PÁTÁ LETOŠNÍ UKÁZKA PLAVENÍ DŘÍVÍ NA SCHWARZEBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU BYLA U POTOKU SCHROLLENBACH, 31.07.2019

Jediná ukázka plavení dříví na Schwarzenberském plavení dříví, která je ve všední den bývá v posledních letech vždy ve středu na přelomu července a srpna na rakouském území u potoku Schrollenbach – letos to vyšlo na poslední červencový den.

Schwarzenberský plavební kanál, kterému se původně říkalo Vídeňský či Krumlovsko-vídeňský, se stavěl ve dvou etapách – v letech 1789 – 1793 a 1821 – 1824. Kanál umožňoval plavit šumavské palivové dřevo ze schwarzenberského panství Český Krumlov pro císařské hlavní město Vídeň. Stavba však zasáhla i území sousedního panství premonstrátského kláštera Schlägl, bylo třeba projít přes klášterní lesy v délce cca 12 km. Klášter však nechtěl potřebné pozemky prodat, souhlasil pouze s právem užívání. Vzhledem k mimořádnému zájmu císařské vlády zavázala císařsko-královská dvorská komise zavázala klášter, aby umožnil stavbu. Schwarzenberská správa předala k užívání klášteru jeden ze dříve sporných pozemků v oblasti Studničné hory na česko-hornorakouských hranicích, navíc klášter získal rybářská práva na Vltavě mezi potoky Pestřice / Rothbach a Ježová / Iglbach, Dříví pro Vídeň se plavilo do roku 1891, kdy skončilo po klesajícím zájmu o palivové dříví a zvýšený o uhlí.

Klášterní lesní správa plavila svoje dřevo od českých hranic v osadě Sonnenwad, především z lesa Kesselwald směrem k tzv. Krumlovské silnic / Krumauertrasse. Z praktických důvodů to bylo ovšem do lokality Schrolenbach, kde bylo možné založit skládky dřeva, ze kterých se pak odváželo povozy do Aigenu a Schläglu.

Před tři čtvrtě na dvě už fungoval stánek nejen s infomačními materiály turistického regionu Böhmerwald, což je rakouská část Šumavy. Mezi nimi bylo možné zahlédnout i časopis sousedního turistického regionu LIPENSKO – OD STOŽCE PO ROŽMBERK v jeho německé a české mutaci. Hned vedle rozbalil svůj stánek rakouský plavecký spolek, u něj se nabízela káva, domácí koláče, obložené housky, klášterní pivo, limonády.

Přesně ve tři čtvrtě začali hrát hráči na zvláštní dlouhý hudební nástroj ze skupiny Böhmerwald Alphornbläser – hráči na alpský roh. Jejich troubení znělo lesem možná až do Čech, nebože by až do Dolní Vltavice na druhém břehu Lipenské nádrže.

Před druhou hodinou muzikanty vystřídal Reinhold List, jednatel rakouské organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald, který je spolu s Libín-S Prachatice, z.s., spoluorganizátorem hranice překračujících projektů Schwarzenberský plavební kanál – předání znalostí mladé generaci a Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Přivítal turisty z Rakouska, z Čech, jistě i odjinud.

Muzikanti vystřídali nástroje. Když spustili písničku o Šumavě „Im Böhmerwald“ znělo to jako šumavská hymna, kterou zpívali Rakušané německy, Češi česky.

Vrchní plavec Ewald Fuchs vyprávěl o historii Schwarzenberského plavebního kanálu.

O půl třetí Reinhold List přečet plavební rozkaz plavebního ředitele Hynka Hladíka.

Ten ani tentokrát, stejně jako před deseti dny, nestál však na břehu plavebního kanálu vedle Reinholda, před dvěma týdny se totiž nepříjemně zranil.

Byl vydán pokyn k začátku plavení. Kluci za pomoci plavců naházeli připravené dřevo na hladinu kanálu,

Ewald zvedl stavidlo na potoku Schrollebach, voda nesla polena po hladině plavebního kanálu.

Plavci po plavení zasedli u stolů, dali pivo, něco pojedli a popovídali.

Hranice překračující projekt Schwarzenberský plavební kanál – předání znalostí mladé generaci je spolufinancován z prostředků Evropské unie z Fondu malých projektů Rakousko – Česká republika 2014-2012, projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu podpořily svým grantem Jihočeský kraj a obec Nová Pec finančním darem. Foto Pavel Štětina a archiv Pavla Štětiny