V neděli 16.08.2020 se na Jeleních Vrších uskutečnily Jelenovršské slavnosti jako součást hranice překračujícího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu ve 23. novodobé plavební sezóně.
Ta neprobíhá tak, jak bylo obvyklé v minulých letech, samozřejmě plavební sezóna je ovlivněna koronavirovou pandemií. Květnový a červnový program byl vynechán, poprvé se plavilo dřevo v polovině července na Jeleních Vrších.
Folklorní soubor Libín-S Prachatice pravidelně otvírá plavební sezónu, první vystoupení u Schwarzenberského plavebního kanálu se konalo až nyní. Při slavnostním zahájení plavební sezóny každoročně předává starosta obce Nová Pec předsedovi rakouské kulturní iniciativy SUNNSEITN Gotthardu Wagnerovi nájemné za sochu Davida Svobody Strážce / Wächter, která je umístěna v místě odbočení Želnavského smyku, a SUNNSEITN ji pronajmulo šumavské obci. Nájemné bylo stanoveno ve výši jednoho parohového knoflíku. A protože nájemné letos ještě předáno nebylo, dostalo se na program druhé letošní akce projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Před jednou, když kapela folklorního souboru Libín-S Prachatice měla zvukovou zkoušku, potkali se Helena Svobodová, zakladatelka a dlouholetá vedoucí Libín-S Prachatice, a Gotthard Wagner, reprezentující SUNNSEITN. Spolupracovali již téměř 20 let, proto bývá setkání srdečné zahrnující objímání, ale v době pandemie to je všechno jen jako.
V jednu odpoledne na pódiu otevřel program Libín-S Prachatice „Bavorovem“.
Za několik minut je vystřídali Gotthard Wagner jako přejímající a Martin Hrbek, starosta obce Nová Pec, coby předávající nájemného. Martin připravil pro Gottharda ne jeden parohový knoflík, ale hned čtyři, pravda všechny mrňavé. Gotthard nájemné převzal, protože Gotthard a Martin jsou oba muzikanti na potvrzení platby si společně zahráli. Samozřejmě, potkali se po roce, nic nedomlouvali, nezkoušeli, prostě dva hudebníci improvizovali. Jestli jim to jde přes plot kontrolovala Martinova babička, dáma, která loni v říjnu oslavila stosedmé narozeniny, tedy patří k nejstarším občankám a občanům České republiky. Gotthard si z Horních Rakous přivezl ještě muzikanta s bicími – Luigiho, aby trochu ztvrdili muziku.
Libín-S Prachatice loni, tedy v roce, kdy oslavil 30. výročí svého vzniku, představil nové taneční pásmo věnované plavcům od Schwarzenberského plavebního kanálu – Plavecký den.
Proč vůbec spojuje svoje aktivity se Schwarzenberským plavebním kanálem? Je třeba se ohlédnout do roku 1828, kdy tehdejší ředitel schwarzenberského panství Český Krumlov Ernest Mayer napsal dílko nazvané Pokus o popis velkého plavebního zařízení na panství Český Krumlov v Budějovickém kraji v Čechách. V páté kapitole psal Mayer o plavebním provozu na plavebním kanálu, mj. o pracích v ústí Große Mühl do Dunaje:
„Vytahování dřeva vyžaduje tři sta až tři sta padesát dělníků, když má být dodržena rovnováha s vhazováním. V Horním Rakousku by nebylo možné takový počet lidí. Ale potřební lidé z krajiny kolem Strakonic v Čechách se každý rok ucházejí houfně a bez vyzvání ucházejí o výdělek. Přinášejí si velké rance s potravinami, které si připravují k denní potravě pod širým nebem během své práce. Mnohá ohniště, která si k tomu účelu udržují drobným dřevním odpadem, dávají skládkám dřeva vzhled polního ležení. Přístřeší na noc je zajištěno v dřevěných stavbách, kde na slámě ve dvojitých řadách nalézají odpočinek. Odměna je spočítána dle výkonu podle množství dříví vytažené z vody a srovnaného do dlouhých hrání a je vyplácena ve zdejší plavební pokladně. Vytvářejí se malé společnosti, které zastupují společné zájmy.
Tím je usnadněn dozor nad jejich činností. Vzhledem ke třídění měkkého a tvrdého dříví, 36-palcových (95 cm) a 30-palcových (79 cm) polen, výmětu a dřeva na vazačské nástroje musí být objednaní dozorci být v trvalém pohybu a pozornosti od pěti hodin ráno do sedmi hodin večer. Deštivé dny působí na postup prací a na lidi velmi nepříznivě, za prvé, protože stálým pohybem lidí po mastné půdě skladu dřeva vzniká spousta bláta, za druhé, protože místo neumožňuje žádný útulek, není možné ve volných chvílích usušit šaty. Člověk by věřil, že lidé, kteří velmi těžce pracují od pěti hodin ráno do sedmi hodin do večera, a v této době mají pouze jednu hodinu na oběd, vyčerpají všechny síly, žádostivě budou vyhledávat noční tábor. Protože je společnost smíšená z chasníků a děvčat, kteří si úmyslně z domova vzali citery, housle a v Čechách ještě obvyklé dudy, tančí se v oddělených skupinách dvakrát až třikrát do týdne na volném prostranství lidové tance, které v žádném případě nejsou vhodné k posílení unavených údů. Následující den bez nejmenší stopy opět s čerstvostí začínají a pokračují v práci.“
Tyto věty se staly inspirací při tvorbě projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který přivedl lidové písničky a tance k plavebnímu kanálu. Samozřejmou součástí jsou ukázky plavení dříví. Postupně s zrodila dvě taneční pásma věnovaná plavcům a plavení: Plavci a Plavecký den, obě vytvořila Helena Svobodová.
Na pódium vstoupil opět Gotthard Wagner s Luigim. Zahráli Bavorskou polku, která není z Bavorska, Štýrskou, která není ze Štýrska, jak přišly tyto melodie ke svým jménům, to je otázka. Melodií bylo více.
Blížilo se půl třetí, tedy čas začátku plavení. Plavební ředitel Hynek Hladík vyprávěl o Schwarzenberském plavebním kanálu a jeho historii, zatím co stoupala voda v kanálu u bývalé lesovny na jeho břehu. Přišel plavební rozkaz, pokyn malým plavcům, aby začali se vhazováním dřeva. Ti starší plavci s plavebními háky, muži s modrými vestami, se žlutými květy za klobouky, otevřeli první stavidla a polena se „rozeběhla“ po hladině ke svému dnešnímu cíli.
Před stodolou s expozicí EXPO KANÁL spustila kapela Libín-S, když pomalu přicházeli malí plavci. V EXPO KANÁL se odehrál malý ceremoniál. Postupně Michal a Martin z Brna, Aneta, Lukáš a Tim z Veselí nad Lužnicí, David z Prahy, Barbora a Alžběta z Týna nad Vltavou, Ondra z Třemošnice, Emma, Rosa a Miriam z hornorakouského Kremsmünsteru, Vojta z Písku, Lenka z Prachatic, Tim ze Lhenic a Ondra z Chluman museli pokleknout před plavebním ředitelem, ten jim loveckým tesákem poklepal na ramena se slovy: „Určuji Tě plaveckým učněm!“ a předal jím diplom plaveckého učně a Učebnici plaveckého učně.
Opodál, na pódiu se opět rozezněly lidové melodie, začalo se tancovat. Chlapi ze souboru Libín-S Prachatice předvedli taneční pásma Hoši a Bába, potom vystoupila děvčata s Čížečkem, zatančil Kůň, členové souboru i s diváky šli do kruhu při Doudlebské polce, přišel i rozlučkový tanec v Prachaticích.
Jelenovršské slavnosti skončily, počasí jistě napomohlo k úspěchu, přestože z epidemiologických důvodů v trochu pozměněné formě.
