V říjnu a listopadu loňského roku (2022) proběhla rekonstrukce Jeleního smyku, který byl velmi vážně poškozen při průtrži mračen 25. srpna 2021 v podvečerních hodinách. Během 74 minut mezi 18.29 a 19:43 spadlo na nedaleké meteorologické stanici v Nové Peci 59,2 mm srážek, nejsilnější srážky byly cca v 18:45, kdy během jedné minuty spadlo 5,2 mm. Takové množství srážek napadne někdy za celý měsíc. Kdyby tak intenzivně pršelo celý den, spadlo by 677,6 mm. Je velmi pravděpodobné, že v oblasti Jeleních Vrchů byly srážky ještě mnohem intenzivnější. Obrovskému množství srážek odpovídaly i škody na Želnavském smyku.

Správce Želnavského smyku – Správa Národního parku Šumava – se rozhodl, že provede rekonstrukci smyku, který je součástí národní kulturní památky Šumavské plavební kanály (Schwarzenberský plavební kanál, Vchynicko-tetovský plavební kanál a plavební úprava Kaplického potoka). Práce prováděla firma VKB stavby s.r.o.

Povodeň vyplavila dřevěné prvky opevnění dna, další odhalila. Zhotovitel nechal zpracovat dendrochronologický průzkum nalezených dřevěných částí.

1. listopadu bylo odebráno celkem sedm vzorků ze tří vyplavených trámů a jednoho příčného trámu obnaženého při povodni. Všechny čtyři trámy byly smrkové, dva vyplavené trámy v sobě mají zbytky dřevěných kolíků, kterými byly zřejmě připevněny fošny původního dřevěného opevnění, třetí vyplavený trám má v sobě zbytky kovových hřebů. Na vyplavených trámech bylo možné spočítat 138, 100 a 60 letokruhů, na nevyjmutém odhalené trámu bylo 81 letokruhů. Na nevyjmutém trámu bylo možné určit dendrochronologickou metodou dobu pokácení stromu na přelom let 1830 / 1831.

Nálezy zjištěné při rekonstrukci umožnily upřesnit znalosti o Jelením smyku.

Jelení smyk byl postaven v roce 1831 a následujících letech. Jelení smyk začíná v současnosti pod hrází plavební nádrže Jezírko / Hirschbach-Klause, ústí do Starého plavebního kanálu u místní komunikace Nová Pec – Jelení Vrchy (původně měl pokračovat v další stavební etapě Schwarzenberský plavební kanál od tohoto místa mírným stoupáním cca 2 promile, aby obešel velkým obloukem vrchy Perník / Hirschberg, 1049 m n.m. a Hvozd / Hochwald, 1047 m n.m. Na rozdíl od neupraveného Jeleního potoka, který meandroval na dně údolí mezi balvany sutě, na jeho trase bylo zcela zřejmě několik menších vodopádů, bylo koryto Jeleního smyku téměř přímé s několika velmi mírnými oblouky, až v závěru trasy na úrovni dnešní chaty Lesnické školy v Písku, kde je poměrně prudký oblouk vpravo a začíná spád  k ústí do plavebního kanálu.

Původně bylo opevnění dna provedeno fošnami, které byly připevněny dřevěnými kolíky nebo kovanými hřeby na příčné trámy. Později, pravděpodobně po rozsáhlé povodni, která opevnění dna vážně poškodila, bylo opevnění dřevem nahrazeno dlažbou z opracovaných kamenů. Niveleta nového dna byla zřejmě nad původní, dlažba zakryla ponechané příčné trámy.

Opevnění stěn břehů bylo zřejmě prakticky od začátku z opracovaných kamenů z místní plöckenstejnské žuly. Dokládá to datace 1833 na pravém břehu Jeleního smyku v horní polovině trasy. Nelze vyloučit, že to byl rok dokončení Jeleního smyku.

Stejný ročník je uveden na skále nad ubytovnou Národního parku Šumava Kameňák v blízkosti zaústění Jeleního smyku do Starého kanálu – zde je datace okolo lovecké borlice s knížecí korunkou, ze které „vyzařuji“ paprsky. Rok 1833 je také rokem nástupu nového knížete Jana Adolfa II. čela knížecího roku.

V roce 1835 byla postavena plavební nádrž Jelení jezírko / Hirschbach-Klause či Hirschbach-Schwelle, Její dokončení umožnilo nejen plavit dříví po plavebním kanálu až z Jeleních Vrchů, ale zřejmě i po Jelením smyku (do té doby se dříví plavilo až od Jezerního potoka).