V sobotu 18. září se u hraničního potoku Ježová / Iglbach uzavřela 24. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Plavební kanál, který původně nesl jméno Vídeňský, či Krumlovsko-vídeňský, byl postaven v letech 1789 – 1793 a dokončen v poněkud jiné podobě, než si nejspíš představoval jeho projektant a první stavitel Joseph Rosenauer, v letech 1821 – 1824.
První návrh na stavbu předložil Rosenauer již v roce 1776, poté co připravoval úpravu Mlýnského potoka (který se na rakouském území mění na říčku Steinerne Mühl, tehdy Kleine Mühl) a při průzkumných pochůzkách narazil na horské sedlo pod Růžovým vrchem, ze kterého navrhl stavbu plavebního kanálu na severních úbočích Bärensteinu a Sulzbergu, dále Smrčiny, Plechého a Třístoličníku až ke hranicím tehdejší Opatské země pasovských knížat-biskupů. Jeho nadřízení návrh odmítli.
Zato v Rakousku proti stavbě protestovala panství Helfenberg a Waxenberg.
Rosenauer svůj návrh o dva roky později předložil návrh přímo knížeti s tím, že by během prvního roku financoval sám ze svých peněz a peněz svých příbuzných, aby nebyla zatížena knížecí pokladna. Kníže ovšem návrh znovu zamítl. Důvodem nebyla schwarzenberská byrokracie, ale privilegium pro plavbu na řece Große Mühl, které drželi pasovští biskupové. Nesmyslné tvrzení, že Rosenauer byl nucen stavět kanál v prvním roce na vlastní náklady najdete na informační tabuli Správy Národního parku Šumava u Rosenaerovy kapličky.
Doba ke stavbě dospěla na jaře 1789, kdy se blížil konec platnosti pasovského privilegia. Joseph Rosenauer zahájil s osmdesáti lidmi 4. května 1789 stavbu 994 sáhů dlouhého úseku mezi hlavním evropským rozvodím a prvním potokem na povodí Vltavy ještě před příchodem císařsko-královské dvorské komise, která měla stavbu doporučit před udělením privilegia knížeti. Komise viděla, že voda teče přes rozvodí, Vídeň dřevo nesmírně potřebovala, proto doporučení vydala. Navíc zavázala majitele sousedního panství premonstrátského kláštera Schlägl, aby umožnil stavbu na svých pozemcích, které klášter odmítl prodat.
Zlatá doba plavebního kanálu trvala téměř sto let – od roku 1793 do roku 1891, kdy byla vídeňská plavba ukončena. Plavilo se ovšem dál, především v horní části kanálu a po nově postaveném Želnavském smyku k Vltavě a později i k železnici.
Tato plavba trvala do roku 1961. V roce 1916 se plavilo dřevo z oblasti rozvodí do nedalekého Haslachu v Horních Rakousích.
Klášter plavil ve třicátých letech 20. století mezi lesem Kesselwald a tzv. Krumlovosvkou silnicí. Nová doba přicházela od osmdesátých let 20. století. v roce 1980 byl rekonstruován dolní portál plavebního tunelu u Jeleních Vrchů, od poloviny osmdesátých let 20. století byly rekonstruovány úseky v Rakousku.
Na přelomu let 189 až 1990 provedly Vojenské lesy a statky rekonstruci plavebního tunelu.
Na začátku devadesátých let byly prováděny ze soukromé iniciativy průzkumné práce na české straně u potoka Ježová / Iglbach, v letech 1996 až 2001 pracovali na obou stranách hranic studenti České zemědělské univerzity – fakulty lesnické v rámci své prázdninové praxe po 1. ročníku. Náklady hradila rakouská strana. Během těchto prací bylo vyčištěno cca 1,5 km na českém území a 0,7 km v Rakousku.
V letech 1999 až 2001 provedla Správa Národního parku Šumava nejrozsáhlejší rekonstrukci v celkové délce cca 13 km, z toho cca 11 km mezi Jeleními Vrchy a potokem Rasovka a cca 2 km mezi Stockým (Ježovým) potokem a Světlou vodou (Světlá).
V roce 2012 rekonstruovala Správa Národního parku Šumava cca 3,5 km dlouhý úsek mezi potokem Pestřice a Medvědím potokem a s.p. Lesy České republiky 1,9 km dlouhou rekonstrukci mezi hlavním evropským rozvodím a potokem Ježová / Iglbach.
Další rekonstrukční práce se dokončují – s.p. Vojenské lesy a statky České republiky dokončil již rekonstrukci Želnavského smyku v délce cca 3,5 km a s.p. Lesy České republiky rekonstrukci plavebního kanálu na povodí Dunaje, zhruba k historickému hraničnímu kameni u zničené vesnice Muckenschlag v Čechách.
Rakouská strana provedla pročištění ve dříve již rekonstruovaných úsecích.
Na zrekonstruovaných úsecích je ve vybraných částech možné provádět ukázky plavení dříví. Jsou prováděny již 24. let v rámci projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, jehož nositelem je folklorní soubor Libín-S Prachatice.
