SLAVNOSTNÍ UKÁZKA PLAVENÍ DŘÍVÍ NA ŽELNAVSKÉM SMYKU

GPS: 48.7754467N, 13.9529642E

V sobotu 7. května 2022 proběhla za uplakaného počasí na Želnavském smyku u Nové Pece slavnostní ukázka plavení dříví s doprovodným programem. Libín-S Prachatice, jehož činnost je již 25 let spojena úzce s děním na Schwarzenberském plavebním kanálu u toho byl.

Libín-S Prachatice, 07.05.2022 u Želnavského smyku

Libín-S Prachatice, 07.05.2022 u Želnavského smyku

Libín-S Prachatice, 07.05.2022 u Želnavského smyku

Libín-S Prachatice, 07.05.2022 u Želnavského smyku

Želnavský smyk je součástí národní kulturní památky Schwarzenberský plavební kanál (v seznamu národních kulturních památek doplněném v roce 2014 je uveden spolu s Vchynicko-tetovským plavebním kanálem a plavební úpravou Kaplického potoka jako „Plavební kanály na Šumavě“). Schwarzenberský plavební kanál byl postaven v letech 1789-1793 a 1821-1823, aby umožnil plavení šumavského palivového dřeva přes hlavní evropské rozvodí pod Svatým Tomášem k řece Große Mühl a k Dunaji, po něm do císařského hlavního města Vídně. Rozvíjející se Vídeň měla obrovský hlad po dřevě. Počátkem 19. století pro pokrytí vysoké poptávky po dřevě bylo využito i dřevo z vimperského panství. Na Vltavě u osady Hory byly postaveny tzv. Spitzberské hrable / rechle, od kterých se zachycené dřevo vozilo povozy ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu k hefenkriegským skládkám (dnes se lokalita nazývá U Klápy), aby po vyschnutí bylo dále plaveno pro Vídeň. V roce 1806 byla postavena nová silnice, tzv. Scheiterstrasse / Štěpinová silnice, od hrablí / rechlí k hefenkriegským skládkám, aby doprava povozy byla rychlejší. V druhé polovině 19. století poklesl zájem o palivové dříví, za to se zvýšil zájem o dřevo stavební. To však nebylo možné plavit po řece Große Mühl. Plavení pro Vídeň bylo ukončeno v roce 1891.

V druhé polovině 80. let 19. století byl vybudován v souběhu se Scheiterstrasse / Štěpinovou silnici spojovací smyk mezi Schwarzenberským plavebním kanálem a Vltavou, který dostal název Želnavský. V roce 1892 po nádraží Želnava byla prodloužena železnice od Českých Budějovic. Želnavské překladiště dřeva bylo pod nádražím. Želnavským smykem bylo možné plavit krátké i dlouhé dřevo (do délky 23 metrů) k další dopravě vlakem, nebo k dalšímu plavení po Vltavě.

V 50. letech 20. století byla postavena Lipenská přehrada. Želnavské překladiště dřeva se dostalo do zátopy, proto byl postaven výše nový dřevosklad Nová Pec. K němu byl postaven „nový“ Želnavský smyk, který byl odbočkou ze smyku původního. Na opevnění dna i stěn smyku byly použity použity žulové desky z „nepotřebného úseku“. Plavení dřeva po Schwarzenberském plavebním kanálu a po Želnavském smyku trvalo do roku 1961. Od roku 1953 do roku 1961 plavil dříví podnik Vojenské lesy a statky, který spravoval lesy kolem plavebního kanálu.

V druhém desetiletí 21. století se státní podnik Vojenské lesy a statky České republiky rozhodl pro rekonstrukci původní trasy Želnavského smyku. Stavba byla spolufinancována z prostředků Evropské unie v rámci projektu Kulturní a přírodní dědictví – Schwarzenberský plavební kanál a Bavorská niva. Partnery projektu byl i státní podnik Lesy České republiky a rakouská organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald.

Po 61 letech 7. května 2022 se po Želnavském smyku plavilo znovu dříví. Prý ukázka plavení bude v létě několikrát. Termíny jsou zatím neznámé.