UKÁZKA PLAVENÍ DŘÍVÍ U POTOKU SCHROLLENBACH, 29.07.2026
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach – plavci
Každý rok na přelomu července a srpna se koná ve středu ukázka plavení dříví na rakouském území u potoku Schrollebach. Letos to připadlo na 2. července.
Ukázku připravila hornorakouská organizace cestovního ruchu Tourismusverband Mühlviertel spolu s plaveckým spolkem Kulturerbe Schwarzenbergischer Schwemmkanal. Stranou nezůstal ani český plavecký spolek Šumavští plavci, který si na břehu kanálu postavil malý stánek, ve kterém nabízel nejen zbývající letošní akce na Schwarzenberském plavebním kanálu, ale také pohlednice a premiérově také nové placky plaveckého spolku Šumavští plavci.
Již o půl druhé bylo všechno na plavení připraveno. V plavebním kanálu bylo dost vody, což je v současném suchu skoro zázrak, stranou podle cesty byl postavený stánek s občerstvením se stoly a lavicemi, další lavice byly rozestavěné podél kanálu. Že tu byli plavci není divu, vždyť to kulinářské zázemí vytvořili právě oni, teď během čekání upijeli pivo či limonády. Byli tu i první zvědaví turisté.
Velkou skupinu přivedl ze zaplněného parkoviště vrchní plavební mistr, Oberschwemmmeister, Gerhard Stockinger. Kolem stánku s občerstvením už to bučelo jak v úlu, plavci se ujali svých plavebních háků, mezi nimi i nejstarší nejen věkem, ale i dobou, po kterou v nové době plavebního kanálu plaví dřevo, letos je to již 29. plavební sezóna – Franz, tomu je 87.
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach – plavci. Vlevo na snímku je nejstarší z nich Franz Miesbauer
Když nastal čas, blížila se třetí, Gebhart si našel kopeček, aby ho bylo dobře vidět a přivítal diváky, plavce i plavebního ředitele Hynka Hladíka.
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach – vrchní plavební mistr Gerhard Stockinger
Historie plavebního kanálu je přes dvě stě let dlouhá, Gerhard povídal o kanálu, jeho historii, představit plavce z rakouského plaveckého spolku.
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach – vhazování dřeva
Pak už dál pokyn ke vhazování dřeva. Pod dohledem Helgy se ho ujali ti nejmladší přítomní plavci. Samozřejmě, že to cákalo. Nevím proč, ti co seděli na druhém břehu se zvedli a kousek odstoupili z dosahu kapek! Proč? V horkém dnu by jistě studená sprcha zdarma byla příjemná.
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach
Plavci kdesi otevřeli stavidla voda s dřevem se dala do pohybu, polena a štěpiny se vydaly k dnešnímu cíli. Ne, dnes to nebylo ústi řeky Große Mühl do Dunaje, jako kdysi, kdy se šumavské palivového dříví plavilo pro naše císařské hlavní město Vídeň, ale jen několik set metrů.
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach – dětský závod koupelnových kachniček
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach – dětský závod koupelnových kachniček
Dřevo je vytaženo, plavení sice skončilo, pokračoval program pro děti. Rodiče zakoupili žluté kačenky do vany a chystaly se jejich závody. Děti je rozmístily do prostoru startu, rovnaly si je ke startovní fošně. Tu na pokyn vrchního plavebního mistra dva plavci zvedli, kačenky vydaly v hejnu, jen někteří pasáčci své kačenky poháněli dopředu. Podobné se činili i další, hejno se roztrhalo.
Závody to sice byly, nešlo o to být první, ale zúčastnit se. Pro každého byla nějaká cena.
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach – dětský závod koupelnových kachniček
Ukázka plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach – dětský závod koupelnových kachniček – každý dostal cenu
Závěr akce stihl i vrchní plavec Pavel z českého plaveckého spolku Šumavští plavci. Viděl ještě závody kachniček, pozdravil se s vrchním plavebním mistrem Gerhardem, poznamenal, že dřevo patří do kamen, kachna do trouby. No, možná, že tyhle malé žluté by možná nechutnaly, ani by z trouby nevoněly! Kdyby byly opravdové, to by bylo něco jiného!
Posezení po ukázce plavení dříví u stavidel na potoku Schrollenbach – – vrchní plavební mistr Gerhard a vrchní plavec Pavel
Po plavení jsem se vydal snad jen dva kilometry daleko! Před hranicemi má kamarádova rodina dům, který postavil otec manželky mého kamaráda.
Ve středu odpoledne se tu sešla zajímavá společnost z trojmezí – z Bavorska, Rakouska a já z Čech. Zajímavé bylo, že ti bavorští uměli trochu česky, že ze třech bavorských aut byly dvě červené škodovky. Z Rakouska kromě hostitelů byl i Hans Veit, o kterém já říkám, že je to zpívající starosta, i když jeho původní povolání je učitel, stejně jako hostitelé, starostou už řadu let není. Ale zpívalo se! Zazněl Böhmerwald, zpívalo se i o Vltavě zvláštním hornorakouským nářečím, o Vltavě zpíval Hans jako o Wuldau (německy je to Moldau). A po Vltavě plula polena, takže přestože bylo po plavení, já měl plavení dřeva i při posezení!
Zpívající starosta (bývalý) Hans Veit zpívá o Vltavě
Zpívající starosta (bývalý) Hans Veit zpívá o Vltavě
Byl to krásný den i přes to teplo!
