Předpověď počasí na sobotu 17. září byla hodně špatná.

Ve čtvrtek navrhl Reinhold List, jednatel rakouské organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald, právě vzhledem k předpovědi, že akci na závěr plavební sezóny zrušíme.

Odpověď z Čech od souboru Libín-S Prachatice zazněla: Ne, slavnost na závěr plavební sezóny bude!

I další partner – Lesy České republiky měl již všechno připravené, i on byl pro slavnost.

Že bude chladno, bylo jasné! Muzikanti na sobě od první chvíle měli bundy, teplé šály, na nohách teplé boty.

Při odjezdu autobusu s Libíňáky bylo chladno, ale jinak prima. Horší to bylo krátce po přejezdu hranic ve vesničce Schöneben, tam pořádně pršelo. Dole v údolí řeky Große Mühl, v Ulrichsbergu a Aigenu znovu bez deště.

U hraničního potoku Ježová / Iglbach byl už před polednem připravený stánek s pivem, klobásami, párky, ale také s domácími sladkostmi ke kávě.

Také stánek státního podniku Lesy České republiky, který je již tradičně partnerem při závěru plavební sezóny byl v pohotovosti, „lesněnky“ – lesní pedagožky – měly připravené hry i drobné suvenýry pro děti, které se zapojí. I kniha o historických dokumentacích Schwarzenberského plavebního kanálu byla na pultu, to spíš pro dospělé.

Jinak však nikde nikdo! Kdo ví, jestli vůbec někdo přijde!

A přece jenom někdo dorazil, Český pár už si dával klobásku!

Krátce před jednou z rakouské strany přišla skupina několika desítek rakouských turistů vedená plavcem Gebhardem. Přišli i další Češi. Přes tu nepříznivou předpověď bylo diváků docela dost, musely se stavět další lavice a stoly, aby byla místa pro každého.

Na hladině plavebního kanálu se ale objevily kola od prvních kapek. To však nebyl déšť, spíš jen drobné mžení.

„Musíme rychle začít!“, říkal s telefonem v ruce Reinhold List, ukazoval, že ve 14:00 hodin bude se 100 % jistotou silně pršet, jistě alespoň do třetí po poledni.

Krátce po jedné hodině po poledni na můstek přes Schwarzenberský plavební kanál nastoupili tanečnice a tanečníci folklorního souboru Libín-S Prachatice s úvodním tancem. Slavnost začala.

Ptáte se, proč před ukázkou plavení dříví na závěr 25. novodobé plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu vystupuje folklorní soubor?

To bychom se museli vrátit o zhruba 200 let zpátky. Dříví Schwarzenberským plavebním kanálem, kterému se tehdy říkalo Krumlovsko-vídeňský či jen Vídeňský plavební kanál, se plavilo palivové dříví ze severních úbočí Šumavy od Třístoličníku, pod Plechým, Smrčinou, Sulzbergem a Bärensteinu přes hlavní evropské rozvodí k řece Große Mühl. U jejího ústí do Dunaje bylo třeba plavené dřevo vytáhnout z vody, srovnat do dlouhých hrání, aby před další dopravou na lodích do Vídně či ještě dál, proschlo. Na to okolo Untermühl bylo třeba 300 až 350 plavců. Tolik jich však volných nebylo, proto každoročně přicházely velké skupiny mladých mužů a žen z Prácheňského kraje v Čechách, aby tvrdě pracovali od časného ráno do pozdního večera. Večer k překvapení plavebního ředitele, který byl i ředitelem panství Český Krumlov, Češi vytáhli ze svých zavazadel housle, citery ba i dudy, které v Čechách ještě nebyly zapomenuté. A několikrát v týdnu se večer nad ztemnělým táborem u ústí Große Mühl do Dunaje rozléhaly české písničky, česká muzika, často se dokonce tancovalo, přestože tanec není tím nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů. Ale v pět ráno stáli Češi opět u vykládacích kanálů, tvrdě pracovali a nebylo na nich vidět následky dlouhého večera a krátké noci.

Libín-S Prachatice přivedl lidové písničky, muziku i tance opět k plavebnímu kanálu.

Tentokrát nadešel čas k plavení dřív než obvykle, dřív než uváděl plavební rozkaz. Libíňáci pozvali na můstek také rakouské plavce, zástupkyni lesníků z Lesů České republiky i P. Karla Faláře, faráře z Volar. Plavební ředitel Hynek Hladík převzal z rukou členů folklorního souboru plavební věnec, symbol končící plavební sezóny a česko-rakouské spolupráce u plavebního kanálu. P. Falář věnec požehnal, chlapi ze souboru Libín-S Prachatice jej položili na hladinu kanálu, došlo na písničku Dej nám Pán Bůh zdraví, dej, a na přípitek.

Plavci a přítomné děti se vydali vhazovat dříví do Rakouska, mezi tím kdosi, kdesi otevřel stavidla, voda se dala do pohybu, po chvilce plavební věnec a za ním první štěpiny překonaly česko-rakouské hranice, po několika desítkách metrů dřevo skončilo svoji cestu po vodě.

Program folklorního souboru se po plavení chýlil k závěru, na můstku zatančil ještě kůň Libín-S, pak už přišel rozlučkový tanec.

Závěr 25. novodobé plavební sezóny u potoku Ježová. Libín-S Prachatice, Koně

Závěr 25. novodobé plavební sezóny u potoku Ježová. Libín-S Prachatice, rozlučkový tanec V Prachaticích

Plavební ředitel prohlásil 25. novodobou plavební sezónu za ukončenou.

Čtyři české děti a dvě rakouské dnes převzaly za svoji pomoc při plavení dříví diplomy, učebnice a odznaky plaveckých učňů. Pevně doufáme, že je při dalších plaveních v dalších plavebních sezónách. Třeba někdo z nich se jednou stane plavebním ředitelem a tradici plavení potáhne dál.

Na hranicích to žilo. Bylo celkem jedno, že někteří mluví německy, jiní česky, rozuměli si všichni.

Vrchní plavec Pavel Štětina z Nové Pece přislíbil plavcům, že při zahájení 26. novodobé sezóny v roce 2023 budou hosty obce Nová Pec.

A houslistka Slávka ještě zamávala a rozloučila se slovy: „Tak zase za rok!“

Projekt Setkání s tradicí finančně podpořili: Senátor Tomáš Jirsa, Jihočeský kraj, Obec Nová Pec, Lesy České republiky, s.p.

Podporu zapůjčením stanu poskytla Římsko-katolická farnost Volary.