Nakonec nebyl nikdy realizován.

V květnu 1789 byla nejprve zkušebním úsekem, ještě před příchodem císařsko-královská dvorská komise, zahájena stavba Krumlovsko-vídeňského či Vídeňského plavebního kanálu, který nazýváme v posledních desetiletích Schwarzenberský. Měl sloužit k plavení palivového dřeva ze Šumavy do císařského města Vídeň. Vídeň dřevo nutně potřebovala, proto přišel souhlas komise. Stavba se rozběhla nesmírně rychle, ještě v roce 1789 dospěl kanál k potoku Rasovka / Hefenkriegbach, tedy cca 21 km. Do roku 1791 dospěl k Jezernímu potoku / Seebach, v roce 1793 k Jelenímu potoku / Hirschbach v dnešní osadě Jelení Vrchy / Hirschbergen. Dokončení plavebního kanálu k pasovským hranicím (od roku 1806 bavorským) nebylo třeba, byla otevřena dostatečná plocha plavebních lesů nad kanálem.

Za zásluhy o zřízení Vídeňského plavebního kanálu byl Rosenauer v roce 1791 jmenován ředitelem knížecí plavby dřeva, což bylo vyvrcholením jeho kariéry. Stavba plavebního kanálu byla považována za významný vlastenecký čin.

Josef II. kníže ze Schwarzenbergu získal vedle císařského patentu umožňující plavení po řece Große Mühl a ke stavbě Krumlovsko-vídeňského plavebního kanálu i  patent ke zřízení plavebních zařízení na řekách Aist a Schwarze Aist z panství Großpertholz svobodného pana z Hackelbergu a Harrachsthal kněžny Rosy Kinsky. Projekt plavebních úprav na obou panstvích zpracoval opět Joseph Rosenauer, který se podílel částečně i na řízení výstavby.

V roce 1798 navrhl Joseph Rosenauer Josephu II. knížeti ze Schwarzenbergu, aby odkoupil od Philippa Josef hraběte Kinského z Vchynic a Tetova panství Prášily / Stubenbach a Dlouhá Ves / Langedorf, aby po stavbě Vyderského (dnes Vchynicko-tetovského) plavebního kanálu mohlo být plaveno dříví do královského hlavního města Prahy. Vyderský kanál  byl postaven v letech 1799-1800.

V roce 1801 byla do Vídeňské plavby zapojena i další části panství Český Krumlov a panství Vimperk.

V závěru roku 1803 na pokyn Josepha Rosenauera jeho spolupracovník Jan Kraus provedl zaměření „krčku“ dlouhého oblouku nad Jeleními Vrchy, aby připravil možnost zkrácení trasy Schwarzenberského plavebního kanálu, takže nelze vyloučit, že myšlenka na stavbu plavebního tunelu (který byl postaven téměř o 20 let později) se zrodila v Rosenauerově hlavě.

V březnu 1804 Joseph Rosenauer v Českém Krumlově zemřel.

Joseph Rosenauer již v roce 1776 vytrasoval celý plavební kanál od hlavního evropského rozvodí až k potoku Světlá / Lichtwasser u pasovských hranic. Úsek mezi dnešními Jeleními Vrchy a Světlou již nepostavil, přesto mu v roce 1928 na úplném začátku plavebního kanálu postavili pomník.

Na závěr letošního vzpomínání na Josepha Rosenauera položil plavební ředitel u Rosenauerova pomníku kytici květin s modrými a bílými stuhami (schwarzenberské barvy).