ZÁVĚR 22. NOVODOBÉ PLAVEBNÍ SEZÓNA U POTOKU JEŽOVÁ / IGLBACH, 21.09.2019

V sobotu 22. září 2019 skončila 22. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu slavností u hraničního potoku Ježová / Iglbach.
Samozřejmě u toho nemohl chybět Libín-S Prachatice, z.s., nositel hranice překračujících projektů Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu a Schwarzenberský plavební kanál – předání znalostí nové generaci.
Když jsme odjížděli o poslední letní sobotě z Prachatic v ranním slunci zářila jedna z kapliček Na skalce.
I na druhé straně Šumavy bylo nádherně. Při sjezdu ze Schöneben pod lesem se na horizontu nad Ulrichsbergem objevil v dálce další korunovaný ledovcem Dachsteinu. Také na další rozhledu v Oberhaagu se otevřelo nádherné alpské panorama.
Krátce po desáté do Oberhaagu přijel autobus se souborem Libín-S Prachatice. Z Oberhhaagu ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu u hraničnímu potoku Ježová / Iglbach je třeba se vydat pěšky přes les, je to zhruba 2,5 kilometru. Nástroje, hlavně basa, ale také noty, stojany na ně, rekvizity se vezly autem s plavebním ředitelem Hynkem Hladíkem, ten má oprávnění k jízdě po lesní cestě podél plavebního kanálu. Ti starší ze souboru zašli na kávu v nedaleké restauraci Oberhaag, aby u ní vyčkali na Hynka, aby jim ulehčil cestu.
Chvilku potom, co Hynek dojel znovu na Obehaag, aby si dal také kávu, se otevřely dveře a do lokálu Haagerhofu, dědičného statku, jehož majitelé jsou zde již od osmnáctého století, vstoupil Robert Koch z lineckého folklorního souboru Volkstanzgruppe Böhmerwald se ženou a vnučkou. Robert a Hynek se znají už léta, stejně jako se již několikrát setkaly soubory z Prachatic a z Lince. Naposledy se Robert s Hynkem setkali při Dnech Jihočeského kraje v Linci při vystoupení Libín-S Prachatice. A v sobotu Robert přijel vnučce ukázat nejen Schwarzenberský plavební kanál, ale také prachatický soubor.
Libín-S Prachatice nastoupil přesně v jednu odpoledne na můstku přes plavební kanál v těsné blízkosti státních hranic a slavnost zahájil úvodním tancem Kdyby byl Bavorov…
Prostor hned potom našel plavební ředitel Hynek Hladík. Přivítal diváky (ještě nevěděli, že z některých budou za chvíli plavci), plavce, soubor Libín-S Prachatice a také kolegy ze státního podniku Lesy České republiky. Lesy České republiky, s.p., se letos již po sedmé se do závěru plavební sezóny zapojují Dnem s LČR.
Před měsícem se v rakouských Korutanech v údolí horní Drávy konalo setkání mezinárodní setkání plavců, během kterého zasedal výbor Mezinárodní asociace plavců a její valná hromada. Výbor na svém zasedání v Bergu an der Drau 15.08.2019 rozhodl o udělení čestných odznaků Asociace za mimořádný podíl na její činnosti a za péči o plavecké tradice u příležitosti 30. výročí. Z řad plavců od Schwarzenberského plavebního kanálu bylo ocenění uděleno:
– vrchnímu plavci Jiřímu Borovkovi, diplomovanému plavci;
– plavebnímu řediteli Hynku Hladíkovi;
– vrchnímu plavci Pavlu Štětinovi.
Plavební ředitel byl prezidentem Mezinárodní asociace plavců Jaroslavem Camplíkem pověřen předáním čestných odznaků oběma vrchním plavcům.
Po předání ocenění Jiřímu Borovkovi pokračoval program Libín-S Prachatice, z.s. Nejdříve se předvedli chlapi v písni Hoši a tanci Bába, navázal tanec se šavlemi inspirovaný masopustním tancem z česko-rakouského pomezí na Kaplicku – Martin. Po písničce blok tanců vyvrcholil tancem připomínající práci plavců v době, kdy se Schwarzenberským plavebním kanálem plavilo šumavské palivové dřevo pro císařské hlavní město Vídeň – Plavci.
V době největší slávy plavebního kanálu, kterému se tehdy říkalo Vídeňský či Krumlovsko-vídeňský, se dřevo plavilo kanálem k řece Große Mühl a po ní až k Dunaji. Tam bylo třeba dřevo vytáhnout z vody a připravit ho pro další dopravu do Vídně. Bylo na potřeba zhruba 300 až 350 plavců. Tolik volných lidí v okolí nebylo, proto pravidelně přicházely celé skupiny mladých mužů a žen z jižních Čech – z Prácheňska, kteří pracovali velmi tvrdě od pěti ráno do sedmi večer. K překvapení ředitele panství, který byl i plavebním ředitelem, Češi večer vytáhl z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, hrálo se, zpívalo a tancovalo. Ředitel panství nepovažoval tanec za vhodný prostředek k odpočinutí unavených údů. Ale ráno Češi opět stáli u vykládacích kanálů a nebylo na nich znát následky dlouhého večera a krátké noci.
Nadešel čas na přípitek, na předání plavebního věnce plavebnímu řediteli. Že nevíte, co je plavební věnec, ale dožínkový věnec, nebo o chmelový věnec, který dostává hospodář při dožínkách resp. dočesné, jste jistě slyšeli. Libín-S Prachatice přišel s tradicí plavebního věnce, který se předává na závěr plavební sezóny plavebnímu řediteli.
Plavební ředitel přečetl svůj již devátý plavební rozkaz, dal pokyn plavcům, aby šli vhazovat dříví na rakouské straně hranic, malé plavkyni Lence, aby dala píšťalkou signál, že dřevo je již ve vodě, k otevření stavidla, které dalo do pohybu vodu s poleny. Když už se polena přiblížila ke hranicím, plavci z folklorního souboru Karel a Honza opatrně položili plavební věnec před první polínka, plavec Vašek věnec doprovázel až k mostku v Čechách. Tam byl plavební věnec vyzvednut z vody, aby celou zimu a příští plavební sezónu visel na chatce Roberta Baldassariho na břehu kanálu. Polena byla vytažena z vody na české straně hranic o něco později.
Libín-S Prachatice zatančil předposlední tanec – Doudlebskou polku, pozval do tance i diváky, do kola šel i Robert Koch, jeho žena i vnučka, ta dostala od dědy slib, že na jaře dostane taky kroj. Pak už zbyl jen rozlučkový tanec V Prachaticích a prohlášení plavebního ředitele:
„Dvacátá druhá novodobá plavební sezóna je ukončena, ať žije dvacátá třetí!“
No Media Found