V sobotu 14. května 2022 byla na Jeleních Vrších zahájena 25. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Zhruba dvě stovky diváků – cyklistů i pěších – se vystřídaly při jednotlivých akcích dne. Již před jednou odpoledne se na křižovatce na Jeleních Vrších hrálo a tancovalo, byla to pozvánka folklorního souboru Libín-S Prachatice k nedalekému pódiu.
Po úvodním tanci Bavorov dorazili i další dva aktéři – obec Nová Pec zastoupil Pavel Okřina a rakouskou kulturní iniciativu Sunnseitn Gotthard Wagner.
David Svoboda: Skuptura Strážce
Již před asi dvěma desítkami let přišel Gotthard Wagner s hranice překračujícím projektem Kulturní osa plavební kanál. V rámci něj vznikla podél Schwarzenberského plavebního kanálu od obce St. Oswald bei Haslach až po Novou Pec celá řada uměleckých děl. Jedno z nich – skulptura Strážce tehdy mladého prachatického sochaře Davida Svobody bylo umístěno na obecním pozemku v místě odbočení Želnavského smyku od Schwarzenberského kanálu v lokalitě odjakživa označované Hefenkrieg, dnes známém jako U Klápy.
Sunnseitn sochu pronajmulo obci Nová Pec za nájemné jednoho parohového knoflíku (z jeleního shozu) ročně. Inspirací pro sochaře byla jistě fotografie Josefa Seidela od Želnavského smyku se ženou signalistkou, která předávala signály z níže položených míst, zda nevznikly při plavení problémy. Inspirací pro stanovení nájemného bylo nejspíš to, že součástí obce Nová Pec je i osada Jelení Vrchy, a že starostou obce Nová Pec byl Jan Jelen. Proto napadl Gottharda onen parohový knoflík z jelena.
Vzhledem k tomu, že už to bude brzy 20. let, má Gotthard už docela hezkou sbírku různých knoflíků, někdy spíše broží, malých uměleckých děl.
Letos Pavel Okřina v zastoupení starosty Martina Hrbka předal docela velký parohový knoflík, který by jistě byl spíše pro parádu k našití, ale také mysliveckou brož k zavěšení na krk místo kravaty.
Gotthard Wagner zůstal na pódiu i poté, pozval si ještě dva muzikanty, kteří s ním přijeli z Rakouska, tenhle ne příliš velký orchestr – housle, bicí a basa má název Wiadawö. Po chvilce se k nim přidala ještě houslistka Slávka z kapely Libín-S Prachatice. Ptal jsem se, jak se nyní toto hudební těleso jmenuje, Gotthard prohlásil, že Wiadawö s hostující hvězdou Slávkou. Zahráli i pomalejší valčíček k tanci. Napřed tancovali jen Libíňáci, pak si došli i pro tanečnice a tanečnice z řad diváků.
Dál už byl program v režii souboru Libín-S Prachatice. Nejdřív přišly na řadu Hoši a Bába, tance pro chlapy.
Do prvního bloku před plavením dříví zařadili Libíňáci i taneční pásmo, které je už řadu let u plavebního kanálu skoro povinností – Plavci. Připomíná, že před těmi dvěma stovkami let, kdy se plavilo šumavské palivové dřevo Schwarzenberským plavebním kanálem k řece Große Mühl a po ní k Dunaji, aby pak bylo dopraveno pro císařské hlavní město Vídeň. V Untermühl na břehu Dunaje bylo třeba pro vytahování dřeva z vody a pro jeho přípravu na další dopravu 300 až 350 dělníků. Tolik jich v okolí nebylo, proto pravidelně přicházely celé skupiny mladých mužů a žen z jihočeského Prácheňska, aby tvrdě pracovali od časných hodin do večera. Večer, k překvapení ředitele panství Český Krumlov, vytáhli z domova přinesené housle, citery i tehdy v Čechách ještě obvyklé dudy. A hrálo se, zpívalo a tancovalo. A přitom tanec není tím nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů. Ale v pět ráno stáli již opět na svých místech, nebyly na nich vidět stopy dlouhého večera a krátké noci, opět tvrdě pracovali.
Původně posledním tancem před plavením měla být Doudlebská.
Libín-S Prachatice na přání pana volarského faráře Karla Faláře, který seděl v hledišti, zařadil do programu navíc taneční pásmo Ta ždíkovská fara. „Pan farář taky rád, s kuchařkou jí salát…“
Před půl třetí plavební ředitel již povídal divákům o historii Schwarzenberského plavebního kanálu.
Něco z historie Schwarzenberského plavebního kanálu od plavebního ředitele. Foto: Stan Schneedorf
Když už v kanálu bylo dost vody, přečetl svůj první plavební rozkaz:
„Plavební rozkaz č.1/2022
k provedení ukázkové plavby dříví
Nařizuji tímto provést první ukázkovou plavbu dříví u příležitosti zahájení 25. novodobé plavební sezóny v sobotu dne 14. června 2022 na Jeleních Vrších.
Plavbu nařizuji provést od domu čp. 13 (od sochy plavce Hynka) na Jeleních Vrších zhruba 9 sáhů před hranicí prvního a druhého úseku za můstek ve vzdálenosti cca 191 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku. Splaveno bude zhruba 1/4 sáhu palivového dřeva.
Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.
Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.
Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.
Hynek Hladík, plavební ředitel
Dáno v Prachaticích dne 6. května LP 2022″
P. Karel Falář požehnal nadcházející 25. novodobé plavební sezóně, Hynek Hladík dal malým plavcům pokyn ke vhození připravených štěpin a za chvíli se dřevo na hladině zkaleného proudu vody vydalo ke svému cíli.
Po plavení hrála kapela Libín-S Prachatice před stodolou, zazpívali si i diváci.
Postupně se vracející malí plavci převzali v malém ceremoniálu s loveckým tesákem z rukou plavebního ředitele diplom, učebnici a premiérově i placku plaveckého učně.
Po třetí hodině se tanečníci a muzikanti přesunuli na nedaleké pódium. Na řadu přišel tanec se šavlemi Martin, ten má původ na Kaplicku.
Už z názvu je jasné odkud folklorní soubor Libín-S Prachatice je. A Prachatice vstoupily do historie především Zlatou stezkou, po které se vozila do Čech z Pasova bavorská či solnohradská sůl. Prachatický soubor věnoval jedno taneční pásmo svému městu – Soumaři.
Libín-S Prachatice, Soumaři
Když pak libínští zahráli rozlučkové V Prachaticích, nezbylo plavebnímu řediteli, než aby prohlásil 25. novodobou plavební sezónu za zahájenou, poděkoval divákům, muzikantům, tanečníkům, plavcům za pěkné odpoledne.