Setkání s tradicí

Z ČINNOSTI FOLKLORNÍHO SOUBORU LIBÍN-S V ROCE 2015

ŠŤASTNÉ VÁNOCE A VŠE NEJLEPŠÍ DO NOVÉHO ROKU 2016
Šťastné vánoce a vše nejlepší do nového roku 2016 přejí členové folklorního souboru Libín-S Prachatice.
PF 2016 Libín-S Prachatice
(Vloženo 02.12.2015, 20:17)
SHROMÁŽDĚNÍ ČLENŮ LIBÍN-S PRACHATICE A PŘEDVÁNOČNÍ SETKÁNÍ
V pátek 18.12.2015 v podvečer se sešli členové Libín-S Prachatice na svém výročním shromáždění členů.
Na oficiální sněmování navázalo předvánoční posezení. Hrálo se, zpívalo, povídalo, jedlo se, pilo se, bylo prima.
(Vloženo 19.12.2015, 18:17)
NOVÝ FOLKLORNÍ WEB
Vzhledem k nesolventnosti a nečinnosti Folklorníhoi sdružení považujeme za prospěšné pokračovat v propagaci a infomování o folklorním hnutí, činnosti souborů, festivalech a jiných akcích v rámci nového webového portálu Foklor ČR www.folklorcr.cz.

Ten naváže na dosavadní způsob informování a propagaci včetně činnosti regionálních folklorních sdružení, kalendarium akcí, více pozornosti bude věnovat tradiční lidové kultuře, dětským souborům,...

Bude samozřejmě obsahovat všechny dosavadní informace publikované na stránkách dosavadního webu folklornisdruzeni.cz včetně rubriky Archiv.

Proklikem na adresu www.folklorni sdruzeni.cz se dostanete na www.folklorcr.cz.

Vaše příspěvky, informace, připomínky a dotazy směřujte na e-mail – info@folklorcr.cz.

Editoři webu: Dušan Macháček, Hana Wernerová, Kazimír Janoška,
(Vloženo 02.12.2015, 20:00)
LIBÍN-S PRACHATICE BUDE MÍT KALENDÁŘ NA ROK 2016
Do tisku bylo zadáno první letošní vydání nástěnného kalendáře folklorního souboru Libín-S Prachatice na rok 2016 ve formátu A3 na stojato ve velmi omezeném množství. Dodavatelem je v letošním roce HAPPY FOTO.

V případě Vašeho zájmu jsme připraveni nechat udělat dotisk. Cena je 492 Kč + poštovné a balné. Objednejte e-mailem na hladik.hynek@seznam.cz.
Titulní strana

Leden 2016

Únor 2016

Březen 2016

Duben 2016

Květen 2016

Červen 2016

Červenec 2016

Srpen 2016

Září 2016

Říjen 2016

Listopad 2016

Prosinec 2016
(Vloženo 06.09.2015, 17:45)
VZPOMÍNKA NA BUDAPEŠŤ
Organizátoři Mezinárodního folklorního setkání Budapešť, kterého se zúčastnil i folklorní soubor Libín-S Prachatice postupně zveřejňují videa z jednotlivých vystoupení.
Libín-S - Koně
Vystoupení Libín-S Prachatice najdete ZDE. Jeden "kyselý" muž, náš bývalý člen, měl "kyselou" poznámku. Víte co, označte, že se Vám video líbí, ať "kyselému" muži "zkysne" obličej.
(Vloženo 06.09.2015, 17:45)
ZÁVĚR PLAVEBNÍ SEZÓNY 19.09.2015
Pozvánka
Sluníčko rozsvítilo a rozehřálo třetí zářijovou sobotu roku 2015, přestože ještě před necelým týdnem byla předpověď pro akci uprostřed lesa na česko- rakouských hranicích ne optimistická předpověď.

Libíňáci, tedy členové folklorního souboru Libín-S Prachatice, který je nositelem hranice překračujícího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, se už dopoledne vydali přes les od autobusu, který stál přesně na hlavním evropském rozvodí na rakouské straně hranic. Když dorazili po dva a půl kilometrech k místu, kde hraniční potok Ježová / Iglbach křižuje Schwarzenberský plavební kanál, už z dálky byl vidět červený souborový stánek, od kterého voněly klobásky, na čepu bylo už pivečko, na výběr byly výborné domácí koláče, samé dobrotky.

Občas kolem projel překvapený cyklista, nebo hned celá skupinka. Někteří snad ani nezpomalili. A najednou se lesem ozvalo: "Stop! Stůj! Zastávka na pivo a vůbec o půl druhé tady bude závěr plavební sezóny, tak už nikam nejezdi!", volal Hynek. A většinou opravdu zastavili, posadili se, popili, pojedli a ono se bylo i na co dívat. Začala zkouška tanečníků, později zkoušeli i muzikanti.
Zkouška tanečníků

Posezení

Muzikantská zkouška
Vypadalo to, že asi moc lidí nepřide, přestože je tak krásně. Na české straně vyrostl ještě stánek státního podniku Lesy České republiky, lesáci využili závěrečné akce na Schwarzenberském plavebním kanálu k uspořádání Dne s LČR, hned vedle něj se nabízely dřevěné hračky. Přímo na hranicích si postavili stánek Rakušané - plavecký spolek z nedalekého Aigenu a organice cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald. Tam se nabízela káva a domácí "krapfen" - koblihy a také prospekty z regionu Böhmerwald, tedy z rakouské strany Šumavy.

Jak tak čas utíkal, najednou přicházeli lidé z české i rakouské strany. Najednou byly lavice u libínského stánku pomalu obsazeny, lidé posedávali na lavičce na rakouské straně.
Kdyby byl Bavorov

Kdyby byl Bavorov
Krátce po půl druhé už byl na můstku přes Schwarzenberský plavební kanál připraven folklorní soubor Libín-S - tanečníci, kousek od nich i kapela. Libín-S otevírá svá vystoupení vždy tanečním pásmem Bavorov, stejně tomu bylo i u hraničního potoka Ježová.

Odpoledne uvedla vedoucí souboru Helena Svobodová. "Ne náhodou otevřel závěr plavební sezóny v roce 2015 folklorní soubor Libín-S Prachatice. Vždyť již řadu let je soubor nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který v sobě spojuje folklorní setkání, ale také plavení dříví. Plavení, to byla většinou práce pro chlapy."

Dalším tancem byl právě tanec pro chlapy - Stará bába.
Hoši

Stará bába
"Soubor projevuje, že má rád humor i lásku. To je znát i v dalším tanečním pásmu", uvedla Helena pásmo Slepice.
Slepice

Slepice
"Rádi se i dělíme o naše radosti. Příští týden oslaví významné životní výročí doyen - nejstarší člen souboru, dlouholetý kapelník František Jordák." Členové souboru se vystřídali v blahopřání i na štamprdlátka došlo.
Blahopřání Františkovi

Blahopřání Františkovi

Blahopřání Františkovi

Blahopřání Františkovi
Po několika písničkách na řadu přišlo taneční pásmo, které připravil Libín-S speciálně ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu - Plavci.
Plavci

Plavci
Mezi tím na břehu plavebního kanálu na české straně hranice se připravila skupina trubačů na lesní rohy Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg, nasadila svoje nástroje a lesem se rozezněly první lovecké signály.
Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg
Na můstku na rakouské straně byl už připraven Libín-S, aby zatancoval Doudlebskou.
Doudlebská
Pomalu se blížilo poslední plavení roku 2015. Sotva dozněla Doudlebská, už byli připraveni Helča, Vlaďka a Vašek, aby předali plavebnímu řediteli Hynku Hladíkovi plavební věnec, jako symbol spolupráce na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Předání plavebního věnce
Plavební ředitel poděkoval za věnec, ukázal jej nad hlavou všem přítomným. Zazněla slavnostní píseň "Aby nás Pán Bůh miloval", po slavnostním přípitku zazpívali Libíňáci ještě "Dej nám Pán Bůh zdraví". Hynek pak předal věnec Karlovi, aby jej položil na hladinu plavebního kanálu.
Plavební věnec
Došla řada na poslední plavební rozkaz roku 2015:

Plavební rozkaz č.8/2015
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést na závěr plavební sezóny ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 19. září 2015 v oblasti křížení s potokem Ježová / Iglbach na česko-rakouských hranicích.

Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 110 (na rakouském území) k sáhovému kameni 111 (na českém území.) Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.
Nedaleko sáhového kamene 110 na rakouské straně začalo vhazování dřeva, za asistence vrchních plavců polena vhazovali ti nejmladší přítomní plavci - rakouské i české děti. Pak už Helga, která byla u vhazování, dala signál k otevření stavidel, polena a voda se daly do pohybu. Netrvalo dlouho a polena byla u hranic. Před těmi prvními plul po hladině plavební věnec, který doprovázeli plavci - tanečníci ze souboru Libín-S a harmonikář Honza.
Plavební věnec i polena dopluly do Čech
V Čechách u sáhového kamene 111 plavci vylovili polena z kanálu. S posledním v podstatě skončila plavební sezóna.
Zatím, co plavci vytahovali polena, odtancovali poslední tance, zazněly poslední znělky, pak už zaznělo z úst plavebního ředitele:

"Plavební sezóna 2015 skončila - ať žije plavební sezóna 2016! Die Schwemmsaison 2015 ist beendet, es lebe die Schwemmsaison 2016!"
Libíňáci se sedli spolu se zbývajícími diváky a s plavci u stánku Libín-S, muzikanti vytáhli nástroje, zpívalo se hrálo dál.
Posezení

Posezení

Posezení
PŘIŠEL NÁM E-MAIL S PODĚKOVÁNÍM

V neděli odpoledne jsem dostal e-mail od manželů Uhlířových z Volyně, který potěšil, myslím, že nepatří jen mně. Uhlířovi, děkuji Vám jménem svým i jménem folklorního souboru Libín-S Prachatice i všech spoluorganizátorů.

Hynek Hladík, plavební ředitel
Byl jsem v sobotu 19. 9. 2015 s manželkou Ivanou na ukončení sezony 2015 plavení dříví na Schwarzenberském kanále na hraničním přechodu Ježová / Iglbach, překrásná náplň loučení se s plavením dříví v roce 2015 a již se těšíme na zahájení nové sezony v roce 2016 .......
Přejeme všem hodně a hodně štěstí a zdraví .......

Vladimír a Ivana Uhlířovi, Volyně
OHLÉDNUTÍ
ZA SETKÁNÍM S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2015
Během dalšího ročníku šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který byl 18. novodobou plavební sezónou, se konalo celkem devět akcí:
- zahájení plavební sezóny 23.05.2015 na Jeleních Vrších (CZ) s folklorním setkáním, s ukázkou plavení dříví, s vyprávěním pohádek z obou stran Šumavy a se setkáním s lidovými řemesly
- ukázka plavení dříví a setkání s hornorakouským folklorem 07.06.2015 v Sonnenwaldu a Zadní Zvonkové (A / CZ)
- ukázka plavení dříví 13.06.2015 na Jeleních Vrších (CZ)
- ukázka plavení dříví 17.07.2015 na Jeleních Vrších (CZ)
- ukázka plavení dříví a setkání s hornorakouským folklorem 29.07.2015 u potoka Schrollenbach (A)
- Kulturní osa plavební kanál 16.08.2015 na Jeleních Vrších (CZ) s folklorním setkáním, s ukázkou plavení dříví, s vyprávěním pohádek z obou stran Šumavy a se setkáním s lidovými řemesly
- mše svatá u Rosenauerovy kapličky Korunování Panny Marie 22.08.2015 u Jeleních Vrchů
- ukázka plavení dříví 05.09.2015 u bavorských hranic (CZ / D)
- závěr plavební sezóny 19.09.2015 u hraničního potoka Ježová / Iglbach (CZ / A) s folklorním setkáním, s ukázkou plavení dříví a s lidovými řemesly

Vzhledem k vysokému požárnímu nebezpečí v srpnu nebylo možné uspořádat ukázku práce uhlířů.

Folklorních setkání se zúčastnily tyto soubory:
- folklorní soubor Libín-S Prachatice
- dudák Rudi Lughofer, houslista Gotthard Wagner a hornorakouské pěvecké trio, (A)
- NoHoiz, dechovka (A)
- trubači na aplské rohy Alphornbläser St. Oswald (A)
- folklorní soubor Stodltaunza Althöflein (A)
- dolnorakouská dechovka Stallbergmusikanten (A)
- trubači na lovecké rohy Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg (A)

Celkový počet aktivních účastníků 323, celkový počet diváků (odhad) 2490.
Projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu byl podpořen z grantu Jihočeského kraje na podporu živé kultury, z grantu Města Prachatice, z příspěvku obce Nová Pec, z daru státního podniku Lesy České republiky. K realizaci projektu pomohla i akce Den s Lesy České republiky Správy toků - oblast povodí Vltavy.
PŘEDBĚŽNÝ PROGRAM PROJEKTU
SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2016
21.05.2016, zahájení plavební sezóny (setkání s pohádkami z obou stran Šumavy, setkání s folklorem, setkání s lidovými řemesly, setkání s plavením dříví), Jelení Vrchy (CZ)
12.06.2016, setkání s plavením dříví a s hornorakouským folklorem, Sonnenwald / Zadní Zvonková (A / CZ)
19.06.2016, setkání s plavením dříví, Jelení Vrchy (CZ)
16.07.2016, setkání s plavením dříví, Jelení Vrchy (CZ)
27.07.2016, setkání s plavením dříví a s hornorakouským folklorem, Schrollenbach (A)
13.08.-20.08.2016, setkání s prací uhlířů, uhliště u Jeleních Vrchů (CZ)
14.08.2016, Kulturní osa plavební kanál (setkání s pohádkami z obou stran Šumavy, setkání s folklorem, setkání s lidovými řemesly, setkání s plavením dříví), Jelení Vrchy (CZ)
20.08.2016, setkání s modlitbou při mši svaté u Rosenauerovy kapličky Korunování Panny Marie u Jeleních Vrchů (CZ)
03.09.2016 setkání s plavením dříví u bavorských hranic, Rosenauerův pomník nad Novým Údolím (CZ / D)
17.09.2015, závěr plavební sezóny (setkání s jihočeským a hornorakouským folklorem, setkání s plavením dříví), u hraničního potoka Ježová / Iglbach (CZ / A)

Změny programu jsou z organizačních a finančních důvodů vyhrazeny.
(Vloženo 21.09.2015, 15:20)
BOHOSLUŽBA U ROSENAUEROVY KAPLIČKY 22.08.2015
Před 226 lety začal schwarzenberský inženýr Josef Rosenauer stavbu plavebního kanálu, který měl spojit část českokrumlovského panství s císařským hlavním městem Vídní. Proto se mu zpočátku říkalo Krumlovsko- vídeňský plavební kanál, až později dostal jméno podle vlastníků panství - knížat ze Schwarzenbergu. Kanál vycházel od ústí potoka Světlá / Zwettlbach do řeky Große Műhl do horského sedla pod Svatým Tomášem, do míst, kde se dostává z povodí Dunaje do povodí Vltavy. Odtud pak Rosenauer trasoval plavební kanál mírným stoupáním k potoku Ježová na česko-rakouských hranicích, aby pak pokračoval 12 km přes lesy kláštera Schlägl. U hraničního potoka překročil opět do schwarzenberského panství Český Krumlov. Ještě v listopadu 1789, tedy sedm měsíců od zahájení, dospěla stavba k potoku Rasovka nad Novou Pecí. Kanál byl již 29,3 kilometrů dlouhý. Po roční přestávce došel kanál k Jezernímu potoku, který vytéká z Plešného jezera, po dalších dvou letech pak k Jelenímu potoku v dnešních Jeleních Vrších.
Josef Rosenauer
U Jeleního potoka visel na stromě obrázek Panny Marie. Hluboce věřící Josef Rosenauer se u něj často modlil.

Koncem osmnáctého a počátkem devatenáctého století zuřila válka mezi schwarzenberskými myslivci a především bavorskými pytláky. Mrtví a zranění byli na obou stranách "bojiště". Jeden z pytláků měl nevyrovnané "dluhy" s jedním z myslivců. Najednou před sebou viděl klečícího muže ve schwarzenberské uniformě. Podle postavy to vypadalo na jeho nepřítele. Vytasil tedy bodák a klečícího muže bodnul do zad. Nebyl to myslivec, tím mužem byl Josef Rosenauer. Moc nechybělo a přišel o život.

Asi to byl zázrak, nebo pomohla Panenka Marie. Vraha - pytláka chytili, hrozil mu trest smrti, Oko za oko, život za život. Velkomyslný Rosenauer se se svého téměř vraha přimlouval, zachránil mu život.

O něco později obraz Panny Marie umístili do kamenné výklenkové kapličky z hrubozrnné plőckensteinské žuly.
Kamenná výklenková kaplička
Počátkem 20. století kapličku obestavěli malou dřevěnou kapličkou. Obraz Korunování Panny Marie namalovaný na plechu, který tam byl tehdy nejspíš osazen, už nebyl asi ten, u kterého se modlil Josef Rosenauer. Ke kapličce se chodili modlit místní, kteří po skončení druhé světové války museli opustit svoje domovy.
Rosenauerova kaplička
Plavební kanál i kaplička, která dostala jméno po staviteli Schwarzenberského plavebního kanálu, byly v hraničním pásmu. U Rosenauerovy kapličky se nikdo nemodlil, nikdo o ni nepečoval. Obraz Korunování Panny Marie se stával být nečitelným, jak plech reznul. V roce 1999 byl čitelný již jen obličej Panny Marie a Duch svatý.
Nový obraz nechal namalovat Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu na žádost jednoho z velkých přátel plavebního kanálu. Úkol jej namalovat dostal Jan Vachuda z Prahy. Ke slavnostnímu požehnání došlo 20. srpna 2000, tedy před patnácti lety, při první mši svaté po několika desetiletích. Zcela neočekávaně přijel i donátor Karel Jan Schwarzenberg.
Rosenauerova kaplička, 20.08.2000

Rosenauerova kaplička, 20.08.2000

Rosenauerova kaplička, 20.08.2000
Několik let potom začala tradice poutních mší u Rosenauerovy kapličky Korunování Panny Marie.
Mše svatá u Rosenauerovy kapličky
V sobotu 22. srpna 2015 oslavily tři desítky věřících poutní mši u Rosenauerovy kapličky korunování Panny Marie nedaleko Jeleních Vrchů. Mši celebroval P. Mgr. Jan Mikeš, farní Vikář farnosti Volary.
Mše u Rosenauerovy kapličky, 22.08.2015

Mše u Rosenauerovy kapličky, 22.08.2015

Mše u Rosenauerovy kapličky, 22.08.2015
Poutní mše svatá u Rosenauerovy kapličky byla připravena farností Želnava ve spolupráci s folklorním souborem Libín-S Prachatice v rámci přeshraničního projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Věřící i okolo putující turisté si před mší i po ní mohli mimořádně prohlédnout v kapličce umístěný obraz Korunování Panny Marie, aniž by jim v tom překážela ochranná mříž.
Rosenauerova kaplička
(Vloženo 25.08.2015 09:42)
KULTURNÍ OSA PLAVEBNÍ KANÁL
BYLO FOLKLORNÍ SETKÁNÍ, POHÁDKY, I ŠESTÉ PLAVENÍ DŘÍVÍ
Kulturní osa plavební kanál
Po nočním dešti bylo před odjezdem folklorního souboru Libín-S z Prachatic zataženo, vypadalo to, že jen otázkou času, kdy bude dešťové pokračování, svým způsobem po dlouhém suchu očekávané. Jenže pro vystoupení folklorního souboru na Jeleních Vrších by déšť moc dobré nebylo.

Když za Vltavou vykouknul Plechý nad Novou Pecí, nebylo z něj moc vidět, vrchol byl v mracích. Po čtvrt na dvanáct, tedy chvilku před plánovaným začátkem, když jsme vyhlásili, že se začíná u horního portálu tunelu, nějací turisté odpověděli: "Ale na parkovišti nám řekli, že vzhledem k počasí bude začátek tady!" "Nevím, kdo vám to pověděl, ale neprší, tak se bude začínat u portálu. Za chvilku!", odpověděl plavební ředitel Hynek Hladík. Tak se skupinka lidí vydala zpět do kopce.
U horního portálu se pomalu scházeli muzikanti, turisté, děti, maminky, tatínkové, babičky a dědové, pěšáci i cyklisté. Po chvilce přišla i pohádková babička Helena Svobodová. Helena pak vyprávěla pohádky z obou stran Šumavy. Občas ji vystřídala kapela Libín-S. Samozřejmě při vyprávění nemohla chybět ani pohádka Ivo Stehlíka "Jak vodníkovi Žbluňkalovi uplavalo prádlo".
Kapela Libín-S

Pohádková babička Helena Svobodová

Pohádková babička Helena Svobodová
Od jedné začínal další bod programu dne - Setkání s folklorem z jižních Čech a Dolních Rakous na pódiu v Jeleních Vrších. Když už jsme byli jen kousek od křižovatky i od pódia, Jeleními Vrchy se rozlehla česká dechovka. Kapela nebyla ale česká, ale rakouská, jen jejich repertoár byl spíš český. Byli to dolnorakouští hosté - Stallbergmusikanten a folklorní soubor Stodltaunza Althöflein.
Stallbergmusikanten a Stodltaunza Althöflein

Stallbergmusikanten a Stodltaunza Althöflein

Potkaly se dvě šéfky - Helena a Claudia
Členové Libín-S se s muzikanty a dolnorakouským souborem seznámili daleko za oceánem - při zájezdu na mezinárodní folklorní festival FolkFest Murfreesboro v americkém státě Tennessee.
Společně v Americe

Libín-S v Americe

Stallbergmusikanten a Stodltaunza Althöflein v Americe
A přímo na křižovatce se hrálo, zpívalo, tancovalo.
Společný tanec na Jeleních Vrších

Společný tanec na Jeleních Vrších
První na pódium nastoupil hostitelský soubor Libín-S. Střídal pak se s rakouským souborem a kapelou, chvílemi přestalo být úplně jedno, kdo hraje, protože na pódiu byly dost často páry smíšené.
Libín-S

Libín-S

Stallbergmusikanten a Stodltaunza Althöflein

Společný tanec Stodltaunza Althöflein a Libín-S
Helena Svobodová připomenula, že jsme si nesmírně blízcí. Libín-S si to poprvé uvědomil za mořem při prvním setkání, to uvědomění se pouze dnes prohloubilo. Hynek Hladík k tomu poznamenal, že se před několika lety zúčastnil s Helenou semináře o česko-rakouských vztazích. Mezi účastníky byl i Karel Schwarzenberg, který při svém vystoupení prohlásil, že Češi a Rakušané jsou jeden národ, který si dovolil ten luxus, že mluví dvěma jazyky. A my si dnes na Jeleních Vrších uvědomili, že to je pravda.
Od půl třetí se plavilo, přišlo možná pět stovek plavců, kteří ještě malou chvilkou před přečtením plavebního rozkazu mysleli, že jsou pouhými diváky. Mezi nimi byl i ministr životního prostředí Richard Brabec, takže pro mnohé se nabídla příležitost si s ním popovídat.
Stallbergmusikanten před plavením

Plavení dříví

Plavení dříví
Polena neplula tak daleko, jako obvykle, vody bylo po dlouhotrvajících suchách přece jenom málo. A tak se povídání mezi ministrem a plavebním ředitelem dostalo i tématiku sucha, obnovy plavebních nádrží. Je dost m ožná, že dosavadní názory ochránců přírody poněkud změní. Vodu je přece třeba u nás pozdržet.
Když jsme se vrátili po plavení na Jelení Vrchy, na pódium se hrálo, zpívalo a tancovalo, střídaly se jihočeský a dolnorakouský soubor.
Společný tanec

Stodltaunza Althöflein

Přání Helče k narozeninám
I když pak zvukař stáhnul po oficiálním závěru svoji techniku, zábava pokračovala dlouho do podvečera u stánku Libín-S na křižovatce.
Tanec na křižovatce

Tanec na křižovatce
Určitě se někdy zase musíme potkat. Snad dřív než po třech letech.
(Vloženo 19.08.2015, 22:36)
LIBÍN-S BYL V MAĎARSKU
Libín-S jede do Budapešti
PRVNÍ DEN V BUDAPEŠTI
Folklorní soubor Libín-S v neděli 02.08.2015 ráno vyrazil z Prachatic přes České Budějovice a Vídeň do Budapešti na mezinárodní folklorní setkání.
Cestou do Budapešti

Cestou do Budapešti
Hned po příjezdu do budapešťského hotelu Canada*** se vedení folkloního souboru setkalo s ředitelem otevřeného mezinárodního folklorního setkání Budapešť 2015 Tiborem Gaál.
Jednání vedení s Tiborem Gaálem
Krátce po ubytování se ještě před večeří členové souboru stačili zajet podívat na Gellértův vrch na vyhlídku od Citadely na Budapešť.
Vyhlídka z Gellértova vrchu

Libín-S na Gellértově vrchu

Libín-S na Gellértově vrchu

Libín-S na Gellértově vrchu
DRUHÝ DEN V BUDAPEŠTI
Budíček
Už několik let při výjezdech folklorního souboru Libín-S Prachatice každý slyší po ránu na chodbě průjezd lokomotivy, její houkání. To totiž Jirka vyhlašuje na speciální americké píšťale budíček.
Podle pokynů organizátorů otevřeného mezinárodního folklorního setkání přijel Libín-S Prachatice na náměstí Hrdinů před desátou hodinou. Měly se zde poprvé neformálně setkat soubory z Finska, Itálie, Izraele, Maďarska, Polska, Řecka a samozřejmě i český Libín-S Prachatice.

Skutečností je, že my jsme byli na místě a marně čekali téměř do jedenácti, nepřijel nejen nikdo z dalších souborů, ale ani organizátoři.

Soubor se rozdělil na dvě části, zhruba jedna polovina se vydala do nedalekých Széchenyiho termálních lázní, druhá půlka na Hradní vršek.
Na náměstí Hrdinů

Libín-S na náměstí Hrdinů

Libín-S na náměstí Hrdinů
Samozřejmě, že jsme si na Hradním vrchu nenechali ujít Matyášův kostel, Rybářskou baštu, královský palác, i další památky, vyšel i čas na posezení s pivem, klobásou.
Před Matyášovým kostelem

Výhled od Rybářské bašty

Posezení
Na večer byla v Törekvés Művelődési Központ otevřená mezinárodní folklorní párty. Už před budovou zkoušel řecký soubor Efxinos Leschi. A uvnitř chvilku po našem příjezdu začal program. Hrálo se, zpívalo a tancovalo, na pódiu i na parketu pod pódiem se vystřídaly soubory kromě těch maďarských "v civilu", aby ukázaly alespoň malinko ze svého repertoáru. Samozřejmě, na parket vtančil i Libín-S Prachatice. Maďaři učili ty ostatní některé své tance včetně čardáše. Hrát, tancovat a zpívat v horku sálu při tom nebylo jednoduché.
Soubor Efxinos Leschi

Ředitel setkání Tibor Gaál

Maďarský soubor

Libín-S a Doudlebská
Po příjezdu k hotelu Canada v Budapešti soubor poseděl v nočním chládu při dobrém českém pivu.
Posezení u piva
TŘETÍ DEN V BUDAPEŠTI
Zkouška

Zkouška
Dnešní den byl poněkud náročnější. Protože večer nás čekal průvod a galaprogram, vyhlásila vedoucí souboru Helča na sedmou hodinu zkoušku. Zkouška začala sice o chvilku později, ale "projel" se celý večerní program.
Dopoledne nás čekala návštěva manufaktury na výrobu pálenky ZWACK UNICUM. Zaujal nás film o historii firmy, expozice, sklepy i shop, co nás ale nenadchlo byl onen značkový likér, možná lék, ze čtyřiceti bylin z různých koutů světa, o kterém císař Josef II. prohlásil, že je to unikum, od té doby nese název UNICUM. Je to hořké, že se až jazyk roluje.
ZWACK UNICUM

ZWACK UNICUM

ZWACK UNICUM
Po návštěvě likérky jsme zajeli na nákupy do staré tržnice na okraji městského centra.
Libín-S v tržnici

Libín-S v tržnici
Hlavním odpoledním programem byl průvod ve XX. okrese.
Associazione Musicale Amici della Musica

Libín-S Prachatice

Soubor z polského Lublina
Večer pak následoval galaprogram. Stál za to, líbily se nám ostatní soubory, ale hlavně i my jsme se líbili ostatním.

První se na pódium kulturního centra tak trochu mimo plán organizátorů "vecpala" dudácká kapela izraelských skautů St.Philips Scouts.

Po nich zatancovali Italové z Gruppo Folklorico Toma Toma. Zajímavé, že i italský soubor měl ve své kapele i dudy.

Hned ve dvou představeních vystoupil další izraelský soubor Al-Reem.

Na řadu přišel dětský folklorní soubor Juniori Ottoset Kaustinen z Finska.

Po nich se představil folklorní soubor Libín-S Prachatice. Stejně jako na jiných vystoupeních zahájil svoji prezentaci tancem Bavorov. Protože hlavním projektem folklorního souboru je Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu druhým tancem bylo taneční pásmo Plavci. To tance se ozýval potlesk diváků. A potlesk ještě zesílil, když na pódium vtančil náš kůň. A když se po seskoku vydal mezi diváky, bylo už hlediště ve varu. Vystoupení souboru Libín-S Prachatice vyvrcholilo rozlučkovým tancem V Prachaticích. Měli jsme opravdu úspěch.

Libín-S byl na pódiu vystřídán polským souborem Zespół pieśni i tańca "Rzeszowiacy".
St.Philips Scouts

Gruppo Folklorico Toma Toma

Al-Reem

Juniori Ottoset Kaustinen

Libín-S - Bavorov

Libín-S - Plavci

Libín-S - Koně

Libín-S - V Prachaticích
O kus dalšího programu jsme přišli, udělali jsme si pauzu na občerstvení a na oběd. A občerstvení bylo třeba.
Horko velké, žízeň větší

Horko velké, žízeň větší
Po návratu do sálu byl na pódiu maďarský soubor Törekvés Folk Dance Ensemble. Především ženské kroje připomínaly kroje rakouské. Jeho písničky byly v jazyce, který značně připomínal němčinu, ano, bylo to jakési německé nářečí. Jednalo se totiž o soubor maďarských Němců. Mezi tanečníky byl i ředitel mezinárodního setkání Tibor Gaál a jeho dcera Agnes.
Törekvés Folk Dance Ensemble
Dál se představil soubor polských vysokoškoláků z Lublinu Zespół pieśni i tańca Politechniki Lubelskiej.

Po nich tancovali Maďaři z mládežnického souboru Kis Csepel.

Úplný závěr večera vytvořil koncert italské kapely Associazione Musicale Amici della Musica.
Zespół pieśni i tańca Politechniki Lubelskiej

Kis Csepel

Amici della Musica
ČTVRTÝ DEN V BUDAPEŠTI
Vycházka Peští
I ve středu se naše skupina rozdělila opět zhruba na polovinu. Jedna část se rozjela do lázní, druhá na další prohlídku města. Vydali jsme se nejdřív k jedné z dominant města - do kostela Sv. Štěpána. Ač to vypadá skoro nesmyslně, v kostele jsme se přenesli i trochu do historie Šumavy a Prachatic. Svatý Štěpán si vzal na úplném počátku druhého tisíciletí bavorskou princeznu Giselu, nejen Sv. Štěpána, ale i Giselu jsme našli na vitrážích jednoho z oken, po smrti Štěpánově se Gisela vrátila do dnešních Bavor a stala se představenou pasovského kláštera Niederburg, který v té době měl právo vybírat poplatky na tzv. České stezce, kterou dnes nazýváme Zlatá, ta vedla z Pasova do Prachatic.
Kostel Sv. Štěpána

V kostele Sv. Štěpána
Jen malý kousek od Sv. Štěpána je Alžbětino náměstí a na něm je velké "ruské" kolo. Z něj se nám otevřely krásné pohledy na město.
Cestou na Alžbětině náměstí

V kabině ruského kola

Pohledy z ruského kola
Naše putování rozpáleným městem jsme si zpříjemnili návštěvou krásně vychlazené pekárny a cukrárny, dali si kávu, výbornou limonádu a taky něco sladkého.
V chladivé cukrárna
Kousek od největší budoby v Budapešti, maďarského parlamentu (na délku má 268 m, špička kupole dosahuje ž do výšky 96 m), jsme se museli vynořit ze stínu ulic na rozpálené plochy.
Fotografie u pomníku

Parlament
Nedaleko od parlamentu je muzeum, jehož návštěva by v případě účastníků folklorního festivalu snad měla být povinností, tedy Maďarské etnologické muzeum, založené koncem 19. století, v době, kdy na území Uherského království žila řada národů a národností, vedle Maďarů Slováci, Němci, Rusíni, Chorvaté, Srbové, Rumuni, Židé a řada dalších. Tomu odpovídala i pestrost lidové kultury, bylo hodně co vystavovat.
V Etnologickém muzeu

V Etnologickém muzeu
PÁTÝ DEN V BUDAPEŠTI
Před plavbou lodí
Závěrečný program otevřeného mezinárodního folklorního setkání začínal ve čtvrtek až odpoledne. Sraz byl na náměstí Vigadó přesně proti Géllertově vrchu o půl druhé. Je to jen malý kousek od jedné nejfotografovanější sochy v Budapešti - Kiskirálylány - Malého prince od Lászlo Martona. Malý princ si tu sedí na zábradlí oddělujícího chodník od tramvajového tělesa, za ním se nad Dunajem tyčí Královský palác. Za chvilku tu pro nás byl Tibor a my se šli nalodit. Čekala na nás plavba po Dunaji městem proti proudu až k městečku Szentendre asi 20 km za Budapeští.
Malý princ

Poslední chvilky čekání

Nalodění
Okolo nás ubíhalo město, vlevo nejprve Géllertův vrch s citadelou, pomník Sv. Géllerta, dál potom Královský palác na Hradním vrchu. Podpluli jsme Széchenyiho mostem ukázal se Matyášův kostel a Rybářská bašta. Pod Hradním vrchem jsme viděli čtvrť Tabán. Pak na pravé straně jsme měli parlament.
Parlament

Na palubě

Na palubě

Na palubě
Před půl čtvrtou jsme dopluli k Szentendre, to leží na pravém břehu menšího dunajského ramene, které se jmenuje Szentenderský Dunaj. Szentendre znamená v překladu Svatý Ondřej. Není to zase tak malé městečko, má skoro 25 tisíc obyvatel. Už někdy od 15. století zde žili vedle původních Maďarů i Řekové, Dalmatinci a Srbové, kteří odmítali žít na Balkáně pod tureckou nadvládou. V polovině 16. století však i Szentendre dobyli Turci a byli zde až do roku 1684.

Dnes je město jedním z nejvyhledávanějších turistických cílů v Maďarsku, je to město umělců a turistů. Od přístaviště jsme stoupali uličkou s množstvím obchdů, obchůdků a stánků k Hlavnímu náměstí.
Vylodění

Szentendre

Szentendre

Szentendre
Naše skupinka se rozptýlila, někdo si dal zmrlinu, jiný se vydal obejít místní kostely, další si dát něco dobrého. A jednotlivé skupinky se potkávaly se členy folklorních souborů z Itálie, Polska, Izraele, Řecka.
Na zmrzlině

Szentenderské střechy

V srbském ortodoxním kostele
Když před tři čtvrtě na osm přistála loď u budapešťského nábřeží, zapadalo právě za Hradním vrchem sluníčko.
Západ Slunce za Hradním vrchem
(Aktualizace 09.08.2015 15:22)
LIBÍN-S BYL NA BORŮVKOBRANÍ V BOROVANECH
Plakát
Folklorní soubor Libín-S Prachatice byl po několika letech pozván na Borůvkobraní do Borovan. Změnila se borůvková slavnost v Borovanech, letos se konala již po jedenácté, "vyrostl" i Libín-S.

Fotografií máme zatím v archivu málo, snad přibudou ještě Jirkovy.
Libín-S na Borůvkobraní

Libín-S na Borůvkobraní

Libín-S na Borůvkobraní
(vloženo 28.07.2015 10:05)
LIBÍN-S VYSTOUPIL NA HUSOVÝCH OSLAVÁCH
Plakát
Folklorní soubor Libín-S Prachatice byl na Husových oslavách v Husinci. Byl tam hned dvakrát. Jednak coby vystupující, jednak jako prodejní stánek. Navíc, Libín-S Prachatice vystupoval na hlavním pódiu hned dvakrát, poprvé krátce po jedenácté dopoledne, podruhé po druhé odpoledne, ten libíňácký stánek byl hned největší mezi množstvím dalších.

Stánek, správně by se mělo říkat stan, se stal nejen místem k občerstvení návštěvníků oslav, ale také zázemím po členy Libín-S.
Stan Libín-S byl prodejním místem i zázemím
Už se stalo pravidelným zvykem, že Libín-S začíná svoje vystoupení Bavorovem, tedy Kdyby byl Bavorov....
Bavorov
Když jsem se při následující písničce podíval přes muzikanty do publika, zahlédnul jsem hned v první řadě našeho kamaráda Víťu Režného, muzikanta, který s námi byl loni v Lotyšsku, letos pojede s námi do Maďarska. A taky je tam Tomáš, synek naší primášky, s babičkou a dědou.
Mezi diváky i Víťa a malý Tomáš s babičkou a dědou
Kapela Libín-S

Kapela Libín-S

Hoši
Na řadu přišly potom tance pro chlapy - Hoši a Bába.

Libíňáci umí tancovat nejen v normálních botách, ale také v dřevácách - následovalo taneční pásmo Dřeváky.
Dřeváky
Po další písničce zařadila do programu vedoucí souboru Helena Svobodová tanec Martin. Jde o tanec se šavlemi, který spousta lidí zařazuje někam na Moravu, ale náš Martin má svůj původ na česko-rakouském pomezí na Kaplicku v masopustních tancích.
Martin
Humor je kořením života a libíňáci mají humor rádi. Humoru je plné pásmo Slepice. Chlapi s děvčaty ze souboru skoro vždy vymyslí nějaké překvapení.
Slepice
Soubor Libín-S si sebou do Husince přivezl i svého koně. Ten libínský kůň umí i dobře tancovat. Že libíňácký kůň většinou skočí z pódia mezi diváky. Co však překvapilo všechny, kůň se od diváků "vyškrábal" zpět na pódium, což přineslo velkou odměnu ve formě potlesku. Nakonec ale kůň na pódiu padnul, vzešel z něj Karel a Jirka.
Koně

Koně
Vedro bylo, že by bez pití snad padnul každý.

Ve stanu Libín-S příležitost k napití i řada dobrot byla. Honza vytáhnul harmoniku a spustil. Zpívali nejen libíňáci, ale i další hosté.
Honza
Já jsem si dal párek v rohlíku, pdívejte se, jak mi to podávali usměvaví Libíňáci v červených libíňáckých tričkách s logem a s červenozelených zástěrách.
Párek v rohlíku
Po druhé hodině přišlo na řadu druhé libíňácké vystoupení. Libín-S Prachatice je z Prachatic, do Prachatic vedla starobylá obchodní stezka - Zlatá stezka - a po ní z Pasova chodili soumaři se svými prosticemi se solí. Proto do svého repertoáru zařadil Libín-S taneční pásmo Soumaři.
Soumaři

Soumaři

Kapela Libín-S
Libín-S je nositelem hranice překračujího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Díky své činnsti u plavebního kanálu je Libín-S členem mezinárodní asociace plavců a vorařů, předloni byl Libín-S hostitelem mezinárodního setkání plavců a vorařů, loni jsme pluli po řece Gaua v Lotyšsku. Libín-S zařadil do programu i taneční pásmo Plavci.
Soumaři
Ve vystoupení souboru Libín-S Prachatice nikdy nechybí Doudlebská a společný tanec s diváky. Bylo tomu tak při vystoupeních souboru ve Španělsku, Francii, Rakousku, Německu, Americe či v Lotyšsku a dalších zemích. Husinec nebyl výjimkou.
Doudlebská

Doudlebská
Blížil se konec vystoupení. Libín-S se loučí vždycky tancem v Prachaticích.
V Prachaticích
Ve stanu Libín-S nedaleko rodného Husova domku zazněla harmonika, střídala se písnička za písničkou. Zůstával stát ještě dlouho potom, co okolní stánky od odpoledne pomalu mizely.. Libín-S dlouho ještě šířil dobrou náladu v tomhle horkém svátečním dni.
Dobrá nálada ve stanu Libín-S
(vloženo 28.07.2015 09:15)
LIBÍN-S ZAHÁJIL 18. NOVODOBOU PLAVEBNÍ SEZÓNU
Borůvkobraní
Plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu byla zahájena, přestože proti nám byla předpověď počasí, která nakonec meteorologům vyšla. Přesto se vyprávěly pohádky, hrálo, zpívalo, tancovalo i plavilo dříví. Přišlo, ale daleko míň diváků.
Začátek slavnosti zahájení plavební sezóny měl být v krásném romantickém místě u horního porttálu plavebního tunelu. Mělo. Krátce před začátkem, když už první diváci byli na místě, muzikanti byli na cestě z Jeleních Vrchů, začalo pršet. Začátek byl tedy na poslední chvíli přeložen do stodoly domu čp. 13, do EXPO KANÁL. Po krátkém zahájení plavebním ředitelem vyprávěla Helena Svobodová první pohádku z obou stran Šumavy.
Pohádky

Pohádky

Pohádky
Je dobré spojit příjemné s užitečným. Nakladatelství J&M Písek využilo příležitost zahájení plavební sezóny ke křtu druhého vydání knihy Lidé od vody s podtitulem Plavecké historky z Vltavy a Otavy. Křtu se ujal plavební ředitel Hynek Hladík, křtil vodou Schwarzenberského plavebního kanálu, kmotry byli autorka Radka Velková a nakladatel Jan Měšťan.
Křest knihy

Křest knihy
Venku se mezi tím vyčasilo. Přesuneme se ven.
Folklorní soubor Libín-S Prachatice nastoupil na pódium, kapela spustila, tanečníci se roztančili Bavorovem. A padly první velké kapky. Kupodivu muzikanti za deště dohráli, déšť nedělá dobře ani houslím, ani base, nelíbí se ani muzikantům či tanečníkům, i diváci se utíkali po doznění poslední melodie schovat do stodoly.
Bavorov

Bavorov
Libíňáci ještě zahráli a zatancovali mužský tanec Hoši a Bába.
Hoši

Bába
I v letošním roce předal starosta obce Nová Pec Jakub Koželuh nájemné za skulturu Strážce / Wächter prachatického sochaře Davida Svobody jejímu vlastníkovi - Gotthadu Wagnerovi z kulturního spolku Sunnseitn. Skulturu nechal Sunnseitn vztyčit v rámci projektu Kulturachse Schwemmkanal / Kulturni osa plavební kanál na místě odbočení Želnavského smyku ze Schwarzenberského plavebního kanálu. Smlouva mezi obcí a Sunnseitn stanovila výši nájemného na jeden parohový knoflík ročně. Knoflíků už má Gotthard Wagner celou řadu, asi by už stálo za to všechny je za rok vystavit.
Předání nájemného

Předání nájemného
Gotthard Wagner si pravidelně přiváží sebou zajímavé muzikanty. Letos s ním přijel Rudi Lughofer z Kremsmünsteru s českým kozlem, jak Rudi říká svému nástroji, a s mužským pěveckým triem. Že nevíte, co je český kozel? České dudy!

Před dvěma sty lety chodili na plavení k ústí řeky Große Mühl do Dunaje skupiny mladých mužů a žen z jižnmích Čech. Po těžké celodenní práci si party Čechů vytáhli ze svých zavazadel housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy. Hrálo se, zpívalo a tancovalo dlouho do noci. Psal o tom v roce 1828 ředitel krumlovského schwarzenberského panství Ernst Mayer.

Dudy, které byly dřív běžným hudebním nástrojem i v Horních Rakousích, tehdy už byly zapomenutým hudebním nástrojem.

A po více než dvou stoletích přivezl Rudi Lughofer dudy z Čech opět do Horních Rakous. Ostatně spolu s Gotthardem Wagnerem o tom spolu vydali i knížku Grenzlos - die Widerekehr Dudesacks / Bez hranic - aneb návrad dud.

V podání dudáka Rudiho Lughofera, houslisty Gottharda Wagnera a torjice zpěváků zazněly hornorakouské, ale i české melodie. K rakouským muzikantům se postupně přidávali i muzikanti z folklorního souboru Libín-S Prachatice.
Rudi a Gotthard

Rudi, Gotthard a Slávka

Rudi, Gotthard, Slávka a Pavel
Plynule převzali hlavní roli členové folklorního souboru Libín-S Prachatice. První přišlo na řadu taneční pásmo Plavci.
Plavci

Plavci

Plavci
Venku se znovu vyčasilo, bude se plavit. Po deštivých dnech vody v kanálu proudilo dost. Proud však však najednou zesílil, to přitekla voda po otevření stavidel plavební nádrže Jelení jezírko. Plavci už naházeli dřevo do vody a rychle se vydala směrem k Hučici. Šlo to dnes jistě daleko rychleji, než v době opravdického plavení, to voda tekla rychlostí cca 1 m/s, tedy necelé 4 km za hodinu. Po půl druhém kilometru plavci polena vytáhli z vody, první letošní plavení skončilo

Fotografií ze zahájení plavební sezóny je spousta fotek, jen z plavení nejsou žádné, došla baterie.
Ve stodole domu čp. 13 zatím už vyprávěla Helena Svobodová další porci pohádek.
Ti, co přišli, byli spokojeni.

AŤ ŽIJE PLAVEBNÍ SEZÓNA 2015!.
(Vloženo 06.06.2015, 07:52)
PŘIŠLO PODĚKOVÁNÍ ZA POZVÁNKU Z LOTYŠSKA
V neděli bylo na pořadu dne tak trochu Lotyšsko.

Napřed dopoledne Česká televize vysílala v pořadu Objektiv reportáž o lotyšských hradech Turaida a Sigulda nad řekou Gauja. Oba hrady navštívil loni při mezinárodním setkání plavců a vorařů i folklorní soubor Libín-S Prachatice.

Odpoledne pak přišel e-mail od folklorního souboru Tine. Biedriba Šupoles jménem souboru poděkovala za pozvání na zahájení plavební sezóny. Takové pozvání bylo pro ně ovšem poněkud na rychlo, ale soubor věří, že někdy příště k nám přijedou.
(Vloženo 17.05.2015, 20:34)
LIBÍN-S VYSTAVOVAL V RAKOUSKÉM ROHRBACHU,
VYSTOUPIL NA VERNISÁŽI
V budově okresního hejtmanství v Rohrbachu byla v pondělí 9. března 2015 zahájena výstava "Schwarzenberský plavební kanál v obrazech".
Pozvánka na vernisáž v Rohrbachu
Libín-S mezi hosty vernisáže

Zástupci města Prachatice
Zhruba dvě stovky hostů, mezi kterými byl Johannes Wohlmacher, lesmistr lesního úřadu premonstrátského kláštera ve Schläglu, starostové a bývalí starostové okresu Rohrbach, místostarosta Prachatic, vedoucí odboru kultury a školství městského úřadu Prachatice, starostka Přední Výtoně Regina Houšková a spoustu dalších přivítala okresní hejtmanka Wilbirg Mitterlehner.
Okresní hejtmanka při uvítání
Plavební ředitel a předseda folklorního spolku Libín-S Prachatice Hynek Hladík se v úvodu svého slova vrátil hluboko do historie, do doby, kdy se plavilo dříví ze severních úbočí Šumavy Schwarzenberským plavebním kanálem, potom i po řece Große Mühl k ústí do Dunaje, aby mohlo být prodáno v císařském hlavním městě Vídni.

U ústí do Dunaje bylo třeba dříví vytáhnout z řeky a připravit na k další dopravě. Na tyto práce bylo potřeba 300 - 350 lidí, tolik volných lidí však v okolí nebylo, proto každoročně přicházely skupiny mladých mužů a žen k těžké práci. Pracovalo se od pěti ráno do sedmi večer. Po práci by člověk očekával, že dělníci padnou únavou do postele. Ale tohle byly smíšené skupiny, navíc to byly party Čechů. A tak se večer hrálo, zpívalo a tancovalo. A ráno v pět už zase stáli plavci na březích vykládacích kanálů a nebyly na nich vidět stopy krátké noci a dlouhého večera.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice svým projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu přivedl opět ke kanálu lidové písničky, lidovou hudbu, lidové tance.

Nejen to, součástí projektu jsou i ukázky plavení dříví, vyprávění pohádek z obou stran Šumavy. Ukázky plavení na česko-rakouských hranicích si nedovedeme představit bez rakouských plavců z Aigenu, bez spolupráce s Tourismusverband Böhmerwald.

Díky svému projektu se stal folklorní soubor Libín-S Prachatice členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů. Jednou z aktivit Asociace jsou pravidelná mezinárodní setkání plavců a vorařů.

V roce 2013 byl hostitelem setkání ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013 folklorní soubor Libín-S Prachatice. Setkání se konalo částečně na rakouském území, ve Schläglu a v Aigenu, větší částí na české straně.

Jedním z účastníků byl i Christian Lafay z vorařského spolku Confrérie St. Nicolas des radeiers de la Loue, který si dělal stále grafické poznámky - akvarely. Christian se stal častým objektem našich fotografií. To vedlo k nápadu uspořádat výstavu o mezinárodním setkání, o Schwarzenberském plavebním kanálu. Ta byla poprvé představena v Prachaticích na radnici, teď je instalována v Rohrbachu. Naše výstava je pozvánkou ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, na zahájení plavební sezóny 23. května 2015 na Jeleních Vrších a 5. června 2015 na česko-rakouských hranicích.

Hynek Hladík poděkoval paní okresní hejtmance za možnost uspořádat výstavu.
Zahájení osvěžilo krátké vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice. Zatančili tance Bavorov, Doudlebská a rozlučkový V Prachaticích. Při Doudlebské Libíňáci přivedli do kola i hosty, mezi nimi vytočili i paní hejtmanku.
Vystoupení Libín-S

Vystoupení Libín-S

Vystoupení Libín-S

Vystoupení Libín-S
O historii Schwarzenberského plavebního kanálu a o jeho staviteli Josefu Rosenauerovi hovořil předseda Vlasteneckého zkrášlovacího spolku okresu Rohrbach Felix Grubich.
Felix Grubich
Dalším bodem vernisáže byla prezentace filmu o Schwarzenberském plavebním kanálu z dílny Wernera Lehnera.
Werner Lehner
A pak už byl čas na prohlídku výstavy, na kávu a koblihy, na společné fotografování.
Výstava v Rohrbachu

Akvarel Christiana Lafaye

Akvarel Christiana Lafaye

Akvarel Christiana Lafaye

Akvarel Christiana Lafaye

Akvarel Christiana Lafaye
Výstavu bude možné shlédnout v úředních hodinách úřadu, tedy v pondělí, úterý a ve čtvrtek od 07:00 do 17:00 hod., ve středu a v pátek od 07:00 do 12:00 hod. Výstava skončí v pátek 17. dubna 2015.
(Aktualizace 14.03.2014, 22:08)
KAPELA ZKOUŠELA NA NEZVYKLÉM MÍSTĚ
V poslední únorový den zkoušela kapela na nezvyklém místě - u houslistky Slávky. Když jsem si tak prohlížel Slávčiny fotky, vypadá to, že primáška Helča se neštítí ani provést výprask smyčcem některým muzikantům.
Že by výprask v kapele?
Nebo se snad mýlím?
(Vloženo 14.03.2015, 22:07)
LIBÍN-S BYL NA OSLAVĚ STOČTYŘICÁTÝCH NAROZENIN
Myslíte, že to je omyl, že žádný prachatický občan nemá 140 let, ba dokonce i nejstarší občan České republiky je mladší?

Máte pravdu, opravdu v Prachaticích nežije žádný stočtyřicetiletý občan! Ale 5. ledna oslavili Honza Tischler, harmonikář folklorního souboru Libín-S Prachatice, se svou ženou Maruškou společně oslavili sedmdesátku, jsou pár, každý měl sedmdesát, sedmdesát plus sedmdesát je stočtyřicet.

Libín-S vyrazil na rodinnou oslavu stočtyřicátin, tak blízký je Honza Libíňákům, tak blízký je Libín-S Honzovi.

Vašek nesl hlavní dárek, plněný bochník chleba, na něm nápis "70". Karel, když to viděl, poznamenal: "My jdeme na oslavu stočtyřicetin, a tady máš 70!"
Plněný bochník k narozeninám

Plněný bochník k narozeninám
Libíňáci přišli v krojích, tanečníci i muzikanti. Bylo chvíli po šesté navečer, začala hrát muzika, tanečníci vtančili Bavorovem, Bavorovem začínají na každém vystoupení.
Bavorov
Nejvýznamnějším projektem folklorního souboru Libín-S Prachatice je Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Jeho součástí je i dvojjazyčné vyprávění pohádek z obou stran Šumavy. Oslavenec Honza hraje při vyprávění pohádek na Jeleních Vrších.

Dnes večer přišla Helča na narozeninovou oslavu, aby také vyprávěla pohádku. "Bylo, nebylo, před sedmdesáti lety se v Milešicích narodil kluk. Dali mu jméno Honzík, no možná mu říkali Hans (ozval se souhlas, říkali mu Hans, jen v druhém konci sálu se ozvalo: "Říkali mu Johann!"). U kolíbky mu stály tři sudičky, vyprávěla Helča pohádku ze života Honzy a Marušky...
Pohádka o Honzovi a Marušce

Pohádka o Honzovi a Marušce

Pohádka o Honzovi a Marušce

Pohádka o Honzovi a Marušce
A pak se znovu hrálo a tancovalo. Došlo i na Doudlebskou polku, do kola šel nejen Honza, ale i Maruška.
Doudlebská

Doudlebská

Doudlebská
Dotancovalo se, dozpívalo, dohrálo. Přišel čas na gratulace, na předání dárků.
Dárky a přání

Dárky a přání

Dárky a přání

Dárky a přání
Libín-S nastoupil na parket ještě jednou. Rozlučkový tanec V Prachaticích.
V Prachaticích

V Prachaticích

V Prachaticích
Honza vytáhnul harmoniku, přidal se k libíňáckým muzikantům. A hraje se a zpívá dál. Tanečníci mají v ruce skleničku na přípitek. I na ten došlo.
Dárky a přání

Dárky a přání

Dárky a přání

Přípitek

Dárky a přání

Dárky a přání
Honzo, Maruško, všechno nejlepší k narozeninám!
Všechno nejlepší k narozeninám!

Všechno nejlepší k narozeninám!
(Vloženo 11.01.2015, 13:44)
LETOS POPRVÉ ZKOUŠELA I KAPELA
Na své první letošní zkoušce se sešli muzikanti Libín-S Prachatice. Byli mezi nimi i dva noví klarineťáci František, ten úplně nový není, byl s námi třeba v Lotyšsku, ale nejen tam, a Lukáš.
Zkouška kapely

Zkouška kapely
(Vloženo 11.01.2015, 12:16)
ZA ZVONKAŘI DO SOLNÉ KOMORY
V květnu 2012 připravil folklorní soubor Libín-S Prachatice Slavnost světel v Prachaticích, na kterém byli hlavními hosty zvonkaři z Altmünsteru. Ve své obci, v kraji na březích jezera Traunsee v Solné komoře vybíhají zvonkaři s obrovskými svítícími čepicemi v běhu zvonkařů vždy v předvečer svátku Svatých Třech králů.

Bylo tomu tak i letos 5. ledna 2015, kdy se za nimi vydala malá skupinka členů Libín-S Prachatice.
Slavnost světel 18.05.2012
Běh zvonkařů má pravděpodobně pohanské kořeny. Koná se v poslední ze dvanácti nocí mezi vánocemi a svátkem Svatých Třech králů, nocí plných tajemna, duchů a démonů, nocí, kterým se v Rakousku a Německu říká Raunächte, tedy noci chlupaté, vlasaté, divoké... Zvonkaři představují dobré duchy světla, kteří světlem obřích svítících čepic a rachotem zvonců odhánějí s konečnou platností zlé duchy řádící během dlouhých zimních nocí.

Zvonkaři při běhu zvonkařů táhnou v bílých oděvech z okolníc osad do centra obce dům od dmou. Se svými svítícími čepicemi ve tvaru jehlancovitých pyramid, hvězdic, bubnů, běhají ve Slunce přivolávajících drahách - kruzích, spirálách, osmičkách. Zvonkaři jsou přinašeči světla, které vítězí světlem, teplem nad tmou a zimou, mají porazit zlé duchy šera a tmy. Zvonění zvonců, rytmus kroků mají probudit obilí ležící pod sněhovým příkrovem. U domů dostanou zvonkaři drobné pohoštění a charitativní příspěvek.
Zvonkaři z 
Altmünsteru při slavnosti světel v Prachaticích
Již svým názvem oblast Solné komory vyjadřuje spojení se solí. Sůl se v Solné komoře těžila ode dávna. Asi nejznámnější jsou solné doli v Hallstattu (hall znamená v keltském jazyce sůl, statt, to je místo). Aby se ze slané horniny stalo "bílé zlato", bylo třeba sůl vařit ze solanky. Pod pánvemi se topilo dřevem, bylo ho třeba dost. Koncem 16. století se kolem Hallstattu začalo dřeva nedostávat. Proto vydal císař Rudolf II. ze svého císařského sídla na pražském hradě v roce 1603 příkaz o založení nového solivaru v Ebensee na jižním okraji jezera Traunsee. Solanka začala přitékat z Hallstattu do Ebensee 40 km dlouhým potrubím k nové pánvi na vaření soli už v roce 1607. V okolí se těžilo dříví pro vaření v císařských lesích víc než 250 let. Dřevorubci dostávali stejné oblečení jako horníci v dolech - bílé oděvy.

V sedmdesátých letech 19. století byla až do Ebensee dostavěna železnice, která nejen, že umožnila dopravu uvařené soli do všech koutou dunajské monarchie, ale také dopravu uhlí pod kotle solivaru. Už nebylo třeba těžit velké množství dřeva, dřevorubci se stali zbyteční. Nezbývalo než se občas vydat na žebrotu, což ti chlapi z hor dělali neradi. A tak v době té největší nouze obnovili pradávný, už skoro zapomenutý zvyk, kdy duchové světla odháněli zlé démony tmy a zimy. Z bedýnek od cukru, do kterých vyřezali jednoduché ornamenty, osadili je systémem svící, vyrobili svítící čepice. V nejdelších nocích roku byly krávy ve stájích, jejich zvonce visely bez užitku. Zvonce si chlapi přivázali řemením na zadek, čepice usadily na hlavu a už vyrazili do noci, aby chodili dům od domu. Obrodil se starý zvyk, u každého z domů běhali v kruzích, oválech, osmičkách, rachotili zvonci, pak zazpívali tříkrálové koledy. Dostali něco na zub, něco napít, něco do kapsy. Spojily se zvyky pohanské se zvyky křesťanskými.

Postupem let se svítící čepice měnily od bedýnek ke komplikovaný tvarům, ty se liší obec od obce. S tím, jak se lidé stěhovali z rodného kraje kolem jezera Traunsee, se zvyk rozšířil nejdřív po oblasti vnitřní Solné komory - do okolí Bad Ischlu, Bad Goisern, Hallstattu, pak do okolí Attersee a Wolfgangsee, do oblasti solnohradského Flachau, štýrského údolí řeky Enže.

V roce 2010 se běh zvonkařů od jezera Traunsee dostal na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. O dva roky později se zvonkaři poprvé vydali za hranice Horních Rakous - do Čech, do Prachatic, na slavnost světel, která se hluboce zapsala do vzpomínek obyvatel Prachatic. Často jsme dostali potom dotaz: "Kdy bude zase slavnost světel s těmi Rakušany?" Naše odpověď byla jednoduchá: "Už nikdy, výjezd zvonkařů do ciziny byl zcela mimořádný, už se nebude nikdy opakovat!"
Tak nám nezbývá, než se za zvonkaři vypravit. Malinká skupinka členů folklorního souboru Libín-S Prachatice se vydala dopoledne ze Šumavy do Solné komory k jezeru Traunsee. Odpoledne jsme viděli zvonkaře v Traunkirchenu, tam se v pět hodin poprvé seběhli zvonkaři z několika pasů, celkem jich byla asi stovka, na společném zpívání. O hodinu později začínaly běhu zvonkařů v Ebensee, odkud se běh zvonkařů rozšířil, a v Gmundenu. My byli v Gmundenu. Tam na Radniční náměstí připluli z jezera na lodi Svatí tři králové, potom přiběhli zvonkaři, byly jich víc než tři stovky, oficiálně 333. My se ale těšili do Altmünsteru.
Zvonkaři se vydávají z osad kdesi v horách a sbíhají dolů do centra obce vždy ve skupinách po patnácti, dvaceti zvonkařích, vyjímečně jich ale může být až osmdesát. Skupinám se říká pasy. Někdy je tvoří řemeslníci z jednoho cechu, členové jednoho spolku, třeba myslivci, včelaři, skauti, lyžaři, z jedné osady. V Altmünsteru první zvonkaři vyběhli už ve dvě hodiny odpoledne, na hlavách svítící čepice, které váží i 15 - 20 kilo, na zadku na řemení zavěšené zvonce, ty váží zhruba stejně. Každý krok znamená dost velký rachot. V osm večer se sejdou pasy na náměstíčku před radnicí. Uprostřed náměstí svítí vánoční strom, u vchodu do radnice je otevřen stánek, od kterého tu voní svařák, děvčata nabízí vynikající malinkaté kremrole. Cena není stanovena, každý něco dá.
Trubači na radnici
Blížila se osmá, z balkonu hráli tříkrálové koledy trubači. Za chvilku už bylo slyšet rachot zvonců, zvonkaři se blížili.
Zvonkaři se řadí
První pas vedl Günter. Na rozdíl od ostatních měl na sobě šedý myslivecký tříčtvrteční kabát, na hlavě klobouk, v ruce pasteveckou sukatou lískovou hůl.
Günter
Na náměstíčku bylo pět desítek zvonkařů s obrovskými svítícími čepicemi, některé byly dlouhé až dva a půl metru, vysoké až půl druhého metru. Na jedné z nich ve tvaru poloviny velké hvězdy vidím Archanděla, na dalším je dvojice myslivců popíjejících u stolu, vedle nich tančí pár, okolo sposta alpských kytek, nejspíš protěží, jiný má na sobě ptáčky zpěváčky. Támhle je zase Boží rodina na cestě z Egypta. Těch témat je celá řada. Uprostřed několika kruhů, do kterých se zvonkaři rozestavili, jsou malí kluci (ale také několik děvčat, dnes už se to tak přísně nebere, je rovnoprávnost). Ti mají na hlavách čepice menší, jednodušší, některé ve tvaru jehlanu, jednoduché hvězdy, ale krásně nazdobené, stejně jako svítící čepice jejich tátů.
Zvonkaři v  Altmünsteru

Zvonkaři v  Altmünsteru
Padesátka chlapů, chlapců i děvčat se dala do zpěvu tříkrálových koled. Okolo náměstíčka několik stovek místních a mezi nimi pár prachatických. Když skončila první koleda, nezazněl potlesk přihlížejících, ale rachot zvonců. Pak už zněla další koleda, další zvonce, znovu a znovu.

Zhruba po čtvrt hodině se pak dali zvonkaři do pohybu, běhali v tajemných kruzích, obloucích, osmičkách, kruhy zvonkařů běhaly proti sobě, jeden po, druhý proti směru hodinových ručiček. Rachot zvonců, jistě odháněl zlé duchy, záblesky světel čepic rozzářených živými mihotajícími svíčkami odháněl démony tmy a zimy.
Zvonkaři v  Altmünsteru

Zvonkaři v  Altmünsteru
Najednou všechno skončilo. Zvonkaři složili svoje svítící čepice z hlav, aby si odpočinuli, otevřeli jejich kontrukce a uhasili svíčky. Naskytla se mimořádná příležitost vidět, jak to vypadá vevnitř. A taky pozdravit kamarády.

Už před tím na mne kýval jeden ze zvonkařů: "Nazdar, inženýre!" S Günterem jsme se pozdravili propřáli všechno nejlepší do započatého roku.
Otevřená svítící čepice

Je třeba uhasit svíčky

Otevřená svítící čepice
Každá svítící čepice je "malé" umělecké dílo. Na její vyrobení je třeba i několik set hodin práce. Někdo navrhuje motivy, žádný z nich by se neměl opakovat. Základem svítící čepice je kostra z dřevěných latí, na které jsou umístěny svícínky na "živé" svíčky. Často jsou na kostru nalepeny kartony s vyřezávanými ornamenty a vzory. Na karton je natažený hedvábný papír, ten bývá pomalovaný různými motivy. Někdy jsou vlepeny barevné kousky hedvábného papíru vlepeny do jednotlivých otvorů ornamentů a vzorů, v podstatě je vytvořena papírová mozaika. Na hranách svítící čepice jsou nalepené bílé zdobné třásně.

Právě tady, v Altmünsteru, jsou ty svítící čepice mimořádně zdobné, opravdu každá je jiná. Podobné jsou i v Ebensee či Traunkirchenu. Zato v Gmundenu mají čepice většinou jednoduchý tvar jehlanu, hodně jich je pouze potažena nezdobeným hedvábným papírem, bez ornamentů. Prý mají připomínat jednoduché krystaly soli.
Bylo půl deváté, když náš mikrobus odjížděl z Altmünsteru. "Günter, also wieder in einem Jahr! Führt´ich! - Güntře, tak zase za rok! Provázej tě!"
(Vloženo 07.01.2015, 22:21)
Design © VOJTa Herout, 2003-2015, Hynek Hladík, 2003-2015