Libín-S najdete také na facebooku. Dejte vědět, že se Vám naše facebooková stránka líbí!

Členové folklorního spolku Libín-S Prachatice se v pátek 12.12.2014 v podvečer sešli na shromáždění, na které navázalo předvánoční posezení.

Z 23 členů zapsaných na seznamu k 12.12.2014 se shromáždění zúčastnilo 16, dále byli přítomni hosté, účastníci letošních akcí, rodinní příslušníci nebo bývalí členové.

Celou činností během roku 2014 se prolínala připomenutí 25. výročí existence folklorního souboru Libín-S Prachatice.

25.01.2014 se Libín-S Prachatice zúčastnil oslav 40. výročí hornorakouského folklorního souboru Volkstanzgruppe Böhmerwald. Spolupráce s tímto souborem byla navázána v loňském roce, kdy Volkstanzgruppe Böhmerwald byl hostem mezinárodního setkání plavců a vorařů ŠUMAVA – BÖHMERWALD 2013. Oslavy se konaly v Nové radnici v linecké čtvrti Urfahr. Vedle folklorního souboru Libín-S Prachatice přijaly pozvání na oslavu četné soubory z Horních Rakous i z dalších rakouských spolkových zemí. Při oslavách se samozřejmě představili hostitelé. Všem tancům souboru Volkstanzgruppe Böhmerwald se vymykal především Schwerttanz – Šavlový tanec, který se ještě na přelomu 19. a 20. století tančil o masopustu v oblasti Leopoldschlagu a Lestu nedaleko rakousko-českých hranic i v Zartlesdosrfu / Rybníku na Kaplicku. Má tedy stejný původ jako tanec Martin folklorního souboru Libín-S Prachatice. Na programu oslav bylo i vystoupení hostů z Prachatic, které se setkalo s velkým úspěchem. Během večera se předseda Libín-S Prachatice, z.s., krátce setkal s úřadujícím starostou města Lince Klausem Lugerem.

Součástí oslav pětadvacetin folklorního souboru Libín-S Prachatice byla beseda 04.03.2014 k tomuto výročí na půdě Prachatické knihovny. Besedy s Helenou Svobodovou a Hynkem Hladíkem s promítáním obrázků z historie souboru se zúčastnilo symbolicky 25 posluchačů. Besedou byla zahájena výstava ve ke stejnému výročí vestibulu knihovny, kterou bylo možné navštívit do 26.04.2014.

Další akcí k jubileu folklorního souboru Libín-S Prachatice bylo vyprávění pohádek z obou stran Šumavy v Domově seniorů Mistra Křišťana 06.03.2014. Akce proběhla ve spolupráci s Prachatickou knihovnou v rámci Literární kavárny. „Babičkám“ a „dědečkům“ jsme tak mohli představit malou část našeho projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Pořadatelem další akce, na které se podílel Libín-S Prachatice, byla Prachatická knihovna. 04.04.2014 proběhla Noc s Andesenem, při které Libín-S představil dětem jihočeský folklor. Helena Svobodová vyprávěla premiérově pohádku z nové knížky Hynka Klimka Strašidlář.

13.05.2014 se vydala dvacítka členů Libín-S Prachatice, z.s., do Lotyšska na mezinárodní setkání plavců a vorařů Strenči 2014. Krátce po příletu do Rigy přijali členové Libín-S Prachatice, z.s., pozvání zástupkyně velvyslance a rady velvyslanectví České republice v Lotyšsku Daniely Mustilové na sklenku vína na půdě ambasády. Nezůstalo pouze u slavnostních projevů a sklenky vína, Libíňáci předvedli za doprovodu nepříliš naladěného klavíru zaměstnancům velvyslanectví svoje umění. Poté se Libíňáci vydali na procházku do historického centra Rigy, odpoledne pak do Strenči v severní části Lotyšska. Ubytováni jsme byli na starém statku Kempeni, asi 15 km od Strenči. Vzdáleni „civilizaci“ ve dřevěném domě se kolektiv souboru doplněný o tři muzikanty – Jana Tischlera, harmonikáře, Vítězslava Režného, basistu, první večer zatím bez basy, tu jsme si z domova nevezli, a Lukášem Maternou, klarinetistou jsme vytvořili výbornou partu. Program setkání začal ve středu 14.05.2014 stavbou vorů na řece Gauja. Cestou k řece jsme si ve Strenči vyzvedli basu a pak na břehu řeky Gauja to byl Libín-S Prachatice, kdo tvořil dobrou náladu setkání, což ocenili nejen ti místní, ale také Němci a Francouzi. Přišli si nás natočit z místní televize. Večerní program mezinárodního setkání byl nachystán u „nás“ na statku Kempeni. Lotyšský folklor představily dva místní soubory – Medžabele a Gauja. Došlo i na společné muzicírování Medžabele a Libín-S. Čtvrtek 15.05.2014 začal opět na břehu řeky Gauja, ve stejném místě, jako včera. Nasedali jsme tady ovšem na vory, u břehu byly zakotveny čtyři. Na přídi toho "našeho" vlála na vysokánské tyči opět česká vlajka, přestože na voru byli kromě nás i Lotyši, Finové a Polák. Asi tři hodiny jsme pluli po klidné hladině řeky lesnatou krajinu, zahlédli jsme pěšiny bobrů, na několika místech i pařezy ve tvaru tužky, které jsou dílem právě bobrů. Lotyšští přátelé, když jsme se na bobry ptali, nám dali ochutnat bobří klobásy. Podvečerní a večerní program připravili organizátoři mezinárodního setkání na pivovarské zahradě v Brenguli. Zde vystoupil taneční soubor Tine, který je inspirován lotyšským folklorem. Protože jsme sebou tentokrát měli nástroje, nebyly ovšem kroje, našel se prostor, abychom zahráli a zatancovali, byla to pozvánka na sobotní vystoupení ve Strenči. Ve chvilkách, kdy nehráli Lotyši, rozbalili si i později odpoledne instrumenty naši muzikanti, nad pivovarskou zahradou opět hrála česká muzika. K večeru se ochladilo, hodně lidem bylo zima, okolo ohně seděli Italové od řeky Brenta z Benátska, my přisedli k nim, přišli Lotyši, hlavně tanečnice ze souboru Tine, chvíli se hrálo a zpívalo česky, potom se zpívalo lotyšsky, naše skupinka tak odjížděla poslední, naši muzikanti se stačili totiž "chytit" k melodiím Lotyšů, bylo proto prima, skoro těžko se odjíždělo. Jeli jsme "domů" do Kempeni malým autobusem, přesto housle, harmonika i basa zněly celou cestu, i když by z prostorových důvodů šlo říct, že to nebude možné. Řidič jistě nic takového nezažil, však nám to říkal a chválil si. Na statku se hrálo, zpívalo a tancovalo dlouho do noci. Pátek 16.05.2014 byl věnován především lotyšským památkám. V podvečer jsme navštívili mladinký pivovar Valmierudža na okraji města Valmiera, pivo vaří dobré. Když po prohlídce a degustaci lidi vyrazili na nákup pivovarských suvenýrů a další se dali do ochutnávání dalších druhů piva, naši muzikanti začali hrát, to se líbilo všem, co na terase seděli. Večer jsme odjeli do centra Valmiery na večeři v divadelní restauraci. Závěr večera byl pro nás stejně jako v předchozích dnech na statku Kempeni. Noc byla znovu velmi krátká. V sobotu 17.05.2014 se ve Strenči konal stejně jako v předchozích letech vorařský festival Plostnieku svetki. Ten letošní byl ozvláštněn přítomností hostů z Evropy - účastníků mezinárodního setkání plavců a vorařů. I my jsme se vydali na břeh řeky Gauja na okraji Strenči. Cestou do festivalového areálu jsme zastavili v lese na břehu Gauji, abychom vyložili tři Libíňáky s plavebními háky, kteří se svezli na voru v posledních kilometrech jeho pouti. My jsme se zanedlouho vydali již pěšky festivalovým areálem kolem spousty stánků se vším možným, se sazenicemi zeleniny, suvenýry, pivem, lotyšskými dobrotami. Na břehu řeky naši muzikanti vybalili svoje nástroje, hrálo se, zpívalo, kolem nás byl pořádný chumel lidí. Za nějakou dobu začala hrát dechovka ze Strenči. Za ohybem řeky se těsně před desátou objevil první vor, když připlul blíž uviděli jsme naše plavce. Na přídi prvního voru vlála vysoko lotyšská vlajka. Chvíli poté se objevil i druhý vor, kousek od našeho břehu první vor téměř přistál, k němu přirazil i druhý, společně propluly vedle sebe ještě několik desítek metrů, vory pak byly v cíli. Naše děvčata stála poblíž vystupujících vorařů, volala na ty "své" muže na voru, pak nastalo velké vítání, objímání, líbání, no jako když se chlapi po dlouhé plavbě potkají se svými ženami. Průvod končil na pódiu strenčského amfiteátru, na který nastoupili všichni účastníci, bylo jich asi dvě stovky z 21 spolků z 11 zemí. Od starosty města převzali představitelé jednotlivých spolků drobné dárky, v tašce jsme našli několik drobných suvenýrů a "placatici" s "Plosta prieks" - tedy "vorařským potěšením". Po desáté hodině na rozsáhlé pódium nastoupil folklorní soubor Libín-S Prachatice se svým vystoupením, po kterém následoval aplaus. V neděli 18.05.2014 jsme se vydali domů.

Folklorní sdružení Libín-S Prachatice byl i roce 2014 nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který byl po druhé členským folklorním festivalem Folklorního sdružení České republiky. Partnery projektu v roce 2014 bylo rakouské Sdružení cestovního ruchu (Tourismusverband) Böhmerwald, Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, rakouský kulturní spolek SUNNSEITN, kteří jsou již tradičními partnery. Projekt je mimořádný v celoevropském měřítku. Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu byl spolufinancován z prostředků Jihočeského kraje, města Prachatice a obce Nová Pec. Finančně přispěli i sponzoři. V rámci projektu se konalo:
• pět folklorní vystoupení podílem jihočeských, hornorakouských a bavorských souborů a jednotlivců (v květnu, v červnu, v červenci, v srpnu a v září). Během festivalu vystoupily tyto soubory: Libín-S Prachatice (CZ), Wiadawö (A), Heimat- und Trachtenverein Iglbach (D), QuatRO (A), Brandl Brass (A) a Jagdhornbläsergruppe Böhmerwald (A);
• osm ukázek plavení dříví (z toho čtyři na Jeleních Vrších, jedna na česko-rakouských hranicích v Sonnenwaldu / Zvonkové, jedna u potoka Schrollenbach, jedna nedaleko bavorských hranic a závěrečná na česko-rakouských hranicích u potoka Ježová / Iglbach, v květnu, v červnu, v červenci, v srpnu a v září);
• dvakrát (v květnu a v srpnu) se vyprávěly pohádky z obou stran Šumavy;
• třikrát (v květnu, v srpnu a v září) se konal folklorní trh;
• v srpnu se konala lesní mše svatá na Jeleních Vrších u Rosenauerovy kapličky;
• v srpnu proběhla ukázka práce uhlířů, konala se stavba a zapálení milíře na pálení dřevěného uhlí na Jeleních Vrších.

14.06.2014 se Libín-S Prachatice, z.s., vystoupil při oslavách 860. výročí od založení obce Radošovice.

21.06.2014 jsme se sešli na opožděné oslavě narozenin Vaška Tomáška, vždyť Libín-S je vlastně takovou širší Vaškovou rodinou doplněnou o několik kamarádů.

V červenci je Libín-S Prachatice již tradičně hostem Hudebního festivalu Pod Lípou v Jámě. Letos to bylo 12.07.2014.

15.07.2011 se podílel folklorní soubor na akci Města Prachatice na akci S pohádkami za koňskou drahou. Pohádky vyprávěla Helena Svobodová, hudební doprovod zajišťoval František Jordák, o koňské dráze vyprávěl Hynek Hladík.

26.07.2014 přijal folklorní soubor Libín-S Prachatice pozvání ministerstva pro místní rozvoj na Den česko-bavorské spolupráce na Kvildu. Vedle souboru Libín-S Prachatice Äff-tam-tam Musikanten z Regenu a Pošumavská dudácká muzika. Na slavnosti byli dva ministři české vlády – Věra Jourová, ministryně pro místní rozvoj a Richard Brabec – ministr životního prostředí.

13.09.2014 vystoupil Libín-S Prachatice na Podzimních městských slavnostech v Prachaticích.

29.09.2014 se představil hned dvěma vystoupeními soubor Libín-S Prachatice na Mezinárodním dni lidové hudby v bavorském Aldersbachu.

17.-19.10.2010 měli tanečníci folklorního souboru Libín-S Prachatice soustředění v Hodňově na Lipensku. Začal nácvik nových tanečních pásem.

03.11.2014 se konala v Zimní zahradě prachatické radnice vernisáž druhé letošní výstavy folklorního souboru Libín-S Prachatice nazvané Ozvěny mezinárodního setkání plavců a vorařů Šumava s fotografiemi z archivu Libín-S Prachatice a grafikami a akvarely francouzského výtvarníka Christiana Lafaye. Výstava probíhala téměř do konce listopadu.

V souladu s novým občanským zákoníkem 89/2012 Sb. je Libín-S Prachatice, z.s., povinen upravit stanovy. V současnosti pracujeme na revizi stanov z roku 1992 a předkládáme je k diskuzi mezi členy spolku.

Mezinárodní spolupráce:
• folklorní sdružení Libín-S Prachatice je nositelem hranice překračujícího projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Zahraničními partnery jsou Tourismusverband Böhmerwald a SUNNSEITN;
• folklorní sdružení Libín-S Prachatice je členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů. Hynek Hladík je revizorem této Asociace. V květnu 2014 se členové Libín-S Prachatice zúčastnili mezinárodního setkání plavců a vorařů a valné hromady Mezinárodní asociace setkání plavců a vorařů v lotyšském Strenči;

Členství ve folklorních sdruženích v České republice:
• folklorní sdružení Libín-S Prachatice je členem Folklorního sdružení České republiky. V roce 2014 využíval především možnosti zveřejnit informace o aktivitách folklorního sdružení Libín-S Prachatice na webových stránkách FOS ČR www.fos.cz a www.folklornisdruzeni.cz;
• Folklorní sdružení České republiky má v současné době závažné finanční problémy, 08.11.2014 podal výbor Folklorního sdružení České republiky Městskému soudu v Praze ke 20.11.2014 návrh na insolvenci Folklorního sdružení České republiky. Z tiskové zprávy Folklorního sdružení České republiky z 21.11.2014:
„Učinil tak na základě informací předsedy FoS ČR Zdenka Pšenici o dlouhodobě kritické ekonomické situaci, která vyvrcholila v průběhu druhého pololetí letošního roku totální neschopností sdružení dostát svým finančním závazkům vůči věřitelům i zaměstnancům.
Z podaných informací vyplynulo, že sdružení se s finančními problémy potýkalo de facto od počátku své existence. Základní pilíře profinancovávání činnosti v daném kalendářním roce tvořily členské příspěvky, dotace ze státního rozpočtu a příjmy od donátorských subjektů. Do vážných problémů se sdružení začalo dostávat s nástupem všeobecné hospodářské krize v roce 2008 a zejména pak v roce 2012, kdy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR velmi neočekávaně snížilo FoS ČR pravidelnou roční dotaci o 45 procent(!). Na celkovém propadu hospodaření sdružení se rovněž podepsalo postupné omezování finančních zdrojů generovaných členskými příspěvky a finančními dary.
Výbor Folklorního sdružení ČR se sice snažil na nepříznivý ekonomický vývoj reagovat různými úspornými a systémovými opatřeními, ale ta byla – jak se z hlediska delšího časového horizontu ukázalo – neefektivní, resp. nedostatečná. Do celkového hospodaření sdružení se tak zcela zákonitě promítla neschopnost vedení reagovat na negativní vývojové trendy v ekonomickém a finančním prostředí společnosti, které v uplynulém období ohrozily existenci nejen FoS ČR, ale i řady dalších domácích nestátních neziskových organizací. Navíc členům výboru neposkytlo vedení konkrétní informace týkající se hospodaření v roce 2013 a následně pak ani v letošním roce. Důvodem byly obavy z denunciace osob zodpovědných za hospodaření sdružení, včetně možné bezbřehé medializace, která by problém nejen nikterak neřešila, ale přímo by ohrozila v té době nadějná jednání na získání finančních prostředků od soukromých investorů.
Jako lichá se však ve všech daných souvislostech jeví možnost vyvádění prostředků ze sdružení ve prospěch jiných právnických či fyzických subjektů.
Podání návrhu na insolvenční řízení neznamená likvidaci sdružení, jeho smyslem je především ochrana před věřiteli a vytvoření podmínek pro možná řešení situace. Proto se výbor obrátil dopisem na členské subjekty Folklorního sdružení ČR s výzvou, aby pokračovaly ve své činnosti. Funkci koordinátora součinnosti mezi folklorními soubory a folklorními festivaly mohou v této situaci částečně plnit regionální folklorní sdružení, která jsou samostatnými, tzv. konsorciálními členskými subjekty FoS ČR. Přes podání návrhu na insolvenční řízení výbor Folklorního sdružení ČR nepřestává podnikat kroky, které by mohly zánik sdružení odvrátit. O dalších výsledcích jednání bude informovat členskou základnu i širokou veřejnost.

Folklorní sdružení Libín-S Prachatice publikuje informace o své činnosti na vlastních webových stránkách www.schw-kan.com, věnovaných především Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, ale také na stránkách Folklorního sdružení České republiky www.folklornisdruzeni.cz, Prachatický deník, Passauer Neue Presse, Revue 50 plus, 5 plus 2, elektronická média: www.prachatickonews.cz, www.htv-iglbach.de, www.prachatice.eu, www.czechrepublic.cz, www.strencunovads.lv, www.tomasjirsa.cz, www.mmr.cz, www.kvildsko.eu, www.sumava.eu, www.pnp.de, www.meinbezirk.at, www.ceskenoviny.cz, www.volary.eu, www.proglas.cz, www.rozhlas.cz, www.bcb.cz, www.poutnimistacr.cz, www.blesk.cz, www.zpravodajstvi.cz, www.5plus2.cz

Co nás čeká v roce 2015

I v roce 2015 bude nosným projektem folklorního sdružení Libín-S Prachatice přeshraniční projekt Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Zahraničními partnery budou i v roce 2015 rakouské Sdružení cestovního ruchu (Tourismusverband) Böhmerwald, SUNNSEITN, českými partnery především Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, obec Nová Pec a farnost Želnava. V rámci Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu budou připravena tři folklorní vystoupení s podílem jihočeských, hornorakouských a dolnorakouských i bavorských souborů a jednotlivců, osm ukázek plavení dříví, dvakrát se budou vyprávět pohádky z obou stran Šumavy, proběhnou folklorní tržiště, jednou setkání s prací uhlířů, v srpnu se bude konat lesní mše svatá u Rosenauerovy kapličky.

04.07.2015 kapela Libín-S Prachatice vystoupí na Vítkově Hrádku.

10.-13.07.2015 se Libín-S Prachatice zúčastní mezinárodního setkání plavců a vorařů a jeho zástupci valné hromady Mezinárodní asociace plavců a vorařů v italské Valstagni.

Také v červenci 2014 bude folklorní soubor Libín-S Prachatice vystupovat na Hudebním festivalu Pod lípou v Jámě.

Libín-S Prachatice bude jednat i o dalších vystoupeních folklorního souboru.

(Vloženo 19.12.2014, 10:45)

Folklorní soubor Libín-S Prachatice uspořádal spolu s Bratrstvem Sv. Mikuláše vorařů od řeky Loue / Confrérie St.Nicolas des radeliers de la Loue v komorní galerii Zimní zahrada v prachatické Nové radnici výstavu Ozvěny mezinárodního setkání plavců a vorařů ŠUMAVA 2013, na které jsou vystaveny akvarely a kresby člena francouzského vorařského spolku Christiana Lafaye a fotografie Hynka Hladíka a dalších členů Libín-S. Vernisáž výstavy v Zimní zahradou proběhla v pondělí 3. listopadu 2014 odpoledne.

Vernisáž hudebně zarámovala houslistka folklorního souboru Libín-S Slávka Tomešová, na vernisáži bez houslí, která si vzala na pomoc sbormistra Václava Krause, tentokrát coby hráče na dětský xylofon.

Hostitelem mezinárodního setkání plavců a vorařů, na který počátkem července minulého roku přijeli zástupci 20 vorařských plavců a vorařů z deseti zemí Evropy, byl folklorního souboru Libín-S Prachatice, jeden ze členů Mezinárodní asociace plavců a vorařů. To, že Asociace pověřila pořádáním setkání právě prachatický folklorní soubor, považuje Libín-S za významné ocenění své práce při realizace hranice překračujícího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Během setkání bylo možné po celou dobu potkat muže s kreslícím blokem, který si dělal malované poznámky. Tím byl Christian Lafay z Confrérie St.Nicolas des radeliers de la Loue Lidí s fotoaparátem bylo samozřejmě daleko víc, mezi nimi byli i Libíňáci. A už během loňského setkání se zrodil nápad připravit česko-francouzskou výstavu.

"Především jsme našim hostům prakticky představili náš hranice překračující projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Čtyřdenní mezinárodní setkání probíhalo nejen v Prachaticích, ale také v hornorakouském Aigenu, na česko-rakouských hranicích mezi Zvonkovou a Sonnenwaldem i na Jeleních Vrších u Nové Pece," uvedl při vernisáži předseda folklórního sdružení Libín-S Hynek Hladík.

Na závěr zazněly opět písničky v podání Slávky a Václava. Jedna ze Slávčiných úprav připomněla Hynkovo plavení na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Návštěvníka na výstavě právem zaujmou jak lehounké akvarely malíře a grafika z Bratrstva Svatého Mikuláše vorařů od řeky Loue Francouze Christiana Lafaye, mezi nimiž nechybějí ani působivé motivy z Prachatic, tak fotografie Hynka Hladíka a dalších "Libíňáků".

Nastal čas na prohlížení, setkání, povídání, jak už to na vernisážích bývá.

Výstava bude přístupná v úředních hodinách městského úřadu v Prachaticích do 27.11.2014.

(Vloženo 05.11.2014, 13:59)

Tanečníci folklorního souboru Libín-S Prachatice se sjeli na soustředění na břeh Lipenské přehrady do Hrdoňova. První si v pátek v podvečer před šestou vychutnávali první pivečko, vypadalo to, že bude pěkně klídek.

Krátce po večeři byla svolána první večerní zkouška. Nejprve se zkoušelo u Jany v pokoji, nastalo zkoušení fungl nových teplákových souprav s logem folklorního souboru na červené bundě.

Právě do toho dorazili poslední dnešní účastníci - Honza, Vlaďka, Líba.

A rychle do tělocvičny. Nejprve taneční rozhýbání, pak zdokonalování kroků. Helča vysvětlila svoji představu nového tance. Jaký to bude tanec, to vám teď jistě nevyzradím, ani jeho název. Zkouška skončila někdy po desáté večer.

Ráno po snídaní "pojedeme" dál, už to nebude v tělocvičně, ale v nočním baru. Ne u barového pultu, ale na tanečním parketu v lidovém duchu. To už tady snad budou i další členové Libín-S, nejen tanečníci, ale také muzikanti.

Už druhým dnem je na soustředění taneční složka folklorního souboru Libín-S Prachatice. Dnes je přijeli posílit i někteří muzikanti - František Jordák, Honza Tischler a Víťa Režný.

Nové taneční pásmo dostává už hodně konkrétní podobu. Samozřejmě dá to ještě hodně práce, než bude poprvé představeno na veřejnosti.

Po večerní zkoušce se Libíňáci přesunuli z hlavní hotelové budovy do "našeho" domu, dlouho se pak zpívalo a hrálo..

I dnes se v sedm hodin ozvalo v "našem" domečku houkání lokomotivy. Ale v Hrdoňově nevede trať! Co to? Že by na Lipně zahoukal parník? Nic takového! Jirka zahoukal budíček!

Okolí bylo pořád utopené v mlze, ale bylo možné tušit, že dnes bude hezky.

Ani dnes si však sluníčka moc neužijeme. Celé dopoledne se zkoušelo. Celý repertoár, včetně nového tance.

Po krátké přestávce, během které jsme si užívali nejspíš jeden z posledních dnů babího léta.

Závěr před obědem nebyl taneční, ale zpěvácký.

(Vloženo 21.10.2014, 08:31)

O mezinárodním dnu lidové hudby psal Prachatický deník na svých webových stránkách. Informaci doplnila i rozsáhlá fotogalerie. Autorem fotografií je Michal Bělský.

29.9.2014

Aldersbach – Milovníci tradiční muziky se sešli v neděli na festivalu v dolnobavorském Aldersbachu. V areálu kláštera měli příležitost vidět přibližně 500 účinkujících z deseti zemí. Zavítali sem také předplatitelé Deníku, kterým jsme zajistili dopravu i vstupenku na Mezinárodní den lidové hudby zdarma.

Jihočeši ale nechyběli ani mezi účinkujícími. Taneční a hudební soubor Radost z Kamenného Újezdu nabídl divákům představení plné energie, ve kterém zazněly i dudy. Druhým vystupujícím jihočeským souborem byl prachatický Libín-S.

Mnozí z předplatitelů Deníku nebyli na festivalu lidové muziky poprvé. „Na dnešek jsem se opravdu hodně těšil. Letos jsem byl už počtvrté, předtím s vámi jel na podobnou akci do Tittlingu," uvedl Jaroslav Volf z Čížové u Písku, který Deník odebírá téměř čtyřicet let. „Moc se mi to tu líbilo, muzika byla skvělá," pochvaloval si Jaroslav Volf.

Na své si přišli i milovníci exotické lidové hudby. Mnoho zejména jihoamerických souborů vynikalo pestrobarevnými kroji. „Líbily se mi krásné a barevné kroje mexických tanečnic, ale stejně jsou ty naše české nejkrásnější," řekla se smíchem předplatitelka Vlasta Chalašová ze Soběslavi.

Dobré náladě zúčastněných pomohlo mimo jiné místní klášterní pivo i krásné počasí, které vydrželo po celý den. „Těšil jsem se sem na muziku i na prostředí. Jsem moc rád, že dneska bylo opravdu nádherně, lepší počasí jsme si nemohli přát. A muzika? Ta byla perfektní," zhodnotil festival Josef Řepa z Českého Krumlova, jenž čte v Deníku nejraději zprávy o politice.

Nedělní den byl v Aldersbachu pro všechny předplatitele oddechový, takže ani Josefu Řepovi jistě jeho oblíbená politika nechyběla. V autobuse si pak většina zúčastněných vzrušeně sdělovala dojmy z festivalu.

Aldersbach v DENÍKu

(Vloženo 05.10.2014, 12:22)

Folklorní soubor Libín-S Prachatice již podruhé dostal pozvánku na Mezinárodní den lidové hudby "Lidé v Evropě" / Internationaler Volksmusiktag, který se koná 28. září 2014 v bavorském Aldersbachu. Pořadatelem je vydavatelská skupina Pasov, která je vydavatelem bavorského deníku Passauer Neue Presse a českých regionálních Deníků. Libíňáci se poprvé zúčastnili Mezinárodního dne lidové kultury v roce 2012 ve skanzenu v Tittlingu.

Historie Aldersbachu je spojena téměř od počátku s existencí kláštera.

Už za vlády biskupa Engelmars z Pasova (875–899) byl v Aldersbachu kostel, který byl písemně doložem poprvé v kodexu kláštera v polovině 8. století.

Kolem roku 1120 zde byl místním šlechticem založen augustiniánský klášter. Brzy po jeho založení převzal iniciativu biskup Otto I. z Babenberku, podobně jako u nedalekého kláštera Asbach a také u kláštera Osterhofen.

V roce 1146 augustiniánský klášter převzali cisterciáci a s jejich tradicí byl zasvěcen Panně Marii Matce Boží.

Ve 13. a 14. století bylo v Aldersbachu významné skriptorium a zlatnická dílna.

Dvojí volba opata v roce 1361 přivedla klášter málem do ruin, z tohoto zmaru se klášter zotavil teprve po sto letech.

Velký rozkvět zažil klášter od protireformace uprostřed 16. století až do jeho zrušení. Opati z Aldersbachu zaujímali většinou úřad generálního vikáře bavorské církevní provincie a vizitovali z této funkce sedm mužských konventů a jeden ženský.

V Aldersbachu v 18. století sídlilo filosoficko-teologické vzdělávací zařízení, jehož hlavním cílem bylo vzdělávat řádový cisterciácký dorost v celém Bavorsku. Vysokou úroveň měla praktická péče o hudbu, řada opatů byla aktivními hudebníky či komponisty. Klášter měl vlastní orchestr s rozsáhlým hudebním archivem s četnými rukopisnými i tištěnými muzikáliemi známých hudebníků, mezi nimi 58 symfonií.

Aldersbašský klášter zažíval během své historie vrcholy i pády: na jedné straně bohatství, přepych, vědecké úspěchy a příkladný klášterní život, na druhé drancování, jako jeden z následků válek, nemoci, mezi nimi i mor, neschoní opati a na závěr politicky ovlivněné zrušení prostřednictvím sekuralizace v roce 1803.

Když 21. března 1803 zrušení oznámil komisař konventu vedenému opatem Urbane Tremelem, dospěl kvetoucí klášter se 42 mnichy po téměř sedmi stoletích ke svému nenadálému konci. Mniši dostali někteří malou penzi, jiní se stali duchovními v okolí, lidé, kteří pracovali v rozsáhlém podniku, zůstali bez chleba. Rozsáhlé statky - rybníky, polnosti, lesy a celý mobiliář, vše, co patřilo klášteru, bylo prodáno v dražbě. Významná knihovna s více než 40 tisíci svazky byla zrušena. Rukopisy, prvotisky a nemnoho dalších svazků se dostalo do dnešní Bavorské státní knihovny do Mnichova, zbývající knihy, především výtisky z 18. století šly do univerzitní knihovny do Landshutu, předchůdkyně dnešní Univerzitní knihovny v Mnichově, a do knihovny gymnázia ve Straubingu. Úřední knihy a akta dostal Bavorský hlavní státní archiv. Zbývající knihy se prodaly jako starý papír. Výnos dostalo kurfiřství nebo Království bavorské.

Kostel nazývaný často "dóm údolí řeky Vils" měl být zbořen, po velkých protestech některých měšťanů byl povýšen na farní kostel rostoucí obce Aldersbach.

Klášterní pivovar 1804 byl prodán nejprve jednomu pivovarníkovi z Pasova, v roce 1806 potom Johannovi Adamovi z Arentinu. Ten koupil i velkou část klášterních budov, část sdědil. Bývalé klášterní budovy byly dál různě užívány - kostel u klášterní fortny sloužil nějakou dobu jako sklad hnojiv, do 30. let 20. století v klášteře provozovaly jeptišky jakousi mateřskou školku. Další části kláštera sloužily k bydlení. V době války tu sídlil vojenský lazaret, po válce nabídly prostory bývalého kláštera ubytování uprchlíkům z východu.Bývalá knihovna sloužila jako tělocvična.

Vlastníci kláštera - rodina Aretin předala klášster Kruh podporovatelů kláštera Alderbach / Förderkreis Kloster Aldersbach, který si dal za úkol zachránit budovy bývalého nejvýznamnějšího bavorského cisterciáckého kláštera před zánikem a dát jim současné účelné užití. S nákladem zhruba šest milionů euro a velkou podporou Bavorského zemského úřadu pro památkovou péči je v současnosti již blízko stanoveného cíle.

Původní myšlenka znovu osídlit klášter bratry mnichy zatím nebyla naplněna. Od roku 1990 do léta 2004 žil v klášterních zdech s páterem Stephanem Holzhauserem z jeden cisterciák kláštera ve Světlé / Zwettl v Dolních Rakousích. Dnešní klášterní zařízení zahrnuje dnes byt faráře, restauraci a seminární prostory. Bývalé cely mnichů slouží dnes jako hostinské pokoje. V bývalé škole je radnice Aldersbachu, v bývalé klášterní nemocnici je mateřská školka.

V neděli 28. září 2014 zorganizovala Nakladatelská skupina Pasov v prostorách bývalého kláštera Aldersbach včetně zahrad a dvorů Mezinárodní den lidové hudby "Lidé v Evropě". Během dne vystoupilo více než 500 umělců z deseti zemí, mezi nimi i tři folklorní soubory z České republiky.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice vystupoval hned dvakrát. Svým prvním vystoupením otevřel o půl dvanácté program za zahradním pódiu / Gardenbühne v Klášterní zahradě, podruhé vystupval ve Slavnostním stanu na okraji areálu.

Pro svůj první půlhodinový blok v Klášterní zahradě si Libíňáci připravili šest tanců a jednu písničku. Začínalo se klasicky - "Bavorovem". Když se roztancovali, s pódiem to dělalo docela divy...

"Měli jsme strach, že to pódium nepřežije, ale dopadlo to dobře!", komentoval předchozí tanec Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice, souhlasně přikyvovala i Helena Svobodová, vedoucí souboru.

Klášterní zahrada se zaplňovala jen pomalu, přece jen je třeba projít od hlavního vchodu přes Pivovarský dvůr, kde je velké pódium s programem a množství stánků lidových řemeslníků a stánků s různými sladkými i slanými dobrotami, přes Klášterní dvůr, i tady se hraje. Mezi diváky je slyšet i čeština, ale také řečtina, rumunština, jistě i řadu dalších jazyků.

"Aby ti naši chlapi nezlobili, vymysleli jsme pro ně písničku "Hoši" a tanec "Bába", uváděla další část programu Helena Svobodová.

"Tancovat v obyčejných botách, to umí skoro každý, Libíňáci tancují ale i dřevákách! Holzschuhtanz!"

V České republice se slavil v neděli 28. září státní svátek - Den české státnosti - k poctění Sv. Václava. Mezi členy folklorního sdružení jsou Václavové hned dva. Nejstarší člen souboru, František Jordák, slavil ve čtvrtek narozeniny, samozřejmě, že už cestou do Aldersbachu dal "do placu" lahvinku a k tomu prohlásil: "Já jsem taky Václav, jsem křtený František Václav!"

Tak na zdraví, Václavové! Na slavení ale nebyl čas, bylo třeba dál hrát a tancovat.

Tanec se šavlemi "Martin" má svůj původ v masopustních tancích z Kaplicka a z česko-rakouského pomezí. Ještě v první třetině dvacátého století chlapi s meči či šavlemi bylo o masopustu se tenhle zvláštní tanec běžně tančil na obou březích Malše v Čechách, například v Zatlesdorfu, jak se tehdy říkalo Rybníku nedaleko Dolního Dvořiště, či v hornorakouském Leopoldschlagu nebo v Lestu.

"Martin" v podání souboru Libín-S zahajují, přestože původně jde o čistě mužský tanec, děvčata. Vlaďka najednou zahlídne v koutě vojáky a zavolá na ostatní: "Huláni!"

Na taneční parket vojenským krokem nakráčejí vojáci vedení dalším dnešním oslavencem - Václavem, každý z nich má v ruce šavli, opřenou o rameno. Mají pořadové cvičení, vpravo v bok, pochodem vchod, vpravo v bok... Na "koni" pak přeskakují přes překážky. Na Vaška vyšla překážka opravdu hodně vysoká, Vašek úspěšně překážku překonal. Však také za to sklidil potlesk ve stoje!

A už jsou tu znovu děvčata. Chlapi odloží šavle a dají se společně do tance.

Zatím co se na pódiu připravoval tanec "Plavci", potkali jsme kousek vedle krojovaný řecký pár ze souboru Lykeion ton Ellinidon.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice je už víc než patnáct let nositelem přeshraničního projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Jeho součástí jsou nejen ukázky plavení dříví, ale také setkání s folklorem, vyprávění pohádek z obou stran Šumavy a mnoho dalšího. Není divu, že soubor připravil taneční pásmo "Plavci", který má připomenout práci i zábavu českých plavců před dvěma sty lety.

Pod pódiem se s námi dali do hovoru dva pánové. Schwarzenberský plavební kanál znali, byli dokonce na plavení dříví.

Ale už bylo na čase jít na pódium. Karel právě zavolal k muzice: "Páni muzikanti, Doudlebskou!" A muzikanti spustili, tanečníci se dali do tance.

""Doudlebskou polku" s námi tancovali ve Španělsku, v Itálii, v Maďarsku, v Rakousku, v Americe, určitě budete s námi tancovat jistě i vy, Bavoráci", uváděla Helena Svobodová poslední tanec prvního bloku. A Bavoráci za chvíli tancovali také.

Jihočeský soubor Libín-S Prachatice vystřídal rumunský soubor Gajda.

Členové souboru Libín-S Prachatice měli teď do třech volno. Zajímali jsme se o to, jak tančí jiní, hlavně ti z Čech. Od půl jedné hrál, zpíval a tancoval na Pivovarském dvoře folklorní soubor Radost z Kamenného Újezda. Naposledy jsme se se souborem Radost potkali v roce 2011 na oslavě 15. výročí folklorního souboru Soumrak. A tady v Aldersbachu na Pivovarském dvoře měla Radost úspěch, stejně jako před tím na Klášterní zahradě Libín-S.

Teď byl konečně čas na bavorské pivo, babička Jana měla zase chvilku na pomazlení s vnučkou Leničkou.

Na velkém pódiu na Pivovarském dvoře po půl třetí vystřídal rokycanský folklorní soubor Sluníčko bavorský soubor z Jackingu. Mezi rokycanskými byl i známý folklorista Zdeněk Vejvoda.

Zábava byla v plném proudu i ve velkém Slavnostním stanu. Atmosféra tam byla hustá, teplo, skoro nedýchatelno, nálada byla ale vynikající. Pěkně ji rozpálili Tom & Basti při společném zpívání. Po nich na rozlehlé pódium s velkou obrazovkou, aby i ti, co sedí úplně vzadu viděli všechno do nejmenších podrobností, nastupovali členové Libín-S Prachatice. "Nebudou to mít jednoduché, je to opravdu velká změna žánru. Budou chtít ti Bavoráci vůbec Čechy slyšet a vidět?", říkal jsem si.

A Libíňáci už stáli na pódiu, muzika spustila "Bavorov", tím pravidelně začínají. A Bavoráci se "chytili", Libín-S se zalíbil!

Na řadu přišlo taneční pásmo plné humoru a lásky. Nebylo třeba jej uvádět, bavorští diváci hned věděli, že na pódiu je selský dvůr plný slepic a kohoutků. Stanem se rozléhal smích, když slepičky soupeřily o své kohoutky, kohoutci se pošťuchovali o slepičky. Co teprve, když kohoutci obskočili slepičky! Nebo na konec, když na pódiu zůstala velká bílá slepičí vejce! Vždyť na bavorském dvoře je to úplně stejné, jako na českém!

Pod pódiem zvědavě postávala děvčátka z Vokstrachtenverein Jacking. Mají se ti Bavoráci, že mají tolik dorostu!

Libínská děvčata v zelených krojích s červenými šátky zatancovala Čížečka, taneční pásmo vyprávějící o máku, jeho pěstování, sklizni i následcích ochutnávání.

Před víc než tisíci lety spojovala Prachatice a město na třech řekách Zlatá stezka. Nebyla to široká silnice, po které by mohly jezdit povozy, ale jen úzká stezka vyšlapaná v pralese přes hory, přes Šumavu. Vešli se na ni tak akorát soumaři s koňmi obtíženými prosticemi se solí, nebo jen krosnaři, kteří nesli náklad na vlastních zádech. Cesta byla nebezpečná, šlo se za každého počasí, bylo možné potkat divou zvěř, jako třeba medvědy či vlky, občas na soumary číhali lupiči, kteří chtěli snadno zbohatnout, bylo nutné se vyhnout nebezpečným bezedným mokřinám, nebo místům, která postihla morová rána. Na druhé straně, občas soumaři potkali dobré lidi, kteří poskytli kus chleba, nějaké to pití či dokonce nocleh. A úplně nejlíp bylo, když se ukázal prachatický kostel Sv. Jakuba, když bylo možné prodat to bílé "zlato", za utržené peníze si dát něco dobrého a poveselit se s děvčaty.

Tenhle dlouhý úvod předcházel tanečnímu pásmu "Soumaři".

Ještě písnička a přišlo na řadu další taneční pásmo ze selského dvora. Vždyť na každém selském dvoru, třeba i bavorském, býval kůn. Libín-S si do Aldersbachu přivezl svého koně. Ten libínský kůň na rozdíl od většiny koní na selském dvoře, umí tancovat.

A taky umí skákat z pódia mezi lidi a s diváky se pobavit.

Konferenciér, který program ve stanu uváděl, se už významně díval na hodinky. Libín-S se rozloučil svým rozlučkovým tancem "V Prachaticích".

Na scénu nastoupily bavorské děti ze souboru Volkstrachtenverein Jacking, i vystoupení jejich "dospěláků" se blížilo k vrcholu.

Libín-S Prachatice už před pátou odpoledne odjížděl z Aldersbachu. V autobusu se hodnotilo. Vystoupení na Mezinárodním dnu lidové hudby "Lidé v Evropě" pokládal Libín-S za jedno z nejvýznamnějších během celého roku. Cítili jsme, že obecenstvo výborně reagovalo, že jsme se líbili. Věříme, že se nám podařilo navázat nové kontakty, které by měly rozšířit program šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

(Vloženo 30.09.2014, 00:22)

Vaše vystoupení bylo skvělé, akce se vydařila a pro nás to bylo příjemné pohlazení po duši na dovolené. Děkujeme :) a snad někdy příště ....

Mirka Stárková

Moje odpověď:

Vaše slova a fotografie mne potěšila! Je to opravdu příjemné pohlazení po duši, jsme rádi, že my jsme mohli po duši pohladit Vás!

Hynek Hladík

(Vloženo 24.09.2014, 23:04)

Folklorní soubor Libín-S Prachatice již podruhé dostal pozvánku na Mezinárodní den lidové hudby "Lidé v Evropě" / Internationaler Volksmusiktag, který se koná 28. září 2014 v bavorském Aldersbachu. Pořadatelem je vydavatelská skupina Pasov, která je vydavatelem bavorského deníku Passauer Neue Presse a českých regionálních Deníků. Libíňáci se poprvé zúčastnili Mezinárodního dne lidové kultury v roce 2012 ve skanzenu v Tittlingu.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice bude vystupovat hned dvakrát. Svým prvním vystoupení otevře o půl dvanácté program za zahradním pódiu / Gardenbühne, podruhé ve tři odpoledne na pódiu ve slavnostním stanu. Ve svých vystoupeních představí nejen šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, ale i svoje město na Zlaté stezce. Přijďte nás povzbudit!

Do Aldersbachu přijede celkem 13 souborů, které budou reprezentovat kulturu různých zemí a regionů Evropy, ale i z Jižní a Střední Ameriky a Asie.

DECHOVÁ HUDBA GRANIT - Horní Rakousy / BLASKAPELLE GRANIT
Mladá hudební formace z Mühlviertelu si dala jméno podle geologické zvláštnosti tohoto regionu - horniny vyvřelé z velkých hloubek Země - granitu čili žuly. Její tvrdost a odolnost jsou znaky i dechové hudby "Granit". Při svých vystoupeních hraje dvanáct muzikantů valčíky, pochody, polky stejně jako sóla a kousky z moderní hudební literatury. V roce 2009 vznikla kapela tak trochu z nouze při společné návštěvě několika muzikantů z Mühlviertelu ve Vídni. Od té doby těší své posluchače říznou dechovkou na nejvyšší úrovně.

CELTIC DRAGONS - Irsko
Se slovy "tanec je náš život" popisují tanečníci "Celtic Dragons" z Landshutu svoji vášeň pro irské tance. Od založení spolku v roce 2010 se mohou "Celtic Dragons" pochlubit mimořádnými úspěchy při soutěžích v kategorii Show flklor na zemské, spolkové i evropské úrovni. Jejich show jsou vždy vrcholem každé akce.

CORAZÓN PERUANO - Peru
Svým názvem "Corazón Peruano", což znamená "Srdce Peru", chce ukázat jihoamerická taneční skupina na jejich úzký vztah k jejich vlasti a kultury. Už více než 10 let pečuje skupina o pestrý folklor Peru v jejich druhé vlasti Německu přispívá k živému porozumění národů. Tanečníci oblečení do pypických peruánských krojích předvádějí tance ze třech regionů Peru - pobřeží, vysokohorských krajů a z deštného pralesa.

DIE FLOTTEN DREIVIERTEL - Rakousko a Německo
Pět mladých muzikantů "Flotten Dreiviertel" se starají o hudební poklady z regionu Bodamského jezera, regionu Allgäu a Vorarlbersko. Ve složení kytara, hackbrett, harfa, štýrská harmonika a tuba hrají originální lidovou hudbu u Tyrolska a dalších alpských regionů. Skupina je známa i z rádií a televizí.

DIE WÜSTENTÖCHTER z Orientu / POUŠTNÍ DCERY
Jako jedna z prvních folklorních skupin v Německu okouzlují "Pouštní dcery" již mnoho let své diváky tradičním a autentickým folklorem a orientálním tancem. Jejich repertoár sahá od severní Afriky po Persii, od Balkánu po Arménii a Rusko a zahrnuje samozřejmě egyptský folklor. Mnohé další taneční směry obohacují styl skupiny.

GAJDA - Rumunsko
Skupina "Gajda", jejíž jméno znamená dudy, se chápe jako mezigeneračně a interkulturně pracující taneční skupina. Jeho členové pocházejí z různých kulturních kruhů a věnují svůj volný čas společnému tanci. Mimořádný důraz kladou taečníci a tanečnice na autentické předvedení choreografií v regionálním selské stylu a tanec v zachovalých původních krojích. Pod vedením Margarethe Mahkorn-Kotanski předvádí folklorní taneční soubor tradiční tance z oblastí Oltenie a Banat v Rumunsku.

LAS ADELITAS - Mexiko
S cílem přinést a udržovat kousek kulturní vlasti do Německa založila Adriana Zavala de Margolus v roce 1991 taneční skupinu "Las Adelitas". Formace, jejichž jméno připomíná život bývalých mexických revolucionářů. Skupina prezentuje tance z 15 mexických spolkových států a je již mnoho let pevnou součástí mnichovské kulturní scény. Díky jejich rdost a nasazení jsou "Las Adelitas" velkým přínosem k šíření krásy a rozmanitosti mexické kultury v Německu.

LIBÍN-S PRACHATICE - Česká republika
Folklorní sdružení "Libín-S Prachatice" pod vedením Heleny Svobodové je z Prachatic na jihu Čech. V současnosti 25 tanečníků a muzikantů při svých vystoupeních ve své vlasti i v zahraničí oživují staré české tradice a předvádějí svoje umění nejen na tanečním parketu. Již mnoho let se sdružení angažuje svým kulturním projektem u Schwarzenberského plavebního kanálu. Je členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů.

LYKEION TON ELLINIDON - Řecko
Jako německá pobočka řeckého kulturního sdružení "Lykeion ton Ellinidon" se zapsalo Lyceum Řekyň v Mnichově / "Lyzeum der Griechinnen – München e.V." v péči o řeckou kulturu v Německu. Mnichovské sdružení oslavilo v roce 2011 10. výročí vzniku. Nebízí Řekyním a ženám s řeckými kořeny fórum k vzájemné výměně. Taneční skupina kulturního sdružení vystupuje při svých akcích v autentických řeckých krojích, předvádí tance ze všech řeckých regionů.

HUDEBNÍ KAPELA WERNSTEIN - Rakousko
Hudební kapela Wernstein nad Innem byla založena zhruba před 90 lety, dnes se skládá z asi 60 mladých muzikantů a muzikantek. Pod vedením kapelníka Geralda Karla sahá repertoár kapely od tradiční dechovky po náročné sólové kousky a po moderní zábavnou hudbu. Zahajovací koncert v Aldersbachu bude posluchačům mimo jiné nabídnuta mimořádná laskomina: předvedou skladbu, kterou složil jeden z muzikantů kapely.

RADOST - Česká republika
Folklorní soubor "Radost" z Kamenného Újezdu u Českých Budějovic byl založen v roce 1986 a věnuje se udržení tradic lidové hudby a folkloru. Společně se souborem "Bedrník", skládajícím se z dud, houslí, klarinetu, violy a kontrabasu, která doprovází prakticky všechny výstupy a obohacuje kulturní akce především v domovské obci. Vedle kapely a taneční skupiny, která má v současnosti osm párů, vzniknul v roce 2006 navíc ženský sbor, který nelze při vystoupeních tanečníků a muikantů dnes opomenout.

SLUNÍČKO - Česká republika
Folklorní soubor "Sluníčko", který je z Rokycan, těší své publikum už skoro 50 let. Současných 25 členů ve věku mezi 11 a 18 lety muzicíruje a tančí spolu již ve třetí generaci a znovuoživují českou kulturu a zvyky. Při národních i mezinárodních soutěží skupina pravidelně přiváží vysoká ocenění. Soubor vystupoval v Evropě i v Asii, v rozhlase i televizi.

SWADAYA INDONESIA - Indonesie
Indonesii bude letos, stejně jako v roce 2013, reprezentovat taneční skupina "Sanggar Tan" se svou hudební skupinou s typickými indonézskými nástroji spolku "Swadaya Indonesia" z Mnichova. Spolek podporuje indonézské občany, aby se otevřeli pro bavorskou životní kulturu a současně udržuje tradiční indonézské zvyky a vzpomínky na vlast. Rozsah repertoáru je od klasického balijského tance Burat Wangu až k moderním tancům ze Sumatry. Taneční skupina dává divákům nahlédnout do kultury jejich jihoasijské vlasti, oko potěší barevné kostýmy.

(Aktualizace 24.09.2014 11:51)

Informace z Folklorního sdružení České republiky

Rádi bychom vás pozvali na slavnostní benefiční pořady u příležitosti 60. výročí Vojenského uměleckého souboru ONDRÁŠ.

Prvním pořadem bude hudební koncert ONDRÁŠOVSKÁ SUITA, který se uskuteční 10. října v 19.30 v Mahenově divadle Brno. Můžete se těšit na koncert plný nádherné hudby v podání Orchestru lidových nástrojů VUS ONDRÁŠ pod taktovkou vedoucího a primáše orchestru Jaromíra Kučery, absolventa Janáčkovy akademie múzických umění. Představí se nám také vzácní hosté, bývalá sólistka VUS ONDRÁŠ a finalistka soutěže Hlas Česko Slovenska Kristýna Daňhelová, jeden z nejvýraznějších interpretů lidových písní na Horňácku Martin Prachař, vynikající sólista na tárogató Jaroslav Čajka, primáš Musica Folklorica Miroslav Kolacia, sólový zpěvák a primáš Aleš Smutný či fenomenální multižánrový houslový virtuoz, hudební aranžér a skladatel Stanislav Palúch. Program okoření také dívčí sbor a objeví se také něco málo z malých tanečních forem. Koncert je sestaven z hudebních úprav různých autorů (J. Jurášek, J. Rokyta, J. Gužík, M. Kolacia, S. Palúch a další) a jistě bude výjimečným hudebním zážitkem, který byste si neměli nechat ujít. Koncert bude zaznamenán Českým rozhlasem Brno. Vstupné: 200 - 260 Kč

Druhý pořad, ONDRÁŠOVSKÉ OZVĚNY, budete mít možnost navštívit 12. října v 18.00 v Janáčkově divadle Brno. V tomto vzpomínkovém pořadu celého souboru uvidíte nejen současné, ale také bývalé členy VUS ONDRÁŠ. Program bude průřezem umělecké tvorby VUS ONDRÁŠ za posledních 20 let, těšte se tedy na nejoblíbenější programová čísla od doby přerodu z VSPT Jánošík ve VUS ONDRÁŠ až po současnost, zavzpomínáme na počátek 90. let 20. století a úspěšné pořady, kterými byly Příběhy tancem vyzpívané, Čertovinky či Dvanáctero. Vstupné: 220 - 280 Kč

VSTUPENKY je možné zakoupit či rezervovat pouze přes prodej Národního divadla Brno - on line rezervace, prodejní místa a další informace naleznete na jejich webových stránkách ZDE.

Koupí vstupenky přispějete na dobrou věc. VÝTĚŽEK z prodaných vstupenek ve výši 25 % bude připsán ve prospěch organizací Úsměvy, o.s. (pomoc lidem s Downovým syndromem) a Domov pro osoby se zdravotním postižením TEREZA, organizační složka Centra sociálních služeb, p.o. Brno.

Pořadateli jsou Folklorní sdružení Jánošík Brno a Folklorní sdružení České republiky.

(Vloženo 22.09.2014, 21:28)

V sobotu 20. září 2014 skončila 17. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu na Šumavě. Všechny její akce od května do září byly součástí šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, jehož pořadatelem je folklorní sdružení Libín-S Prachatice, který úzce spolupracuje se svými partnery – s rakouskou organizací cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald a se Správou Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava.

Závěrečná akce sezóny se konala uprostřed lesů na česko-rakouských hranicích v oblasti křížení plavebního kanálu s potokem Ježová / Iglbach, daleko o „civilizace“, daleko od možností schovat se v případě nepříznivého počasí. Neexistovala žádná „mokrá“ varianta, v případě deště nebylo možné přesunout se někam pod střechu. Proto nejen plavební ředitel Hynek Hladík sledoval už týden dopředu předpovědi počasí.

Ta poslední nebyla pro závěr plavební sezóny příznivá. „Celou Českou republiku postihnou během soboty silné bouřky se silným větrem. Především na Šumavě a na Českomoravské vysočině se mohou vzhledem k silné nasycenosti zvednout hladiny drobných toků i přes první povodňový stupeň.

Když soubor Libín-S odjížděl dopoledne z Prachatic, vypadalo to nadějně, svítilo sluníčko. U Nové Pece se otevřel výhled na hraniční hřeben s dominujícím Plechým, mezi mraky modrou dírou pokukovalo sluníčko.

Po té, co autobus přejel na rakouskou stranu a začal klesat k Ulrichsbergu, nad údolím řeky Große Mühl se válely cáry mlhy, až se v ní ztrácela vysoká věž kostela.

K Ježové se musí od osady Oberhaag dva a půl kilometru pěšky přes les. Po půl hodině byli Libíňáci na místě. Tam už od souborového stánku voněly klobásky, dneska taky bramboráčky, pivaři se těšili na to svoje dnešní první.

Ostatně rakouským cyklistům české pivo taky chutnalo. Za chvíli ale jeli dál: „My se ještě dneska vrátíme!“, volali při odjezdu. Za chvilku už lesem zněla Honzova harmonika, přidaly se Slávčiny housle. Přestože se na klidné hladině kanálu ukázalo pár kol od kapek přeháňky, všechno bylo najednou optimističtější než ta ranní předpověď počasí.

Zastavili se další turisté, dokonce přišla trojice z Brna, která přišla na plavení. Byli tu už dávno před dvanáctou, i když se začínalo v jednu.

Kousek vedle vyrostly hned čtyři další stánky – tři lidových řemeslníků, jeden Lesů České republiky. Lesy se staly pro závěr letošní plavební sezóny dalším partnerem. Připravily na odpoledne Den s LČR, kterým obohatily nabídku pro návštěvníky letošní závěrečné akce na plavebním kanálu. Právě Lesy České republiky provedly v roce 2012 rozsáhlou rekonstrukci úseku mezi Ježovou a hlavním evropským rozvodím, která byla financovaná z prostředků Evropské unie. Však také na stánku byly k dispozici prospekty, pohledy a knížky o Schwarzenberském plavebním kanálu, které byly vydány jako tzv. měkká část projektu Schwarzenberský plavební kanál – kulturní dědictví ožívá.

Bylo krátce po jedné, když na můstku po Schwarzenberském plavebním kanálu jen tak dva tři metry od hranic na rakouské straně nastoupili tanečníci folklorního souboru Libín-S Prachatice, rozezněly se první melodie a slavnost zakončení plavební sezóny začala tancem „Bavorov“.

Pomalu docházeli diváci z obou stran – z Rakouska i z Čech. Na výroční trh pozvalo pak taneční pásmo „Jarmark“.

Vedoucí souboru Helena Svobodová, ta v sobotu chyběla, znenadání se roznemohla, vždycky říká: „Aby chlapi nezlobili, vymysleli jsme si pro ně tanec!“ A ten „Bába“ a písnička „Hoši“ byl dalším bodem programu.

Soubor Libín-S vystupoval v různých koutech Evropy, letos to bylo v Rakousku a v Lotyšsku, před dvěma lety v Americe, všude není třeba uvádět následující taneční pásmo, všichni vždycky pochopili, o co na pódiu, tady u Ježové na můstku, běží a dobře se bavili.

Každý vždy viděl dění na dvorku, soupeření kohoutků o slepičky a slepiček o kohoutky, drobné, někdy i větší půtky, pak kohoutci obskočí slepičky a jsou z toho nádherná vajíčka. Taneční pásmo „Slepice“.

Blok písniček diváky dovedl k dalšímu bodu programu. Z nedalekého Aigenu přijela parta v mysliveckých uniformách, s loveckými rohy. Nad kapsičkou saka měli vyšito Jagdhornbläser Böhmerwald. Trubači se seřadili za kanálem vedle znaku České republiky, tedy na českém břehu potoka Ježová.

Mezi nimi postavou vyniká Johann Peter, který jednotlivé lovecké znělky uváděl.

Jen tak mimochodem, Johann Peter byl od roku 1996 do loňska starostou Aigenu.

Na druhém břehu plavebního kanálu bylo možné zahlédnout současnou starostku sousední české obce Přední Výtoň Reginu Houškovou. Ona „vládne“ ve své obci již dvanáctým rokem, do letošních obecních voleb již ale nekandiduje, takže už brzy odejde stejně jako Johann Peter do starostenské výslužby.

Johann při jednom ze svých vysvětlení dodal, že normálně je ve skupině trubačů víc, v sobotu se konají vodní zkoušky loveckých psů, při kterých je jejich zbytek. „Naši psi jsou tak zkoušení, že jsou asi chytřejší než my. Zahrajeme Vám »Psí znělku«!“

Na řadu přišlo také „Halali“, „Hornorakouský myslivecký pochod“ a spousta dalších.

Protože věděl, že Martin Sebera z Lesů České republiky než odjel sem k plavebnímu kanálu, složil mimořádného srnce, na řadu přišla „Srnčí smrt“ na poctu ulovené zvěře i úspěšného lovce.

Další znělka už byla na počest předání plavebního věnce plavebnímu řediteli. Tenhle slavnostní okamžik zařadili Libíňáci již před několika lety, vždyť na konec žní, jako poděkování za úrodu dostává hospodář dožínkový věnec, v oblastech pěstování chmele při dočesné chmelový věnec, na závěr úspěšné plavební sezóny tedy dostává plavební ředitel od členů folklorního souboru plavební věnec.

Ještě před tím přišlo ale na řadu taneční pásmo vytvořené ke kanálu - "Plavci".

Před dvěma sty lety, v době, kdy se plavilo Schwarzenberským plavebním kanálem, kterému se tehdy říkalo Krumlovsko-vídeňský, protože se po něm plavilo dříví ze schwarzenberského krumlovského panství pro císařské hlavní město Vídeň, plulo dříví napřed kanálem, pak řekou až k jejímu ústí do Dunaje. Tam bylo třeba dřevo vytáhnout a připravit jej na další dopravu na lodích či vorech do Vídně. Na to bylo potřeba 300 až 350 plavců. Tolik volného personálu v okolí nebylo, proto do Horních Rakous chodily za výdělkem celé skupiny mladých mužů a žen. Nebyly to snadno vydělané peníze, naopak velká dřina od časného rána až do večera. Večer, k překvapení ředitele panství, který plavbu osobně řídil, vytáhli po práci několikrát do týdne z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy a hrálo se, zpívalo, ba dokonce i tancovalo, přestože pan ředitel nepokládal tanec za nejlepší způsob k odpočinutí unavených údů. Ale ráno v pět stáli všichni opět na svých místech a nebyly na nich vidět stopy dlouhého večera a krátké noci. Ta zábava vypadala asi tak, jak to ukazuje náš tanec.

Na můstku se srovnala řádka tanečníků, uprostřed Hanka s plavebním věncem, Vašek s nachystanými štamprdličkami naplněnými zlatavým mysliveckým bylinným likérem, ten dal „do placu“ plavební ředitel, s nimi Honza s Vlaďkou, Helčou a Romanou.

Kapela spustila „chorál“ „Aby nás Pán Bůh miloval“, tanečníci i muzikanti se dali do zpěvu. Krása to byla, až naskakovala husí kůže.

Pak dostal plavební ředitel Hynek Hladík od Hanky věnec a pusu.

„Plavební věnec beru jako symbol úspěšné plavební sezóny i jako symbol spolupráce mezi Čechy a Rakušany, bez které by nebyl takový krásný svátek, jako je ten dnešní.“

Potom pozval Libíňáky, plavce i trubače na přípitek. „Za chvíli skončí plavební sezóna 2014! Ať žije plavební sezóna 2015!“

Kapela spustila „Dej nám Pán Bůh zdraví“, zpívali opět tanečníci i muzikanti.

Během následujícího potlesku diváků se z řad tanečníků ozvalo: „Páni muzikanti, Doudlebskou!“ Muzika spustila, tanečníci roztočili svoje tanečnice, na závěr si došli tanečníci i tanečnice pro posily z řad diváků. Jak říká Helena Svobodová: „Folklor je folklorem, když se netancuje a nezpívá jen na pódiu, když se do toho dají také diváci!“

Bylo už půl třetí, čas na plavení dříví. Hynek Hladík upozornil, že před patnácti lety jej kolegové z tehdejšího Tourismusverbändegemeinschaft Böhmerwald jmenovali plavebním ředitelem, jmenovací dekret posléze potvrdila i jeho Jasnost Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu.

„Jsem tedy schwarzenberským plavebním ředitelem. Jako plavební ředitel jsem se zplnomocnil vydávat před každým plavením plavební rozkaz. I na dnešek jsem si jej přichystal.“

A přečetl jej v češtině a v němčině. Poslední odstavec se týká bezpečnosti práce:

„Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.“

Tento odstavec vzbudil úsměvy na obličejích především německy mluvících diváků. „Nevím, čemu se tu smějete. Jde o bezpečnost práce, běžně se v práci podpisuje seznámení s bezpečnostními předpisy, já tady od Vás nechci žádné podpisy, jde jen o to, aby se nikomu nic nestalo. Jdeme tedy pracovat. Nejdřív se bude vhazovat dříví v Rakousku. Jsou tu nějaké děti? V celé Evropě je zakázaná dětská práce, u nás, u kanálu, je ale žádoucí. Tak děti, jděte vhazovat dříví! Až po Vás budou moci vhazovat i dospělí! Tak do práce! Nejsme tu jen na koukání, jsme tu na práci!“

Sám se vydal na druhou stranu, do Čech. Když mu Gisela dala signál, že dříví je ve vodě, spolu s malou slečnou Elinkou, chodí už do první třídy, má krásné sladké příjmení, otevřeli stavidla. Klikou točila Elinka, pak pomáhal i jeden rakouský kluk, ten měl víc síly. I tady se tak ukázala česko- rakouská spolupráce.

A polena v Rakousku se tak vydala na svou pouť ke hranicím a do Čech, trubači k tomu občas „střihli“ nějakou tu znělku. Když už se první polena blížila ke hranicím, položili Vašek s Helčou těsně před polena na hladinu plavební věnec, který se pak vydal přes hranice.

Vrchní plavec Franz s dřeváky na nohou, fajfkou v puse a plavebním hákem v ruce několikrát zapózoval turistům, než se dal znovu do práce.

Plavební věnec zatím doplul k prvním stavidlům na české straně, Vašek s Helčou ho opatrně vytáhli a potom umístili na chatu Roberta Baldassariho na rakouském břehu.

Polena pokračovala ve své plavbě dál, v plavebním rozkaze stálo „ke druhým stavidlům na české straně“!

Za chvíli byla polena ve svém cíli, začalo jejich vytahování. Poslední poleno zbylo na Franze.

Teď už plavební ředitel mohl vyhlásit: „Plavební sezóna 2014 skončila, ať žije plavební sezóna 2015! Die Schwemmsaison 2014 ist abgeschlossen, es lebe die Schwemmsaison 2015!“ Diváci i plavci zatleskali. „Tak zase příští rok!“

U Ježové na můstku se začínalo znovu tancovat. Libíňáci připravili tanec „Martin“, který vychází ze starodávných šavlových tanců z Kaplicka. Ostatně, když Libíňáci jeli letos poprvé do Rakouska na oslavu čtyřicátin folklorního souboru Volkstanzgruppe Böhmerwald, viděli tam podobný tanec, který se tancoval na obou březích hraniční horní Malše.

Blížil se konec slavnosti. Trubači zatroubili poslední znělku na rozloučenou, folklorní soubor se rozloučil tradičně tancem „V Prachaticích“.

17. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu úspěšně skončila. Pán Bůh nám přál, hrůzná předpověď meteorologů se nenaplnila, padlo jen několik málo kapek, většinou svítilo sluníčko, bylo příjemně. Dobrou náladu přinášelo nejen počasí, ale také folklorní soubor Libín-S Prachatice, rakouská Jagdhornbläsergruppe Böhmerwald, plavci, lidoví řemeslníci, kolegové z Lesů České republiky, z Tourismusverband Böhmerwald a hlavně prima diváci, kterých se v průběhu odpoledne vystřídaly jistě víc než tři stovky. Pro zajímavost: Diváci přišli především z Rakouska, z České republiky a Německa. Přihlásila se ale paní, která na závěr plavební sezóny přicestovala z Islandu.

Libín-S se vydal domů. Při odjezdu z Oberhaagu svítilo sluníčko, u Ulrichsbergu hrozily černě mraky někde v Bavorsku, pak chvílemi pršelo, nad Bělou u Nové Pece se rozsvítla duha.

Během 17. novodobé plavební sezóny jsme si mohli připomenout 235. výročí jmenování budoucího stavitele plavebního kanálu Josefa Rosenauera zemským zeměměřičem (1779), 225. výročí zahájení stavby plavebního kanálu (1789), 210. výročí úmrtí Josefa Rosenauera (1804), 190. výročí prvního plavení tunelem na Jeleních Vrších (1824), 15. výročí jmenování plavebního ředitele.

22. května 2014 přijala vláda České republiky vládní nařízení, kterým byl rozšířen seznam národních kulturních památek. Mezi řadou dalších byl na seznam zařazen soubor plavebních kanálů na Šumavě – Schwarzenberský plavební kanál, plavební úprava Kaplického potoka a Vchynicko-tetovský plavební kanál.

Během plavební sezóny 2014, která byla dalším ročníkem šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, se uskutečnilo osm ukázek plavení dříví, z toho čtyři na Jeleních Vrších, jedna na česko-rakouských hranicích mezi Zadní Zvonkovou a Sonnenwaldem, jedna u potoka Schrollenbach v Rakousku, jedna nedaleko bavorských hranic a závěrečná opět na česko-rakouských hranicích, tentokrát u potoka Ježová / Iglbach. Vedle těchto naplánovaných byly zajištěny další tři ukázky plavení na Jeleních Vrších dříví pro školy a pro turisty.

Součástí šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu bylo pět setkání s folklorem, z toho dvě na Jeleních Vrších, jedno na česko-rakouských hranicích mezi Zadní Zvonkovou a Sonnenwaldem, jedno u potoka Schrollenbach v Rakousku, závěrečné na česko-rakouských hranicích u potoka Ježová / Iglbach. Během festivalu vystoupily tyto soubory: Libín-S Prachatice (CZ), Wiadawö (A), Heimat- und Trachtenverein Iglbach (D), QuatRO (A), Brandl Brass (A) a Jagdhornbläsergruppe Böhmerwald (A).

Dvakrát se vyprávěly pohádky z obou stran Šumavy za účasti Heleny Svobodové (CZ), Helmuta Wittmanna (A) a Jakuba Kuby (CZ).

Třikrát přišli ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu lidoví řemeslníci (dvakrát na Jelení Vrchy, jednou k potoku Ježová/Iglbach).

Celý jeden týden hořel nedaleko Schwarzenberského plavebního kanálu milíř na pálení dřevěného uhlí. Letos bylo vypáleno 608,5 kg dřevěného uhlí.

Celkem se letos všech akcí aktivně zúčastnilo 231 účastníků a zhruba 3200 diváků.

Všechny akce plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu jsou součástí šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který je členským festivalem Folklorního sdružení České republiky.

Projekt je spolufinancován z grantů Jihočeského kraje, města Prachatice a obce Nová Pec, ze sponzorského daru státního podniku Lesy České republiky a dalších sponzorů.

Partnery projektu jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava a rakouský Tourismusverband Böhmerwald.

Partnery členských folklorních festivalů a lidových slavností Folklorního sdružení České republiky jsou: OSA, Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, Český rozhlas, Mediatel. Radio Proglas, Dětská tisková agentura, Literární noviny, Muldimediální projekty a PRESSweb.

(Aktualizace 21.09.2014, 20:08)

V neděli jsme měli na facebookové stránce Libín-S Prachatice návštěvu z velké dálky. Fotky z vystoupení si prohlížela dívka, spíš mladá dáma z jihoafrické Namibie, Saima. Připadalo mi zvláštní, proč se někdo až Namibie dívá na fotky folklorního souboru z jižních Čech. Možná si někdo vzpomíná, že na Lázních Svaté Markéty v Prachaticích v druhé polovině osmdesátých let a počátkem devadesátých žily namibijské děti. Nedalo mi to a zeptal jsem se. Zeptal jsem se česky:

"Mohu se zeptat, jak jste našla naše stránky? Máte nějaký vztah k Prachaticím? Kdysi tady žily děti z Namibie. Vy patříte mezi ně?"

Po třech dnech přišla odpověď:

"Dobry vecer pane Hladik, Patrim mezi nemam... Prominte moje Cestina uz neni dobra.Mela jsem Ceskou rodinu v Prachaticich ale nevim jestli tam jeste zijou rodina Hadova. Mam rada Ceskou culturu a vzdicky jsem hledala stranky o Ceske kultury a Libi na kde mi vistoupaly kazdy novy rok my zesel za najem"

"Jsem Ceska v srdci protoze jsme tam prijeli v roce 1985 a bylo mi to 5 roku do 1991 co kulturu me jeste zajima. Dekuji vam.

Saima"

Myslím, že do Namibie odejde v nejbližších dnech obálka s DVD folklorního souboru Libín-S, aby tam byl jihočeský folklor nejen vidět, ale také slyšet. Navíc Saima uvidí, že Prachatice jsou dnes daleko hezčí, naž byly před 23 lety, kdy z nich namibijské děti odešly (jen tak mimochodem, jedním z důvodů jejich odchodu byl zájem německého investora, který chtěl na Lázních Svaté Markéty postavit kasino a hotel. Tehdejší pan starosta "zametal" před tímto investorem, takže to "smetí" z Afriky muselo na Lázních skončit. Ještě teď mi z jeho slov naskakuje husí kůže).

Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice

(Vloženo 17.09.2014, 22:17)

V sobotu 13. září 2014 se v Prachaticích konaly již III. Podzimní městské slavnosti. Od 10:00 hodin se na prachatickém Velkém náměstí představila více než desítka místních spolků se svým kulturním vystoupením. Organizátoři dali v programu "časové okénko" folklornímu souboru Libín-S Prachatice zhruba čtvrt hodinu před polednem. Krátce po čtvrt na dvanáct to v rohu Velkého náměstí před Starou radnicí ožilo jihočeskými kroji, když se libíňáci scházeli. Na pódiu v těch chvílích hrál flétnový soubor Skřivánek ze základní školy Vodňanská. Závěrečná písnička, kterou děti zahrály a zazpívaly byla Kdyby byl Bavorov... Děvčatům ze souboru zbývaly již jen poslední okamžiky na úpravu před vystoupením.

Muzikanti i tanečníci už byli nastoupeni na pódiu, když technici ještě zapojovali mikrofony... Už je všechno hotovo, kapela spustila úvodní melodii, která byla vlastně stejná, jako ta, kterou skončily děti před chvilkou: Kdyby byl Bavorov..., taneční parket zaplnili libíňáci.

Vedoucí souboru Libín-S Helena Svobodová, sotva dozněla první melodie, hned jak dotančili tanečníci, poznamnenala, že při vystoupeních v Maďarsku, Rakousku, či Americe vždy rychle pochopili, o čem ten tanec je, nikdy nebylo třeba jej uvádět. Je plný radosti a humoru.

Diváci usazení na lavicích na Velkém náměstí pod pódiem se najednou ocitli před selským dvorem plným drůbeže - slepiček a kohoutků. Hospodář sypal krmení, slepičky se parádí před svými kohoutky, kohouti se docela vážně poprali o svou vyvolenou. Ale i slepičky se mezi sebou žárlivě šťouchaly, až by se člověk divil. Nakonec ty správné slepičky měly své kohoutky, kohoutci své slepičky, však se také pěkně předváděly, jak k sobě patří. A támhle kohoutek přeskočil svoji slepičku, támhle druhý, třetí... Tanec se chýlil k vrcholu. Po slepičkách nakonec na zemi zůstala krásná bílá vejce!

"Už víc než před tisíci lety vedla přes Šumavu do dnešních Prachatic Zlatá stezka, po které se z Pasova dopravovala sůl. Ta Zlatá stezka nebyla žádná silnice, ale uzoučka stezka klikatící se lesy z kopce do kopce, je tak uzoučká, že se na ni vešel tak leda krosnař, který nesl sůl v krosně na zádech, nebo soumar s koníky s prosticemi se solí. Na cestě čekala spousta nebezpečí, lapkové, divoká zvířata, bylo třeba se vyhnout místům, kde byla morová rána", tak vyprávěla Helena Svobodová.

Dva soumaři s prosticemi šli právě okolo. Na chvilku se zastavili na výhledu, Karel se rozhlížel, kudy dál, když se za keři objevili dva chlapi s mmohutnými černými plnovousy hluboce zaraženými klobouky v hadrech pytloviny - lupiči. Už se sápali po prosticích s "bílým zlatem". Nastala rvačka...

Byly však i lepší chvilky soumarů. Třeba, když přišli na louky, kde na senech pracovala hezká česká děvčata. A co teprve, když se dole ve Feferském údolí ukázal kostel Svatého Jakuba Staršího, když Prachatice byly na dohled. Pak už jen na solnici zboží prodali. Pal už si mohli dát štamprdličku, zašpásovat si s děvčaty...

"Folklor je skutečným folklorem, když není pouze na pódiu, když se do zpěvu a tance dají i diváci. Roztancovali jsme roztancovali Maďary, Němce, Španěly, Američany, abychom neroztancovali i prachatické Velké náměstí! Páni muzikanti, Doudlebskou!"

Zbýval čas už jen čas na rozloučenou. Rozlučkovým tancem folklorního souboru Libín-S Prachatice je vždy V Prachaticích. Bylo to i v Prachaticích.

(Aktualizace 13.09.2014 18:48)

Publikaci Plzeňsko v lidové písni připravili etnomuzikologové z okruhu pražského Etnologického ústavu AV ČR a plzeňské FF ZČU jako komentovanou antologii hudebního folkloru 19. a 20. století.

Obsahuje 380 stran ilustrované notové edice lidových písní a instrumentálních melodií, dále 160 stran odborných studií s tematikou proměn hudebních sestav taneční hudby, hudebních příležitostí a české i německé hudební kultury na Plzeňsku do r. 1945, včetně 280 reprodukcí maleb a historických fotografií, a 92 stran rejstříků a resumé.

První díl byl vydán v roce 2011, od té doby se z finančních důvodů nedařilo projekt dokončit. Grafická úprava a tisk plnobarevné publikace v rozsahu 632 stran a nákladu 500 ks jsou poměrně nákladné a i po úspěšném získání několika grantů (Plzeňský kraj, MěÚ Rokycany, ÚMO Plzeň 1) a menších sponzorských příspěvků ještě v rozpočtu chybí 30-50 tisíc korun. Další jednání s potenciálními partnery stále probíhají a při event. získání většího objemu prostředků vydavatel (Etnologický ústav AV ČR) adekvátně zvýší náklad publikace.

Po dokončení bude publikační projekt Plzeňsko v lidové písni největší regionální antologií novodobé české hudební folkloristiky a působivým reprezentantem plzeňské tradiční kultury u nás i v zahraničí. V každém případě však najde využití nejen v regionálním hudebním životě, pedagogické praxi a v práci desítek hudebních a tanečních souborů a kapel.

Děkujeme za Váš případný zájem a podporu,
za autory projektu Zdeněk Vejvoda (www.eu.avcr.cz)

Pomozte vydání publikace Plzeňsko v lidové písni II investováním ZDE.

(Vloženo 04.09.2014 07:27)

Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí u Schwarzenberského plavebního kanálu, který v sobě zahrnuje všechny akce 17. novodobé plavební sezóny na plavebním kanálu, skončí v sobotu 20. září 2014 u potoka Ježová přímo na česko-rakouských hranicích.

Plavebnímu kanálu se původně říkalo Krumlovsko-vídeňský, protože umožňoval plavení palivového dříví ze šumavských lesů na českokrumlovském schwarzenberském panství přes hlavní evropské rozvodí k řece Große Mühl, po ní k jejímu ústí do Dunaje, aby se zde připravilo na další cestu do císařského hlavního města Vídně.

Na vytažení dříví z vody u Dunaje bylo třeba 300 - 350 plavců. V okolí nebylo dost volných dělníků, proto každoročně přicházely celé skupiny mužů a žen z jihu Čech, z Prácheňska. Byla to těžká práce, pracovalo se od časného rána do večera. K překvapení ředitele panství, Češi nepadli večer unaveni na jednoduchá lože, ale nad ztemnělým českým táborem jen spoře osvětleném ohni se několikrát do týdne rozeznívaly české melodie, zpívaly se české písničky, ba dokonce se i tancovalo. A tanec není tím nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů! Ale ráno stáli Češi opět u vykládacích kanálů, nebyly na nich viditelné stopy dlouhého večera a krátké noci.

"Takoví byli naši předkové!", říkají členové folklorního souboru Libín-S Prachatice, kteří jsou pořadateli šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který v sobě zahrnuje nejen folklorní vystoupení jihočeských, hornorakouských a bavorských souborů, ale také vyprávění pohádek z obou stran Šumavy, vždyť plavci si jistě večer vyprávěli různé a často neuvěřitelné historky, plavení dříví na různých úsecích plavebního kanálu, u kanálu se rozhoří milíř na pálení dřevěného uhlí. Protože u ústí Große Mühl byly občas problémy s duchovní péčí, na břehu v místě křížení s Jezerním potokem u Rosenauerovy kapličky se slaví pravidelně mše svatá.

Partnery folklorního souboru jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava a rakouská organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald.

Na závěr plavební sezóny 2014 se ke třem partnerům projektu Setkání s tradicí u Schwarzenberského plavebního kanálu připojila i Správa toků - oblast povodí Vltavy státního podniku Lesy České republiky, která v rámci závěru plavební sezóny připravuje Den s LČR. Ten otevře v pravé poledne poslední akci ukázkami lidových řemesel, soutěžemi pro děti...

Lesy České republiky provedly při spolufinancování z fondů Evropské unie v roce 2012 rekonstrukci Schwarzenberského plavebního kanálu mezi hlavním evropským rozvodím a hraničním potokem Ježová. Tyto práce byly součástí společného projektu LČR, NP a CHKO Šumava a rakouského Tourismusverband Böhmerwald.

Vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice začne ve 13:00 hodin tradičně na mostku přes Schwarzenberský plavební kanál v těsné blízkosti hranic na rakouském území. Ve tři čtvrtě na dvě se zase na českém břehu potoka Ježová u Schwarzenberského seřadí rakouští chlapíci v lesnických uniformách s loveckými rohy. Ve dvě členové Libín-S předají plavebnímu řediteli symbol ukončení plavební sezóny - plavební věnec. Dojde na slavnostní přípitek, sklenky zvednou Libíňáci, rakouští plavci, český plavební ředitel, rakouští trubači, čeští i rakouští organizátoři. Ještě před plavením dříví o půl třetí přijde na řadu taneční pásmo "Plavci" folklorního souboru Libín-S Prachatice.

Velká většina diváků se přijde podívat na letošní závěrečnou ukázku plavení dříví. Plavební ředitel Hynek Hladík přečte svůj devátý letošní plavební rozkaz o půl třetí, pak už se na svoji pouť vydá nejen plavební věnec, ale i polínka. Chvilku bude trvat, než věnec i polena překonají hranice z Rakouska do Čech.

Pak už bude pomalu končit poslední slavnost roku na Schwarzenberském plavebním kanálu. Bude hrát, zpívat a tancovat jihočeský soubor i znělky zatroubí rakouští trubači.

"Plavební sezóna 2014 skončila, ať žije plavební sezóna 2015!", takovými slovy ukončí plavební ředitel 17. novodobou plavební sezónu.

(Vloženo 01.09.2014, 20:21)

V sobotu 13. září 2014 se konají Podzimní městské slavnosti. Od 10:00 hodin se na prachatickém Velkém náměstí představí více než desítka místních spolků se svým kulturním vystoupením. Pouhou čtvrt hodinu před polednem se na pódiu na prachatickém Velkém náměstí představí v patnácti minutovém vystoupení folklorní soubor Libín-S Prachatice.

(Vloženo 01.09.2014, 19:56)

Libíňáci, stejně jako pořadatelé jiných akcí pod širým nebem, u kterých není možnost nějaké "suché" varianty, vzhlíželi k obloze. V Prachaticích zamračeno, ale bez deště, hraniční hřeben Plechého a Třístoličníku byl schovaný v mracích, za Volarami začalo mrholit, kus dál k Lipnu pak pršet. Už se začala rýsovat katatstrofická verze. Ale v květnu při zahájení plavební sezóny padaly kroupy a nakonec bylo nádherné počasí.

U Nové Pece bylo bez deště, cestou na Jelení Vrchy se dokonce ukázala modrá díra mezi mraky. "Bude pěkně!"

Chvilku po příjezdu na Jelení Vrchy jsem krátce kouknul do expozice KANÁL EXPO. U plastické mapy kraje kolem Schwarzenberského plavebního kanálu stála malá skupinka, které přednášel Čestmír Hrbek v hnědém koženém sáčku, byl jistě ve svém živlu. V poslední době si nemůže tolik užívat svoji milovanou Šumavu, zdravotní problémy jej zahnaly do domova seniorů v Prachaticích.

Počasí se opravdu dost zlepšilo, jen bylo ještě chladno. Jen lidí bylo stále málo!

Plavební ředitel obešel lidi, především ty s dětmi a zval je k hornímu portálu plavebního tunelu na Jeleních Vrších: "Od půl dvanácté se budou vyprávět pohádky z obou stran Šumavy! Přijďte si poslechnout!" Musel ale také odpovídat na otázky především rakouských turistů: "Kde se tady budou vyprávět pohádky? Bude tam Helmut Wittmann?"

Snad nastalo nějaké kouzlo, u horního portálu nejen svítilo sluníčko, udělalo se tepleji, ale byl tam docela slušný shluk lidí. Mluvilo se česky, německy, francouzsky.

"Prosím Vás, co je to tu za akci? Co se bude dít?", ptal se bavorský cyklista. To už Helmut Wittmann troubil na kravský roh a Hynek Hladík představil dva vypravěče - "pohádkovou babičku z Prachatic" Helenu Svobodovou a "skřítka ze Solné komory" Helmuta Wittmanna. Helena k tomu dodala, že je hrozně ráda, že ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu přijel Helmut, který je tím nejlepším vypravěčem v Evropě. Dokládá to zlatý prsten nejlepšího evropského vypravěče. Ten prsten dostal ne od nějaké jury, ale od kolegů vypravěčů.

Dost bylo představování. Helmut uvedl první pohádku, on jí říká Česká prolhaná, Helena ovšem Popletená ze starého Rakouska. A že byla prolhaná i popletená, dokladovaly výbuchy smíchu dětí i dospělých, Čechů, Rakušanů i Němců, odhadem asi sedmi desítek posluchačů.

Pohádku vystřídala jihočeská písnička v podání houslistky Slávky a harmonikáře Honzy.

Následovala pohádka O lesní žínce. To je pravá česká klasika.

Na Jelení Vrchy ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu přijeli z Moravy tři spolužáci plavebního ředitele Hynka Hladíka - Pepa, Jirka a Karel. Poslouchali vyprávění pohádek, Helena s Helmutem se spolu navzájem střídali, vyprávění mělo spád. "On ten Helmut musí rozumět perfektně česky!?", konstatoval Jirka k Hynkovi. "Divil by ses, on česky vůbec nerozumí, umí jen několik málo slovíček. A Helča zase skoro neumí německy, je to spousta společné práce, aby to vypadalo, jak to vypadá", odpověděl Hynek.

Helena právě zatočila copem lnu nad hlavou, za chvíli se s Helmutem dala do tance.

Po písničce přišla na řadu pohádka, která sem, ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, opravdu patří. Jejím autorem je Ivo Stehlík, v roztomilé knížce Dřevorubecké pohádky ji najdete pod názvem "Jak vodníkovi uplavalo prádlo". Oba vypravěči, Helena Svobodová a Helmut Wittmann jí nazývají zkráceně - O vodníku Žbluňkalovi, resp. Vom Wassermann Plumps.

Ostatně víte, co to je to vodníkovo velké prádlo? No přece pentličky, šosatá sáčka. A do toho vodníkova prádla v jednom okamžiku vplula polena a štěpiny. Dovedete si představit, jak to dopadlo, přímo katastrofa - potrhané vodnické prádlo. Co se všechno dělo, o tom je pohádka, to vyprávělo na břehu kanálu.

Helmut nepřijel na Jelení Vrchy sám, vzal si sebou ženu Ursulu a nejmladší z pěti dětí - synka Valentina. A Valentin se během taťkova a Helenina vyprávění vydal do nejbližšího okolí hledat houby. A něco našel - první nalezenou houbou byl tenhle malinký suchohřib.

Po vodníkovi Žbluňkalovi ještě Slávka s Honzou zahráli a zazpívali a pak se posluchači, vypravěči, muzikanti i organizátoři vydali k pódiu na Jeleních Vrších. Od jedné mělo začínat setkání s folklorem. Jen s malým zpožděním vtančili členové folklorního souboru Libín-S Prachatice úvodním tancem "Bavorov".

Helena Svobodová, tentokrát již ve funkci vedoucí souboru uvedla následující mužské tance - "Hoši" a "Bába". Ona si vždycky rýpne, dodává: "Oni ti chlapi zlobí, tak jsme pro ně vymysleli tyhle tance."

Podobně jako mezi pohádkami nejlépe pasuje ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu pohádka "O vodníku Žbluňkalovi", mezi tanci je to taneční pásmo "Plavci". Autorkou choreografie je Helena Svobodová, autorem úprav hudby Jiří Vopálka. Po několika měsíční práci mělo taneční pásmo "Plavci" svoji premiéru 19. května 2007. Tančí se v něm s plavebními háky, které se stanou v určité části pásma hudebními nástroji, jinde z nich je kolotoč, na kterém se svezou dvě děvčata.

"Plavci" měli úspěch na Jeleních Vrších i po sedmi letech od premiéry. Když vlastně, ono každé vystoupení bývá tak trochu premiérou, při tom posledním u plavebniho kanálu bylo trochu improvizovat, soubor postihly nemoci, takže nebyl kompletní. Všímavý pozorovatel si nejspíš všimnul, že při hře s klobouky zaskočla místo chybějící Karla Libuška.

Vedoucí souboru Libín-S Helena Svobodová vždy říká, že folklor je opravdovým folklorem, když zpívají a tančí i diváci. Příležitostí k tomu je pokaždé "Doudlebská polka". Helča k tomu dodala, že spolu se souborem Libín-S tancovali diváci v Rakousku, Německu, Maďarsku, letos na jaře v Lotyšsku, před dvěma lety i v Americe.

Když Hynek překládal Helči, pokračoval i česky: "V Americe jsem se souborem nebyl, ale slyšel jsem, že haló způsobilo i představování. První Helena Svobodová, po ní primáška Helena Dvořáková, za chvilku Helena Kováříková. Tři Heleny ve zhruba dvacetičlenném souboru! A představte si, zítra mají Heleny Svátek, jedna tu není, primáška." Kde se vzala, tu se vzala, byla tu malá kytička pro obě oslavenkyně. "A navíc, vedoucí souboru má zítra i narozeniny!" A byla tu další kytička, další přání a velký potlesk.

Kdosi z tanečníků zvolal: "Páni muzikanti, "Doudlebskou!"

A muzikanti spustili, Honza si hned od mikrofonu vyzvednul Helču, která šla do kola.

A už byli na pódiu i nekrojovaní tanečnice a tanečníci. Ano, nejen v Rakousku, Německu, Maďarsku, Itálii, Španělsku, Katalánsku, Lotyšsku i Americe uměli diváci tancovat se souborem Libín-S Prachatice, ale i na Jeleních Vrších!

Tanečníky a muzikanty z folklorního souboru Libín-S i nekrojované diváky vystřídala šestice mladých rakouských muzikantů ze St. Oswald bei Haslach - Brandl Brass. "Ten trumpeťák, co je úplně vlevo, tu byl poprvé jako malý kluk, tenktát tu hrál spolu s taťkou. Bylo to v roce 2007, dnes je to sedmnáctiletý mladík", uváděl muzikanty Hynek, kluci hned ukazovali na jmenovaného. "St. Oswald je vlastně spojen s Jeleními Vrchy Schwarzenberským plavebním kanálem, po hranicích katastru obce probíhá ten nejkrásnější kus kanálu v tzv. Spáditém úseku, který je z české strany prakticky neznámý. U nás v Čechách se říká, že co Čech, to muzikant. Nevím, jestli to platí ještě dnes, ale s jistotou vím, že to platí o oswaldských. St. Oswald je sice malinká vesnička, která nemá ani vlastní hospodu, ale muzikantů je v každém domě hned několik."

Blížilo se půl třetí a na kraji lesa pod lesovnou na Jeleních Vrších byl docela velký chumel lidí, další stále přicházeli. "Bude plavení dříví!"

Čekání na vodu zkracoval plavební ředitel Hynek Hladík povídáním o Schwarzenberském plavebním kanálu.

Věděli jste, že:
- stavba plavebního kanálu začala pod Svatým Tomášem 4. května 1789, tedy před 125 lety?
- na Jelení Vrchy došel plavební kanál v roce 1793?
- plavební kanál umožňoval plavení palivového dříví ze severních úbočí Šumavy přes hlavní evropské rozvodí k řece Große Mühl a po ní až k Dunaji, aby pak bylo dopraveno až do císařského hlavního města Vídně?
- celkem bylo za 100 let zlatých časů plavebního kanálu do Vídně splaveno necelých osm milionů prostorových metrů palivového dřeva? Toto množství představuje plné českobudějovické náměstí do výšky sedmi Černých věží?

Bylo tři čtvrti na tři, když začala voda v plavebním kanálu stoupat. Rychle ještě přečíst plavební rozkaz. Pak už se malí plavci Kubík a Jiřík, ke kterým se přidaly ještě další děti, a začali vhazovat připravené palivové dřevo.

Plavení začalo. Plavci Štětinové otevřeli stavidla a polena se vydala na svou cestu.

Když polena proplula jen kousek do lesa, na břehu už stál harmonikář Honza, kolem něj skupinka zpívajících zjevně turistů. My musíme dál, za polínky.

Když polena proplula jen kousek do lesa, na břehu už stál harmonikář Honza, kolem něj skupinka zpívajících zjevně turistů. My musíme dál, za polínky.

Polínka doplula do svého cíle, plavci z řad pravidelných plavců i z příchozích, je vytáhli a srovnali na břehu. Plavení skončilo. Ať žije příští plavení! Přijde na řadu 6. září nedaleko bavorských hranic!

Ti, co nevydrželi jít s polínky a s plavci jeden a půl kilometru až k potoku Hučice, stihli druhou porci pohádek z obou stran Šumavy. Na řadu přišly pohádky O hadru, jehle a biči, O Frantovi Hoškovi a další česká klasika - Hrnečku, vař! Helmut, když jel ze Solné komory, jel okolo té vyteklé kaše, trochu ji nabral a přivezl sebou, posluchači, hlavně děti, si ji mohli ochutnat. Byla výborná! Kdo to nestihnul, třeba plavební ředitel Hynek Hladík, určitě i další, musí počkat do příštího května, třeba pojede zase kolem toho místa s kaší.

Po pohádkách už doznívala slavnost u Schwarzenberského plavebního kanálu v duchu setkání s jihočeským folklorem zastoupeným souborem Libín-S. Prvním tancem ze závěrečného bloku byl "Martin" inspirovaný šavlovými masopustními tanci z Kaplicka.

Následovalo humorné pásmo "Slepice", u kterého se bavili i Maďaři či Američané, přestože dopředu nikdo nikdy tanec neuvádí.

I v závěrečném bloku přišla na řadu Myslivecká polka, při které si zatancovali opět diváci. Polku, při které se střídají polkové a valčíkové rytmy.

Slavnost skončila rozlučkovým tancem "V Prachaticích".

Všechny akce plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu jsou součástí šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který je členským festivalem Folklorního sdružení České republiky.

Projekt je spolufinancován z grantů Jihočeského kraje, města Prachatice a obce Nová Pec, ze sponzorského daru státního podniku Lesy České republiky a dalších sponzorů.

Partnery projektu jsou Správa Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava a rakouský Tourismusverband Böhmerwald.

Partnery členských folklorních festivalů a lidových slavností Folklorního sdružení České republiky jsou: OSA, Národní ústav lidové kultury ve Strážnici, Český rozhlas, Mediatel. Radio Proglas, Dětská tisková agentura, Literární noviny, Muldimediální projekty a PRESSweb.

(Aktualizace 20.08.2014, 21:31)

V sobotu 26. července bylo na Šumavě krásné počasí, kdy nebe ovládaly bavorské národní barvy - modrá a bílá a navíc letní sluníčko. Léto vládlo i v nejvýše položené obci České republiky - na Kvildě. Tohle nádherné počasí přivítalo folklorní soubory Libín-S Prachatice, Äff-tam-tam Musikanten z Regenu a Pošumavská dudácká muzika i hosty z Bavorska a z Čech, mezi nimi dva ministry české vlády - ministryni pro místní rozvoj Věru Jourovou a ministra životního prostředí Richarda Brabce.

Před druhou hodinou odpoledne diváky a hosty v nejvýše položené obci České republiky na Kvildě přivítal její starosta Václav Vostradovský. Na pódium ozdobeném českou a bavorskou vlajkou ve společnosti českého (kdo ví, proč červeného) a modrého bavorského lva (který je na velkém bavorském znaku ve skutečnosti zlatý) pak přišla ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová. "Česko-bavorská spolupráce funguje na jedničku, České republice tak v roce 2014 nepropadne ani jedno euro", prohlásila ministryně ve svém krátkém proslovu.

V sobotu 26. července bylo na Šumavě krásné počasí, kdy nebe ovládaly bavorské národní barvy - modrá a bílá a navíc letní sluníčko. Léto vládlo i v nejvýše položené obci České republiky - na Kvildě. Tohle nádherné počasí přivítalo folklorní soubory Libín-S Prachatice, Äff-tam-tam Musikanten z Regenu a Pošumavská dudácká muzika i hosty z Bavorska a z Čech, mezi nimi dva ministry české vlády - ministryni pro místní rozvoj Věru Jourovou a ministra životního prostředí Richarda Brabce.

Před druhou hodinou odpoledne diváky a hosty v nejvýše položené obci České republiky na Kvildě přivítal její starosta Václav Vostradovský. Na pódium ozdobeném českou a bavorskou vlajkou ve společnosti českého (kdo ví, proč červeného) a modrého bavorského lva (který je na velkém bavorském znaku ve skutečnosti zlatý) pak přišla ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová. "Česko-bavorská spolupráce funguje na jedničku, České republice tak v roce 2014 nepropadne ani jedno euro", prohlásila ministryně ve svém krátkém proslovu.

Na pódium nastoupila kapela souboru Libín-S Prachatice. Tanečníci ze souboru vtančili na plochu pod pódiem plnou drobných kamínků, které možná při chůzi nevadí, ale při tanci jsou nebezpečné. Jako již tradičně prvním z tanců byl Bavorov.

Vedoucí souboru Helena Svobodová představila Libín-S Prachatice, který slavil úspěchy nejen doma, ale i v řadě zemí Evropy - v Rakousku, Německu, Španělsku (v Katalánsku a na Kanárských ostrovech), Itálii, Maďarsku, na Slovensku, v Lotyšsku, ale také za oceánem ve státě Tennessee v USA. Dalším tancem byl Martin, který vychází se starobylých masopustních mečových tanců z Kaplicka.

V posledních více než patnácti letech je Libín-S spojován se Schwarzenberským plavebním kanálem. Přišel totiž s hranice překračujícím projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který postupně přerostl ve stejnojmenný šumavský folklorní festival. Není divu, že Libín-S přišel s tancem Plavci.

Tanečníci potřebovali krátkou přestávku na přípravu na další tanec - Koně. V každé vesnici na Šumavě, i na Kvildě, byli odjakživa koně. Libín-S si přivezl svého koně, na rozdíl od koní, kteří třeba pracují v lese, umí tancovat.

Folklor, lidové písničky, lidové tance, jsou nejkrásnější, když opravdu žijí, když se do zpěvu a tance dají nejen folklorní soubor, ale také diváci. Příležitostí zatancovat si se souborem Libín-S Prachatice je vždycky Doudlebská polka. Do kola šla i Věra Jourová. Došel si pro ní Jirka.

Vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice se chýlilo ke konci. Zbývalo se jen rozloučit při tanci V Prachaticích.

Na podiu jihočeské muzikanty vystřídali hosté z Bavorska Olaf Heinrich – prezident Dolnobavorského krajského sněmu, Sebastian Gruber – předseda Euregia Bavorský les – Šumava – Dolní Inn a po nich svižná kapela Äff-tam-tam Regen. Od nedalekého stánku zavoněla bavorská klobása.

Po bavorských muzikantech přišly na řadu stručné informace o přeshraniční česko-bavorské spolupráci v kontextu podpory Evropské unie.

Nevšední zážitky a vzdělávání populárně naučnou formou nabízí Česko-německé kulturní centrum Kvilda, Vesnické muzeum v Halži u Tachova, areál Sv. Linhart v Karlových Varech, Museum Fotoateliér Seidel v Českém Krumlově či Česko-německé naučné centrum řeky Ohře v Královském Poříčí u Sokolova. Turisté jistě ocení nově zpřístupněnou naučnou stezku po Soumarských rašeliništích a zlepšení komfortu pro cestující v Novém Údolí na Prachaticku. Cyklisté zase možnost navštívit při poznávání Domažlicka také Dračí jezero v Bavorsku nebo vyřešení nebezpečného místa nedaleko Chebu. Důležitou součástí jsou aktivity zaměřené na odbourávání bariér mezi lidmi. Ty reprezentují projekty Česko-německé fotbalové školy a Koordinačního centra výměn česko-německé mládeže Tandem. Projekty z oblasti vědy zastupuje odborný výzkum chování největší kočkovité šelmy u nás rysa ostrovida a jeho kořisti srnce obecného.

Se svými písničkami a melodiemi přišla Pošumavská dudácká muzika.

Autobus s prachazickým folklorním souborem se vydal po půl čtvrté domů do Prachatic. A před pátou už řada Libíňáků byla na Velkém náměstí v Prachaticích, aby si poslechli muziku v úplně jiném žánru na závěrečném dni Bohemia Jazz Festu.

Na webových stránkách ministerstva pro místní rozvoj byla zveřejněna videoreportáž Televize FILM PRO ze Dne česko-bavorské spolupráce 26.07.2014 na Kvildě. Folklorní soubor Libín-S Prachatice sice naní v reportáři jmenován, je v ní však několik krátkých záběrů z libíňáckého vystoupení.

(Aktualizace 02.08.2014, 21:35)

V posledních pěti letech o prázdninách pořádá město Prachatice spolu s cestovní M+D agenturou a folklorním sdružením Libín-S Prachatice v rámci Prázdninového pasu cesty za pohádkami k rakouským či bavorským sousedům. Poprvé to bylo v roce 2010 do hlavního města hornorakouské Solné komory k jezeru Traunsee, v roce 2011 do Pasova, v roce 2012 do Lince a v roce předchozím do Národního parku Bavorský les.

V úterý 15. července 2014 se děti z Prachatic se svými maminkami, tatínky, babičkami, dědečky, tetičkami či strýčky vydaly s Pohádkami za koňskou dráhou.

Program začínal v muzeu koňské dráhy v Bujanově. Děti si prohlédly model nádražní budovy, kopie spousty různých dokumentů a fotografií, potom u studny na nádražní zahradě došlo k vyprávění pohádek. V autobuse s dětmi jela totiž také pohádková babička Helenka a muzikant František. První pohádka patří do zlatého fondu českých pohádek - Hrnečku vař. Pohádková babička si však přivezla i neznámou pohádku o skřítcích z nedalekého Velkého kamene a o ztracených koláčích. Ostatně, když už jsme u koláčů - na nádraží v Bujanově se přepřahali koně a cestující dostávali během přestávky koláče. Proč to tak možná bylo, o tom se vypráví v pohádce.

Aby se autobus s dětmi dostal na druhou zastávku, musel jet po uzoučké cestě podél hranic s Rakouskem, cesta vedla s kopce do kopce. Uprostřed lesa tam je zbytek mostu na koňské dráze, který před dvěma lety před rozpadnutím zachránili lesníci z lesní správy Vyšší Brod státního podniku Lesy České republiky. Z jedné strany se k němu táhne vysoký železniční násyp. Nedaleko od lesní cesty je prima posezení, kde se rozesadily děti, nejdřív na svačinu a potom na další pohádky. Protože jen malý kousek od hranic, zazněla nejdřív rakouská prolhaná pohádka. Ona je to pohádka spíš trochu zmatená. Historie Prachatic je spojena s historií Zlaté stezky, po které se po staletí dopravovala z Pasova sůl. I koňská dráha je spojena po solí. Byla postavena, aby umožnila dopravu soli z císařských solních ložisek v hornorakouské Solné komoře, z hlavního města Solné komory Gmundenu přes Linec do Čech - do Českých Budějovic. Další pohádka byla tedy spojena se solí - byla o tom, jak si víly sedmkrát lízly.

Děti si jak v Bujanově, tak u bývalého mostu na koněspřežní železnici, zazpívaly - muzikant František zahrál řadu veselých písniček, děti se naučily nové písničky. Ale nejen to, vydaly se nejen na vyhlídku na vysokém násypu trati, ale také po trati až na hranice s Rakouskem, také tam býval dřevěný most, některé přeskočily potůček do Rakouska.

Posledním bodem byla návštěva nádraží na koňské dráze, která byla přesně uprostřed vzdálenosti mezi Českými Budějovicemi a Lincem, v rakouském Kerschbaumu. Samozřejmě, svezli jsme se vozem luxusním vozem Hanibal II po části trasy koňky. Někteří se oblékli do starobylých oděvů a tak jsme se najednou jakoby v pohádce octnuli v první polovině devatenáctého století. Za doprovodu rakouské průvodkyně, co mluvila česky, jsme si prohlédli kerschbaumské muzeum.

Pak už nás čekala jen cesta domů do Prachatic.

Cesta s pohádkami za koňskou drahou byla umožněna zařazením do prachatického Prázdninového pasu. Hlavní náklady na zájezdu neslo město Prachatice. Na organizaci výletu se podílela cestovní M+D agentura a folklorní soubor Libín-S Prachatice.

Poděkování patří i lesní správě Vyšší Brod státního podniku Lesy České republiky, která umožnila vjezd na lesní cestu k rekonstruovanému objektu mostu na koněspřežní dráze.

(Vloženo 22.07.2014, 19:51)

Libín-S byl v Jámě. Ano, správně je Jáma s velkým J. Jáma je malá vesnička u Mičovic nedaleko od zahrady jižních Čech Lhenic. Letos již po dvanácté pořádala obec Mičovice dvoudenní Hudební festival Pod lípou, první den byl v rytmu rocku, druhý den byl ve znamení lidových melodií a dechovky. Libín-S Prachatice svým vystoupením již tradičně otevírá právě program druhého dne, bylo tomu tak i letos v sobotu 12. července.

Muzikanti měli po příjezdu do Jámu práci, bylo potřeba domluvit se s vedoucí souboru Helenou Svobodovou na upřesnění programu, srovnat noty.

Zvon v kapličce mezi dvěma lípami, které daly Hudebnímu festivalu v Jámě jméno, se rozezněl v pravé poledne, festivalové odpoledne. Poté, co dozněl, vtančil na taneční parket folklorní soubor Libín-S tradičně "Bavorovem".

Helena Svobodová pak už uváděla další tanec: "Chlapi mají roupy, pak zlobí, proto je třeba je zaměstnat. My pro ně připravii tance "Hoši" a "Bába".

V dalším tanečním pásmu nastupují na parket první děvčata. Tady se na okraj parketu posadila Libuška, jakoby pózovala fotografům. Všechna ostatní už byla připravena na druhém konci parketu, naboso, jen v punčovách.

A už byl na place Vašek v dřevákách s nůší na zádech. Za ním Vlaďka a nakukovala do nůše, přidaly se Hanka, Helča, Romča a Libuška. Společnými silami děvčata povalila Vaška a z nůše si vytáhla dřeváky. Členové souboru Libín-S tancují stejně dobře v dřevácích - mejšlákách - jako v obyčejných botách. Jen ty dřeváky dělají o dost větší rachot.

A už byl na place Vašek v dřevákách s nůší na zádech. Za ním Vlaďka a nakukovala do nůše, přidaly se Hanka, Helča, Romča a Libuška. Společnými silami děvčata povalila Vaška a z nůše si vytáhla dřeváky. Členové souboru Libín-S tancují stejně dobře v dřevácích - mejšlákách - jako v obyčejných botách. Jen ty dřeváky dělají o dost větší rachot.

Ten úplný závěr okomomentovala opět Helena: "Oni ti chlapi se nejvíc těší na ten závěr až si plesknou! To víte, chlapi"

Další tanec má svůj původ v šerém dávnověku. Patří do skupiny tanců s meči. Již Tacitus psal o tanci Germánů s meči. Na pomezí Horních Rakous a jižních Čech se dostal nejspíš s Bajuvary někdy v 5. století, i když nelze vyloučit, že jej tancovali i předchozí obyvatelé tohoto kraje. Tanec, který Libíňáci nazvali Martin, vychází z masopustních tanců na Kaplicku.

Na tanenčím parketu tančila nejdřív děvčata. Ta najednou zahlédla v koutě muže se šavlemi: "Huláni!", zvolala Vlaďka a ukázala tím směrem. Chlapi vojenským krokem napochodovali napříč přes parket, jakoby se konalo vojenské cvičení. Huláni přeskakovali přes překážky. Vše přešlo ve společný tanec chlapů a děvčat, pochod, obraty, svičení se šavlemi. Huláni přeskakovali přes překážky. Vše přešlo ve společný tanec chlapů a děvčat.

Muzika spustila pásmo písniček. Na parketu se daly do zpěvu Helča, Jana a Libuška, potom i Karel, mezi diváky se přidala skupinka žen, které přivedla na parket Helena, další partička na parket nechtěla. To je opravdový folklor, ne jen na pódiu. Prachatická brána, Domažlice, K Budějicům cesta.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice je již sedmnáct let nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Je tedy skoro přirozené, že jsme připravili taneční pásmo "Plavci".

"Skoro všechny lesy na Šumavě patřily dřív Schwarzenbergům. Po Schwarzenberském plavebním kanálu se plavilo dříví. Na plavení chodili chlapi z Čech, Rakouska a Bavor. Pracovali od časného rána do pozdního večera. Večer vytáhli housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, hrálo se, zpívalo a hrálo. Po dlouhém večeru v pět ráno už opět tvrdě pracovali, nebyly na nich vidět stopy krátké noci. Takoví byli naši předkové!" A taneční pásmo Plavci pokračovalo. Tancovalo se s plavebními háky, na řadu přišla klobouková hra, plavební háky se staly hudebními nástroji, pak zase létaly vzduchem, ba dokonce se z nich stal kolotoč, na kterém se vozila děvčata. Hoši se rozhodli, že tanec zpestří pohupováním. Poněkud to s kmitáním přehnali, protože "kolotoč" tohle neustál. No neustál to spíš Karel, po pádu musela následovat improvizace.

Následující tanec nebylo třeba uvádět, za chvilku na selském dvoře běhaly slepice a kohouti, slepičky soupeřily o svého kohoutka, kohoutci zase bojovaly o své slepičky, kohoutci přeskočili slepičky. Tanec plný humoru a lásky. Jak to má být. "Slepice", muzikanti mají v notách nadepsaný "Drůbeží tanec".

Po písničce se blížil závěr vystoupení souboru Libín-S Prachatice. Za pódiem nastaly čilé přípravy na další tanec. Z Vaška a z Honzy se stali fousatí lupiči. Na řadu přišlo taneční pásmo "Soumaři", které Libíňáci věnovali svému městu Prachatice.

Už to vypadalo, že bude konec, na program byl zařazen rozlučkový tanec "V Prachaticích".

Jenže tentokrát úplný konec udělala teprve Doudlebská polka. Do kola šli nejen Libíňáci, ale také diváci

Skončilo vystoupení folklorního souboru Libín-S, rozjela se dechovková část festivalu. Parket byl najednou plný fanklubu Doubravanky.

(Vloženo 13.07.2014 22:18)

Členové folklorního souboru Libín-S Prachatice se rád podělí s diváky o své radosti. Podobnou příležitost měli Libíňáci při zahájení plavební sezóny na Jeleních Vrších, jen dva dny po padesátinách Vaška Tomáška, dlouholetého člena souboru. Na Jeleních Vrších to bylo jen drobné připomenutí Vaškových narozenin.

Své blízké pozval Vašek, mezi ně patří jistě i členové folklorního souboru, do příjemné hospůdky Pod kostelem v jihočeských Vitějovicích v podvečer první letní den.

Zdá se vám přehnané, když jsem řekl, že Libíňáci jsou Vaškovými blízkými? Ale... V souboru Vašek tancoval se svou manželkou Jiřinkou, stále Libíňáci ji berou stále za svou, i když tancování musela ze zdravotních důvodů nechat, v tancování ji vystřídala dcera Katka. Členy souboru jsou i Vaškovy švagrové Libuška a Vlaďka, Vaškův švagr Honza, myslím, že nějaké příbuzenské poměry by se daly najít i u dalších Libíňáků. Když je potřeba netaneční pomoc, skoro jistě bude k dispozici syn Vašík, který má ostatně narozeniny ve stejný den jako taťka. Soubor Libín-S je tak vlastně Vaškův rodinný soubor, ve kterém jsou ještě kamarádi. Prostě Libín-S Prachatice je vlastně Vaškovou širší rodinou. Tak co, patří Libíňáci mezi Vaškovy blízké?

Při oslavě byly rozděleny úlohy. Kameru si vzala Jiřinka, fotoaparát dostal do ruky Honza, i když později fotografoval Vašík.

Vedle jídla a pití došel čas na přání oslavenci Vaškovi. Začala Jiřinka, přidala se Katka, Vašík, tatínek, maminka, babička (jak říká Vašek Jiřinčině mamince a své tchýni), sourozenci, strýcové, další příbuzní a také členové souboru.

Svoje zahradnické dárky přinesli švagr Honza a švagrová Libuška.

Fotoknihu se vzpomínkami na spoustu zážitků s folklorním souborem Libín-S Prachatice pro Vaška přinesl Jirka. Vždyť kulaté narozeniny nemá jen Vašek, ale také soubor Libín-S. A Vašek v souboru strávil skoro polovinu života.

Byl rozsvícen a posléze i sfouknut narozeninový dort s velkým Vaškovým nepřítelem - krtkem, dort byl vlastně velkou krtinou. při sfukování Vaškovi pomáhali synovci.

Muzikanti z kapely Libín-S Helča, František a Honza po rozdání dárků neseděli dlouho, vybalili nástroje a hráli, hráli, hráli...

A Vašek šel do kola. Nejdřív si zatancoval s maminkou, potom s Jiřinkou, Katkou, se sestřičkou, v kole provedl Vaška i Karel (při zahájení si Karel při srážce s Honzou zranil koleno, pajdá do dneška, ale zatancovat si s Vaškem šel), s tanečnicemi z Libínu-S.

Se zpožděním přišla popřát vedoucí souboru Helena, později přijela, protože dnes vykonávala náročnou funkci babičky. Vaškovi přinesla i dárky, které jsou prý pro chlapy po padesátce potřeba - brýle a "peníze".

A dál se hrálo, zpívalo, tancovalo, povídalo, jedlo, pilo...

Vašku, tak ještě jednou hodně zdraví, štěstí, radosti a taky spoustu času se souborem Libín-S Prachatice!

(Vloženo 22.06.2014 10:54)

V sobotu 14.června slavila obec Radošovice na západním okraji Českobudějovicka 680 let od založení. Pozvání na oslavy přijal i folklorní soubor Libín-S Prachatice. Na Radošovice mají Libíňáci báječné vzpomínky, byli tady před pěti lety, mají tu přátele.

Když někdo vysloví jméno Radošovice, představím si okamžitě nádherný dům v koutě rozsáhlé návsi, na jehož fasádě jsou nejen štukované ornamenty, jaké jsou na řadě domů třeba v Holašovicích, ale dokonce tři fresky - Boží trojici uprostřed, Svatého Floriána vlevo a Svatého Václava vpravo.

Pán domu, Jiří Borovka, o říká, že jejich rod je v Radošovicích už pět set let, v domě bydleli ti nejbohatší radošovičtí sedláci, proto ta krásná fasáda, jakou jinde jen tak nenajdete.

Bylo tedy zcela přirozené, že mne první kroky v Radošovicích vedly k Borovků domu.

Libíňáci byli už v radošovické obecní hospodě, kde bylo zázemí pro hostující.

Krátce, co jsem přišel za nimi, slavnostně se zvedla Jana s papírovou krabicí, aby mi přála. Měl jsem shodou okolností půlkulaté narozeniny. Ty však neslavím, důvodem k oslavě může být spíše patnácté výročí jmenování plavebním ředitelem. Jana mi, nejspíš z neznalosti, přece jen přála k narozeninám. V té krabici byl krásný dort, s tím se musím pochlubit.

Ve dvě hodiny odpoledne muzikanti naladili svoje nástroje u parketu, najednou bylo jasné, že na rozdíl od předchozí dechovky pro Libín-S nebude ozvučení.

V rohu parketu už byli nastoupeni tanečníci, začátek byl klasicky Bavorovem.

Dalším tancem byla Bába, tanec pro chlapy.

Na radošovické návsi přišel čas na Dřeváky folklorního souboru Libín-S Prachatice. Někteří tanečníci možná na to nevypadají, ale představte si, oni umí tancovat nejen v pohodlných botičkách z jemňoučké kůže, ale také v dřevácích, tedy spíš v mejšlákách. Že nevíte, co jsou to mejšláky? Mejšláky jsou vlastně polodřeváky, spodek je ze dřeva, svršek je kožený. To zvláštní slovo má původ v německém nářečí - Nöischla, podobně v německém argotu Noschen, Nuschen je bota.

Helena Svobodová pak uvedla další tanec - Martina. Ten má svůj původ v masopustních tancích, je to tanec se šavlemi. Hodně lidí si myslí, že tance se šavlemi či meči pochází z Moravy. Přitom náš tanec vychází z masopustního tance z Kaplicka.

Helena pak trochu rozhodila kapelu. Oproti připravenému programu, požádala o písničku, pomalý valčíček. Pak začala o tom, že soubor se rád dělí o své radosti. "A teď právě slaví náš předseda a plavební ředitel Hynek Hladík pětašedesátiny a navíc taky je patnáct let od jmenování plavebním ředitelem." Pak ještě povídala něco o tom, že mne děvčata musí utancovat. Já musel na "plac", první byla, myslím Helča Kováříková, pak se střídala jedna za druhou, naštěstí pro mne písnička nestačila na všechny. Nespíš ale nebyl žádný pohotový fotograf, který by ten můj tanec zvěčnil.

Jen jsem trochu stačil vydechnout, byl na kraji připraven Karel s plavebním hákem, zato Honza seděl, také s plavebním hákem, mezi diváky. Přišla řada na taneční pásmo Plavci. Honza vskočil na parket, podobně jako kdysi skákali plavci přes plavební kanál. Došla samozřejmě řada klepanou část s plavebními háky, na děvčata, tanec se šátky, na kloboukovou hru, i v Radošovicích létaly vzduchem plavební háky, i tady se roztočil "kolotoč" s děvčaty.

Když jsem nahlédnul muzikantům do not, všimnul jsem si, že jeden z listů mají nadepsaný "Drůbeží tanec". Tanečníci i diváci jej znají jako Slepice.

V dubnu loňského roku mělo premiéru taneční pásmo Soumaři, které věnoval soubor Libín-S Prachatice svému městu, které vyrostlo do renesanční krásy díky Zlaté stezce, po které soumaři už před více než tisícem let přiváželi z Pasova do Prachatic bílé zlato - sůl. Díky obchodu se solí město zbohatlo. Soumaři procházeli úzkou, uzoučkou, stezkou pralesy na česko-pasovském pomezí. Museli snášet různá nebezpečí - divá zvěř, ještě horší byla setkání s lapky, nebo taky s nemocemi. Lépe bylo, když už se dostali do civilizovaných krajů, když to najednou byl někdo, kdo mohl poskytnout něco k jídlu, třeba i jen prostý chléb... A taky oku ladilo ještě víc, když v širokých loukách děvčata kupila sena, když u říčky klapal mlýn. A když se po pochodu Feferským údolím ukázala věž kostela Svatého Jakuba, když byla ještě otevřená Pasovská brána, mohli prodat sůl, pak byl čas k posezení u džbánu piva, sklenice jihotyrolského vína či sklenky proslavené prachatické pálenky, třeba i na poveselení se s děvčaty.

Přišla řada na Doudlebskou. První část je choreografií folklorního souboru Libín-S, velmi podobnou Doudlebské snad všech jihočeských folklorních souborů, při další pak si tanečníci dojdou pro diváky. Já fotografoval, když pro mne přišla Hanka, byl to konec fotografování, musel jsem do kola.

Okolo se mne to jen točilo, když jsem koutkem oka zahlédnul tančící Janu s Lenkou. Je potřeba dodat, že Jana je hrdá babička malé Lenky, Lenka je Janina tříměsíční vnučka. Musel jsem zastavit a fotit.

Vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice v Radošovicích končilo. Libín-S se vždy loučí tancem V Prachaticích, bylo to tak i v Radošovicích.

Pódium na korbě náklaďáku ožilo opět ráznou muzikou jihočeské lidové kapely Božejáci, dost hlasité nástroje dechovky byly ještě posíleny zvukovou aparaturou.

Vyšla chvilka na fotografování. Podívejte se, tady jsou tři Helenky: zleva Helenka Borovková, uprostřed Helenka Borovková, babička té první Helenky, vpravo Helenka Svobodová, vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice.

Božejáky vystřídal úplně jiný žánr - moravský folklor v podání mužského pěveckého sboru Mužáci ze Březí, ne toho našeho Vlachova, ale ze Březí jen necelý kilometr vzdáleného od dolnorakouských hranic, asi pět kilometrů od Mikulova. A že to těm chlapíkům šlo. A slyšet je bylo dobře i bez bez aparatury. Ani by se to asi nehodilo.

Původně jsme si mysleli, že vydržíme ještě na vystoupení Spolku hezkých holek z Jámy, ale museli jsme se vydat k domovu.

Radošovičtí, jestli za pět let budete slavit 685. výročí vzniku obce, snad přijedeme!

Hynek Hladík

(Vloženo 15.06.2014 16:44)

Folklornímu sdružení Libín-S Prachatice, které je členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů, přišla 11.06.2014 pozvánka od francouzského vorařského spolku Confrérie St.Nicolas des radeliers de la Loue / Bratrstvo Sv. Mikuláše od řeky Loue na ukázku plavení a na průjezd vorů přes jez u mlýna Toussaint na řece Loue, která se koná 06.07.2014.

Program dne 06.07.2014:
- od 10:00 farmářský trh, umělecká výstava, ukázka "Jak to bylo o žních"
- 11:00 pečení chleba, otevření stavidel vorové propusti jezu, plavba prvního voru, zavření stavidel vorové propusti jezu
- od 12:00 sklenka přátelství, oběd ve stanu, prohlášení údolí řeky Loue za "vorařské údolí", předání vlajky Mezinárodní asociace plavců a vorařů jejím prezidentem Angelem Portetem
- 15:00 druhé otevření stavidel vorové propusti jezu a proplutí druhého voru, výstava starých traktorů, ukázka Jak se dříví mlátilo"

Jedním ze členů Bratrstva Sv. Mikuláše od řeky Loue je i kreslíř Christian Lafay, který si kreslil poznámky nejen při mezinárodním setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013, ale i letos na setkání v lotyšském Strenči. Samozřejmě, že členové folklorního souboru Libín-S Prachatice byli často předmětem Christianova zájmu.

Letos na podzim bude v Prachaticích v Zimní zahradě prachatické radnice otevřena výstava kreseb Christiana Lafaye a fotografií Hynka Hladíka, která bude ozvěnou loňského mezinárodního setkání.

(Vloženo 11.06.2014 14:30)

V Prachaticích byl v úterý 10.06.2014 uzavřen druhý semestr Zdravotní a sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve studijním středisku Prachatice v oboru Univerzita třetího věku - Kvalita života - Zlatá stezka. Po celý rok se studenti, kteří již dosáhli věku, kdy už by si mohli užívat jen důchodu, se zabývali dějinami Zlaté stezky, která vedla z Pasova právě do Prachatic. Absolvovali také několik studijních cest, navštívili Pasov, Waldkirchen, nahlédli do částí Zlaté stezky u Prachatic, Vimperka, Kašperských Hor i Grainetu. V závěru každého semestru zpracoval každý ze studentů seminární práci.

Jedním ze studentů Univerzity třetího věku v Prachaticích je i předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynek Hladík, který si za téma své práce vybral "Zlatá stezka v činnosti folklorního souboru Libín-S Prachatice". V závěrečný den semestru svoji práci představil i svým kolegům studentům.

(Vloženo 10.06.2014 21:22)

V sále Secese na krajském úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích se v úterý 3. června 2014 setkal krajský radní Jihočeského kraje pro školství, zaměstnanost, mládež a sport, celoživotní vzdělávání a kulturu Tomeš Vytiska s řediteli jihočeských folklorních festivalů a slavností. Jednání byl přítomen rovněž Patrik Červák, vedoucí odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Jihočeského kraje.

Setkání zahájil Tomeš Vytiska, který přivítal všechny přítomné a zároveň omluvil hejtmana Jiřího Zimolu. Ten sice setkání svolal, musel však neočekávaně změnit svůj původní pracovní program. Radní současně připomněl, že osobně se s folkloristy nevidí po prvé, obdobné pracovní setkání se uskutečnilo v závěru dubna loňského roku.

Hynek Hladík, ředitel šumavského Folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzen- berském plavebním kanálu v úvodu svého krátkého vystoupení přítomné informoval o rozhodnutí vlády ČR z konce května letošního roku - zapsat do Seznamu národních kulturních památek i soubor plavebních kanálů na Šumavě, které tvoří Schwarzenberský kanál, Kaplický potok a Vchynicko-Tetovský kanál. Folklorní soubor Libín-S, který „přinesl“ do šumavské přírody jak lidové písničky, muziku a tanec, tak ukázky plavení dříví, práci uhlířů i poutní mši svatou, to vnímá jako určitou satisfakci za činnost, kterou už po léta rozvíjí. Myšlenka na konání folklorního festivalu, jehož letošní 17. ročník probíhá postupně na několika různých místech a v několika termínech, „vzešla“ z článku ředitele česko-krumlovského panství Ernsta Mayera z roku 1828.

V době, kdy se plavilo dříví ze šumavských lesů pro Vídeň, bylo totiž zapotřebí na vytahování dříví u ústí řeky Große Mühl do Dunaje zhruba 300-350 dělníků. Proto sem pravidelně přicházely skupiny „plavců“ z jižních Čech. Po těžké celodenní práci k překvapení ředitele nepadli čeští „plavci“ na lože, ale vytáhli z domova přinesené housle, citery a hrálo se, zpívalo a tancovalo...

Mezinárodní dudácký festival Strakonice tradičně zastupovala jeho ředitelka Eva Dresslerová. Letošní již XXI. festivalové bienále, které se uskuteční ve dnech 21.-24. srpna, bude mít opět velmi prestižní obsazení – spolu se čtyřmi desítkami skvělých domácích dudáckých „formací“, folklorních souborů, rockových skupin, smíšených sborů i „muzik“ středověké hudby se představí i dvě desítky dudáckých „uskupení“ ze zahraničí, a to z Bulharska, Německa, Polska, Rakouska, Řecka, Skotska, Slovenska, Španělska, Turecka a Velké Británie.

Mezinárodní folklorní festival Písek prezentoval přítomným jeden z jeho ředitelů Jiří Kotal. Letošní jubilejní XX. ročník festivalu, který se bude konat ve dnech 13.-17. srpna, nově zpestří řemeslníci a řemeslné trhy. Festival, jehož nedílnou součástí je i „festiválek“ dětských folklorních souborů, vyvrcholí v sobotu v Palackého sadech gala programem „Písek tančí a zpívá nad Otavou“. V pořadu se spolu s domácími folklorními soubory představí i hosté z exotických destinací.

Festival Folklorní Třehoň, který vznikl teprve v roce 2012, se má čile k světu. Potvrdil to jeho ředitel Luďěk Švejcar s tím, že třetí ročník je de facto již připraven a obyvatelé města i jeho návštěvníci uvidí v sobotu 13. září na Masarykově náměstí řadu předních folklorních souborů z jižních a západních Čech i hosty z Rakouska a Chorvatska.

Vlasta Dvořáková, ředitelka Mezinárodního folklorního festivalu Český Krumlov potvrdila, že i jeho 14. ročník, který se uskuteční ve dnech 26.-27. září, bude tradičně zaměřen na dětské folklorní soubory. A to „nehledě“ na skutečnost, že ji neustále oslovují děvčata a chlapci, kteří už dětskému věku odrostli, ale přesto by velice rádi na česko-krumlovském festivalu vystupovali. A to třeba i prosto, že je už po léta dostaveníčkem nejen domácích souborů, ale i zahraničních, pro které je už jen samotný pobyt v proslulém městě UNESCO velkým zážitkem.

Dalšími festivaly v Jihočeském kraji jsou i Jihočeský folklorní festival, pořadatel Jihočeský folklorní soubor Kovářovan a Selské slavnosti Holašovice, pořadatel obec Jankov-Holašovice, jejichž představitelé se nemohli setkání zúčastnit.

Za mediální partnery folklorních festivalů v gesci Folklorního sdružení ČR promluvil Zdeněk Duspiva, ředitel regionální stanice Českého rozhlasu Region. V krátkosti představil folklorní aktivity a projekty budějovického rádia, které po strukturálních a obsahových změnách vysílacího schématu Českého rozhlasu pokrývá nejen region jižních Čech, ale i západních Čech a Vysočiny. Podle jeho slov se změny pozitivně odrazily mj. i v tom, že dnes je posluchačská struktura Regionu tvořena především věkovými skupinami „50 plus“, tedy podstatně mladšími ročníky než v minulosti.

Setkání se zástupci samosprávy i administrativy Jihočeského kraje se rovněž zúčastnili předseda FoS ČR Zdeněk Pšenica a šéfredaktor časopisu FOLKLOR Kazimír Jánoška.

(Aktualizace - text Kazimíra Jánošky, 10.06.2014, 08:12)

Vláda České republiky schválila ve středu 28. května 2014 nařízení vlády č.442/2014 Sb. o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památku. Za národní kulturní památku v Jihočeském a Západočeském kraji byl prohlášen soubor plavebních kanálů na Šumavě: Schwarzenberský kanál, Kaplický potok a Vchynicko-Tetovský kanál.

Rozsáhlý článek nadepsaný "Tři nové památky = víc peněz a turistů" nejen s informacemi, ale také názory odborníků a dalších osobností přinesly jihočeské Feníky, mezi nimi Prachatický deník. Doprovází jej fotografie dvou nových národních kulturních památek - bechyňský most Duha přes Lužnici a Schwarzenberský plavební kanál s ukázkou plavení dříví s plavci z folklorního souboru Libín-S Prachatice.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice se svým tanečním pásmem Plavci se v očích řady novinářů, ale i návštěvníků, stává jedním ze symbolů Schwarzenberského plavebního kanálu

TŘI NOVÉ PAMÁTKY = VÍC PENĚZ A TURISTŮ

Jižní Čechy – Přes Kaplický potok jezdil Hynek Hladík denně do práce. Teď slaví, protože se mu splnilo velké přání. Vláda schválila návrh ministra kultury, díky němuž se seznam národních kulturních památek rozšíří o 25 dalších na celkem 272. V jižních Čechách, kde jich nyní je třiatřicet, získají tento statut tři stavby.

Jedná se o Bechyňský most zvaný Duha, vodní pilu v Peníkově na Slavonicku a plavební kanály na Šumavě, mezi něž patří i zmíněný potok. Zápis na seznam dává vlastníkům staveb šanci získat větší dotace a přilákat více turistů.

Takzvaná Duha se stala jedním ze symbolů Bechyně. Podle starosty města Jaroslava Matějky vládní rozhodnutí potvrzuje význam mostu, který funguje od 28. října 1928 a jehož železobetonový oblouk byl tehdy největší v Československu.

„Jde o výjimečnou stavbu, byl to nejvyšší most ve střední Evropě. Pro Bechyni má hlavně dopravní význam, ale myslím si, že se nyní zvýší turistický zájem o město, jehož je výraznou dominantou. Zápis na seznam je dobrá propagace, máme radost," řekl Jaroslav Matějka.

Most slouží jako důležitá dopravní spojnice. Pro místní ale znamená víc. „Žiju tady 58 let a kdykoliv přes most přejíždím, uchvátí mě pohled do údolí, vždy mě dostane – je to nejhezčí pohled na město, taková vstupní brána," řekl starosta.

Citová vazba je patrná i ze slov Hynka Hladíka, plavebního ředitele Schwarzenberského kanálu. Jeho první reakce? Nesmírná radost. Návrh na památkovou ochranu Kaplického potoka podal totiž on sám. Od roku 1833 se po potoce plavilo dřevo do sklárny v Lenoře ?a Idiny pily, dnes je jedním ?z mála, kde se plavební úprava zachovala. Podle Hladíka díky zápisu na seznam památek mizí riziko, že by se koryto vracelo do původní podoby, jak si přejí ochránci přírody.

„Nelze předpokládat, že přijde víc státních peněz. Budou-li ale vlastníci kanálů žádat ?o prostředky z EU, je větší naděje, že je získají a že i oni sami vloží víc peněz. Pokročí rekonstrukce a zlepší se údržba, která byla doposud opomíjena. Mohli bychom získat i více peněz na kulturní dění a ke kanálu tak přivést více lidí," řekl Hynek Hladík.

Zčásti podobně mluví Pavel Hubený, pověřený ředitel Národního parku Šumava. Jako cíl vidí snahu najít peníze na opravy kanálů, aby se je v co největší míře podařilo vrátit ?do původního stavu.

„Podporujeme, aby byly kanály chráněny trvale, ale máme problém s památkovou ochranou nádrží, které vznikly v souvislosti s kanálem. Tam se to střetává s ochranou přírody – nádrže jsou třeba sto let vypuštěné a vytvořila se tam náhradní společenství, chráněné rostliny…," řekl Pavel Hubený.

Ve finanční efekt věří rovněž v Českém Rudolci na Slavonicku. Obci, známé díky zámku 'Malá Hluboká', patří funkční vodní pila v Peníkově. Ta si, stejně jako plavební kanály, žádá opravy.

„Je to starobylá atrakce, tak se dostane do povědomí veřejnosti, a je to možnost získat dotace, potřebujeme další peníze. Spodek je sice opravený, dalo se tam nové vodní kolo, ale je třeba pospravit bednění a natřít, aby vypadalo trochu lépe," řekl starosta Antonín Doležal.

Pilu, která se nachází na trase Graselových stezek pod hrází Doubkova rybníčka, si pronajala Slavonická renesanční společnost. Loni v létě napočítali asi 2000 návštěvníků.

„Pila je unikátní v tom, že většina těchto památek ve skanzenech jsou přenesené stavby, kdežto tahle zde stojí od začátku 17. století a asi nedoznala velkých změn. V tom je docela výjimečná plus tím, že se provozuje," řekla za společnost Hana Langová, která pilou provádí. I ona mluví o možném lepším přístupu k dotacím.

Další rozměr zápisu na seznam národních kulturních památek zmínil Hynek Hladík. Bude tlačit na hornorakouskou vládu, aby plavební kanály, jež zasahují na tamní území, začala také památkově chránit.

Autor: Václav Koblenc, http://prachaticky.denik.cz.

(Vloženo 30.05.2014, 13:43)

Milý Hynku,

doufám, že jste se v pořádku vrátili zpět do Vaší vlasti.
Jak jsem Ti slíbil, chtěl jsem Ti ještě poslat zprávy z krásné doby na Šumavě a ze setkání na Šumavě a v Prachatticích v roce 2013 (to posílám v samostatném e-mailu).
Posílám Vám také ještě pár obrázků z Lotyšska.
Stále ještě mi v uších zní Vaše pěkná muzika, přestože jsme spolu nebyli moc často.
Byl to pěkný čas strávený v Lotyšsku a zbývají pěkné vzpomínky.

Při mých četných aktivitách jsem došel na Vaše webové stránky, jsem překvapen, co všechno děláte s kulturou, s muzikou. Bohužel se u nás tenhle druh hudby u nás stále víc ztrácí.
Přemýšlím, jestli by se našla vhodná příležitost Vás pozvat k nám do Černého lesa / Schwarzwaldu dp Schiltachu.
Už jednou jsem pozval českou hudební kapelu k nám a bylo to velmi pěkné.
Mám ještě pár obrázků pro Helenu Dvořákovou, ale nemám adresu, prosím vyřiď srdečné pozdravy.

Všechno dobré a hodně zdraví od Thomase.

(Aktualizace 28.05.2014, 15:05)

Když autobus se souborem Libín-S Prachatice ujížděl od Volar směrem k Nové Peci chvilkami v díře mezi šedivými mraky prokouklo sluníčko, když pak se na obzoru objevil Plechý, jeho vrchol byl zahalen černým mrakem. Krátce potom, co autobus s Libíňáky zastavil na Jeleních Vrších, začalo pršet, nedlouho potom se déšť změnil v liják, který brzy vylepšily kroupy. To tedy bude zahájení plavební sezóny!

Tanečníci se schovali pod veliké slunečníky stánku souboru Libín-S na křižovatce na Jeleních Vrších, muzikanti zkoušeli ve sklepě nedalekého domu č.p. 13 rodiny Hrbkových. Cyklisté, které nečas zastihl při jízdě podél kanálu, našli úkryt ve stodole. Program má začít za tři čtvrtě hodiny u horního portálu tunelu. Přestane pršet? Přijde vůbec někdo? Za chvíli přijedou Bavoráci a ono nakonec nic nebude!

Najednou sklouzla ze slunečníku celá hromádka krup.

O půl dvanácté stále začalo ve stodolu domu č.p. 13, ve které je umístěna expozice o Schwarzenberském plavebním kanálu, přivítal plavební ředitel Hynek Hladík dva vypravěče, Helenu Svobodovou a jejího vnoučka Jakuba Kubu, Kubíka, taky cyklisty, kteří ve stodole nalezli útočiště před deštěm. Začíná první bod zahájení již 17. plavební sezóny - vyprávění pohádek z obou stran Šumavy.

Co mají společného vyprávění pohádek, lidové písničky a tanec s plavebním kanálem. "To má původ v historii. Kdysi, když se plavilo dříví ze Šumavy pro císařské hlavní město Vídeň, před dvěma sty lety, plulo dříví napřed kanálem k rozvodí a potom k řece Große Mühl, po ní až k Dunaji. U ústí Große Mühl do Dunaje bylo třeba dříví vytáhnout z vody a připravit je na další dopravu na vorech či lodích do Vídně. Na to bylo potřeba 300 až 350 lidí, tolik volných lidí v okolí nebylo, proto chodily celé skupiny plavců odsud z jižních Čech, z Prachaticka, Strakonicka, Písecka, prostě z Prácheňska. Byli to mladí muži, mladé ženy. Plavci pracovali od pěti ráno do sedmi večer, jen s hodinovou polední přestávkou. Pan ředitel panství Český Krumlov, který plavbu řídil, předpokládal, že po celodenní dřině padnou rychle na lože. Ale ne! Byly to totiž smíšené skupiny, chlapi a ženské, z domova si sebou nosili housle, citery a tehdy v Čechách ještě obvyklé dudy, večer se dlouho do noci často hrálo, zpívalo a tancovalo, při tom tanec není tím nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů, jistě se taky vyprávělo. Folklorní soubor přinesl svým projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu ke kanálu zpět lidové písničky, tance a také vyprávění!", uvedl celý program plavební ředitel.

Jako první si vybrali Helena s Kubíkem pohádku o Ohniváčovi. Pro Kubíka to byla premiéra, vyprávění si připravili, aby udělali radost dědovi.

Posluchačů o něco přibylo, dojeli další cyklisté, když v hospůdce dostali zprávu, že se vypráví pohádky. Slyšeli ještě pohádku O lesní víle a O tom, jak vodníku Žbluňkalovi ze Schwarzenberského plavebního kanálu uplavalo prádlo.

Po půl jedné, to už skončilo vyprávění, přestalo pršet. Přijel Gotthard Wagner z hornoakouské kulturního sdružení SUNNSEITN se dvěma přáteli, kteří tvoří dohromady trio WIADAWÖ, chystali si hned hudební nástroje, na pódiu se za chvíli začalo hrát.

Byl připraven i starosta obce Nová Pec Jakub Koželuh. Před nějakými patnácti lety přišel Gotthard Wagner a jeho SUNNSEITN s projektem Kulturní osa plavební kanál. V rámci něj se bylo podél plavebního kanálu vztyčeno několik skulptur. Na území obce Nová Pec to bylo dílo prachatického sochaře Davida Svobody Strážce. Jejím majitelem je SUNNSEITN, obec Nová Pec se zavázala platit každoročně nájemné. Gotthard Wagner navrhnul nájemné ve formě parohového knoflíku. Připadalo mu totiž vtipné, že v Nové Peci, tedy i na Jeleních Vrších, byl starosta Jelen, proto knoflík z jeleního parohu. Smlouvu tehdy uzavíral již nový starosta Štětina.

Na pódiu se tak odehrála malá ceremonie předání nájemného. Starosta Koželuh loni daroval Wagnerovi velký parohový knoflík, letos v malé krabičky byly hned tři parohové špendlíky.

Pak si ještě společně zamuzicírovali WIADAWÖ s kapelou souboru Libín-S Prachatice.

Na pódium pak již vtancoval folklorní soubor Libín-S Prachatice. Vedoucí souboru Helena Svobodová první tanec uvedla: "Chlapi mají pořád roupy, tak jsme pro ně připravili tanec Bába". V hledišti byly již byly čtyři desítky hostů z Bavorska, členové Heimat- und Trachtenverein Iglbach, Vlasteneckého a krojového spolku Iglbach.

"My jsme se se souborem z Iglbachu seznámili někdy před dvěma lety v bavorském Tittlingu. Zaujalo nás, že jsou z Iglbachu. Na Schwarzenberském plavebním kanálu první potok na povodí Vltavy od rozvodí se jmenuje Ježová, německy Iglbach, první potok od bavorských hranic se jmenuje Ježový potok, německy Igelbach."

Druhý tanec byl ze selského dvora - Slepice. Ani není třeba jej překládat, ba ani uvádět. Všichni pochopí, nejsou žádné jazykové bariéry, slepice běhaji na dvorku v Čechách, v Rakousku, v Německu, v Americe i v Lotyšsku. České, rakouské, německé, americké i lotyšské slepice zobou zrní, kohouti soupeří o slepice, slepice zase o kohoutky. Chlapi se do toho soupeření v tanci Slepice vložili trochu víc, Honza s Karlem do sebe strčili trochu víc, Karel zbytek tance spíš kulhal než tancoval. Všichni si mysleli, že kluci opět zaimprovizovali, ale ne, bylo to doopravdy.

Na pódiu vystřídala tanečníky a muzikanty trojice starosta Jakub Koželuh, plavební ředitel Hynek Hladík a Josef Štemberk ze Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava, aby pokřtili novou knihu a prospekt o Schwarzenberském plavebním kanálu. Oba tyto materiály byly pořízeny v rámci projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá, který byl spolufinancován z prostředků Evropské unie. Kmotry se stali Koželuh a Štemberk, vodou ze Schwarzenberského plavebního kanálu, která byla nabrána na Jeleních Vrších hrnkem s jelenem. Krátce poté se první stali novými majiteli knížky či prospektu.

Nad Jeleními Vrchy se rozezněla bavorská řízná muzika Heimat- und Trachtenverein Iglbach, k muzikantům se přidali tanečníci, smíšené páry vystřídali chlapi coby Schuplatleři, my říkáme pleskači. Vrcholem byli chlapi s biči, kteří se rozestavili kolem celého amfiteátru, takovou muziku s biči a harmonikou, to jste nejspíš neviděli a neslyšeli.

Ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu patří taneční pásmo Plavci folklorního souboru Libín-S Prachatice. Tak nějak se nejpíš po večerech bavili plavci u ústí řeky Große Mühl do Dunaje.

Blížil se závěr prvního folklorního bloku. Kapela Libín-S spustila Doudlebskou, Libíňáci tancovali obvyklou choreografii, na druhé straně pódia se přidávala kapela bavorská, najednou byly páry smíšené. Bavorská děvčata si dala sólo s Vaškem, ten předevčírem měl padesátiny. Tahle Doudlebská byla mimořádně dlouhá.

Hodně turistů přišlo hlavně na plavení dříví. Kanálem už rychle protékala zkalená voda, nějaké dva kilometry odtud plavci otevřeli stavidla plavební nádrže Jelení jezírko, ze kterého přiteče voda za nějakých dvacet, třicet minut. Helmut Wittmann zatroubil na okraji lesa na kravský roh, jako symbol, že začíná plavení. Plavební ředitel Hynek Hladík na svahu nad kanálem přečetl svůj první letošní plavební rozkaz. "V České republice, v celé Evropské unii je dětská práce zakázaná, u nás ne! Děti, vhazujte polena do kanálu!", dal pokyn Hynek Hladík. Kubík byl už nachystaný s jedním z polen. Kubík, na rozdíl od ostatních kluků a děvčat, vždyť jedině jeho děda je plavebním ředitelem. A polena se za chvíli vydala na svou zhruba jeden a půl kilometru dlouhou pouť.

Krátce po půl čtvrté, to ještě plavci nestačili dojít po plavení na Jelení Vrchy, ve stodole začala druhá porce pohádek z obou Šumavy. Ještě před tím se vyfotografovali tři vypravěči - pohádková babička Helenka, vnouček Kubík a skřítek ze Solné komory Helmut. Helmut Wittmann je nejlepším evropským vypravěčem pohádek, právě on navrhnul, aby se vyprávění dostalo na světový seznam nehmotného kulturního dědictví. Jestliže Kubík s babičkou Helenkou vyprávěli česky, Helena s Helmutem vyprávěli česky a hornorakousky. Není to žádné tlumočení, je to společné dvojjazyčné vyprávění. Bavily se bavorské děti, když vyprávěla Helena, české, když mluvil Helmut. Bylo to i při závěrečné pohádce O zvláštním zvířeti, o tom, co má šest nohou, žádnou hlavu a tak zvláštní hlas.

Zatím co se ve stodole ještě vyprávělo, hrála vedle pódia bavorská muzika. Když pohádky skončily, hrálo se, zpívalo a tancovalo. Bavoráci i Češi, poslední polka byla společná.

"Zase se musíme potkat!", byla poslední slova Bavoráků před odjezdem. "Tak díky, bylo nám s Vámi prima!", zněla česká odpověď.

17. novodobá plavební sezóna začala!

Prachatický deník přinesl v úterý 27.05.2014 obsáhlou informaci o zahájení plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu z pera Hynka Hladíka doprovozenou jeho fotografiemi.

(Aktualizace 29.05.2014, 18:54)

Folklorní soubor Libín-S Prachatice se 13. května 2014 vydal na mezinárodní setkání plavců a vorařů do lotyšského Strenči. Po necelé dvě hodiny trvajícím letu z Vídně jsme přistáli v hlavním městě Lotyšska Rize. Naše první cesta byla na velvyslanectví České republiky, kam nás na sklenku vína pozvala zástupkyně velvyslance a rada velvyslanectví Daniela Mustillová.

Doktorka Mustillová přivítala Libíňáky na českém území uprostřed Rigy, omluvila pana velvyslance, který je v současnosti na služební cestě v Praze a seznámila krátce s činností ambasády. Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice jí předal jednak dárek senátora Tomáše Jirsy velvyslanci Pavolu Šepeľákovi a drobné suvenýry folklorního souboru, mezi nimi i zcela novou knihu o Schwarzenberském plavebním kanálu, vydanou Správou Národního parku a chráněné krajinné oblasti v rámci projektu Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá podpořeného Evropskou unií. Představil také folklorní soubor Libín-S Prachatice a jeho nosný projekt - šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Po společném fotografii členové Libín-S zatancovali zaměstnancům velvyslanectví, pak už se vydali do historického centra Rigy, které je zapsáno na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a letos je evropským hlavním městem kultury.

Chvíli po našem příjezdu se rozpršelo, my jsme se uchýlili tedy pod střechu letní restaurace uprostřed náměstí. Ochutnali ¨ jsme lotyšské pivo, dali si opožděný oběd.

Byli jsme ubytováni ve starém dřevěném domě asi 15 km od Strenči. Nejprve nám to připadalo dost děsivé, nejdřív se jelo po asfaltce, pak po úzké asfaltové cestě, která se změnila na prašnou silnici, ta pak na úzkou prašnou cestu k domu. Lidi tam byli ale milí, navíc pro nás byla velká výhoda, že jsme si mohli vybalit nástroje, basu nám doručili druhý den ráno, večer jsme mohli každý večer posedět, hrát, zpívat, tancovat, aniž bychom někoho rušili. V hotelu by to asi neprošlo. Noci byly krátké, ještě mnohem kratší, než ty běžné lotyšské. "Bolestná" byla pro většinu ze souboru ta první, v domě neměli vůbec žádné pivo. Ale to se spravilo hned ráno, pak byly zásoby z našich zdrojů až do odjezdu.

První dopoledne (ve středu) jsme strávili na břehu řeky Gauja asi 7 km od Strenči a 22 km od estonských hranic. Stavěly se tam vory, naši muzikanti sebou měli instrumenty, tak se hrálo a zpívalo, byli jsme středem dění, přestože hlavní atrakcí měly být vory. (na místě byla i kamera regionální televize Re:TV, www.retv.lv, na jejich stránkách jsem reportáž zatím nenašel, možná, protože neumím lotyšsky). Kolem Strenči je lesnatá krajina, proto není divu, že po rozsáhlém požáru na konci 19. století postavili luštírnu šišek, která zajišťovala lesní osivo pro nové zalesnění. Budova luštírny byla před nedávnem včetně zařízení zrekonstruována díky Lotyšským státním lesům. Byla cílem odpolední exkurze účastníků mezinárodního setkání. Večerní program pro všechny přítomné plavce a voraře byl "u nás" na statku Kempéni nedaleko vesničky Évele. Když přijížděli hosté, vítala je vlajka České republiky upevněná na tyči "plavebního háku". Přijely tam dva lotyšské folklorní soubory Medžabele a Gauja. Nechtěli jsme Lotyšům nabourat program, proto i když za námi chodili kamarádi z Německa či Francie, abychom zahráli, zůstaly nástroje v klidu. Večer, když už jsme zůstali sami, nad Kempeni zněla opět česká muzika.

Čtvrtek začal opět na břehu řeky Gauja, ve stejném místě, jako včera. Nasedali jsme tady ovšem na vory, u břehu byly zakotveny dva. Na přídi toho "našeho" vlála na vysokánské tyči opět česká vlajka, přestože na voru byli kromě nás i Lotyši, Finové a Polák. Asi tři hodiny jsme pluli po klidné hladině řeky lesnatou krajinu, zahlédli jsme pěšiny bobrů, na několika místech i pařezy ve tvaru tužky, které jsou dílem právě bobrů. Lotyšští přátelé, když jsme se na bobry ptali, nám dali ochutnat bobří klobásy.

Přírodu jsme neopustili ani při návštěvu rozsáhlého rašeliniště u městečka Seda. Rašelina se tu těžila od padesátých let, dnes je součástí rezervace NATURA 2000, těží se a bude se těžit ještě dvacet let jen na malé části. Do rašeliniště vede úzkokolejka, po které jsme se svezli do jejího "srdce".

Podvečerní a večerní program připravili organizátoři mezinárodního setkání na pivovarské zahradě v Brenguli. Zde vystoupil taneční soubor Tíne, který je inspirován lotyšským folklorem. Protože jsme sebou tentokrát měli nástroje, nebyly ovšem kroje, našel se prostor, abychom zahráli a zatancovali, byla to pozvánka na sobotní vystoupení ve Strenči. Ve chvilkách, kdy nehráli Lotyši, rozbalili si i později odpoledne instrumenty naši muzikanti, nad pivovarskou zahradou opět hrála česká muzika. K večeru se ochladilo, hodně lidem bylo zima, okolo ohně seděli Italové od řeky Brenta z Benátska, my přisedli k nim, přišli Lotyši, hlavně tanečnice ze souboru Tíne, chvíli se hrálo a zpívalo česky, potom se zpívalo lotyšsky, naše skupinka tak odjížděla poslední, naši muzikanti se stačili totiž "chytit" k melodiím Lotyšů, bylo proto prima, skoro těžko se odjíždělo.

Jeli jsme "domů" do Kempeni malým autobusem, přesto housle, harmonika i basa zněly celou cestu, i když by z prostorových důvodů šlo říct, že to nebude možné Řidič jistě nic takového nezažil, však nám to říkal a chválil si. Na statku se hrálo, zpívalo a tancovalo dlouho do noci.

Pátek jsme věnovali lotyšské historii a památkám. Jeli jsme do Siguldy, byli jsme u siguldského zámku i na siguldském hradě s velkým amfiteátrem. Něco takového, kdybychom měli na Jeleních Vrších při našich akcích projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu!

Po obědě jsme se byli podívat na protějším břehu řeky Gauja. v nádherném parku u hradu Turaida.

V podvečer jsme navštívili mladinký pivovar Valmierudža na okraji města Valmiera, pivo vaří dobré. Když po prohlídce a degustaci lidi vyrazili na nákup pivovarských suvenýrů a další se dali do ochutnávání dalších druhů piva, naši muzikanti začali hrát, to se líbilo všem, co na terase seděli. Večer jsme odjeli do centra Valmiery na večeři v divadelní restauraci. Závěr večera byl pro nás stejně jako v předchozích dnech na statku Kempeni. Noc byla znovu velmi krátká.

Pro Evu začalo ráno ještě dřív než ostatní začali snídat. Bylo třeba konfirmovat letenky, takže Eva sedla k počítači a pracovala.

V sobotu 17. května 2014 se ve Strenči konal stejně jako v předchozích letech vorařský festival Plostnieku svetki. Ten letošní byl ozvláštněn přítomností hostů z Evropy - účastníků mezinárodního setkání plavců a vorařů. I my jsme se vydali na břeh řeky Gauja na okraji Strenči. Cestou do festivalového areálu jsme zastavili v lese na břehu Gauji, abychom vyložili tři Libíňáky s plavebními háky, kteří se svezli na voru v posledních kilometrech jeho pouti. My jsme se zanedlouho vydali již pěšky festivalovým areálem kolem spousty stánků se vším možným, se sazenicemi zeleniny, suvenýry, pivem, lotyšskými dobrotami. Na břehu řeky naši muzikanti vybalili svoje nástroje, hrálo se, zpívalo, kolem nás byl pořádný chumel lidí. Za nějakou dobu začala hrát dechovka ze Strenči. Za ohybem řeky se těsně před desátou objevil první vor, když připlul blíž uviděli jsme naše plavce. Na přídi prvního voru vlála vysoko lotyšska vlajka. Chvíli poté se objevil i druhý vor, kousek od našeho břehu první vor téměř přistál, k němu přirazil i druhý, společně propluly vedle sebe ještě několik desítek metrů, vory pak byly v cíli. Naše děvčata stála poblíž vystupujících vorařů, volala na ty "své" muže na voru, pak nastalo velké vítání, objímání, líbání, no jako když se chlapi po dlouhé plavbě potkají se svými ženami.

Začal se řadit slavnostní průvod, dechovka ve předu. Dvě české skupiny byly dost ke konci, alespoň naši muzikanti mohli hrát za pochodu.

Průvod končil na pódiu strenčského amfiteátru, na který nastoupili všichni účastníci, jak jsem psal bylo jich asi dvě stovky z 21 spolků z 11 zemí. Od starosty města převzali představitelé jednotlivých spolků drobné dárky, v tašce jsme našli několik drobných suvenýrů a "placatici" s "Plosta prieks" - tedy "vorařským potěšením". Po desáté hodině na rozsáhlé pódium nastoupil folklorní soubor Libín-S Prachatice tanečním pásmem "Bavorov" - "Kdyby byl Bavorov, co Prachatice". Následoval mužský tanec "Bába". Taneční pásmo "Slepice" není třeba uvádět, že jde o dění na vesnickém dvorku porozuměli ve chvilce v Maďarsku, Německu či v Rakousku, stejně jako v Americe, porozuměli i Lotyši ve Strenči, diváci se dobře bavili. Řada účastníků mezinárodního setkání, těch, kteří byli loni hosty folklorního souboru Libín-S Prachatice při mezinárodním setkání Šumava - Böhmerwald 2013, se ptala, zda se bude tancovat také plavecký tanec. "Plavci" přišli na řadu hned po "Slepicích". Zcela jistě před dvěma sty lety, kdy se plavilo Schwarzenberským plavebním kanálem palivové dříví ze severních Šumavy do císařského hlavního města Vídně, se plavci bavili podobně, však o tom psal tehdejší ředitel schwarzenberského ředitelství z Českého Krumlova v roce 1828. I následující tanec - "Koně", mívá úspěch vždy. Libíňáci si totiž sebou vozí koně, který umí tancovat. Ukázal to i ve Strenči. Další tanec by rozlučkový - "V Prachaticích".

Ve dvě odpoledne se ve velkém stanu konala valná hromada Mezinárodní asociace plavců a vorařů. Libín-S zastupoval Hynek.

Na pódiu byla dlouhá pauza, organizátoři nedali Libíňákům prostor, tak si to rozbalili až vzadu nahoře v hledišti.

Před čtvrt na deset pod pódiem byl přichytán jeden ze strečských vorařů s praporem mezinárodní asociace plavců a vorařů - je to přesně ten prapor, který loni věnoval i se dvaceti devíti stuhami uplynulá symbolizujících mezinárodní setkání, jen na něm přibyla jedna stuha s nápisem 2014 Strenči Gauja. O dvacet minut později na pódium přišli polští voraři od řeky San z východopolského města Ulanów, aby předali dárky vorařům ze Strenči, po nich přicházeli zástupci dalších spolků. Za Libín-S předávali dárky Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení, Helena Svobodová, vedoucí souboru a Helena Dvořáková, primáška.

Za Libín-S předávali dárky Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení, Helena Svobodová, vedoucí souboru a Helena Dvořáková, primáška.

Před desátou byli pozváni zástupci ASSOCIAZIONE CULTURALE ZATTIERI DEL BRENTA, tedy Kulturní asociace vorařů od řeky Brenta z Itálie, aby převzali putovní prapor Mezinárodní asociace plavců a vorařů. Mezinárodní setkání plavců a vorařů tak skončil, program pokračoval. Libín-S i se členy Vltavanu odjeli na ubytování, bylo třeba ještě zabalit, protože autobus do Rigy měl odjíždět o půl osmé ráno.

A už nastala chvíle odjezdu ze statku Kempeni, skončil necelý týden, který jsme strávili ve společnosti starých i nových přátel z Bosny a Hercegoviny, Finska, Francie, Itálie, Katalánska, Lotyšska, Německa, Polska, Rakouska, ze Slovinska, Španělska v lotyšském Strenči. Teď už můžeme říct: Arrivederci a Valstagna! Na viděnou v italské Valstagni!

Zájezd folklorního souboru Libín-S Prachatice do Lotyšska na mezinárodní setkání plavců a vorařů podpořil Jihočeský kraj a město Prachatice, jak kraj, tak město přispěli na reprezentaci kraje a města.

Významnou pomoc při navázání kontaktů na velvyslanectví České republiky v Rize poskytl senátor Tomáš Jirsa.

Folklorní sdružení Libín-S Prachatice děkuje vedení Jihočeského kraje i města Prachatice za podporu, samozřejmě i senátorovi Tomáši Jirsovi, který vždy byl připraven nám pomoci.

Folklorní sdružení Libín-S Prachatice děkuje i vedení velvyslanectví České republiky v Rize a osobně zástupkyni velvyslance a radovi ambasády Daniele Mustillové.

Na mezinárodním setkání plavců a vorařů natáčel ve středu 14.05.2014 štáb lotyšské regionální televize Re:TV, zhruba půlhodinový film nejen z vaření polévky na voru z jejich dílny najdete ZDE. Najdete na něm i obrázky a muziku souboru Libín-S Prachatice.

Další film tentokrát z Vorařského festivalu 17.05.2014 najdete ZDE. I na něm najdete na začátku a na konci Libín-S.

(Aktualizace 21.05.2014, 15:40)

Na facebookových stránkách francouzského umělce Christiana Lafaye se objevil jeho obrázek se členy folklorního souboru Libín-S Prachatice.

Christian Lafay se v loňském roce zúčastnil spolu s dalšími členy plaveckého spolku Confrérie St.Nicolas des radeliers de la Loue (Bratrstvo Sv. Mikuláše vorařů od řeky Loue) loňského mezinárodního setkání plavců a vorařů ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013. Na rozdíl od ostatních účastníků setkání Christiana bylo možné vidět častěji než s fotoaparátem s blokem, tužkou a vodovými barvami. Christian si tak během čtyřech dnů pořídil 27 obrázkových poznámek. Nyní se vrátil k jednomu z nich. Vedle obrázku je krátká poznámka: Česká republika - jižní Čechy a folklorní skupina.

Christian Lafay se se členy folklorního souboru Libín-S Prachatice znovu setká již brzy - již v úterý odlétá Libín-S do Lotyšska na další mezinárodní setkání plavců a vorařů ve Strenči.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice na listopad 2014 chystá fracouzsko-českou výstavu Echo mezinárodního setkání ŠUMAVA - BÖHMERWALD 2013, na které budou představeny všechny grafické poznámky Christiana Lafaye z Čech a výběr z fotografií Hynka Hladíka.

(Vloženo 08.05.2014, 20:55)

Libín-S Prachatice požádal 25.02.2014 město Prachatice na základě 1. výzvy na rok 2014 o finanční podporu z rozpočtu města Prachatice pro rok 2014 na realizaci projektu 25. VÝROČÍ LIBÍN-S PRACHATICE. Projekt v sobě zahrnuje dvě výstavy, první v březnu a dubnu v Městské knihovně Prachatice, druhá v listopadu v Zimní zahradě radnice, vyprávění pohádek v Domě seniorů Mistra Křišťana v Prachaticích a všechny akce šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, tedy 17. plavební sezóny.

Rada města na svém zasedání 24.03.2014 v bodu 18 schválila přidělení grantů 2014 v celkové výši 550.000 Kč 69 žadatelům. Libín-S Prachatice byl poskytnut grant ve výši 10.000.

(Aktualizace 03.05.2014, 08:11)

Radostné velikonoce přeje folklorní soubor Libín-S Prachatice.

(Vloženo 15.04.2014, 21:43)

Začátkem ledna 2014 jsme předali žádost o grant z grantového programu Podpora kultury. Po dlouhém čekání jsme našli na stránkách Jihočeského kraje našli v tabulce žádostí Podpora kultury 2014, že Jihočeský kraj poskytne folklornímu sdružení Libín-S Prachatice na projekt Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2014 grant ve výši 40.000 Kč.

Rozpočet projektu byl v době podání projektu 298.840 Kč, žádost byla podána na 150.000 Kč, počítali jsme, že z grantu Jihočeského kraje bude pokryto 50,19 % celkových nákladů.

(Vloženo 06.04.2014, 19:59)

Již řadu let děti - malí čtenáři - tráví první dubnovou noc v knihovně. Svým způsobem oslavují výročí narození slavného dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Koná se "Noc s Andersenem. Nejde však jen o to přespat mezi knížkami, pro děti bývá nachystáno spousta překvapení.

Na 4. dubna přichystala Prachatická knihovna program "Noci s Andersenem" pro vítěze "Čtenářské ligy". Že nevíte, co je to "Čtenářská liga"? To je vlastně takové závodění o největšího čtenáře. Úkolem každého přihlášeného čtenáře je nasbírat co nejvíce bodů za půjčování knížek a časopisů a za jiné aktivity spojené s knihovnou. Letos se do soutěže zapojilo 61 malých čtenářů, z nich zhruba pět desítek přijalo pozvání ke společnému strávení noci mezi knížkami.

Noc začala večerem ve starobylém Radničním sálu. Přišla celá řada hostů, byl nachystán křest úplně nové knihy Hynka Klimka plné pohádek o strašidlech Strašidlář, dostavil se spisovatel Hynek Klimek, ilustrátorka, zástupkyně nakladatele a zastupitelka města Jana Krejsová.

Když jsme přicházeli na prachatické náměstí odkudsi z podzemí Staré radnice se ozývala muzika. To ve sklepě zkoušela kapela Libín-S, zkoušeli i tanečníci.

Pozvánku na "Noc s Andersenem" dostala totiž i parta "dospěláků" - folklorní soubor Libín-S, která dostala za úkol "probarvit" večer a začínající noc svou muzikou a tancem.

Mezi tím už seděly v sálu děti, také několik rodičů přišlo. Ještě než se začalo, zvednul se malý skřítek Stodolníček a šel za spisovatelem Hynkem Klimkem pro podpis. Za ním přicházeli i další.

Najednou zazněla fanfára, mezi dveřmi byl Večerníček, kterého přiváděla do Radničního sálu ředitelka Prachatické knihovny Hana Mrázová. "Noc s Andersenem" začala.

Pak už přišla řada na Libín-S. Soubor vtančil do sálu klasicky, Bavorovem. Děti se do zpěvu nepřidaly.

Členové souboru Libín-S mají rádi humor a lásku. Další tanec vlastně ani vedoucí souboru Helena Svobodová neuváděla, každý ve chvilce pozná, o co jde, navíc se všichni dobře baví - Slepice. Však se také děti od srdce smály.

Helena Svobodová se ve chvilce proměnila z vedoucí souboru v pohádkovou babičku. Vyprávěla jednu z premiérových pohádek ¨ z nové knížky, dobře se bavily nejen děti, ale i spisovatel Hynek Klimek.

Na řadu přišlo taneční pásmo Plavci. Hlavní aktivity folklorního souboru Libín-S Prachatice jsou u Schwarzenberského plavebního kanálu. V jejich repertoáru je tedy přirozeně tanec, který připomíná zábavu našich předků po těžké práci u kanálu. Plavební háky se v tomto tanečním pásmu stanou nejen plavebním nářadím, ale také hudebním nástrojem, musím říct, že v renesančním klenutém sálu zněly tyto nástroje tak, jak jsem to ještě nikdy neslyšel, z plavebních háků se stane kolotoč, plavební háky létají vzduchem. Trochu jsem trnul strachy, že se jejich dráha střetne s lustry. Chlapi byli, vlastně také jedna tanečnice, šikovní, nedošlo k žádnému třeskotu skla. Hrála se také klobouková hra, do hry se zapojila i jedna dívčina z publika.

Snad při každém vystoupení jihočeského folklorního souboru přijde na řadu Doudlebská polka. Nejinak tomu bylo i v prachatickém Radničním sále. Do kola při ní šli i malí diváci.

Nadešel čas ke slavnostním okamžikům křtu knížky Hynka Klimka. Paní ředitelka Mrázová v doprovodu Večerníčka a skřítka Stodolníčka přinesla tácek se slámou a v ní položenou knížku Strašidlář. Ke křtu pak pozvala autora a další čestné hosty. Každý z nich posvětil novou knížku rozkvetlou větvičkou forsytie, pronesl krátké přání do života knížky.

Pak paní ředitelka Hana Mrázová seznámila přítomné s výsledky Čtenářské ligy. Hned první diplom vítězce v kategorii do 9 let předala Štěpánce Pavlíkové.

Když si své diplomy převzali i vítězové třetí kategorie - ve věku od 11 do 15 let, spustila znovu kapela Libín-S, tanečníci, tentokrát to byli jen chlapi, zatancovali tanec Bába.

I v dalším tanci hráli hlavní roli chlapi. Předvedli tanec Martin. Jeho vzorem je masopustní tanec se šavlemi z oblasti Kaplicka a Novohradska, ale i na druhém břehu Malše. Chlapi s ním obcházeli v době masopustu dům od domu třeba v Horní Stropnici, v Rybníku i v Leopoldschlagu. Tradice tance se šavlemi či s meči sahá do šedého dávnověku.

Kapela pustila samé písničky, které všechny děti znají, všichni zpívali, zpěváci z kapely, tanečníci, děti, hosté.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice věnoval následující tanec loni svému městu - Prachaticím. Před více než tisícem let putovali soumaři se solí přes Šumavu z Pasova do Prachatic. Libíňáci jej nazvali Soumaři. Soumaři šli po úzkých stezkách, po kterých ani nemohl projet povoz, proto sůl, nosili v dřevěných soudcích - prosticích - buď na zádech či na hřbetech koní či mezků. Cestou je čekala řada nebezpečí, nemoci či lapkové. Lépe bylo, když už se u Volar dostali do otevřené krajiny, kde v lukách pracovala děvčata na senech, u potůčků klapaly mlýny. A úplně nejlíp bylo, když došli až do Prachatic, sůl prodali a pak měli čas zajít se poveselit před další cestou.

Libín-S si na prachatickou radnici mezi malé čtenáře přivedl i koně. Na rozdíl od těch obyčejných koní, ten libíňácký umí tancovat. Děti ani hosté ovšem nevěděli, že kůň měl svým způsobem premiéru. V jeho hlavě poprvé tancoval Vašek.

Blížil se závěr, Libín-S Prachatice končí vždy tancem V Prachaticích, při kterém vedoucí souboru představí muzikanty a tanečníky.

Paní ředitelka Mrázová pak už měla jen několik milých povinností - poděkovat všem hostům, předat jim kytice, popřát nové knížce dobré čtenáře a dětem krásný večer a noc mezi knížkami.

Noc s Andersenem v Prachaticích neskončila na radnici, malí čtenáři se přesunuli mezi knížky knihovny, aby mezi nimi prožili neobvyklé hodiny jarní noci.

(Vloženo 05.04.2014, 12:38)

Předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynek Hladík poskytnul redaktorovi týdeníku 5 plus 2 Radku Štěpánkovi. Týdeník přinesl rozhovor 21. března 2014. V reprodukci článku jsme nahradili reklamu logem Libín-S k 25. výročí. Článek najdete i v elektronické podobě na internetu.

(Vloženo 25.03.2014, 19:24)

Folklorní soubor Libín-S Prachatice se v květnu 2014 vydá na mezinárodní setkání plavců a vorařů do Lotyšského Strenči.

18 členů Libín-S odletí v úterý 13. května krátce před polednem z vídeňského letiště do Rigy, kde již budou očekávat zástupci organizátorů, pak bude následovat zhruba 100 kilometrová cesta autobusem do Strenči.

Hlavní program mezinárodního setkání začne ve středu. Bude se stavět vor na řece Gauja, která přes Strenči protéká. Během dne nebudou muset plavci (a s nimi i libíňáci) jíst jen bramborové placky a zapíjet to vodou, bude pečené vepřové, naražené budou jistě sudy s lotyšským pivem. Večer se bude hrát, zpívat a tancovat u táborových ohňů.

Vor by se měl dostavit ve čtvrtek dopoledne, v deset by mělo být hotovo. To bude již začínat vorařská expedice na řece Gauja. Zároveň však bude připravena exkurze nazvaná "výlet úzkokolejnou železnicí do močálů". Pojede se do území, kde se v minulosti těžila rašelina i do nedotčené přírody v rezervaci Natura 2000.

V pátek bude možné vydat se na expedici na vorech, nebo se vydat na výlet do města Valmiera a na exkurze do pivovarů Valmierumuižas a Brengulu.

V sobotu se z každého členského spolku Mezinárodní asociace plavců a vorařů mohou dva členové zúčastnit zasedání valné hromady této mezinárodní zájmové organizace. Ti ostatní se mohou vypravit na festival vorařů od řeky Gauja, který bude probíhat celý den.

Neděle bude odletovým dnem velké většiny delegací plaveckých a vorařských spolků, tedy i členů Libín-S Prachatice. Libíňáci odlétají z Rigy do Prahy již v 12:55 hod., aby jejich letadlo přistálo na letišti Václava Havla ve 14:05 hod. Exkurze do lotyšského hlavního města si tedy asi moc neužijí.

Libín-S Prachatice se jistě aktivně zapojí do průběhu mezinárodního setkání. Vystoupí podobně jako místní lotyšské folklorní soubory, např. folklorní soubor Mežabele. Nemusíme sebou letadlem vozit basu, doprava by nebyla levná, v Lotyšsku na nás budou čekat i taneční plavební háky.

Bližší informace o cestě do Lotyšska se členové Libín-S Prachatice dozvědí v informacích pro členy. Budete však potřebovat přihlašovací údaje, které se dozvíte od Hynka či od Jany, jestliže je už nemáte.

(Aktualizace 21.03.2014, 09:00)

Již druhou akcí k pětadvacetinám folklorního souboru Libín-S Prachatice během prvního březnového týdne bylo 6. března vyprávění pohádek z obou stran Šumavy v Domově seniorů Mistra Křišťana. Spolupořadatelem byla Prachatická knihovna, která každý měsíc připravuje programy Literární kavárny. Úlohy vypravěčky se ujala "pohádková babička" Helena Svobodová.

Posluchače přivítala i vypravěčku přivítala ředitelka Prachatické knihovny Hana Mrázová.

"Folklorní soubor Libín-S Prachatice slaví 25. výročí, vzniknul někdy na přelomu let 1988/89. Jako plavební ředitel jsem přivedl jej o řadu let později ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu projektem, který jsme nazvali Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Projekt v sobě zahrnoval setkání s folklorem, samozřejmě také plavení dříví, ale také vyprávění pohádek z obou stran Šumavy. Funkce vypravěčky se ujala "pohádková babička" Helena Svobodová, jejím rakouským spoluvypravěčem se stal "skřítek ze Solné komory" Helmut Wittmann. Doufali jsme, že na dnešní akci přijede i Helmut, ale nevyšlo to", doplnil ředitelku knihovny předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynek Hladík. Přivítal nejen "pohádkovou babičku", ale také muzikanty souboru Libín-S Prachatice - houslistku Slávku Tomešovou a harmonikáře Honzu Tišlera.

Libín-S Prachatice začíná svoje vystoupení téměř vždy písničkou "Kdyby byl Bavorov...". Nejinak to bylo i v Domově seniorů Mistra Křišťana.

První pohádka, která zazněla, byla ze sbírky pohádek Helmuta Wittmanna. Helmut uvádí pohádku jako pohádku z Čech, my jsme si domnívali, že to je pohádka ze starého Rakouska. Pohádka O zvláštním zvířeti. Helena vyprávěla o putování třech muzikantů Šumavou i o jejich nočním dobroružství uprostřed lesa... O nočním setkání divé báby se zvláštním zvířetem co má šest nohou, žádnou hlavu a vydává tak zvláštní zvuk...

Soubor Libín-S Prachatice chce ve svých tancích představit život lidí na Šumavě. Svému městu věnoval tanec o soumarech, kteří přes hory vozili z Pasova sůl do Prachatic...

O soli byla další Helenina pohádka - O vílách, co si sedmkrát lízly soli. Vyprávěla o soumaru Lukáškovi, který se svými koníky pravidelně putoval s nákladem obilí z Čech do Pasova a zpět nesli koně prostice plné běloučké čisté soli... Při svém putování hustými šumavskými pralesy po uzounkých pěšinách Zlaté stezky se potkal také se sedmi lesními vílami, ty přemluvily Lukáška a každá z nich si sedmkrát lízla soli.

Ano, přesně tak, jako "pohádková babička" právě teď prosily. Nikdy před tím neokusily tu zvláštní chuť soli... Vyprávět teď znovu celou tu historii nejde...

Pohádky vystřídala opět muzika. Zpívala a hrála Slávka, zpíval a hrál Honza, zpívali i posluchači.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice je už řadu let spojován se Schwarzenberským plavebním kanálem... V době, kdy se plavilo dříví ze Šumavy pro císařské hlavní město Vídeň, přicházeli lidé z Čech, Rakouska i z Bavor, aby tvrdě pracovali při vhazování dřeva do kanálu, při jeho usměrňování dlouhými plavebními háky. Večer po namáhavé práci Češi vytáhli z domova přinesené housle, citery a dudy, dlouho do noci se hrálo, zpívalo a tancovalo. A taky se vyprávělo.

Znáte tu historku o vodníku Žbluňkalovi ze Schwarzenberského plavebního kanálu? Přesně tu vyprávěla Helena Svobodová jako další. "Bylo jaro, když se u ústí do kanálu probudil vodník Žbluňkal. Protáhnul se...

"Co jsem to chtěl dělat?", zamumlal Žbluňkal a hned se bouchnul do čela. "Přece vyprat prádlo!" Znáte, co je to takové vodnické prádlo? No přece fráčky, pentle a mašličky!. Tak to prádlo vodník rozložil pěkně v čisté jarní vodě. Jarní voda, ta má sílu. V té době už ale u Ježové hodili plavci do kanálu první polena. Za chvíli se stalo neštěstí... Polena roztrhala vodníkovo prádlo...

Ani tuhle pohádku nebudeme teď vyprávět, můžete si ji poslechnout třeba u Schwarzenberského plavebního kanálu při zahájení plavební sezóny v sobotu 24. května 2014. Ale můžeme vyzradit, že chlapi pozvali na udobřenou Žbluňkala na Jelení Vrchy do hospody. Vodník poseděl, plavci mezi sebou vybrali nějaké peníze. Když Žbluňkal odcházel, popřál: "Ať vám voda slouží jen v dobrém!" Ale konec historky si musíte už poslechnout od "pohádkové babičky"!

Jak Libín-S začíná pravidelně svoje vystoupení Bavorovem, končí písničkou V Prachaticích. Stejně tomu tak bylo v Domově seniorů Mistra Křišťana. Vyprávění pohádek skončilo...

Kde se vzala, tu se vzala, byla tu paní ředitelka Mrázová s voňavou kytičkou, už stála u Helči a děkovala. Hynek Hladík pak poděkoval jak vedení Prachatické knihovny, tak vedení Domova seniorů Mistra Křišťana, za možnost prezentace činnosti folklorního souboru Libín-S Prachatice, Heleně Svobodové za vyprávění, Slávce i Honzovi za hudební doprovod.

Článek byl 08.03.2014 zveřejnil na www.folklornisdruzeni.cz.

11.03.2014 zveřejnily webové stránky www.prachatice.eu článek Hany Rabenhauptové Výstava i pohádky v knihovně i domově.

(Aktualizace 11.03.2014, 22:49)

Folklorní soubor Libín-S Prachatice v polovině května odletí na mezinárodní setkání plavců a vorařů do lotyšského Strenči. Setkání se koná od úterý do neděle mimo prázdniny, proto zejména někteří muzikanti měli problém odletět. To bylo důvodem k upravení složení kapely pro Lotyšsko. Kapelu posílí basista Víťa Režný ze Strakonic, který se snad v jihočeském kroji snad i narodil a klarinetista Lukáš Materna. Třetí, klarinetista František Procházka, už s Libínem-S mnohokrát hrál, třeba na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strakonicích v roce 2010, loni při zájezdu na oslavy 700. výročí obnovení městských práv do Zvolenu, či při loňském závěru plavební sezóny.

"Lotyšská" kapela se sešla na první zkoušce ve Vlachově Březí v pondělí 10. března. Za muzikanty přijela i část vedení folklorního sdružení Libín-S Prachatice - vedoucí souboru Helena Svobodová, předseda Hynek Hladík a Jana Holá. Přivezli nejen nová trička, ale hlavně informace o cestě do Lotyšska. Letadlo se souborem odletí 13. května před polednem z Vídně, zpět letíme z Rigy těsně před jednou v neděli 18. května do Prahy.

Pak už konečně muzikanti mohli zkoušet. První melodie byla stejně jako při vystoupení Bavorov. ... Nebudeme muzikanty rušit, stačí, že se ozývá závěrka fotoaparátu. ... Ještě rychlý pohled do not, docela mne pobavil název skladby k tanci Slepice...

(Vloženo 11.03.2014, 08:47)

Folklorní soubor Libín-S Prachatice připravil u příležitosti 25. výročí svého vzniku besedu o historii a současnosti souboru v prostorách Prachatické knihovny. Pozvání do klubovny v historickém sklepení krásné renesanční budovy přijalo v úterý 4. března odpoledne skoro symbolicky 25 posluchačů. Mezi nimi byli i tři členové souboru Libín-S - František Jordák, Helena Kováříková a Slávka Tomešová.

Hosty přivítala nejprve paní "domácí" - ředitelka Prachatické knihovně Hana Mrázová. Hned na začátku pozvala na čtvrteční vyprávění pohádek z obou stran Šumavy Heleny Svobodové v rámci Literární kavárny v Domově seniorů Mistra Křišťana. Hovořila i o dalších březnových akcích knihovny: Safer internet, bezpečný internet, 05.03.2014, Beseda e-čtečky, 10.03.2014, Beseda Sociální sítě, 17.03.2014 a Akademie zdraví V. ročník - Káva a zdraví, 18.03.2014.

Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice, poděkoval paní ředitelce za možnost připravit besedu a výstavku o historii a současnosti souboru Libín-S. Protože však nezažil vznik folklorního souboru, předal slovo vedoucí souboru Helena Svobodová.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice vzniknul někdy na přelomu let 1988/89. Prvním zájezdem nového souboru byl do tehdejšího Sovětského svazu, vystupoval v družební oblasti v Bělorusku, jen několik málo kilometrů od tehdy havarované atomové elekrárny Černobyl. Setkali se tehdy s velkými kontrasty, se srdečným přivítáním s chlebem a solí ve slavnostních lidových krojích. Lidé tam byli šťastní, že v době nesmírného neštěstí místních někdo za nimi přijel.

Na promítacím plátnu vystřídaly pozvánku na besedu první nejprve černobílé obrázky z vystoupení souboru na Slavnostech Zlaté stezky někdy krátce po jeho vzniku. I teď musela pokračovat Helena Svobodová. Pak už přišly první snímky ze zájezdu na Kanárské ostrovy v roce 1992. Soubor během své čtvrt století dlouhé historie vystupoval v Rakousku, Německu, Itálii, Maďarsku, Španělsku (na Kanárských ostrovech a v Katalánsku) a na Slovensku. Řadu let bylo možné vidět soubor Libín-S na Jihočeském folklorním festivalu v Kovářově, téměř pravidelně je možné se potkat se souborem na Selských slavnostech v jihočeských Holašovicích, jen málokdy chybí na Slavnostech Zlaté solné stezky v Prachaticích, v několika posledních letech je již prakticky inventářem Hudebního festivalu Pod lípou v Jámě nedaleko Mičovic u Lhenic. Vrcholy činnosti Libín-S byly účasti na nejvýznamnělších mezinárodních folklorních festivalech v České republice - ve Strážnici a ve Strakonicích. V roce 2012 se soubor Libín-S vydal poprvé za "velkou louži" na mezinárodní folklorní festival International FolkFest Murfreesboro ve státě Tennessee v USA. Již řadu let je Libín-S Prachatice spojován se Schwarzenberským plavebním kanálem, je nositelem hranice překračujícího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který se postupem času přeměnil v hranice překračující folklorní festival se stejným jménem. Hosty festivalu bývají nejen jihočeské soubory, ale také folklorní skupiny z Horních a Dolních Rakous a z Bavorska. O tom všem vyprávěli Helena Svobodová, Hynek Hladík, František Jordák a Slávka Tomešová, na plátně se střídalo více než 500 fotografií z pětadvacetileté činnosti souboru. Na závěr přišlo na řadu DVD se záběry s vystoupením souboru Libín-S Prachatice (část záběrů je možné najít v archivu městského televizního vysílání. Pak už následoval potlesk.

Besedou byla slavnostně zahájena výstava fotografií z historie folklorního souboru Libín-S Prachatice, která je přístupná až 26.04.2014.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice uspořádá v roce svých 25. "narozenin" ještě jednu výstavu. Bude se konat v listopadu 2014 v Zimní zahrady prachatické radnice. Jejím tématem budou ozvěny loňského mezinárodního setkání plavců a vorařů, jehož hostitelem bylo folklorní sdružení Libín-S Prachatice. Na několika desítkách fotografiích budou připomenuty čtyří dny setkání v Prachaticích, v rakouském Schläglu, Aigenu, na česko-rakouských hranicích mezi Sonnenwaldem a Zadní Zvonkové, na Jeleních Vrších i v Českém Krumlově. Nedílnou součástí budou i grafiky francouzského umělce Christiana Lafaye.

Informace o výstavě přinesl 06.03.2014 i internetový deník www.prachatickonews.cz.

Článek byl 06.03.2014 zveřejnil na www.folklornisdruzeni.cz.

(Aktualizace 09.03.2014, 20:14)

Na počátku roku 2014 si připomíná folklorní soubor Libín-S svoje 25. výročí svého vzniku. První letošní vystoupení bylo naplánováno za českými hranicemi.

V sobotu 25. ledna 2014 se vydal autobus se členy folklorního souboru Libín-S Prachatice do Lince na oslavy 40. "narozenin" partnerského folklorního souboru Volkstanzgruppe Böhmerwald.

V roce 1974 se kroužek lineckých fanoušků lidového tance rozhodl, že založí samostatnou skupinu lidového tance. Její členové pocházeli z různých skupin, jako sudetoněmecká mládež, Alpský spolek a další, jednoduše jen zájemci o lidový tanec. Oba zakladatelé Franz Zahorka a Franz Böhm pocházejí ze Šumavy na území dnešní České republiky. Proto byl zvolen název a kroj. Volkstanzgruppe Böhmerwald působí samostatně a nepoliticky. Hlavní pozornost je věnována péči o lidové zvyky a lidové tance, především z oblasti Šumavy na obou stranách hranic i z Bavorského lesa. Alpský prostor je zastoupen také stejně jako lidové tance dalších kulturních oblastí. Vedle vystoupení VTG Böhmerwald v Rakousku vícekrát navštívila Německo, Českou republiku, Maďarsko, Jižní Tyrolsko a v roce 2000 přátele v Brazílii. V roce 2013 Volkstanzgruppe Böhmerwald navázala kontakty s folklorním sdružením Libín-S Prachatice, zúčastnila se svým vystoupením na Jeleních Vrších mezinárodního setkání plavců a vorařů.

Oslava čtyřicátin rakouského souboru se konala ve Slavnostním sále linecké Nové radnice. Záštitu nad slavností lidového tance hornorakouský zemský hejtman Josef Pühringer a linecký starosta Franz Dobusch.

Libíňáci přijeli s předstihem, u zadního vchodu zastavili o půl čtvrté. Organizátoři všechno perfektně připravili, na dveřích bylo logo souboru Libín-S, aby bylo jasné, kudy mají čeští hosté nanosit do sálu svoje rakvizity. Venku je stejně očekával Robert Koch z rakouského souboru, aby ukázal, kde složit zavazadla, kde bude šatna. V sále se pracovalo, organizátoři rozvěšovali girlady, ženy na pódiu žehlily kroje. Nahoře v patře bylo ale již nachystáno bohaté občerstvení pro prachatické "unavené" po dvouhodinové cestě.

Jen přes ulici od Nové radnice je Ars Electronica Center, muzeum techniky, vědy a elektronického umění. Návštěva AEC byla tak prakticky prvním bodem našeho programu v Linci. Měli jsme objednanou prezentaci Best of v Deep Space, tedy 3D kině. Na informační tabuli svítilo, že promítání v 16:30 je v českém jazyce. U vstupu skupinu přivítala v češtině vedoucí služeb pro návštěvniky Renata Aignerová. Na návštěvu AEC je třeba nejméně hodinu a půl, ale spíš daleko víc času. Čas do zavírací hodiny v šest jsme plně využili prohlídkou alespoň malé části AEC.

Když jsme přecházeli od ARC k radnici, Dunaj byl plný barevného zrcadlení.

Pak už zbývaly chvilky na převléknutí, vtipnou fotografii, lehké občerstvení, a pak rychle do sálu. Děvčata dostala u vstupu kytičku s jarním kvítím v květináči.

V sedm nastupovali tanečníci nejen z VTG Böhmerwald, ale z celé řady rakouských souborů, na taneční parket. V jednom smíšeném tanečním páru byla i naše tanečnice Helča.

Na tanečním pořádku byly potom valčík, boarisch, chozená polka, rohrbašský lendler, kurnavský duarl. Samozřejmě bychom to neřekli organizátorům nahlas, ale při porovnání českých a rakouských tanců nám ty rakouské často připomínají pochodová cvičení. Ostatně, jistě jste si všimli názvu jednoho z tanců v tanečním pořádku - chozená polka - Gehpolka. Copak polka se chodí? Polka se přece tancuje! Navíc jednotlivé kroky tanců, choreografie, jsou dané, žádná choreografie souboru, takže není problém, aby všechny kousky tanečního pořádku mohli tancovat společně bez problémů tanečníci z různých nejen hornorakouských souborů.

Kolem čtvrt na devět na chodbě byl zvláštní ruch. Sedm pánů v tmavých kožených kalhotech, v bílých košilích, s černými vestami s drobným světlým květinovým vzorem na přední části, s klobouky ozdobenými květinami, s výraznými červenými šerpami v pase a zelenými šerpami přes pravé rameno a s těžkými meči také přes pravé rameno se řadilo před vstupem do sálu. Okolo nich běhal osmý, v dlouhém bílém splývavém oděvu pošitém barevnými stuhami s kuželovitou čapkou blázna s peškem v ruce, proháněl okolo stojící náhodné diváky.

Za chvíli už napochodovali na parket, začal tanec s meči. Od mikrofonu byl tanec komentován, oni ti chlapi na parketu zpívali, ale rozumět jim nebylo, bylo to totiž hornorakouským či šumavským dialektem, který je hodně odlišný od spisovné němčiny. Tanec s meči se na hornorakousko-českém pomezí tancoval už v šedém dávnověku. Ještě koncem 19. století byl živý v celých Horních Rakousích, ale také na české straně hranic, třeba na Kaplicku. Folklorista Hans Commenda z Lince jej popsal v roce 1936 (na našich webových stránkách jistě přineseme brzy jeho popis, až se nám podaří přeložit článek Hanse Commendy). Byl to tanec, který se hodně odlišuje od tanců, které jsme na parketu během večera viděli.

Po tanci s meči se střídaly "pochodové" polky, valčíky, lendlery, mazurky. Zajímavostí, že zazněla melodie, na kterou tancujeme také. Jenom v Rakousku je známa jako Sternpolka - hvězdicová polka, my na jihu Čech tancujeme na tuhle melodii Doudlebskou polku. Po půl desáté přišla řada na Libín-S. Naše vystoupení bylo samozřejmě úplně jiné. Jiné jsou už ty kroje, jsou barevnější, muzika je "barevnější", tanec je "barevnější". Hostitelé si řekli, co by chtěli, aby Libín-S tancoval, ale také, co by nechtěli. Nechtěli Martina, náš Martin je tanec se šavlemi, vychází z masopustních tanců na Kapličku (nechtěli, aby jejich tanec s meči byl porovnáván s naším Martinem, vždyť oba mají původ ve stejném kraji).

Libín-S začal stejně jako obvykle - Bavorovem.

Mezi objednanými tanci byly Slepice. Je to tanec plný humoru a lásky. Není třeba jej uvádět, protože za malou chvilku po té, co se rozezní první melodie všichni diváci vědí, že se divadlo před nimi odehrává na selském dvoře, dobře se baví, jedno jestli jsou to Češi, Rakušané, Němci, Maďaři či Američané. Bylo tomu tak i v sále linecké radnice.

S hostitelským souborem Volkstanzgruppe Böhmerwald se Libín-S setkal poprvé u Schwarzenberského plavebního kanálu. Připomenutím Schwarzenberského plavebního kanálu a plavců byl následující tanec - Plavci.

Dalším objednaným tancem byli Koně. Ano Libín-S Prachatice si přivezl sebou z Čech svého koně. Ten prachatický kůň uměl dokonce tancovat!

"Během večera jsme zaslechli známou melodii, v tanečním pořádku byla uvedena hvězdicová polka - Sternpolka, my na ni tancujeme Doudlebskou polku. Teď vám ji ukážeme, taky si s námi jistě zatancujete!", uvedl Hynek

Muzikanti spustili závěrečnou melodii - V Prachaticích.

Zábava pokračovala dál, do tance se dali opět všichni, Rakušané i Libíňáci.

Po půlnoci už seděli Libíňáci v autobusu, který se vydal k domovu. Zábava pokračovala i v autobusu, hrály housle, zpívalo se. Byl to prima večer. S Volkstanzgruppe Böhmerwald se uvidíme znovu v létě u Schwarzenberského plavebního kanálu.

Článek byl 09.03.2014 zveřejnil na www.folklornisdruzeni.cz.

(Aktualizace 09.03.2014, 21:47)

Česká televize vysílá každou sobotu na svém druhém programu folklorní pořad "Folklorika". Dnešní (25.01.2014) "Folklorika" byla věnována lidové architektuře na Dolňácku. Pořad najdete ZDE.

18.01.2014 televize vysílala ve Folklorice pořad "Pavučinová krása", který vyprávěl příběh o paličkované krajce z Pošumaví.

O týden dřív, tedy 11.01.2014 byl pořad nazván "Černá Barbora".

První letošní Folklorika byla věnována Festivalu česneku.

Poslední loňský pořad vyprávěl o adventních a vánočních zvycích ve Vlčnově. A Vlčnov pro mne byl snad prvním místem, kde jsem se setkal s folklorem, s lidovými kroji.

(Vloženo 25.01.2014, 10:54)

V posledním zářijovém dni roku 2012 se na pozvání sdružení "Menschen in Europa" folklorní soubor Libín-S Prachatice zúčastnil velké lidové slavnosti nazvané Mezinárodní den lidové hudby "Moje vlast - naše Evropa" ve skanzenu Museumsdorf Bayerischer Wald. Bylo tenkrát nádherné počasí, modrá obloha, bílé mraky, vše v barvách bavorské vlajky. Byla prima obecenstvo, prý přišlo pět a půl tisíce návštěvníků, byla to prima vystoupení. Když skončila ta dvě naše, šli jsme se podívat i na další soubory - přijely hned tři z České republiky, další z Finska, Rakouska, Skotska, Španělska, Turecka, USA a samozřejmě řada domácích.

Sám jsem byl zvědavý na soubor Heimats- und Trachtenverein Iglbach - vlastenecký a krojovaný spolek Iglbach. Víte proč?

Folklorní soubor Libín-S Prachatice vyvíjí hodně svých aktivit u Schwarzenberského plavebního kanálu, organizuje nejen folklorní setkání, ale také ukázky šumavských povolání - plavců, uhlířů či dřevorubců, různých řemesel, vyprávění pohádek z obou stran Šumavy, mši svatou u Schwarzenberského plavebního kanálu. Významným bodem akcí je křížení s hraničním potokem Ježová / Iglbach.

Vlastenecký a krojovaný spolek Iglbach a hraniční potok Iglbach / Ježová.

Na pódium nastoupili dva chlapíci, každý měl k každé ruce bič, a taky harmonikář. A za potokem na louce byla další čtveřice chlapíků s biči, dělali si nejdřív prostor kolem sebe. Harmonikář spustil, do muziky zaznívají do rytmu "výstřely" bičů, jsou opravdu šlupky, tu ti pódiu, jim jakoby odpovídali chlapíci za potokem.

To ale ještě nebylo všechno, po vystoupení chlapíků s biči na pódium nastoupila desítka tanečních párů, celkem asi dvacet tanečníků a tanečnic (to však nejsou všichni členové spolku, spolek má hned několik skupin: Iglbacher Tanzlmusik, Pomp-A-Dur Frauengsang, Saitenmusi Kreu#weis, Kinder-Tanzgruppe Unteriglbach, Tanz- & Plattlergruppe, Goaßlschnoizer, to jsou ti chlapíci s biči, Tanzgruppe - Aktive II a Iglbacher Ziachmusi, jednotlivé skupiny se prolínají, celkem je 40 aktivních členů).

Právě ti chlápci s biči se nám líbili. "Ty tak přivést na kanál, to by byla paráda!," říkali jsme si. Slavnosti, jako byla ta v Tittlingu, jsou pro folklorní soubory nejen příležitostí prezentovat svoje umění, podívat se, jak hrají a tancují "konkurenti", ale hlavně příležitostí k navázání kontaktů. Tak jsme vyrazili za chlapíky s biči. Kontakty byly navázány. Jenže... Ten, kdo chodí na akce u Schwarzenberského plavebního kanálu ví, že chlapíci s biči k vidění dosud nebyli. Ona ta "práce s biči" není jen tak samoúčelná, každý ze skupiny Goaßlschnoizer je rolníkem, v době akcí projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu mají zemědělci spoustu práci na poli či ve stájích, takže není čas na "výlet" do Čech.

Významnou příležitostí, jak se připomenout, je každoročně vánoční a novoroční přání. To loňské zabralo, kontakty byly navázány. Přelom roku je zároveň časem, kdy každý soubor připravuje plán na celý následující rok. Bylo tomu tak i u Heimats- und Trachtenverein Iglbach. V polovině ledna 2014 přichází z Bavorska zpráva: "Naplánovali jsme, že k Vám ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu přijedeme 24. května 2014. Budou to Goaßlschnoizer a taneční soubor a Schuhplattleři."

(Vloženo 20.01.2014, 16:48)

Koncem listopadu 2013 poskytli Helena Svobodová, vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice, a Hynek Hladík, předseda stejnojmenného občanského sdružení, interwiew Janu Voldřichovi pro Studio JVP Prachatické televize. Interwiew se dostalo do vysílání v druhé polovině ledna 2014. Na záběrech, které můžete sledovat ZDE, uvidíte nejen oba představitele Libín-S, ale také vystoupení souboru v exteriérech města Prachatice a v jeho okolí.

(Vloženo 20.01.2014, 16:48)

Tento článek se vrací zpět do závěru roku 2014. O třetí adventní neděli 15.12.2013 zavítali do Prachatic Rauhnachti z nedalekého Waldkirchenu, kteří přilákali mnoho návštěvníků. Tuto návštěvu zdokumentovala i redakce deníku Passauer Neue Presse - Lokalredaktion Waldkirchen. Přikládáme článek a překlad, který byl publikován.

Na rozdíl od čtenářů webových stránek www.prachatice.eu jsme si my vysvětlili při návštěvě běhu zvonkařů v Solné komoře, co to Raunacht.

Divocí průvodci přivážejí na jedné straně hezký, na druhé strašidelný příspěvek na počest dlouholetého přátelství mezi městy Waldkirchen a Prachatice.

Nastává čas dlouhých nocí kolem vánoc a Nového roku, kdy jako každý rok se probouzejí k životu divocí duchové "Rauhnachti" z města Waldkirchen" a vydávají se na cestu se svými přáteli z Unterhöhenstetten. A tak se všichni setkali na autobusovém nádraží s velkými taškami nacpanými kůžemi, podomácku vyrobenými maskami, rohy a vybavení vidlemi a dalšími nástroji stejně jako mohutnými zvony, aby opět vykonali návštěvu u českých sousedů - zcela ve smyslu dobrého přátelství mezi městy Waldkirchen a Prachatice.

Zhruba 35 masek a těch, co nesou těžké zvony Rauhnachtů z měst Waldkirchen a Unterhöhenstetten, se shromáždilo pod vedením hlavního vedoucího Rauhnachtů pana Dr. Eugena Knollmüllera a hlavního vedoucího těch, co nesou zvony, pana Thomase Wagnera a 2. místostarosty Maxe Schwarze a vydali se všichni na cestu do Čech.

V autobuse nastaly dohady o tom, o kolikáté vystoupení se v tomto roce jedná. Jisté je to, že se jedná už o čtvrtou návštěvu, možná už o pátou ve dvouročním rytmu v Prachaticích, městě, se kterým Waldkirchen už léta udržuje partnerství. Během cesty, kdy se na oknech autobusu objevuje jinovatka a venku je patrná zimní krajina, převládá uvnitř autobusu velmi dobrá nálada. Stále se ozývá vzestupný tón zvonů a vlastní bitevní "rauhnachtové" zvolání, poté si pan Knollmüller přesedá na přední místo v autobuse, aby začal zpívat píseň "Rauhnachtů" nejprve v německém jazyce a poté pro vystoupení v českém jazyce na konaném místě, kterou je potřeba předem nacvičit. "Drsná noc je dneska, kdo za ní může?.....", jak stojí foneticky napsáno na papíře pro text v bavorštině "Heid is d´Rauhnacht, wer hods aufbracht?......a když se poté již sjíždělo dolů z kopce do malého městečka, teprve pak se ukázalo, že je výsledek uspokojivý.

Reklamu nechali čeští přátelé udělat v kabelové televizi, lokálních novinách, radničním tisku "Prachaticko news", ve státním rozhlase "Český rozhlas" a "Frekvence 1" a na velkých billboardech na 3 městských vjezdech pro Prachatický advent, který se uskutečnil v historickém centru, kde je každou neděli na velkém věnci zapálena další svíčka, kam přijela "paní Zima" a "Rauhnachti", divocí průvodci jednoho bavorského zvyku, který zde není znám.

U Černého medvěda, restauraci na náměstí, se dostalo nejprve občerstvení a prachatické pohostinnosti a zde byla také zazpívána před starosty Martinem Malým a Maxem Schwarzem, kteří se zde setkali a vyměnili si navzájem dárky, píseň "Rauhnachtů" v německém a samozřejmě také v českém jazyce. Venku na náměstí se mezitím pomalu setmělo a pouliční lampy a velký vánoční strom vykouzlily teplé světlo na bohatě ozdobených fasádách domů. Stále více návštěvníků se mačkalo na Velkém náměstí a uvnitř v úzké chodbě restaurace bylo stále hlučněji, když se hosté z města Waldkirchen pracně přeměnili do "Rauhnachtových" duchů a nosičů zvonů.

Nakonec vyšli ven do rozptýleného světla, hlučící, silně zvonící, hrozivě se pohybující, hrozící čarodějnice, strašidla, medvědi, kozy a jak byste chtěli, aby se všichni jmenovali a jen s velkou námahou si mohli nosiči zvonů z Unterhöhenstetten razit cestu skrze dav lidí. Děti křičely, některé strachy, mnohé ostatní si chtěly divoké průvodce pohladit a nechat se s nimi vyfotografovat.

Pro vystoupení lekce češtiny.

Na druhé straně náměstí, kde hrála na jedné tribuně živá muzika, pozdravili oba starostové s pomocí starostlivého, uvážlivého a zkušeného tlumočníka Dušana Horálka návštěvníky a Rauhnachty a ti se dostavili nakonec také na tribunu, aby zde zazpívali píseň "Rauhnachtů" a tím pádem celé vystoupení trochu osvětlili. "Od roku 1726 se ukazuje tento zvyk jako velmi přínosný podle nejlepšího vědomí a svědomí a před dobrými 30 roky se skupina z Waldkirchenu tohoto ujala", vysvětluje Christoph Blöchl, "my jsme ti duchové, kteří táhnou skrze lesy za dnů mezi Vánocemi a Novým rokem. Jsme divocí tvorové, převlečení tak, abychom vyhnali zlé duchy a my jsme proto tak oškliví, aby to zlé od nás odtáhlo“.

A poté opět stoupá hluk a jen s námahou si tvoří cestu pták duší, krvavá maska a zbytek zrůdných tvorů na další pochod skrze přátelskou a děkovnou masu přihlížejících.

Až teprve pozdě večer se jelo zpět s "Rauhnachty" do Waldkirchenu a rychle ustoupil "divoký lov" "poklidné doby" v autobuse, kdy únava přemohla díky pozitivním dojmům silně vysilujícího vystoupení, stejně tak jako dobrého českého piva a tak mnozí hrůzostrašní tvorové začali strašit v pěkných snech.

Na slavnosti natáčel Jan Voldřich ze Studia JVP z prachatické kabelové televize, záznam najdete ZDE

(Aktualizace 20.01.2014, 16:47)

V posledních letech se vydáváme pravidelně v předvečer svátku Svatých třech králů do Solné komory za slavností, která je směsí pohanských a křesťanských zvyků, která se do současné podoby dostala někdy v polovině devatenáctého století - za během zvonkařů v obcích kolem jezera Traunsee - Glöcklerlauf. Slavnost je to tak mimořádná, že v roce 2010 byla zapsána na světový seznam nehmotného kulturního dědictví. Ostatně v roce 2012 se zvonkaři z Altmünsteru vydali na pozvání folklorního souboru Libín-S Prachatice poprvé mimo území Rakouska do Prachatic na Slavnost světel.

Oblast Solné komory, jejíž "hlavní město" Gmunden leží na břehu jezera Traunsee, je skutečně mytický kraj. Z jezera Traunsee, jehož hladina se třpytí v nadmořské výšce 422 metrů, se prudce zvedá Traunstein, dnes je jeho vrchol ve výšce 1691 metrů schován v mracích, ani sousední vrcholy Hochkogel (1486 m), Erlakogen (1575 m), Eibenberg (1598 m) není pro mraky vidět. Ostatně, zmínil jsem se o hoře Erlakogel, když se na ni podíváte od Gmundenu, vidíte najednou na obzoru ležící ženu vytesanou do hory, ňadra, krk, bradu, ústa, nos, oči, čelo a dlouhé vlasy, které splývají až do jezera.

Je to prý dílo hromotluckého a ošklivého obra Erly, který žil právě v lesích na Erlakogel, zamiloval se do vodní víly Blondýnky, která smutně tančila v lidské podobě na břehu jezera. Oba jsou tak hrozně sami, Erla i Blondýnka. Erla se do ní zamiloval, chtěl si ji od jezera odnést sebou do jeskyně na Erlakogel. Copak ale může žít vodní víla v horské jeskyni? Kdepak! Navíc Blondýka, která byla šťastná stejně jako Erla, že konečně někoho má, řekla Erlovi, že její štěstí v lidské podobě může trvat jenom rok. Erla Blondýnce říkal, že jejich láska bude věčná. Erla slíbil, že na jezeře postaví pro Blondýnku zámek, překrásný zámek. Nahoře v horách vytrhnul holýma rukama kus skály a z ní udělal ostrůvek v krásné zátoce nedaleko západního břehu Traunsee. Na ostrůvku pak horští skřítci začali stavět Jezerní zámek. Konečně zámek byl hotov. Erla vzal do rukou Blondýnku, donesl ji k zámku. Blondýnka přešla k němu přešla po dřevěném mostu, ale Erla, Erla nemohl, vždyť Erla je mohutný hromotluk, zámek je proti němu titěrný. Erla si sednul na břehu jezera, ve kterém najednou viděl svůj hnusný obličej, svoji velikost. Erla se celý nešťastný vydal do hor. Tam šel za čarodějnicí, které se svěřil se svými problémy. Čarodějnice byla překvapená, že má pomáhat obrovi, ale když viděla jeho velkou lásku, proměnila jej v krásného mladého muže. Ten se pak rychle vydal za svou blondýnkou do Jezerního zámku. Co se nestalo, od setkání Erly s Blondýnkou uplynul právě rok, a štěstí vodních vil může trvat nejdéle jeden rok. A Blondýnka najednou v Erlově náručí vydechla naposledy. Stala se vodní vílou, která patří jezeru a nikdy už nemůže získat lidskou podobu. Nešťastný Erla se vydal opět do hor, změnil se opět v obra, vzal do rukou obrovskou palici a majzlík. Horami se ozývalo klepání, jak Erla do hory Erlakogel tesal podobu Blondýnky. A Blondýnku můžete vidět ještě dnes, jak tam leží a vlasy jí splývají dolů do jezera.

To je jen jedna z legend.

Noc z pátého na šestého ledna je poslední ze dvanácti tajemných nocí mezi nejdelší nocí 21. prosince a Třemi králi. V mnoha kulturách jsou v tomto období obvyklé mytické a magické rituály, které mají pohanský původ. Mezi ně patří i Glöcklerlauf u jezera Traunsee.

Glöckler - zvonkaři jsou vlastně dobrými "perchtami", dobrými duchy světla, kteří mají odehnat duchy zlé. Ve slově "Glöckler" zní sice Glocke - zvon, ale správně se odvozuje od staroněmeckého "klocken" čili klepat, německy "klopfen", neboli ze zvyky chodit s koledou dům od domu, klepat s koledou na dveře jednotlivých domů.

Zvonkaři táhnou zimním večerem v bílých oděvech z okolních osad do centra obcí či měst kolem Traunsee. Se svými barevnými, zdobnými obrovskými svítícími "čepicemi" vytvářejí mimořádný obraz, když stejným krokem běhají ve slunce přivolávajících drahách - kruzích, spirálách, osmičkách. Svítící "čepice" ve tvaru hvězdic, polokruhů, pyramid, hvězd, válců či jehlanů prosvěcují tmavou noc. Jsou to přinašeči světla, které podle pohanské víry vítězí nad tmou a zimou. Sláva a požehnání dobrých duchů mají zvítězit nad zlými duchy šera a tmy. Rytmické kroky rozeznívají zvonce, které mají zvonkaři pověšené na zadcích, ty hlučné zvuky mají probudit obilí přikryté sněhovým příkrovem a přivést je k růstu.

Když jste dole ve vsi v pozdním odpoledni, už se stmívá, slyšíte odkudsi v dálce zvonce. Tam kdesi v horách pak zahlédnete řádku světýlek. To skupiny zvonkařů, říká se jim "pasy" běží z horských osad dolů do centra. Zastavují se u domů, tam hlučně běhají v těch kruzích, osmičkách, obloucích, spirálách, pak se zastaví a zpívají tříkrálové koledy. Hospodář přinese tácek se skleničkami s něčím ostrým, připraveno je i něco na zub, vybírají se ale i příspěvky na částečné pokrytí nákladů a na dobročinné účely.

My jsme se zvonkaři setkali poprvé v Traunkirchenu, vesnici na východním břehu Traunsee asi v polovině jeho délky. I Traunkirchen je plný legend, tajemna, mystiky. Kdysi tu bylo pohanské kultovní místo, v první čtvrtině jedenáctého století tady byl postaven benediktýnský klášter. O půl páté se sešly první dva pasy u Staré pošty, další o čtvrt hodiny později na Klášterním náměstí, které se pak seběhly na vyzdobeném Obecním náměstí, aby ve dnešním podvečeru poprvé společně zazpívaly. Ve stejné době vyrážely další pasy z osad v horách.

Druhou naší zastávkou byl Gmunden, od druhé poloviny devatenáctého století krásné lázeňské město, město s dlouhou tradicí nejen obchodu se solí, ale také výroby keramiky. Asi právě proto je na radnici umístěna keramická zvonkohra. Krátce po šesté večer přirazil k molu na Radničním náměstí motorový člun, kterým do Gmundenu připluli Svatí tři králové se svým doprovodem. Pod dohledem televizních kamer, fotoaparátů a hlavně tisícovek gmundeňanů i návštěvníků města, i my byli mezi nimi, prošli kolem náměstí, potom vystoupali na balkon radnice, pozdravili davy a dali se do zpěvu tříkrálových koled.

Blížil se čas příchodu zvonkařů. Dlouhá řada jich byla nejdřív na mostu přes Traun, najednou byli tady. Dvanáct pasů, víc než dvě stě zvonkařů. První byl velikánský pas tělovýchovného spolku, ten měl sedmdesát členů, pak přibíhal pas skautů, po něm pas farnosti Orth, pas hasičů a další. Svítící čepice v Gmundenu jsou většinou úplně jiné než v Traunkirchenu. Gmundenští říkají, že právě ty jejich jednoduché jehlany jsou ty nejpůvodnější, protože se podobají nejvíc krystalům soli.

Zvonkaři zaplnili Radniční náměstí, kroužili jím, křižovali náměstím, náměstí bylo plné rachotu zvonců.

Po půl osmé už jsme byli na náměstíčku před obecním úřadem v Altmünsteru. Tady se rozdávalo svařené víno, samozřejmě, že každý něco hodil do kasičky. Při běhu zvonkařů se tady vybírá pro postižené v rámci akce A für B, A pro B, Altmünster für Behinderte, Altmünster pro postižené. Z balkonu radnice zazněly melodie trubačů. Najednou se náměstíčko zaplnilo zvonkaři, malé děti měly jednoduché svítící čepice ve tvaru jehlanu, dospělí byly podobné jako v Traunkirchenu.

S altmünsterskými zvonkaři jsou členové folklorního souboru Libín-S Prachatice již řadu let v pravidelném kontaktu. Po roce 2012, kdy jeden pas v Altmünsteru byl v Prachaticích, se každoročně potkávají tady. Prachatičtí i altmünsterští vzpomínají vždy na Slavnost světel v Prachaticích.

Šéf jednoho altmünsterských pasů Günter Gruber vysvětlil prachatickým, jak se staví svítící čepice. Výroba každé z nich zabere až 500 hodin času. Podílí se na ní asi pět lidí. Kreslíři napřed navrhnou motivy, žádný z nich by se neměl opakovat. Základem čepice je laťková kontrukce, do ní jsou v závěru umístěny svícny na upevnění živých svíček, které pak čepici zevnitř rozsvěcují. Pak přichází znovu úloha pro kreslíře, kteří na tmavý karton nakreslí ornamenty, které jsou základem pro skládání mozaiky. Musí se pracovat s velkou přesností. Následuje přesné vystřižení přesných tvarů z průsvitných barevných papírů, které jsou potom vlepeny do těch správných políček. Některá políčka jsou potom zdobena kreslením či malováním vzorů. Pevnost a trvanlivost svítící čepice je zajištěna následným nalakováním. Úplně na závěr přijde nalepení bílých třásní na hrany čepice.

(Vloženo 12.01.2014, 20:15)

Design © VOJTa Herout, 2003-2014, Hynek Hladík, 2003-2014