V poslední zářijový den jsem se vydal na Jelení Vrchy za českými plavci od Schwarzenberského plavebního kanálu. Z Prachatic jsem projel různým počasím od zcela zatažené oblohy v Prachaticích, hustého deště od Blažejovic do Mlynářovic, slunečného počasí. Tradičně zastavuji za Želnavou, abych si vyfotil Plechý přes vltavské údolí.

Sraz s plavci jsem měl sraz v občerstvení U Jirásků na Jeleních Vrších. Výplatou jsme uzavřeli 26. novodobou plavební sezónu.

Když už jsem byl na Jeleních Vrších vydal jsem se do nejbližšího okolí na krátkou procházku podél plavebního kanálu.

Těsně pod dolním portálem plavebního tunelu jsou v korytě těžební zbytky, které v době vyšších průtoků nebo po vysokých srážkách budou splaveny do plavebního kanálu pod smykem od tunelu. Je zřejmé, že správce plavebního kanálu, který je součástí národní kulturní památky Šumavské plavební kanály, neprovádí ani základní údržbu. Těžební zbytky měly být z koryta odstraněny v souvislosti s těžební činností (úklid klestu). Správce území nehospodaří s majetkem státu s péčí řádného hospodáře.

Vydal jsem se od dolní portálu nad plavebním tunelem. Cestou jsou dvě šachty, v mém směru první je hluboká zhruba 13 metrů, druhá je ještě o dva metry hlubší. Ještě než začala stavba plavebního tunelu byly vyhloubeny obě šachty, vlastní stavba probíhala od obou konců tunelu, z každé šachty pak na obě strany. Původní délka tunelu byla 419 metrů, v roce 1899 byl zkrácen, aby úpravou nad tunelem bylo umožněno plavení kmenů dlouhých až 19 metrů.

Obě šachty byly rekonstruované v roce 1989 – 1990. Druhá šachta (číslování od bavorských hranic) dostala betonový věnec se mříží na vrcholu vlastní šachty, betonový věnec dostalo i ohrazení šachty.

První šachta plavebního tunelu je hluboká cca 15 m. Dřív se i takové drobné stavby, jako je ohrazení šachty budovaly, aby byly hezké, ne pouze účelné. Podobně jako nedaleký horní portál má připomínat středověké opevnění. Bohužel současný správce území nevěnuje dostatečnou péči této součásti národní kulturní památky. Na ohrazení vyrůstá smrkový nálet, který svými kořeny poškozují zdivo. I zde se ukazuje, že správce území nehospodaří s majetkem státu – České republiky – s péčí řádného hospodáře.

Mezi mříží a horním portálem plavebního tunelu je v krátkém úseku částečně zřícený chodník. Vzhledem k tomu, že se jedná o přístupný úsek, mohlo by dojít ke snadnému zranění turistů. I zde se ukazuje, že správce území neprovádí ani běžnou údržbu národní kulturní památky ani v úsecích, které byly v minulosti zrekonstruovány. Správce území nehospodaří se státním majetkem s péčí řádného hospodáře.

Na trase plavebního kanálu byly sáhové kameny osazovány každých 200 sáhů (1 sáh =1,8964 m). Sáhový kámen 30 je osazen 30 x 200 sáhů = 6000 sáhů = 11378,4 m od začátku plavebního kanálu nedaleko bavorských hranic u Světlé / Světlé vody / Lichtwasser.

Projdu kousek korytem kanálu. Je to koryto, které tu je od roku 1899. Projekt na tu úpravu pochází z roku 1896.

Je to plán regulace Vídeňského plavebního kanálu, která měla umožnit plavení 19 m dlouhých kmenů stavebního dříví v prudkém oblouku před podzemním kanálem u Jeleních Vrchů. Na projektu je vidět, jak vypadal původní horní portál (viz profil 14), byl jeden vstup do tunelu pro vlastní plavební kanál, vstup na chodník v plavebním tunelu. Nový portál byl zřízen pravděpodobně v profilu 17. Zajímavé je, že na výkresu není nový portál. Vložený oblouk měl poloměr 35,3 m (údaje jsou již v metrech, Rakousko-Uhersko přešlo v roce 1872 na metrickou soustavu).

Od horního portálu jsem šel korytem až někam mezi profily 10 až 11. Na výkresu opět něco chybí. Na původním kanálu je zakreslen odpad od plavebního kanálu před tunelem, není ale zakreslen od nové trasy kanálu, který tam musel být, ve skutečnosti byl zřízen. Zhruba u profilu 11 jsou na pravé straně dva nápisové kameny.

První s nápisem 18 J.K. 41 vytesal s velkou pravděpodobností schwarzenberský kameník Joseph Paleczek (*20.03.1789; †11.09.1876, schwarzenberský kameník při stavbě plavebního kanálu u Jeleních Vrchů za denní mzdu, trvalé místo ve schwarzenberských službách dozorce na plavebním kanálu na Jeleních Vrších získal od 01.01.1929, od 01.05.1831 byl dřevmistr / Holzmeister, k 01.01.1872 byl penzionován).  V průběhu provozu plavebního tunelu se objevovaly geologické poruchy. První z nich nedaleko dolního portálu v délce 17 sáhů / cca 32,2 m měl dle pokynu tehdejšího ředitele panství Krumlov Josepha Kutschery zajistit obezděním včetně zřízení klenby během let 1838-1840 Joseph Paleczek. Na zmíněném nápisovém kamenu je monogram ředitele Josepha Kutschery. Zajímavé je, že kámen má dataci 1841, je ovšem osazen v úseku, který byl postaven až v roce 1899. Je zcela zřejmé, že byl přenesen z původní trasy do nové.

Sousední nápisový kámen z datací 1899 má důvod zcela jasný. Právě v roce 1899 byly do trasy před plavebním kanálem dva protismětné oblouky – mezi profily 0 až 6 oblouk o poloměru 40 m, mezi profily 6 až 17 o poloměru 35,3 m.

Mezi profily 10 a 11 odbočuje odpad od plavebního kanálu. Ve směru toku před odbočením odpadu bylo možné vložit hrable či česle, které měly za úkol zachytit plavené dřevo, Ve směru toku za odbočením odpadu bylo možné vložit v případě potřeby dlužová prkna, aby se zabránilo vtoku vody do plavebního tunelu, zároveň, možná těsně před tím se otevřel odpad z plavebního kanálu, voda proudila pod doprovodnou cestou ve směru do toku Hučiny.

Odpad od nové trasy plavebního tunelu je dvakrát lomený. K prvnímu lomu je úseku odpadu mezi současným, tedy novým úsekem kanálu a původní trasou plavebního kanálu. Konstrukce tohoto úseku není dostatečně stabilní.

Druhý směrový lom je již menší, relativně krátký, zhruba 2,5 m dlouhý v místech, kde procházela původní trasa plavebního kanálu. Jeho stěny jsou opevněny různými kameny či kamennými bloky. Na pravé straně jsou dvě části přelomeného překladového kamene s datací na jedné u horní poloviny 39, u dolní poloviny 18, tedy překladový kámen byl datován 1839. Je tedy velmi pravděpodobné, i podle stylu písma, že to byla práce Josepha Paleczeka. Mohlo se jednat o překladový kámen stavidla před plavebním tunelem (podzemním kanálem).

Poslední úsek je v nejlepším stavu, jedná se o odpad od staré trasy plavebního kanálu. Začíná stojáky s osazení pro hradící prkna.

Hrable / česle se osazovaly a odtok odpadem se otevíral vždy, když došlo ke vzpříčení polen v tunelu či pod tunele, aby po uzavření proudu dřeva a vody byl problém odstraněn.

Další zastavení bylo u domu čp. 13, v jehož stodole je umístěna expozice EXPO KANÁL o Schwarzenberském plavebním kanálu.

Poslední zastavení bylo u Starého kanálu (který stavěl ještě Joseph Rosenauer v roce 1793) u domu čp, 28 a 30.