Před víc než před rokem mne pozval spolek Hyalit z Kaplice, abych jejich členům přednášel o Schwarzenberském plavebním kanálu.
Ke slibu přednášky stačil název spolku – Hyalit. Mám rád Novohradské hory. V místech, kde na mapě v místě, kde „malá“ Lužnice opouští území Čech, je napsáno bývalé Stříbrné Hutě. Nestojí dnes ani jeden dům. A přitom tam bývala jedna z nejvýznamnějších skláren nejen v Čechách, ale v celém Rakousku, tak významná, že sem v roce 1810 přijel i samotný císař. Vyráběl se tu nejen velmi kvalitní broušený český křišťál, ale i něco mimořádného – hyalit.
Při přednášce jsem členy spolku jsem „provedl“ nejen podél celého kanálu, začali jsme v ústí řeky Große Mühl, „došli“ jsme až k bavorským hranicím. Povídání trvalo jistě déle, než jsem počítal já i mí posluchači, po přednášce jsme si dlouho povídali i plavení dříví v Novohradských horách.
O rok později jsme se dohodli na exkurzi ke Schwarzenberskému plavební kanálu, z možných tras si vedení spolku vybralo trasu na území Národního parku Šumava. Setkali jsme se 23.05.2019 na parkovišti na Jeleních Vrších.
Prvním bodem byla návštěva expozice KANÁL EXPO, to je nejlepší možnost prvního seznámení s trasou a historií plavebního kanálu. Od expozice jsme šli podél Starého kanálu k Jelenímu smyku.
Asi neznámějším objektem na kanálu je plavební tunel. My jsme se vydali na jeho prohlídku pod zem. Na trase jsme si ukázali různé nápisy na stěnách První nápis je ještě před dolní portálem – „1889“, proč je tu, není úplně jasné. Další nápis je na portálu: „Im Jahre 1823“. První plavení tunelem bylo 4. května 1824, lze předpokládat, že dolní portál byl dokončen v roce 1823, i když vlastní tunel byl postaven 1821-1822. Kousek za dolním portálem je ovál s knížecí korunkou, pláštěm a monogramem „AJ“, možná „JA“ a datum 1838. V roce 1838 byli ve špici schwarzenberského rodu dva zástupci s tímto monogramem: Johann Adolf (*1799; +1888), vládnoucí kníže od roku 1833, a Adolf Joseph (*1832; +1914). Domnívám se, že zde v roce 1838 byl kníže, možná se svým šestiletým synkem.
Celý první úsek od dolního portálu k první šachtě (v počítání od potoku Světlá voda / Lichtwasser se jedná o druhou šachtu) je celý obezděn, je zde klenba z kamenných kvádříků. Podle informace Raimunda Paleczeka klenbu v prvních 17 sáhů, tedy cca 32 m, provedl v roce 1842 dle pokynu ředitele panství Český Krumlov Josepha Kutschery jeden ze členu Paleczkovského rodu schwarzenberských lesníků a kameníků Joseph Paleczek. Zcela zřejmě byly obezdívány úseky, ve kterých byly geologické poruchy. Tak v tomto prvním úseku je lehce přehlédnutelná datace „1892“.
První šachta na cestě od dolního portálu nese stopy rekonstrukce v roce 1989-1990 – nástřiku nestabilní skály betonem. Zcela zjevně to není vhodná technologie, protože část, u první šachty méně než u druhé, odpadává.
Střední úsek je neobezděný klenbou, jen na několika místech jsou obezděny kratší či delší úseky zdí. I zde probíhalo zdění zjevně dle aktuálního stavu, najdeme zde datace „1877“ a „1911“, na jedné obezdívce na pravém břehu kanálu (dle směru toku) datace není, či do dnešních dní nebyla nalezena. V tomto úseku byl v loňském roce nalezen nápis „JPaleczek“ (je to ten Paleczek, který provedl obezdění klenby v 17 sáhů dlouhém úseku za dolním portálem). Na obou vstupech do střední části jsou velmi amatérsky zřízená vrata, v současnosti otevřená, která mají zabránit průvanu, který škodí přezimujícím netopýrům (v současnosti nebyl v tunelu nalezen ani jeden netopýr). Vrata bezohledně zasahují do památkově chráněné stavby tunelu – do konstrukce obezdění.
Nad vstupem do posledního úseku tunelu je v druhé šachtě našeho postupu v ležatém oválu vynechaném z nástřiku betonem nápis „JFalta“. Joseph Falta byl spolupracovníkem Josepha Rosenauera (podpis adjunkta Josepha Falty je např. na geometrickém snímku revírů Bližší Lhota / Vorderstift a Želnava / Salnau z roku 1791), řídil stavbu plavebního tunelu v letech 1821-1822.
V posledním úseku ve směru k horního portálu plavebního tunelu se střídají úseky neobezděné, spíš blíže k hornímu portálu s obezděnými. Je zde i krátký úsek novodobé obezdívky ze sbíraného kamene na cementovou maltu (historické kvádříkové zdivo je na sucho).
Po návratu k dolnímu portálu jsme se vydali po povrchu nad tunelem okolo šachet k hornímu portálu. Ze shora od portálu je vidět, kdy býval původní portál, již mimo tunel je vidět původní chodník v tunelu i zbytek objektu původního portálu. Tunel byl totiž v roce 1899 z důvodu přechodu z palivového dřeva na dlouhé zkrácen, protože bylo třeba vložit dva oblouky, které umožňovaly plavení kmenů dlouhých až 19 m.
Když jsme sešli dolů k portálu, všimli jsme si sáhového kamene 30 těsně před portálem (sáhové kameny se osazovaly každých 200 sáhů, takže od horního portálu k začátku plavebního kanálu u Světlé vody je cca 6000 sáhů). I za tunelem jsou na stěně kanálu dva zajímavé nápisy: „18 JK 41“ a „1899“. Ten první připomíná již zmíněného ředitele panství Josepha Kutscheru, druhý stavbu oblouků před tunelem a s tím spojené zkrácení tunelu v roce 1899.
Následoval přesun z Jeleních Vrchů do Zvonkové na křižování plavebního kanálu se silničkou ze Zvonové do rakouského Schöneben. Těsně vedle křižovatky je Andreovo stavidlo. Při rekonstrukci v roce 2012 byl na novodobé stojáky usazen původní překladový kámen s datací 1842. Vzhledem k tomu, že na nedalekém prvním stavidlu na Pestřici je překladový kámen s nápisem „18 JP 43“, při čemž je téměř jisté, že se jedná monogram Josepha Paleczeka, nelze vyloučit, že o rok starší překladový kámen na Andreova stavidla je také Paleczekovým dílem.
