Setkání s tradicí

Aktuality folklorního sdružení Libín - S Prachatice
Libín-S Prachatice
PF 2013

PF 2013
Šťastné vánoce a vše nejlepší do nového roku 2013 přeje folklorní sdružení Libín-S Prachatice.

Těšíme se na viděnou při mezinárodním setkání plavců a vorařů počátkem července 2013! Můžete se s námi ale potkat třeba při vystoupeních u Schwarzenberského plavebního kanálu, v Prachaticích, na Hudebním festivalu Pod lípou v Jámě, ve Vlachově Březí, nebo úplně někde jinde!
(vloženo 09.12.2012, 20:27)
PŘICHÁZEJÍ VÁNOČNÍ A NOVOROČNÍ PŘÁNÍ

Na adresu folklorního souboru Libín-S Prachatice přicházejí vánoční a novoroční přání. Jako první byla doručena elektronicky péefka folklorního souboru Vsacan.
PF 2013 FS Vsacan
Poštou v papírové formě přišla jako první PF od firmy ENERGOFOREST s.r.o., která byla před několika lety sponzorem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Z Německa došlo přání od Georga Franka, jednoho z muzikantů d'Waidler Musi, dále od předsedy plaveckého spolku VOGTLÄNDISCHER FLÖSSERVEREIN MULDENBERG a majitele restaurace a penzionu Flösserstube / Plavecká komůrka Bernda Krammera z Muldenbergu. Z Hané dorazilo přání folklorního souboru Haná Přerov, z Itálie zase od plaveckého spolku CASTALDI DELLA FAMEJA DEI ZATER E MENADAS DE LA PIAVE DI CODISSAGO s poznámkou: "ARRIVEDERCI A PRACHATICE !!!!!" Holt, Italové se těší na Šumavu a na české pivo!
Přáníčko cimbálové muziky Vizovický Juráš je zároveň pozvánkou na vánoční koncert 26.12.2012 v 15:00 hodin v kostele Sv. Vavřince ve Vizovicích.
PF 2013 CM Vizovický Juráš
Modrobílé je přání folklorního souborů písní a tanců Hadrlák ze slováckých Kunovic.
PF 2013 FS Hadrlák Kunovice
Přišla i další přání. Nejdřív to byli Jiřka a Martin Chadtovi (byli s námi na zájezdu v Maďarsku, Martin jako dudák).
PF 2013 Martin a Jiřina
Radost nám udělalo přání Folklorního sdružení České republiky.
PF 2013 FOS ČR
To soubor písní a tanců Javořina z Rožnova pod Radhoštěm poslal nejen péefku, ale také pozvání na Papučový bál.
PF 2013 SPT Javořina Kunovice

Pozvánka na Papučový bál
Dále nám přáli: Vladimír Herberk, manažer kapely Šajtar, Jaroslav Pavelka z Valašského krúžku Rusavjan z Rusavy, soubor lidových písní a tanců Javorník Nový Jičín, Jovanka Rybová ze Slováckého souboru Lúčka a Franjo Naraločnik, starosta obce Ljubno ob Savinje ze Slovinska a viceprezident Mezinárodní asociace plavců a vorařů.
Svoji péefku poslala i Slávka Tomešová, houslistka folklorního souboru Libín-S Prachatice a folklorní soubor Trnka Vyškov.
PF 2013 Slávka Tomešová

PF 2013 Slávka Tomešová

PF 2013 Trnka Vyškov
Těsně po vánocích přišlo vánoční a novoroční přání od Bartošova souboru ze Zlína a od souboru Radhošť z Trojanovic. Radostnou cestu k vnitřnímu klidu přeje dětský folklorní soubor Ondrášek.
PF 2013 Bartošův soubor Zlín

PF 2013 Radhošť Trojanovice

PF 2013 Ondrášek
Přišla přání nejen z Moravy, ale také z jižních Čech od folklorního souboru Písečan, pořadatel Mezinárodního folklorního festivalu Písek.
PF 2013 Písečan
Pohodovou jízdu rokem 2013 popřála cimbálová muzika Dušana Kotlára z Liberce.
PF 2013 Cimbálová muzika Dušana Kotlára
Ještě v posledních hodinách starého roku přicházejí přáníčka. Nejdříve od folklorního souboru Jarošovci z Mělníka a potom od Dáši Valové z folklorních souborů Olšina a Olšinka z Orlové (s Olšinkou jsme se potkali před několika lety na folklorním festivalu v Maďarsku).
PF 2013 Jarošovci Mělník

PF 2013 Olšina a Olšinka Orlová
V prvních minutách nového roku došlo přání od Ludmily Choustové z folklorního souboru Klíček.
PF 2013 Klíček
Přišlo ale i další přání ze zahraničí - od Thomase Kippa z německého plaveckého spolku Schiltacher Flößer.
Novoroční přání bylo doručeno od dětského folklorního souboru Rokytička z Rokycan.
Novoročenky nepřestávají chodit ani teď, zatím poslední příšla od folklorních souborů Klas, Klásek a Kláseček z Kralic na Hané a od folklorního Dykyta z Krásné Lípy.
PF 2013 Klas, Klásek, Kláseček

PF 2013 Dykyta z Krásné Lípy
Děkujeme všem za přání!
(Aktualizace 03.01.2013, 22:04)
SHROMÁŽDĚNÍ ČLENŮ LIBÍN-S PRACHATICE

Na výročním shromáždění členů se v sobotu 8. prosince 2012 sešli členové folklorního sdružení Libín-S Prachatice. Předseda Hynek Hladík přednesl výroční zprávu, která nejen hodnotila uplynulý rok, který byl velmi úspěšný, ale také stanovila priority následujícího roku.

V letošním roce bylo možné obdivovat umění muzikantů i tanečníků souboru Libín-S Prachatice nejen u Schwarzenberského plavebního kanálu, ale také v Holašovicích, v Jámě, v Prachaticích, v bavorském Tittlingu. Nezapomenutelný byl ovšem zájezd do USA, kde slavil mimořádné úspěchy.

V roce 2013 bude hlavně plavební kanál, ke kterému pozval Libín-S Prachatice plavecké spolky z 10 zemí Evropy na mezinárodním setkání plavců a vorařů.

Na oficiální část navázalo předvánoční neformální setkání členů.
(vloženo 09.12.2012, 18:35)
VYŠLO JEDENÁCTÉ LETOŠNÍ ČÍSLO ČASOPISU FOLKLOR

Se zhruba čtvrnáctidenním zpožděním vyšlo listopadové číslo časopisu folklor. Jako první je nalezli na stolech delegáti valné hromady Folklorního sdružení České republiky.
Z obsahu:
- Zjevení v kraji lidu devatera řemesel a desáté bídy ke 40. výročí folklorního souboru Špindleráček;
- Svátek lidové hudby v podání mladých talentů o letošním vyvrcholení společného českého a slovenského projektu Zpěváček - Slávik s dvojstránkou fotografií;
- Premiérové setkání premiéra Petra Nečase s folkloristy v rámci neformálního setkání s řediteli a hlavními organizátory členských folklorních festivalů FOS ČR v Lichtenstejnském paláci v Praze;
- Bilance čtyř let očima Zdeňka Pšenici - o přípravě XI. valné hromady FOS ČR;
- KMOTŘÍČKOVÁNÍ aneb listopadové setkání ženských sborů 30.11.2012 v Brně;
- Velkorysá nabídka pro regionální kulturu - zvláštní fond pro její financování - o setkání hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška s představiteli FOS ČR, pořadateli 13 členských folklorních festivalů z regionu jižní Morava, starosty a dalšími zástupci samospráv měst a obcí, kde se tyto festivaly pořádají;
- Starostové Čech versus starostové Moravy a Slezska - informace a fotoreportáž z fotbalového utkání sehraného při příležitosti XX. mezinárodního festivalu dětských folklorních souborů Písní a tancem Luhačovice 2012;
- V listopadu hřmí sedlák vesnou sní - z listopadových lidových mouder;
- "Iskérky" ohňostroje v barvách folkloru - ze 43. Liptálských slavností;
- Publikum je stále náročnější, kvalitní zahraniční soubory stále dražší - ze setkání hejtmana Královohradeckého kraje s řediteli folklorních festivalů a slavností v regionu východních Čech;
- Jižní Valašsko v zajetí lidové hudby - z X. Mezinárodního hudebního a folklorního festivalu Setkání muzikantů v Bílých Karpetech ce Valašských Kloboukách a Brumově - Bílnici;
- Mariánské Lázně přicházejí folkloru na chuť - Mezinárodní folklorní festival Mariánský podzim;
- Ave minoritas aneb Babylon se zpěvem, tancem i chutí - ze Dnů deseti národnostních menšin žijících v Brně;
- O zateplování roubenek - fejeton Vojtěcha Kouby;
- Speciality slezského krmáše z Dolní Lomné - ze 43. Slezských dnů v přírodním areálu v Dolní Lomné;
- Řecké tance v zrcadle lidské duše - povídání s Marthou Elefteriadu;
- Tovačovem kráčela celá Haná - ze III. setkání Hanáků v Tovačově;
- S našů chasů sa teď nescházáme, šk toho bylo dost přes celé léto - pro folklor píše Zlatý zpěváček Kamila Šošovicová;
- Inforynek: Jednala programová rada JFF Kovářov;
- Památce JUDr. Jana Haluzy. Do užívání obyvatelům Újezdu u Brna byl dán do užívání Park JUDr. Jana Haluzy;
- Zrekonstruovaný hlinecký Betlém pokřtili folkloristé - ze 17. Adámkových folklorních slavností v památkové rezervaci Betlém ve východočeském Hlinsku;
- Cesta ke kořenům lidového umění - o zakladateli vědeckého národopisu Prof. Antonínu Václavíkovi (1891-1959);
- Když o víně, tak povinně! - ze soutěžního festivalu folklorních souborů Dambořice;
¨ - Betlém s folklorními motivy - o inscenaci Městského divadla Brno Betlém;
- Špalíček lidových písní - listopad 2012 - přehled vysílání lidové muziky na vlách Českého rozhlasu Plzeň (106,7 FM), vždy v pondělí až pátek po 19. hodině;
- Tradice postůj chvíli, jsi tak krásná! - XXX. Prostějovské hanácké slavnosti a V. Dožínky Olomouckého kraje;
- Tanec mezi střepinami aneb slovenská kulturní bomba! - Koncert Slovenského ĺudového umeleckého kolektívu (SĹUK) ve Strážnici;
- Hledá se dvacátý Ámos! - Hlasování ankety o nejoblíbenějšího učitele v České republice; - Kde se pohybuje, tam je kolem ní moudro, dobro a krásno - životní jubileum Marie Pachtové;
- Slovácký "Homo krúžkensis" v ozvěnách šedesátu pěti roků - slavnostní program k 65. výročí Slováckého krúžku Svatobořice - Mistřín;
- Čeští kuchaři a cukráři umějí! - Ze 23. kuchařské a cukrářské olympiády v Erfurtu;
- Publikace, která by neměla chybět v knihovně - Lidové písně a tance z Ratíškovic;
- Polské dožínky s moravským folklorem - z I. Mezinárodního festivalu folkloru v Olešnici u Wróclawi;
- Libín-S Prachatice se v Bavorském lese neztratil - Z vystoupení souboru Libín-S Prachatice v bavorském Tittlingu;
- Listopadový folklorní kalendář.
LIBÍN-S PRACHATICE SE V BAVORSKÉM LESE NEZTRATIL

Článek v časopisu Folklor
Poslední zářijovou neděli nad Tittlingem zářily modrá obloha a bílé obláčky, stejné barvy jako na bavorské vlajce. Muzejní vesnice (skanzen) Bavorského lesa v Tittlingu v okrese Pasov byla vyšňořena do slavnostní nálady 10. mezinárodního dne lidové hudby. A nejen ona - příjemně naladěny byly muziky i kapely, krojované a folklorní soubory z Finska, Itálie, Rakouska, Skotska, Španělska, Turecka, USA a samozřejmě i Česka, které zde reprezentovaly Jiskra, Libín-S Prachatice a dětský folklorní soubor Sluníčko.
Modrá obloha s bílými mráčky ... něco jako bavorská vlajka
Programy mezinárodního dne lidové hudby probíhaly vlastně v celém skanzenu, oficiální zahájení bylo ve sklárně, kde se potom i hrálo, zpívalo a tancovalo, zahraniční soubory vystupovaly na otevřených pódiích u dolního rybníka a u starého mlýna Rothaumühle. Bavorské soubory i jednotliví muzikanti hráli v zemědělských dvorech, před usedlostmi.
Folklorní soubor Libín-S Prachatice otevíral program u dolního rybníka, na pódiu hned vedle kapličky sv. Floriána. "Svatý Floriáne, ochraňuj nás před ohněm!", stojí na nápisu v bavorštině nad vchodem do kapličky.

"Následující tanec má svůj původ v masopustním tanci z Kaplicka," uváděl Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice. Na pódiu se roztočily dvojice děvčat. Tu se některá z nich zastavila, ukazovala kamsi a volala: "Huláni!" Ma pódium vojenským krokem nastupovali chlapi s šavlem - huláni.

Na všechno se usmívala naše krásná primáška Helenka. Měla také proč, svítilo sluníčko, diváci báječně reagovali na muziku, na tanec.

A huláni křižovalo taneční pódium rázným pochodem, "jeli na koních! a skákali přes překážku, překážka ze šavlí se postupně zvyšovala, poslední Vašek se rozhodl pro přeskok obounož. To ocenili diváci velkým potleskem.
"Humor a láska je kořením života a náš soubor si tato koření rád užívá. Následující taneční číslo je jich plné. Jak se jmenuje, nebudu vyzrazovat předem. všichni to brzy budete vědět sami i beze slov!", ohlašuje Hynek Hladík další číslo. Děvčata se tak nějak podivně pohybovala po "dvoře", Vašek rozhazoval "krmení" se slovy: "Na, pipi, na!" Děvčata se nakrucovala před kluky, kluci se producírovali před děvčaty: "Slepice" si načechrávaly "peří", "kohoutci" se předváděli. "Slepičky" se pošťuchovaly o toho svého "kohoutka", "slepička" Libuška se do role vžila tolik, že strčila do Helči tak silně, až její soupeřka na chvilku upadla a málem skončila mimo pódium, to samozřejmě ve scénáři nebylo. Kdo stál blíž a rozuměl česky, možná zaslechl od vstávající Helči k Libušce: "Počkej, to ti vrátím!" i "kohouti" navzájem soupeřili o vybrané "slepice". Konečně jeden z nich zvítězil, obskočil tu svoji, další kohoutek taky tu svou...

Obecenstvo se směje, aplauduje ve stoje, ti, kteří seděli, moc jich nebylo aplaudovali v sedě. Všichni věděli, že taneční pásmo se jmenovalo Slepice, i když nikdo nic neřekl. No, nakonec stejně, když děvčata na závěr vstala po děkovačce, zbyla na okraji pódia po nich velká vejce. Jako po kvočnách.
Zatímco soubor Libín-S skončil svoje vystoupení a kluci a děvčata se mohli osvěžit bavorským pivem, na pódiu již děvčata ze španělského souboru Grupo Andaluz de Munich předváděla jihošpanělské flamengo. Dívky z plzeňské Kikry s pečlivými účesy v krásných krojích ještě četly, co je čeká za půlhodinku či jen tak štěbetaly.
Den v Muzejní vesnici (skanzenu) Bavorského lesa v Tittlingu, plný lidové muziky, lidového tance, lidových písniček, zpívaných nejen bavorsky, ale také anglicky, česky, finsky, italsky a turecky uplynul jako voda. Byla spousta příležitostí k nákupům od lidových řemeslníků, třeba několik libíňáků hned i tancovalo v dřevácích zvaných mejšláky koupených u bavorského výrobce, i ochutnat jídla bavorská, belgická, chodská (chodské koláče balené do krabic od italské pizzy), rakouská, ruská, řecká, turecká a ukrajinská. Byly i možnosti k navazování kontaktů, setkáním. Jen tanečníci a muzikanti nenašli čas k poznávání lidové architektuy z bavorské strany Šumavy, které tu říkají Bavorský les. Ale třeba někdy vyjde čas se do Tittlingu podívat, stojí to za to!!!
Jeden z největších skanzenů v Evropě - rozsáhlá Muzejní vesnice Bavorského lesa se nachází kousek od bavorské obce Tittling. Úplně na jejím začátku stál v sedmdesátých letech minulého století hoteliér a vlastník cestovní kanceláře Georg Höltl. V roce 1974 koupil přes 500 let starý mlýn Rothaumühle. V té době bylo už rozhodnuto o jeho demolici a tak se mlýn mohl stát základem Muzejní vesnice Bavorského lesa. Dnes je již zde více než 150 budov, které byly rozebrány v původních lokalitách a znovu postaveny tak, aby jejich seskupení připomínalo historické pohledy v různých sídelních strukturách Bavorského lesa, tedy území mezi Dunajem a Čechami.
Připravil: Hynek Hladík
předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice
Redakční úpravy: (kjk)
Foto: archiv souboru Libín-S Prachatice
(vloženo 18.11.2012 20:10)
VALNÁ HROMADA FOLKLORNÍHO SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY

Folklorní sdružení České republiky
V Hotelu DAP*** v Praze se v sobotu 17. listopadu 2012 uskutečnila XI. valná hromada Folklorního sdružení ČR, která měla na programu dva stěžejní body: hodnocení činnosti největšího občanského sdružení zájemců o lidovou kulturu za uplynulé čtyři roky a volby nejvyšších orgánů FoS ČR na období let 2013-2016.
Valná hromada FOS ČR
V dopolední části celodenního jednání si účastníci valné hromady – zástupci více než 120 členských festivalů a souborů vyslechli zprávu předsedy sdružení Zdeňka Pšenici o činnosti organizace na přelomu prvního a druhého decennia našeho století.

Podle jeho slov, „zodpovědně zhodnotit uplynulé roky práce FoS ČR ve prospěch lidové kultury je mimořádně náročný úkol zejména proto, že závěr prvního desetiletí třetího milénia a začátek jeho druhého desetiletí provázely významné změny v politickém, ekonomickém, společenském i kulturním životě společnosti.

Sdružení jako jeho nedílná součást nemohla zůstat – a ani nezůstala – nedotčena některými příznivými, ale i nepříznivými socio-ekonomickými procesy, limitujícími další rozvoj celé naší společnosti. Zatímco se závěr prvního decenia nesl ve znamení doznívající relativní konjunktury, první dva roky druhého decennia jsou poznamenány hlubokou ekonomickou krizí, která se logicky promítla i do sféry lidové kultury. V podmínkách Folklorního sdružení ČR se to odrazilo především v oblasti finančního zajišťování činnosti souborů, resp. organizování folklorních festivalů a slavností.

Získávat peníze pro folklorní oblast bylo a je z řady objektivních, ale i subjektivních důvodů rok od roku složitější.“ Jak Zdeněk Pšenica zdůraznil, „bez dobrovolné činnosti desítek a stovek vedoucí folklorních souborů, festivalů a slavností, bez práce tisíců "bezejmenných" příznivců tradiční lidové kultury mnohdy hraničící se sebeobětováním, nebylo by dnes Folklorní sdružení ČR tím, čím je:

a) plně funkčním a spolehlivě fungujícím občanským sdružením v oblasti uchovávání lidových tradic a jejich dalšího rozvoje a předávání mladým generacím;
b) seriózní organizací uznanou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR pro oblast práce s dětmi a mládeží;
c) respektovaným reprezentantem více než čtrnáctitisícové členské základny, hájícím její zájmy v oblasti lidové kultury, včetně příznivců i dalších zájemců o hudebně-pěvecký a taneční odkaz minulých generací;
d) důstojným partnerem orgánů státní správy a veřejné samosprávy i odborných institucí a jejich vybraných pracovišť při zajišťování a rozvíjení vzájemného dialogu se specifickou části občanské společnosti, která v duchu odkazu předchozích generací usiluje o zachování fundamentu lidové kultury, z nějž vyrůstají kořeny národní identity lidu žijícího v zemi uprostřed Evropy.“

Po zprávě kontrolní komise, kterou přednesl její předseda Bohumil Chochola, resp. mezi jednotlivými diskusními bloky k předloženým zprávám, účastníci valné hromady v tajném hlasováním rozhodovali o novém složení nejvyšších orgánů FoS ČR.

Podle očekávání funkce ve výboru FoS ČR obhájili Zdeněk Pšenica (předseda), Ladislav Michálek (1. místopředseda), Jarmila Mrnuštíková, Jaroslav Novák a Tatiana Pálenská. Nově do výboru byli zvoleni Zdeňka Rychterová (místopředsedkyně), Tereza Mlynaříková a Pavel Tomeček. Členem výboru byl opět potvrzen současný tajemník sdružení Jiří Pokorný.

Změny doznala i sedmičlenná kontrolní komise, která bude v příštím období pracovat ve složení: Bohumil Chochola (předseda), Josef Blažek, Radka Ehrenbergerová, Bohumil Hrubeš, Šárka Špačková, Zuzana Švejcarová a Eva Zehnalová.
Text použit z www.folklornisdruzeni.cz.
Folklorní sdružení Libín-S Prachatice na valné hromadě aktivně zastupoval jeho předseda Hynek Hladík, který se neúspěšně ucházel o místo ve výboru FOS ČR.
(Vloženo 18.11.2012, 14:16)
ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL PODPOŘÍ EVROPSKÁ UNIE

Evropská unie
V květnu letošního roku (termín podání byl do 30.09.2012) požádal Libín-S Prachatice o dotaci z Fondu malých projektů z prostředků Evropské unie na realizaci projektu Šumavský folklorní festival v letech 2012-2013 (od května 2012 do září 2013). Regionální monitorovací výbor na svém zasedání 25.10.2012 rozhodl o přidělení příspěvku na tento projekt ve výši 5.000 EUR.

Původně navržený rozpočet projektu však musí být snížen z celkových 12.624 EUR na 6.442 EUR, původně navržený podíl folklorního sdružení Libín-S Prachatice zůstává ve výši 22,38 % celkových nákladů.

Regionální monitorovací výbor zároveň rozhodl o zamítnutí žádosti na realizaci projektu Slavnosti světel, vzhledem k tomu, že žádost se podařilo zaregistrovat na Regionální rozvojové agentuře Šumava až po konání slavnosti.
(Vloženo 05.11.2012, 18:46)
LIBÍN-S PRACHATICE OPĚT V MÉDIÍCH
Počátkem listopadu hned ve dvou médiích byly rozhovory se dvěmi představiteli folklorního sdružení Libín-S Prachatice. Prvním z nich je prachatický měsíčník Radniční list. Řada lidí čte noviny od zadu. Kdo tak začne u listopadového čísla Radničního listu, usměje se na něj vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice Helena Svobodová při rozhovoru s Václavem Malinou.
„V Americe ocenili nejen českou kulturu ale i soudržnost souboru“
Helena Svobodová – vedoucí souboru Libín-S Prachatice. K folkloru a k tancování ji skrze českou besedu přivedl tatínek, velký baráčník. Dodnes považuje za zásadní ukazovat ve světě, co český národ umí a jaké má tradice. Po sametové revoluci v roce 1989 nastala euforie, které přinesla i názorové neshody v různých zájmových skupinách. Bouřlivý listopad 1989 nastartoval také rozštěpení prachatického souboru Libín. Helena a Václav Svobodovi hned v roce 1990 položili základy folklorního souboru Libín-S. I po více než dvou desetiletích se ukazuje, jak pevné jsou.

Jak byste váš soubor jednou větou představila veřejnosti?
Je to soubor, který dělá nejenom šumavský, ale český folklor tak, jak si myslíme, že by se mohl líbit dnešním lidem.

Co znamená S v názvu?
Původně jsme byli Libín Šumava, což se zkracovalo na Libín Š. V cizině jsme přišli o háček.

Soubor Libín-S Prachatice se letos vydal do Spojených států na mezinárodní folklorní festival International FolkFest Murfreesboro ve státě Tennessee. Kdo vám možnost prezentace nabídl a jak jste uspěli?
Nabídka přišla loni před Vánoci z Folklorního sdružení České republiky. Do Vánoc jsme o ní uvažovali, než jsme se definitivně rozhodli. Věděli jsme, že nás čeká velká a pečlivá příprava, a postupně jsme zjišťovali, že skoro všechno bude jinak. Včetně toho, že jsme po příletu do Ameriky museli dokoupit rekvizity, které jsme nemohli vzít do letadla. Jsme nositeli projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanále a s plavebními háky jsme vytvořili taneční pásmo Plavci, které jsme chtěli předvést na festivalu. Háky měří přes dva metry, na konci mají bodák, takže jsou považované za zbraně a do letadla nesmí ani náhodou. K ukázce šavlového tance při masopustu zase máme šavle. Ani ty se nesmí vozit. Takové věci jsme si museli v Americe pořídit. Naštěstí v souboru máme šikovné kluky, třeba Karla Boudu. Kluci rekvizity připravili doslova na koleni. Vydali jsme se reprezentovat naši krásnou vlast, srdce Evropy, za velkou louži a chtěli jsme představit naše zvyky, které předvádíme hudbou a tanci jako řemesla, a přiblížit je srdcím Američanů. Podotýkám, že jsme nejeli za krajany, ale na americký festival do amerického města pořádaný Američany pro Američany. Úspěch byl nad naše očekávání opravdu velký. Přiletěli jsme už v pátek. Festival zahajoval v neděli a od pondělí od rána se začalo festivalově pracovat. Čekala nás dvě, některý den dokonce tři vystoupení denně až do soboty. Dopoledne buď v seniorském domě, ve školách, v kostelích nebo dokonce v buddhistickém klášteře, odpoledne nebo večer na hlavních festivalových pódiích. Samozřejmě jsme jako praví čeští turisté chtěli něco vidět a poznat. Ve volných chvílích před začátkem festivalu tanečníci pracovali na rekvizitách, kapela připravila Tennessee valčík, což pro tamní občany je taková druhá hymna, jako kdysi pro prezidenta Masaryka bývalo Ach synku, synku, a pak ještě jeden takový vtipný výstup. Pořádající soubor Cripple Creek Cloggers má na svých webových stránkách minulé ročníky festivalu s ukázkou svého programu. Odkoukali jsme ji a přesně podle ní jsme nacvičili choreografii. Diváky jsme tímhle kouskem zvedli ze židlí! Byli jsme jediní, kteří sklidili ovace ve stoje. Podle závěrečného hodnocení jsme byli nejlepší také po lidské stránce, co se soudržnosti týče, takže jsme obstáli nejen jako reprezentanti české kultury. Znovu se prokázalo, že naši členové souborem žijí. Je to obdivuhodné, protože se v něm setkávají lidé různých profesí s velkým pracovním zatížením, s rodinnými povinnostmi. Přesto si najdou společný čas sejít se ke zkouškám. Zájmu o folklor obětují volný čas i finance. A když jedou na zájezd, obětují i dovolenou.

Ale jistě se vzájemně obohacují...
Ano, právě tím společenstvím lidí, kteří drží pohromadě. Je nám líto, když se třeba někomu stane úraz. Není to takové to seriálové „Mám tě rád a je mi to líto“. Jeden s druhým soucítí doopravdy. Věřím, že kdyby se mi něco přihodilo a přišla bych za někým z nich, že půjdou a pomůžou mi. Totéž bych udělala já, kdyby kdokoliv z nich něco potřeboval.

Když se někdo chce přidat do vaší party, co mu říkáte?
Přijďte se podívat, přijďte si to vyzkoušet, ale připravte se, že nebudete hned vystupovat na pódiu. Vypadá to, že se „jenom“ tancuje, ale kroky se musí opravdu dobře naučit, musí jim vejít do nohou. Kapela vše musí nazkoušet. Máme velké štěstí, že se o hudbu skladatelsky stará Jirka Vopálka. Není to žádná šumařina, že se každý podívá a zahraje ji z listu. V tom je ta muzika hezká, protože něco vypovídá. Devizou je i moudrý pedagogický přístup kapelníka Františka Jordáka, kterému do „jeho“ práce nepovídám a starám se o taneční složku.

Letos v květnu se díky vám a folklornímu souboru Libín-S v Prachaticích představili „zvonkaři“ z Rakouska. Koho k nám pozvete v roce 2013?
Opravdu těžko jsme rakouské zvonkaře přesvědčovali, aby vůbec poprvé opustili rodnou hroudu. Nakonec se nechali upovídat a hodně pomohli i s financováním, protože to nebyla levná záležitost. Vůbec nejde o ty lidi, oni to dělají stejně jako naši lidé s radostí jako zájmovou činnost, ale jejich svítící čepice musel převážet kamion! Mají podobu lampionů, měří až dva metry a při transportu musí být v kamionu přivázané a přišroubované. Byla to skutečně výjimečná příležitost vidět zvonkaře z Altmünsteru v Prachaticích. Byli příjemně překvapeni, jak je město přijalo, jak i přes zpoždění na ně lidé ukázněně čekali na chodnících. Snad muži v bílých oděvech se zvonci kolem pasů, které pohybem zadků natřásají a zvoní jimi, zahnali zlé duchy, a to i za pomoci světel v podobě zmíněných lampionů, které mají posazené na hlavách a opřené o ramena. Příští rok nás čeká jedna velká starost. Soubor Libín-S je díky projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanále členem Mezinárodního společenství plavců a vorařů. Po Německu, Itálii, Španělsku a Polsku se každoroční setkání plavců a vorařů uskuteční v České republice a na starosti ho budeme mít právě my. První víkend v červenci přivedeme do Prachatic možná až 800 lidí. Plavce a voraře uvidíme v průvodu městem a samozřejmě se s nimi setkáme na Schwarzenberském kanále. Město Prachatice nám v rámci svých možností vychází vstříc a doufáme, že bude garantem přivítání účastníků. Například na americkou misi nás pro prezentaci vybavilo soškami svatého Jana Nepomuka Neumanna, knihami a řadou obrazových materiálů. Na oplátku jsme převzali symbolický klíč od města Murfreesboro.
Vyptával se Václav Malina.
Článek najdete i na poslední stránce elektronického vydání Radničního listu.
Druhý rozhovor poskytl týdeníku 5+2 dny předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynek Hladík.
„Při plavení žije tradice“
S letošní sezonou na Schwarzenberském plavebním kanálu jsou organizátoři slavností spokojeni.
Hynek Klimek
Jelení Vrchy - O plavební sezoně spojené se šumavským folklorním festivalu nazvaným Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, hovořil redaktor týdeníku 5+2 dny s Hynkem Hladíkem, plavebním ředitelem a předsedou folklorního sdružení Libín-S Prachatice.

Kolikátý byl letošní ročník novodobé plavební sezony na Schwarzenberském plavebním kanálu a byl v něčem jiný než ty předchozí?
V pořadí byl již patnáctý. Jiný byl v tom, že minulých letech končila plavební sezona vždy u potoka Ježová / Iglbach, v místech, kde po opravě plavebního kanálu jeho oživení začalo. Teď je tam staveniště, provádí se rozsáhlá a důkladná rekonstrukce, takže tam uspořádat závěrečnou slavnost nebylo možné.

Kde se tedy konala?
Uvažovali jsme o jejím uspořádání na česko-rakouské hranici o 12 km jinde, u potoka Pestřice / Rothbach. Na poslední chvíli jsme se ale s rakouským partnerem dohodli, že slavnost bude u plavebního kanálu u potoka Schrollenbach. V roce 1989 se tam z iniciativy manželů Roberta a Herminy Baldassariových z dolnorakouského Maria-Enzersdorfu povedla rekonstrukce stavidel v historizujícím stylu a přitom byl opravený krátký úsek plavebního kanálu. Jenže z volby místa jsme pak měli trochu obavy.

Proč?
Obávali jsme se, jestli na místo najdou lidé cestu a zda sem vůbec někdo přijde.Také jsme zvažovali, jestli pro členy souboru bude možné tancovat uprostřed lesa na lesní cestě bez pódia. Další důležitou otázkou bylo, jak to bude s počasím.

Jak to nakonec dopadlo?
Naštěstí dobře. Po našem příjezdu nepršelo, u stánku už voněly čestvě grilované klobásky, točilo se české pivo. Chvíli po nás přijeli plavci plavci Helga a Wolfgang, v plaveckém oblečení, vedle českého stánku postavili ještě rakouský. Zavoněla káva, domácí koblihy a výborný švestkový koláč.

A jak to bylo s návštěvností?
První hosté přišli z Čech. O půl jedné, kdy se mělo začínat, už u stolů skoro nebylo místo. Dorazili Rakušané, někteří přišli pěšky, jiní přijeli na kolech.

Připravený program pak už nic nenarušilo?
Ve chvíli, kdy se mělo začít, se spustil lehký deštík. Nikdo ale neutekl. Muzikanti si zabalili nástroje, někdo oblékl pláštěnku, jiní rozevřeli deštníky. Zhruba půlhodinu jsem přítomným vyprávěl o historii, a pak mezi mraky vykouklo sluníčko. Na lesní cestu nastoupili muzikanti a pak už se do tance pustili tanečníci z folklorního souboru Libín-S Prachatice. Předvedli celou řadu tanců.

Zřejmě vycházející ze starých tradic.
Samozřejmě. Soubor Libín-S se vrací ke starým tradicím. První z tanců, se jmenoval Bavorov. Druhý Hoši a Bába, byl doménou mužů, pětice libínských chlapů. Soubor letos zažil hodně úspěchů. Mimořádný měl na zájezdu do Ameriky, kde hrál a tančil ve státě Tennessee. V Americe, ale nejen tam, i doma, stejně tak v Rakousku, Německu, Itálii, Španělsku a Maďarsku, kde soubor vystupoval, nebylo třeba uvádět taneční pásmo, každý z diváků pochopil, o co se jedná. co tanec vyjadřuje. Rádi ukazujeme tancem, že kořením života je láska a humor.

Takže láska a humor panovaly i na závěrečné slavnosti letošní plavební sezony?
Ano. Bylo o nich i taneční pásmo Slepice. To pak vystřídala série písniček, ale i při těch se dalo tancovat. Hned první si Vašek s Helčou z prachatického souboru došli pro Marii a Franze, kteří dříve tancovali v souboru Volkstanzgruppe Ulrichsberg, se kterým měl Libín-S prakticky od svého vzniku dobré kontakty. Po pásmu písniček následoval tanec se šavlemi, po kterém mi, jako plavebnímu řediteli na závěr plavební sezony předali plavební věnec.

Má plavební věnec nějakou symboliku?
Je symbolem sounáležitosti všech, kteří se na práci kolem Schwarzenberského plavebního kanálu podílejí. Čechů i Rakušanů.

Po předání věnce byla ukázka plavení dřeva?
Bylo ještě několik tanečních pásem, poté se ze druhého břehu rozezněly lovecké rohy ulrichsberských trubačů a pak už plavci naházeli polena a štěpiny na hladinu kanálu. Hornisté troubili a polínka plula kanálem.

Kolikrát letos dřevo kanálem plavalo?
Uskutečnilo se devět ukázek na čtyřech místech, spojených s folklorními slavnostmi a jedna další pro děti z Prahy. Celkem se do nich zapojilo 351 účastníků. Návštěvníků bylo přes osm tisíc.

Jak vlastně novodobá tradice plavení dříví začala?
Vychází z historie. Když se kdysi plavebním kanálem plavilo dříví ze šumavských hvozdů, bylo k tomu potřeba třeba 300 až 350 lidí. Skupiny mladých mužů a žen přicházely z jižních Čech, převážně z Prácheňska. Tvrdě pracovali od rána od pěti do sedmé hodiny večer. Po práci pak nepadli na lože, jak ředitel panství předpokládal, ale vytáhli hudební nástroje a zpívali a tancovali. Folklorní soubor Libín-S Prachatice přivedl ke kanálu zpět nejen lidové písničky a tanec, ale také ukázky plavení dříví, lidová řemesla. Vrací k němu staré tradice, kdy Češi i Rakušané žili spolu.
Při plavení žije tradice
(Aktualizace 04.11.2012, 18:07)
LIBÍN-S PRACHATICE NA STRÁNKÁCH ČESKÉHO ROZHLASU
Libín-S na stránkách www.rozhlas.cz
Při hledání na internetu jsme zjistili, že fotografie souboru Libín-S Prachatice z Chlumanského trhum jejímiž autory jsou Zdeněk a Kateřina Přibylovy (ze stránek www.prachatickonews.cz) se stala v letošním roce ilustrační fotografií různých folklorních festivalů či o folkloru obecně. Najdete ji tak např. v informaci o Mezinárodním folklorním festivalu v Červeném Kostelci, o odjezdu prachatického souboru do USA, o problémech folklorního souboru Vysočan, o mezinárodních slavnostech v Lázních Bělohradě, či o XV. všesokolském sletu. Problémem asi je, že na webových stránkách Českého rozhlasu je uveden jako autor ilustrační fotografie folklorní spolek Libín-S Prachatice.
(Vloženo 15.10.2012, 21:34)
ČESKÝ TANEC A SLOVENSKÝ TANEČNÍ HUMOR

Český tanec a slovenský taneční humor
Dobrý den,

Chtěl bych Vás co nejsrdečněji pozvat na pořad ČESKÝ TANEC, který se uskuteční v sobotu 3. listopadu v Chrudimi.

Letos bych chtěl nalákat především na nové nastudování Selských rebélií v podání plzeňské Mladiny (choreografie Libuše Hynková, hudba Josef Krček) a samozřejmě též na našeho slovenského hosta – skvělou skupinu tanečního humoru - Všetečníky!

Lístky na vystoupení budou k dostání v pokladně divadla - rezervaci rád zařídím.

Těším se na shledání, s pozdravem

Tomáš Jehlička

Mladina & ČLS www.clschrudim.cz 777 681274
(Vloženo 15.10.2012, 20:15)
FOLKLORNÍ SDRUŽENÍ LIBÍN-S PRACHATICE
VZNIKL JAKO OBČANSKÉ SDRUŽENÍ PŘED 20 LETY
Libín-S Prachatice
Folklorní soubor Libín-S Prachatice vzniknul na přelomu let 1988 / 1999. Významným bodem z historie souboru 12. října 1992, tedy právě před dvaceti lety, kdy Ministerstvo vnitra České republiky zaregistrovalo Libín-S Prachatice jako občanské sdružení.
V souladu se stanovami svolal předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice u příležitosti 20. výročí shromáždění členů na sobotu 8. prosince 2012 v 17:00 hod.
(vloženo 14.10.2012, 21:00)
PODĚKOVÁNÍ ZA VYSTOUPENÍ V TITTLINGU A BLAHOPŘÁNÍ

Poděkování za vystoupení při Mezinárodním dni lidové hudby, kterou 30.09. 2012 pořádala vydavatelská skupina Verlagsgruppe Passau GmbH, která je vlastníkem vydavatele regionálních deníků v České republice, zaslala folklornímu souboru Libín-S Prachatice za organizátory Lída Rakušanová.

Na druhé straně vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice Helena Svobodová odeslala Lídě Rakušanové e-mail s tímto textem:
Chtěla bych poděkovat za možnost účastnit se slavnosti ve skanzenu v Tittlingu. Byli jsme nadšeni z celkové organizace, z prostředí, z milých a spolupracujících diváků a věříme, že i my jsme splnili očekávání - soudím podle mnoha lidí, kteří mě zastavovali a vyjadřovali uznání. Jednotlivci souboru jsou připraveni navštěvovat tento skanzen i se svými rodinami.
Helena Svobodová,
Libín-S Prachatice
K úspěšné reprezentaci Jihočeského kraje a jihočeského folkloru při vystoupeních při Mezinárodním dni lidové hudby v bavorském Tittlingu poblahopřál folklornímu souboru Libín-S Prachatice senátor Tomáš Jirsa.
E-mail k vystoupením v Tittlingu zaslala souboru Libín-S Prachatice i Jiřina Dolejšková, pověřená vedením odboru kultury, školství a cestovního ruchu městského úřadu v Prachaticích.

Tak to je jedna nádhera.

Skanzen znám. Byla jsem tam již několikrát, proto si umím představit jak tam vyniklo tancování a zpívání.

Z pohlednic je vidět jaká skvělá atmosféra panovala úžasným prostředím.

Přeji Vám mnoho tvůrčích sil, také, aby Vás dobrá nálada provázela na Vašich cestách.

Srdečně zdravím

Jiřka Dolejšková
DENÍK zveřejnil o Mezinárodním dni lidové hudby několik článků 03.10.2012, 05.10.2012. Poslední článek vyšel v PRACHATICKÉM DENÍKU v sobotu 06.10.2012, informuje o slavnosti z pohledu folklorního souboru Libín-S Prachatice.
(aktualizace 07.10.2012, 21:00)
MEZINÁRODNÍ DEN LIDOVÉ HUDBY V TITTLINGU NAVŠTÍVILO 5500 HOSTŮ

ČESKÝ FOLKLOR REPREZENTOVAL TAKÉ LIBÍN-S PRACHATICE

Nad Tittlingem zářila modrá a bílá, stejně jako na bavorské vlajce. Modré bylo nebe, bílé obláčky na obloze. 10. mezinárodního dne lidové hudby v Muzejní vestici Bavorského lesa v Tittlingu v okrese Pasov se neprezentovaly ve slavnostní náladě pouze kapely, krojované a folklorní soubory, ale také počasí. Příjemně naladěno přišlo na slavnost v rozsáhlém skanzenu zhruba 5,5 tisíce návštěvníků, mezi nimi byla celá řada diváků z České republiky.

Jen kousek od bavorské obce Tittling od poloviny sedmdesátých let vyrostl jeden z největších skanzenů v Evropě. Úplně na začátku stál hoteliér a vlastník cestovní kanceláře Georg Höltl. V roce 1974 koupil přes 500 let starý mlýn Rothaumühle. V té době bylo už rozhodnuto o jeho demolici. Mlýn se stal základem Muzejní vesnice Bavorského lesa, ve které je dnes již více než 150 budov, které byly rozebrány v původních lokalitách a znovu postaveny tak, aby jejich seskupení připomínalo historické pohledy v různých sídelních strukturách Bavorského lesa, tedy území mezi Dunajem a Čechami.
V poslední zářijovou neděli ožil skanzen v Tittlingu tisícovkami diváků, stovkami muzikantů, tanečníků, zpěváků z České republiky, Finska, Itálie, Rakouska, Skotska, Španělska, Turecka, a USA, soustou lidových řemeslníků, prodejců různých dobrot a dobrůtek, většinou selských produktů. Pozvání do Tittlingu přijaly i tři české folklorní soubory, Jiskra, Libín-S Prachatice a dětský folklorní soubor Sluníčko.
"Vezměte si raději dva kroje, abyste se měly do čeho převléct, když bude pršet", nabádal Vašek děvčata před odjezdem z Prachatic. Nad Prachaticemi bylo zataženo, vypadalo to, že co chvílí začne pršet. V osm vyrazil autobus s dvacítkou členů folklorního souboru Libín-S Prachatice do Tittlingu. U Volar mžilo, hraniční kopce byly zahaleny do mraků. Taky bundy se budou nejspíš hodit!
Tittling
Jen kousek za hranicemi se mraky rozestoupily, rozesmálo se sluníčko. Nad vzdáleným údolím Dunaje bylo chvílemi vidět válející se mlhu.
Programy mezinárodního dne lidové hudby probíhaly vlastně v celém skanzenu, oficiální zahájení bylo ve sklárně, kde se potom i hrálo zpívalo a tancovalo, zahraniční soubory vystupovaly na otevřených pódiích u dolního rybníka a u starého mlýna Rothaumühle. Bavorské soubory i jednotliví muzikanti hráli v zemědělských dvorech, před usedlostmi.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice otevíral program u dolního rybníka, na pódiu hned vedle dřevěné kapličky Sv. Floriána. "Svatý Floriáne ochraňuj nás před ohněm", stojí na nápisu v bavorštině nad vchodem do kapličky.
Kaplička Sv. Floriána
Programy mezinárodního dne lidové hudby probíhaly vlastně v celém skanzenu, oficiální zahájení bylo ve sklárně, kde se potom i hrálo zpívalo a tancovalo, zahraniční soubory vystupovaly na otevřených pódiích u dolního rybníka a u starého mlýna Rothaumühle. Bavorské soubory i jednotliví muzikanti hráli v zemědělských dvorech, před usedlostmi.

Folklorní soubor Libín-S Prachatice otevíral program u dolního rybníka, na pódiu hned vedle dřevěné kapličky Sv. Floriána. "Svatý Floriáne ochraňuj nás před ohněm", stojí na nápisu v bavorštině nad vchodem do kapličky. Pět minut před půl dvanáctou již "Libíňáci" byli nastoupeni, zazněly první melodie, i v Tittlingu Libín-S Prachatice začínal: "Kdyby byl Bavorov..." Diváci stáli kolem pódia, nebylo moc možností si sednout. Rozehřívají se tanečníci, muzikanti i diváci. Nálada je prima na obou stranách pódia.
Bavorov
"Následující tanec má svůj původ v masopustním tanci z Kaplicka," uváděl Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice.

Na pódiu se roztočily dvojice děvčat. Tu se některá z nich zastavila, ukazovala kamsi a volala: "Huláni!"
Martin
Na pódium vojenským krokem nastupovali chlapi s šavlemi - huláni.
Martin
Na všechno se usmívala naše krásná primáška Helenka. Měla také proč, svítilo sluníčko, diváci báječně reagovali na muziku, na tanec.
Martin
A huláni křižovali taneční pódium rázným pochodem, "jeli na koních" a skákali přes překážku, překážka ze šavlí se postupně zvyšovala, poslední Vašek se rozhodnul pro přeskok obounož. To ocenili diváci velkým potleskem.
Martin
"Humor a láska je kořením života a náš soubor si tato koření rád užívá. Následující taneční je jej plné. Jak se jmenuje, nebudu vyzrazovat předem, všichni brzy vědět sami i beze slov!"

Děvčata se tak nějak podivně pohybovala po "dvoře", Vašek rozhazoval "krmení" se slovy: "Na, pipi, na!" Děvčata se nakrucovala před kluky, kluci se producírovali před děvčaty: "Slepice" si načechrávaly "peří", "kohoutci" se předváděli. "Slepičky" se pošťuchovaly o toho svého "kohoutka", "slepička" Libuška se do role vžila tak do role, že strčila do Helči tak silně, až její soupeřka padla na chvilku, málem skončila mimo pódium, to samozřejmě ve scénáři nebylo. Kdo stál blíž, rozumněl česky, možná zaslechnul od vstávající Helči k Libušce: "Počkej, to ti vrátím!". I "kohouti" navzájem soupeřili o vybrané "slepice". Konečně jeden z nich zvítězil, obskočil tu svoji, další kohoutek taky tu svou.
Slepice
Obecenstvo se směje, aplauduje ve stoje, ti kteří seděli, moc jich nebylo, aplaudovali v sedě. Všichni věděli, že taneční pásmo se jmenovalo Slepice, i když nikdo nic neřekl. No, nakonec stejně, když děvčata na závěr vstala po děkovačce, zbyla na okraji pódia po nich velká vejce. Jako po kvočnách.
"Folklorní soubor Libín-S Prachatice vyvíjí svoji činnost hlavně u Schwarzenberského plavebního kanálu na Šumavě, je nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenbním plavebním kanálu. Takže je skoro přirozené, že se zrodilo taneční pásmo Plavci."

Plavec Honza s kloboukem frajersky nasazeném s plavebním hákem v rukou stál mezi diváky, kteří očekávali další bod programu, muzika začala hrát, když Honza skočil elegantně na pódium mezi ostatní plavce.
Plavci
"Za časů knížete Schwarzenberga chodili chlapi z Čech, Bavor i Rakous plavit dříví. Byla to těžká a namáhavá od slunka východu do slunka západu. Přes celodenní dřinu se plavci sesedli večer u ohňů a dlouho do noci se hrálo, zpívalo, tancovalo a vyprávělo. S východem slunce stáli opět na svých stanovištím a pilně pracovali - takoví byli naši předkové." A rozehrála se muzika, plavci se svými děvčaty si zatancovali. Pracovní nářadí plavců, plavební háky byly chvilku hudebními nástroji, bicími, jindy zase se chlapi předvádějí a přehazují háky vždy dva proti sobě.
Plavci
Nebo také se plavební háky staly kolotočem, Vlaďka s Helčou se svezly.
Plavci
"Tady v Muzejní vesnici je spousta selkých dvorů, dřív na každém selském dvoře měli alespoň jednoho koně. I my jsme si přivezli koně, ten náš, nejspíš na rozdíl od těch bavorských koní, umí tancovat. Taneční pásmo Koně!"
Koně

Koně
Na rozdíl od tanečnic a tanečníků se kůň dvakrát vydal mezi diváky, když už byl mimo pódium, našel si důvod pozlobit primášku Helenku. Té se to nejspíš nelíbilo, málem koně přetáhla smyčcem.
Koně
Sotva se kůň vrátil z druhého "výletu" mezi diváky, doznívala melodie tohoto tanečního pásma, kůň nakonec pádnul mezi tanečnice a tanečníky. Zpod masky vylezli Karel s Jirkou. Odměnou byl mohutný potlesk. Karel, sotva si stoupnul, odhodil pásek a už volal k muzice: "Páni muzikanti, Doudlebskou! A už se roztáčel další tanec, tak typický pro jižní Čechy.
Doudlebská
Do tance se zapojili i diváci, vedoucí souboru vytočila pána hovořícího česky s trochu zvláštním přízvukem, on soubor Libín-S znal, byl to jeden z mála Bavorů, který celých sedm let žil v Prachaticích. První půlhodinový blok vystoupení folklorního souboru Libín-S jde je ve finále, zbývalo se rozloučit, tradičně to bylo tancem V Prachaticích. Při něm byli postupně představeni kapelník František Jordák, všichni tanečníci a tanečnice.
Doudlebská
Zatím co soubor Libín-S skončil svoje vystoupení a kluci a děvčata se mohly osvěžit bavorským pivem, na pódiu již děvčata ze španělského souboru Grupo Andaluz de Munich už předváděl jihošpanělské flamengo. Dívky z plzeňské Jiskry s pečlivými účesy v krásných krojích ještě četly, co je čeká za půl hodinku, či jen tak štěbetaly.
Libín-S po vystoupení

Grupo Andaluz de Munich

Jiskra před vystoupením
Vydejme se teď na chvilku skanzenem, který žije lidovou hudbou, zpěvem, tancem, řemesly. Podívejte, támhle na balkoně jsou Italové v sicilských krojích z folklorního souboru Folk-Acli!
Folk-Acli
Před domem nedaleko přede ovčí vlnu starší přadlena v bavorském kroji. Její nitě jsou tak tenké!
Bavorská přadlena
Na druhé straně před rozlehlým dvorem jsou ke koupi výborní uzení pstruzi, to vám je pochoutka!

Pětici zpěváků z bavorského Perlesreutu známe, to jsou přece Perlesreuter Sänger, kolikrát už zpívali u Schwarzenberského plavebního kanálu na rozvodí v bývalé osadě Růžový Vrch i na Jeleních Vrších, Libín-S byl zase na oplátku v Ulrichsbergu, s perlesreutskými jsme se viděli naposledy v Prachaticích při oslavách 20. let souboru.
Perlesreuter Sänger
Na druhém otevřeném pódiu nedaleko starého mlýna Rothaumühle zní poněkud exotická muzika, vystupuje právě Folklorní a kulturní spolek Türkiyem.
Türkiyem
Mezi tureckými děvčaty jsou ale krásky! Není-liž pravda?
Turecká kráska
Před jedním ze statků vyhrává harmonikář v baorských kožených kalhotách, i kolem něj je houf posluchačů.
Harmonikář
U mlýna Rothaumühle byl vystřídán mezi tím, co jsme se procházeli po skanzenu, turecký soubor plzeňskou Jiskrou. Našli jsme si místečka k sedění a dívali se.
folkloní soubor Jiskra
Už když jsem si prohlížel program Mezinárodního dne lidové hudby zaujal mne název Heimats- und Trachtenverein Iglbach - vlastenecký a krojovaný spolek Iglbach. Proč?

Jak už jsme říkali, folklorní soubor Libín-S Prachatice vyvíjí hodně svých aktivit u Schwarzenberského plavebního kanálu, organizuje nejen folklorní setkání, ale také ukázky šumavských povolání - plavců, uhlířů či dřevorubců, různých řemesel, vyprávění pohádek z obou stran Šumavy, mši svatou u Schwarzenberského plavebního kanálu. Významným bodem akcí je křížení s hraničním potokem Ježová / Iglbach.

Vlastenecký a krojovaný spolek Iglbach a hraniční potok Iglbach / Ježová.

Na pódium nastoupili dva chlapíci, každý měl k každé ruce bič, a taky harmonikář. A za potokem na louce byla další čtveřice chlapíků s biči, dělali si nejdřív prostor kolem sebe. Harmonikář spustil, do muziky zaznívají do rytmu "výstřely" bičů, jsou opravdu šlupky, tu ti pódiu, jim jakoby odpovídali chlapíci za potokem.
Heimats- und 
Trachtenverein Iglbach
To ale ještě nebylo všechno, po vystoupení chlapíků s biči na pódium nastoupila desítka tanečních párů, celkem asi dvacet tanečníků a tanečnic (to však nejsou všichni členové spolku, spolek má hned několik skupin: Iglbacher Tanzlmusik, Pomp-A-Dur Frauengsang, Saitenmusi Kreu#weis, Kinder-Tanzgruppe Unteriglbach, Tanz- & Plattlergruppe, Goaßlschnoizer, to jsou ti chlapíci s biči, Tanzgruppe - Aktive II a Iglbacher Ziachmusi, jednotlivé skupiny se prolínají, celkem je 40 aktivních členů).
Heimats- und 
Trachtenverein Iglbach
Bavorský vlastenecký a krojový spolek byl vystřídán dětským folklorním souborem Sluníčko z Rokycan, vedený Zdeňkem Vejvodou a Janou Frühaufovou.
Dětský folklorní soubor Sluníčko
Zdeněk Vejvoda vede i doprovodnou kapelu Malá lidová muzika. Zdeněk Vejvoda, kterého Libín-S Prachatice poznal při přípravě vystoupení prácheňských folklorních souborů na Mezinárodní folklorní festival Strážnice v roce 2010, se občas chopil basy, hrál a zpíval.
Zdeněk Vejvoda
Po rokycanských dětech pódium zčervenalo, zahrála velká hornorakouská dechová kapela Trachtenmusikkapelle Schildorn v tyrolských krojích s červenými saky.
Trachtenmusikkapelle Schildorn
Přišla řada na druhé vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice. I u starého mlýna začali libíňáci Bavorovem.
Libín-S - Bavorov

Libín-S - Bavorov
Na program přišly mužské tance Hoši a Bába.
Libín-S - Bába
Libíňáci zopakovali ještě tanec Martin.
Libín-S - Martin
"Během dnešního dne jsme viděli různé tance různých souborů, ale jen Libín-S vám ukáže, jak se tancuje v dřevácích - následuje taneční pásmo Dřeváky - Holzschuhtanz."

Na okraji pódia byl Vašek s dřeváky na nohou a s nůší na zádech. Za ním nakukovala do nůše Vlaďka. Kývla na děvčata, ve chvilce vedle ní byla Romana, za další chvilku Libuška, pak i Jana a Helča. Všechny stále zvědavě koukala do nůše, ten Vašek snad o nich vůbec nevěděl, zíral kamsi do dálky. Tak ženské Vaška strhly za nůši na záda, z nůše vytáhly dřeváky. Zatím co začaly tancovat, chlapi už je pozorovali a pak se dali do společného tance i s ženskými. A opravdu v dřevácích tancovat jde.
Libín-S - Dřeváky

Libín-S - Dřeváky

Libín-S - Dřeváky

Libín-S - Dřeváky
Závěr odpoledního bloku souboru byl opakováním závěru dopoledního - Koně, Doudlebská a V Prachaticích, obecenstvo se vystřídalo, s výjimkou věrných "fandů", ti byli jistě na obou vystoupeních.
Libín-S - Koně

Libín-S - Doudlebská
Libín-S Prachatice si zasloužil aplaus.
Libín-S - aplaus
Na pódium u starého mlýna napochodovala skotská dudácká kapela Claymore Pipes and Drums.
Claymore Pipes and Drums
Posledním bodem programu byl výborný plzeňský folklorní soubor Jiskra. Zatancovali třeba i Ševcovský tanec, možná se jmenoval jinak, ale ševci v něm byli jistě.
Folklorní soubor Jiskra
Den v Muzejní vesnici (skanzenu) Bavorského lesa v Tittlingu, plný lidové muziky, lidového tance, lidových písniček, zpívaných nejen bavorsky, ale také anglicky, česky, finsky, italsky a turecky uplynul jako voda. Byla spousta příležitostí k nákupům od lidových řemeslníků, třeba několik libíňáků hned i tancovalo v dřevácích zvaných mejšláky koupených u bavorského výrobce, i ochutnat jídla bavorská, belgická, chodská (chodské koláče balené do krabic od italské pizzy), rakouská, ruská, řecká, turecká a ukrajinská. Byly i možnosti k navazování kontaktů, setkáním. Jen tanečníci a muzikanti asi nenašli čas k poznávání lidové architektury z bavorské strany Šumavy, které tu říkají Bavorský les. Ale třeba někdy vyjde čas se do Tittlingu podívat, stojí to za to!!!
Během Mezinárodního dne lidové hudby vystoupily tyto (ne německé) soubory:
Farmers Breakfast Bluesgrass Band (Amerika). Romantika táboráků a tóny westernů - člověk se stává v každém případě pořádný kus blíž zemi neomezených možností, když zahraje americká bluesgrassová kapela "Farmers Breakfast". Sedm přátel koní a westernu, kteří se v roce 2007 dali dohromady pod vedením Bernhard Schormair, pečují a oslavují původní americkou lidovou hudbu. Název bluegrass připomíná na jaře modře kvetoucí louky v Kentucky, kde tento žánr má své začátky. Jedno zda v malém či rodinném kruhu nebo na velkých televizních pódiích ozývají se při vystoupeních charakteristické instrumenty tohoto hudebního hudebního žánru pětistrunné banjo, housle či mandolina – takový je "unplugged" a nefalšovaný bluesgrass, jak to stvrzuje tato báječná skupina.

Farmers Breakfast Bluesgrass Band
Folk-Acli (Itálie). Sicilskou atmosféru do dolnobavorského Tittlingu přináší folklorní skupina "Folk-ACLI". Těchto 24 folkloristů, kteří vytvořili skupinu "Folk-ACLI" v roce 1988, se může ohlédnout zpět na dlouholeté zkušenosti z vystoupení na mezináronádních scénách. Soubor inscenuje především sicilské tradiční písně a tance v krojích typických pro oblast, ze které pocházejí s odpovídajícími kulisami. I nástrojové složení kapely, od akordeonu po tamburinu stačí, plné nasazení plné entuziasmu a čisté radosti při muzicírování.

Folk-Acli
Skupina lidového tance HEIJAKAT (Finsko). Z věčných dálek finské tundry přijíždí skupina lidového tance "Heijakat". Deset žen předvádí téměř 30 Jahren temperamentní tance podle starých tradic a slavnostním způsobem. Barevné kroje, které byly stejně jako před 200 roky ručně ušity z tradičních materiálů jako vlna, len a hedvábí, dotvářejí autentický dojem soboru.

HEIJAKAT
Folklorní a kulturní spolek Türkiyem (Turecko). Závan Orientu dýchne skansenem, když folklorní a kulturní spolek Türkiyem vystoupí na otevřené scéně. Mnichované, kteří pocházejí z Turecka založili spolek, se vydají na cestu světa mnoha tváří lidové hudby území bohatého kulturou a dějinamiod Bosporu po Anatolii. V zavazadlech má formace tanců z pohádek tisíce a jedné noci, které sklízely úspěchy na mnoha soutěžích.

Türkiyem
Trachtenmusikkapelle / Krojovaná kapela Schildorn (Rakousko). Krojovaná kapela Schildorn z hornorakouské oblasti Innviertel s 200 roky zkušeností je dechovka jaká má být. Se zvládnutou hrou ve zdobném kroji tyrolských strážců fascinuje zhruba 60-členné hudební těleso především stylizovanou mnohotvárností. Železná disciplína a síla vůle jsou díky kapelníkovi Stefanu Burgstallerovi další markantní značkou formace s bohatou tradicí, která bude otevírat Den lidové hudby.

Trachtenmusikkapelle Schildorn
Libín-S Prachatice (Česká republika). "Libín-S Prachatice" ztělesňuje svými vystoupeními již více než 24 let folklor z jihozápadních Čech. 25-hlavý soubor z České republiky představuje společně folklorní taneční a hudební skupina. Hudební složka hraje pod vedením kapelníka Františka Jordáka, zatímco tu taneční má na starosti Helena Svobodová. Při vystoupeních po celé Evropě se každý může potěšit typickými jihočeskými kroji a svými vlastními tanečními kreacemi.

Libín-S Prachatice

Soubor Libín-S Prachatice bude vystupovat dvakrát, poprvé v 11:30 na menším pódiu A u mlýna, podruhé v 15:30 na pódiu B také u mlýna. Obě vystoupení mají být půlhodinová.
Dětská skupina Sluníčko (Česká republika). Dětský soubor "Sluníčko" nadchne svých koncertech mladě i staré. Skupina zpívá, hraje a tancuje s opravdovou radostí ze života a dává prožívat českou kulturu a zvyky Brauchtum. Soubor, který v současnosti existuje již ve třetí generaci, byl založen v roce 1967 a vystupuje od roku 1981 pod názvem "Sluníčko". Nyní má 30 dětí ve věku mezi osmi a 13 roky, které pod vedením Jany Frühaufové nadšené diváky.

Sluníčko
JISKRA (Česká republika). S lidovou kapelou "JISKRA" se do Tittlingu ohlásil profesionální soubor, který patří mezi nejlepší ve své vlasti a již více než 50 let vyváží české kulturní hodnoty do celého světa. Čtyřicetičlenné těleso prezentuje barevnou směs hudby, zpěvu a tance, při čemž často přicházejí do hry jedinečné a téměř zapomenuté nástroje. Prožijte se sami, jaký zázračný zvuk Čechům vydává "fanfrnoch" nebo "vozembouch"!

Soubor je členem FoS ČR, Regionálního sdružení Plzeňska a Plzeňské folklorní scény. Soubor písní a tanců Jiskra vznikl v roce 1958. Od svého založení se věnuje zpracování folklorního materiálu ze západních Čech; v jeho repertoáru jsou lidové písně a tance z Plzeňska, Žinkovska a Chodska. Lidová muzika vychází z původní štrajchové a dudácké muziky, hudební i taneční zpracování čerpá z národopisných sbírek daných oblastí. Jednotlivá pásma vychází z tradičních projevů výročního a rodinného zvykosloví. Soubor je tvořen taneční, hudební a pěveckou složkou. Za své existence uskutečnil stovky vystoupení na domácích i zahraničních pódiích a účastnil se festivalů v různých zemích světa. Lidová muzika souboru spolupracuje s Českým rozhlasem Plzeň. Soubor písní a tanců Jiskra byl v letech 1997-2006 hlavním organizátorem Mezinárodního folklorního festivalu v Plzni. Od roku 2007 je hlavním organizátorem Mezinárodního folklorního festivalu v Plzni Plzeňská folklorní scéna, Soubor písní a tanců Jiskra je jejím členem a zároveň i festivalovým spolupořadatelem. (viz www.folklornisdruzeni.cz)

Jiskra
Grupo Andaluz de Munich (Španělsko). Šest andaluzských tanečnic formace "Grupo Andaluz de Munich" přináší španělský oheň do dolnobavorského Tittlingu. Soubor založený v roce 1982 Mnichově vstoupil mezitím do známosti na četných národních a mezinárodních scénách. Tahákem skupiny je bez pochyb flamengo ve všech svých rozličných variacích. Vlasní choreografie kostýmy doplňují jejich strhující vystoupení.

Grupo Andaluz de Munich
Sourozenci Holzapfelovi. Příčná flétna, tenorový horn nebo klavír – hudební "Sourozenci Holzapfelovi" vymámí ze svých nástrojů ty nejkrásnější tóny a umí své publikum potěšit. Čtyři sourozenci z oblasti Innkreis ve věku mezi 9 a 23 lety provozují hudbu nejen ve svém volném čase, ale jejich vášeň pro hudbu se jim stala částečně také povoláním. Tato angažovanost se vyplatila: Jeden z jejich největších úspěchů ke třetí místi v zemské soutěži lidové hudby v Tips Aréně v Linci v roce 2009.

Sourozenci Holzapfelovi
Claymore Pipes and Drums (Skotsko). "Originálně skotsky", tak musí vypadat instrumenty, výbava a kroje "Claymore Pipes und Drums". Skotské zvuky a kultura, to nabízí skupina, která v současnosti čítá 42 aktivních členů. Přes 35 let se muzikanti, kteří zvládli dudy a bubny, dále vyvíjeli a stále se nově formovali. Skupina mezi tím hrála nejen v klasických koncertních sálech, ale měla řadu rozhlasových a televizních vystoupení.

Claymore Pipes and Drums
(Aktualizace 05.10.2012, 17:12)
PODĚKOVÁNÍ STAROSTY PRACHATIC

Folklorní soubor Libín-S Prachatice obdržel od starosty města Prachatice tento dopis:
MĚSTO PRACHATICE
STAROSTA
ING. MARTIN MALÝ

Prachatice, 26.09.2012

Vážení přátelé,

dovolte mi, abych Vám touto cestou osobně poděkoval za vystoupení Vašeho souboru na Podzimních městských slavnostech, jež se konaly tuto sobotu. Jsem velmi rád, že jste se zúčastnili oslav něšeho města a obohatili svým vystoupením pestrý program slavností.

Ještě jednou děkuji a Vám i všem členům souboru přeji krásný podzim a mnoho úspěchů nejen v další kulturní činnosti, ale i v osobním životě.

S pozdravem

Martin Malý, v.r.
(vloženo 28.09.2012, 08:30)
PODZIMNÍ MĚSTSKÉ SLAVNOSTI V PRACHATICÍCH

Libín-S bude na Městských slavnostech
V letošním roce oslavují Prachatice 700 let od první písemné zmínky o Prachaticích jako o městském útvaru z roku 1312. Při této příležitosti organizuje Město Prachatice již tuto sobotu 22. září 2012 Podzimní městské slavnosti.

Pozvání na městské slavnosti přijaly snad všechny spolky působící ve městě Prachatice v oblasti kultury. Nechyběl na nich folklorní soubor Libín-S Prachatice, který vystoupil v dopoledním bloku programu.
Ač to zní nesmyslně, vystoupení souboru Libín-S Prachatice bylo trochu ovlivněno současnou prohibicí. Ne, neznamená to, že obvykle před vystoupením do sebe "nalijí" tanečníci a muzikanti nějakou tu láhev Prachatické pálenky, či jiného tvrdého alkoholu. Občas štamprdlička je opravdu, tentokrát však to bylo úplně jinak. Některé státní orgány však zvýšily pohotovost svých pracovníků a členů, tím pádem nebyl soubor kompletní.
Netradičně začalo vystoupení tanečním pásmem Martin vycházející s tradice masopustních tanců z Kaplicka. Jedné ze šavlí se chopila místo Standy, který chyběl, proč, to už jsme se zmínili, Líba. A šlo jí to úplně stejně jako chlapům.
Libín-S - taneční pásmo Martin
Další taneční pásmo není třeba moc uvádět, každý během chvilky pochopí, o co běží. Děvčata zvláštními kroky vtančí na pódium, máchají při to divně rukama, Vašek rozhazuje cosi drobného, nejspíš nějaké krmení, a volá: "Na puty-puty, ná...!" Ano jsme na selském dvoře, rozjíždí se Slepice, tanec plný veselí a humoru. To divné máchání rukama, to jsou přece křídla slepic, ty zvláštní kroky, to je přece jejich chůze či běh, koukej, jak se ty slepice parádí, aby se líbily kohoutovi. Kohouti si našlapují z vysoka a rozvážně. Támhle se jedna slepice dává do tance s kohoutem a tuhle se snad ty slepice budou klovat o toho vyvoleného. Ba i ti kohouti se do sebe dali. Kohouti si nakonec vyberou ty správné a před zraky diváků slepice obskočí, diváci se mohou smíchy potrhat. Tanec už končí a na zemi po slepicích zůstanou velká bílá vejce, která právě snesly.
Libín-S - taneční pásmo Slepice
Folklorní soubor Libín-S Prachatice se před zhruba třemi měsíci vrátil z úspěšného zájezdu za "velkou louži" - do amerického státu Tennessee, kde se zastupoval český folklor, reprezentoval Folklorní sdružení České republiky, Jihočeský kraj a samozřejmě město Prachatice na mezinárodním folklorním festivalu International FolkFest ve městě Murfreesboro. Město Prachatice přispělo souboru na tento zájezd, takže dnešní vystoupení je vlastně i malým poděkováním. Helena Svobodová, vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice převzala na závěr festivalu od starosty města Murfreesboro Tommyho Bragga symbolický klíč od bran města. Členové souboru Libín-S Prachatice pozvali při příležitosti Podzimní městské slavnosti mezi sebe na pódium zástupce vedení města Prachatice - radního Alexandra Zikmunda a Jiřinu Dolejškovou pověřenou vedením odboru kultury, školství a cestovního ruchu, aby jim předali zlatý klíč od bran Murfreesboro a fotografii členů folklorního souboru Libín-S Prachatice s podpisy všech členů účastníků amerického zájezdu. Helena Svobodová k tomu dodala: "...brány města Murfreesboro budou pro Vás otevřené a budete v něm jistě vítáni..." Jiřina Dolejšková poděkovala souboru Libín-S za vzornou reprezentaci města Prachatice v USA. Alexandr Zikmund k poděkování přidal ještě láhev vína stočeného právě pro město Prachatice.
Předání zlatého klíče od bran Murfreesboro
Folklorní soubor Libín-S Prachatice je již řadu let nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Je tedy zcela pochopitelné, že soubor přišel s tanečním pásmem Plavci. Plavci byli dalším bodem programu.
Libín-S - taneční pásmo Plavci
Na rohu pódia vedle kapely je již připraven Honza s plavebním hákem v ruce, uprostřed další chlapi s háky, ale také Libuška, v pozadí ostatní děvčata. Plavci se zdraví, smekají klobouky, i Libuška. Vtancují děvčata, chlapi zapichují plavební háky do špalků a rozjíždí se společný tanec se šátky.
Libín-S - taneční pásmo Plavci
Najednou všichni zůstávají "štronzo", ztuhnou, zůstanou bez pohybu, k mikrofonu přichází Helena Svobodová: "Kdysi patřily všechny lesy tady v okolí knížeti Schwarzenbergovi... K plavebnímu kanálu chodili plavci z Čech, Rakous i Bavorska. ... Tvrdě pracovali od časného rána do pozdního večera. A večer, místo, aby šli spát, vytáhli housle, citery a dudy, večer se hrálo, zpívalo a tancovalo. Takoví byli naši předkové!" A na to se rozehrála muzika, děvčata začala laškovat s kluky a jejich klobouky.
Libín-S - taneční pásmo Plavci
Začíná klobouková hra, hrají ji kluci a Libuška.
Libín-S - taneční pásmo Plavci
Kluci a Libuška, plavci, si už zase vzali plavební háky, muzika ztichla. Zato plavci rozehráli rytmickou hudbu tlučením plavebních háků o zem, tady na pódiu to zní, no paráda, minulý týden na lesní cestě u Schrollenbachu na břehu Schwarzenberského plavebního kanálu, tam z háku lítaly třísky, ale slyšet to nebylo. Háky pak lítaly vzduchem z ruky do ruky, občas to vypadalo docela nebezpečně, ale asi jen vypadalo.
Libín-S - taneční pásmo Plavci
Z plavebních háků se na chvilku stává kolotoč, svezou se na něm Vlaďka a Helča. Jenom na Libušku, která nahradila pro dnešek Standu, toho bylo trošku moc. Proč to tak nějak vyšlo, že Vlaďka má z jedné strany Vlaďku, z druhé Helču, při tom na Karla nevyšla ani jedna, při tom Karel, ten má jinou postavu a taky o trochu síly víc.
Libín-S - taneční pásmo Plavci
Plavci končí, na řadě je už jen rozlučkový tanec V Prachaticích, při kterém se na konec představili muzikanti i tanečníci.
Libín-S - taneční pásmo Plavci
Za pódium přišel za tanečníky Karel starší, táta Karla mladšího, tancoval v souboru až do doby, kdy mu to nemoc znemožnila, folklor se mu ale líbí pořád. "Na to, že jste nebyli všichni, tak vám to šlo dobře!", ocenil vystoupení Karel (starší).
Libín-S - taneční pásmo Plavci
Hynek k Libušce podotknul: "Vím jistě, že nejsem na chlapi, ale Libuško, tys byla dneska tak krásnej chlap, že se snad na takové chlapy dám!"
Během celého dne byl program na prachatickém Velkém náměstí opravdu pestrý. Flétničky, pěvecké sbory školních dětí. Nejen jihočeští spisovatelé četli ze svých děl. Na řadu přišel i dětský folklorní soubor Šumaváček.
Folklorní soubor Šumaváček
V pravé poledne došlo na křest reprezentativní knihy Prachatice, obrazy z paměti města. Křtu se zúčastnili jeden z trojice autorů Jan Antonín Mager, starosta města Prachatice Martin Malý, bývalý starosta města Miroslav Bojanovský, starostoval od roku 1992 do roku 1999, stal se kmotrem knihy, a náměstek hejtmana Jihočeského kraje František Štangl.
Na pódiu se baletilo, zpívalo, tancovalo, o půl třetí přišla řada na další folklorní soubor s názvem velmi podobným, jako má náš soubor Libín-S, ten druhý je bez onoho S, jmenuje se Libín.
Folklorní soubor Libín
Mezi diváky na vystoupení souboru Libín přišli skoro všichni libíňáci ze souboru se S, tedy ze souboru Libín-S Prachatice.
Členové souboru Libín-S při vystoupení souboru Libín
Vedoucí souboru Libín-S Prachatice Helena Svobodová udělila libíňákům se S další pochvalu.
Helena udělila ještě jednu pochvalu
(Vloženo 22.09.2012 21:51)
OHLÉDNUTÍ ZA ŠUMAVSKÝM FOLKLORNÍM FESTIVALEM

SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2012

Od poloviny května do poloviny září 2012 probíhal Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2012. Jeho organizátorem bylo folklorní sdružení Libín-S Prachatice. Festival v sobě zahrnoval setkání s folklorem, s pohádkami z obou stran Šumavy, s plavením dříví, s prací uhlířů, s lidovými řemesly.
Návštěvníci jednotlivých akcí Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu mohli při setkání s folklorem vidět tyto soubory:

- folklorní soubor Libín-S Prachatice
- Glöckler z Altmünsteru (Horní Rakousy)
- Urfahrener Aufgeiger (Horní Rakousy) se svými hosty
- Böhmerwald Bläser (Horní Rakousy)
- smíšený pěvecký sbor z Aigenu (Horní Rakousy)
- Alphorbläser Böhmerwald (Horní Rakousy)
- Jagdhornbläser Ulrichsberg (Horní Rakousy)

Do setkání s folklorem se zapojilo 221 aktivních účastníků.
V květnu a srpnu součástí Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2012 byla dvě vyprávění pohádek z obou stran Šumavy. Pohádky vyprávěli Helena Svobodová, "pohádková babička" z Prachatic, a Helmut Wittmann, "skřítek ze Solné komory", nositel Zlatého prstenu nejlepšího vypravěče pohádek německého jazykového prostoru.

Vedle nich se do vyprávění zapojili další 2 účastníci.
Součástí festivalu bylo i devět plánovaných ukázek plavení dříví na čtyřech lokalitách: na Jeleních Vrších, u hraničního potoka Ježová / Iglbach, nedaleko bavorských hranic u potoka Světlá voda a u potoka Schrollenbach. Navíc se uskutečnila další ukázka plavení dříví pro děti z Prahy.

Jako plavci se aktivně zapojilo 45 účastníků.
Do programu festivalu byla zařazena ukázka práce uhlířů. V srpnu byl na uhlišti u Jeleních Vrchů postaven milíř, který potom hořel celý týden. Vytěženo z něj bylo celkem 361 kg dřevěného uhlí.

Do ukázky práce uhlířů se aktivně zapojilo 68 účastníků.
Dle představ organizátorů se měla na závěr plavební sezóny uskutečnit ukázka "Jak se v lese dříve pracovalo. Vzhledem k tomu, že 24. února 2012 zemřel jeden ze dřevorubců a vrchní plavec Gustav Autengruber, bylo od této ukázky upuštěno z bezpečnostních důvodů.
Nedílnou součástí Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2012 byla i mše svatá u Rosenauerovy kapličky Korunování Panny Marie v místě křížení plavebního kanálu s Jezerním potokem.

Modlitba za uzdravení plavebního ředitele Hynka Hladíka, kterého těsně před cestou na Jelení Vrchy postihla mozková příhoda, byla Bohem vyslyšena a Hynek Hladík se zbavil nejvážnějších problémů.

Mši zajišťovaly 3 osoby.
Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2012 se aktivně zúčastnilo 351 účastníků. Jednotlivých akcí se zúčastnilo cca 8190 diváků.
Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2012 byl spolufinancován i z projektů Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá.

Projekt Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá je společným projektem státního podniku Lesy České republiky, Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a rakouského sdružení cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald. Projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie, cíl Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika. Jeho součástí je rekonstrukce dvou úseků Schwarzenberského plavebního kanálu - mezi hlavním evropským rozvodím v bývalé osadě Růžový Vrch a hraničním potokem Ježová / Iglbach a mezi hraničním potokem Pestřice / Rothbach a Medvědím potokem. Vedle stavební části projekt zahrnuje tzv. měkkou část. Státní podnik Lesy České republiky do zahrnul akce oživující dění u Schwarzenberského plavebního kanálu, tedy i plavení dříví nedaleko bavorských hranic.

Nositelem projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je folklorní sdružení Libín-S Prachatice. Na financování jeho částí se podílí Jihočeský kraj, Lesy České republiky, s.p., Obec Nová Pec a Město Prachatice.
(Aktualizace 18.09.2012 10:41)
PLAVEBNÍ SEZÓNA SKONČILA, SKONČIL I ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL

SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBERSKÉM PLAVEBNÍM KANÁLU 2012

Pozvánka
Než začala poslední akce 15. plavební sezóny a s ní i Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu mezi organizátory poněkud nervozita.

V minulých letech končila totiž plavební sezóna vždy u potoka Ježová, v místech, kde po opravě Schwarzenberského plavebního kanálu oživení plavebního kanálu začalo, u hraničního potoka Ježová / Iglbach. U Ježové je teď ale velká díra staveniště, provádí se rozsáhlá a důkladná rekonstrukce, takže tam uspořádání závěrečné slavnosti možné nebylo.

Vznikla úvaha přesunout závěr plavební sezóny o dvanáct kilometrů, také na česko-rakouské hranice k potoku Pestřice / Rothbach. Nakonec však na poslední chvíli bylo spolu s rakouským partnerem bylo dohodnuto o úseku plavebního kanálu u potoka Schrollenbach. V roce 1989 zde z iniciativy manželů Roberta a Herminy Baldassariových z dolnorakouského Maria- Enzersdorfu v okresu Mödling byla v historizujícím stylu rekonstruována stavidla, byl opraven krátký úsek plavebního kanálu. Bude však možné tancovat uprostřed lesa na lesní cestě bez pódia? Přijde sem vůbec někdo? Najdou sem lidé cestu?
Další důležitou otázkou bylo: Jak to bude s počasím? Předpověď ještě v pátek byla velmi nadějná! Ale po časném ránu s modrou oblohou se zatáhlo, před odjezdem folklorního souboru Libín-S Prachatice do Rakouska padly první kapky. Předpověď se meteorologům tentokrát nepovedla. Těch kapek deště cestou bylo ještě víc. I když na druhou stranu, třeba kolem Volar byla silnice suchá. Zato hraniční hřeben, kam jsme jeli, byl v mracích. Za deště se hrát, zpívat a tancovat nebude!
Po příjezdu k potoku Schrollenbach se udělalo nějak optimističtěji. Jednat v tu chvíli nepršelo, navíc u modrého stánku folklorního souboru Libín-S Prachatice už voněly čerstvě grilované klobásky, na čepu bylo české pivo, ba šlo si objednat i něco ostřejšího, stánek byl uprostřed lesa v Rakousku, tady neplatila tedy v České republice čerstě vyhlášená prohibice. Smetákem jsme vymetli volné kamínky z povrchu prašné lesní cesty, vůbec se z ní neprášila, byla krásně zakalena deštěm, opravili jsme dva výtluky, které mohly být nebezpečné pro tanečníky.

Chvíli po nás přijel černý renault s plavci Helga a Wolfgang v plaveckém. Kapelník František hned pozval oba nové příchozí na štamprdličku pálenky, ...ta píše... Každý z "libíňáků" už mu ji pochválil. Helga s Wolfgangem rozbalili vedle českého stánku ještě rakouský, zavoněla káva, domácí koblihy a výborný švestkový koláč. Na lavicích už seděli první hosté, mluvilo se však zatím jen česky. Tak i Češi našli cestu ke Schrollenbachu, přišli dřív než Rakušané.
O půl jedné, kdy se mělo začínat, už u stolů snad skoro nebylo místo, i první Rakušané dorazili. Někteří lidé přišli odkudsi pěšky, jiní přijeli na kole, dalším cyklistům pomáhal elektromotor. Kapela nachystaná, ale dalo se do lehkého deště. Muzika zabalila nástroje, někdo vytáhnul pláštěnku, jiní rozevřeli deštníky. Nikdo ale neutekl, diváků a hostů spíš stále přibývalo.
Stánek Libín-S
Plavební ředitel Hynek Hladík využil času a vyprávěl o historii i současnosti Schwarzenberského plavebního kanálu.

"To, že u Schwarzenberského plavebního kanálu, třeba i tady v Rakousku, budou znít české písničky, že tu bude hrát jihočeská muzika, že tu bude tancovat prachatický folklorní soubor Libín-S Prachatice není jen naším výmyslem. Vychází to z historie. Kdysi, kdy se plavilo palivové dříví ze šumavských hvozdů po plavebním kanálu, kterému se tehdy říkalo Krumlovsko- vídeňský, k řece Große Mühl a po ní až k Dunaji. Tam, u Untermühl, bylo třeba dříví vytáhnout z vody a připravit je na dopravu na vorech či lodích do císařského hlavního města Vídně. Bylo k tomu potřeba 300 - 350 lidí, tolik volného personálu však v okolí nebylo, proto chodily pravidelně skupiny dělníků, mladých mužů a žen, z jižních Čech, převážně z Prácheňska. Tvrdě pracovali od pěti rána do sedmi večer. Večer ředitel panství a plavby předpokládal, že dělníci padnou unaveni na lože. Byli to však Češi, Jihočeši, navíc smíšené skupiny, večer tak vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách obvyklé dudy, hrálo se, zpívalo a dokonce i tancovalo. A přitom tanec ředitel panství nepokládal za nejlepší způsob k odpočinutí unavených údů. Ale ráno Češi stáli v pět u vykládacích kanálů, dřeli a nebyly na nich vidět následky dlouhého večera a krátké noci. Folklorní soubor Libín-S Prachatice přinesl zpět ke kanálu lidové písničky a tanec, ale také ukázky plavení dříví, lidová řemesla, vrací k němu staré tradice, kdy Češi i Rakušané žili spolu."

Skoro půl hodiny povídal, když tu mezi mraky vykouklo na chvilku sluníčko.
Na vymetený kus lesní silnice přímo na propustu stavidel na potoce Schrollenbach nastoupila muzika, chvíli po ní i tanečníci folklorního souboru Libín-S Prachatice s tancem Bavorov.
Libín-S - Bavorov
Vedoucí folklorního souboru Helena Svobodová uvedla další pod programu: "Práce v lese, těžba dříví, ale i plavení dříví bylo většinou doménou mužů, následující tance bude tanci chlapů, mužů, nesou název Hoši a Bába." A na plac nastupuje pětice libínských chlapů.
Libín-S - Bavorov
Folklorní soubor Libín-S Prachatice v letošním roce zažil hodně úspěchů. Mimořádný byl úspěch na zájezdu do Ameriky, hráli, zpívali a tancovali ve státě Tennessee. V Americe, ale nejen tam, ale i doma, v Rakousku, Německu, Itálii, Španělsku, Maďarsku, nebylo třeba uvádět další taneční pásmo, každý pochopil, o co v něm jde. Rádi ukazujeme tancem, že kořením života je láska a humor. Lásky a humoru je i taneční pásmo Slepice.
Libín-S - Slepice
Na hladině Schwarzenberského plavebního kanálu se zrcadlila stavidla na potoce Schrollenbach, u kterých hrála kapela. Na řadu přišla série písniček, ale i při těch se dá tancovat.
Kapela Libín-S u stavidel na potoce Schrollenbach
Folklorní soubor Libín-S Prachatice měl prakticky od svého vzniku dobré kontakty s hornorakouskou obcí Ulrichsberg. Už na podzim roku se připravoval výjezd 1989 na Kateřinský tanec na pozvání tehdejší Volkstanzgruppe Ulrichsberg, na konec byl soubor o několik měsíců později na slavnosti stavění májky. Z těchto kontaktů se vyvinula osobní přátelství, která trvají do dnes, přestože ulrichsberská skupina lidového tance už dlouho neexistuje. I dnes byli u Schwarzenberského plavebního kanálu ulrichsberští - hlavně trubači na lesní rohy Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg.

Když zazněla první písnička, Vašek s Helčou si došli pro Marii a Franze, a hned šli ti dva dokola. Oba manželé tancovali ve Volkstanzgruppe Ulrichsberg.
Libín-S - Helča s Franzem a Vašek s Marií
Další tanec má svůj původ v masopustních tancích z Kaplicka. Masopust, po německy Fasching, znají Češi i Rakušané.

Tanec Martin je se šavlemi.
Libín-S - Martin
"Folklorní soubor Libín-S Prachatice se vrací ke starým tradicím, svými aktivitami u Schwarzenského plavebního kanálu, které se stávají pravidelnými, vytváří tradice nové. Takovou tradicí je v posledních letech na závěr plavební sezóny předání plavebního věnce plavebnímu řediteli", uváděla další dění Helena Svobodová. Libíňáci už byli nastoupení v řádce, kluci si vytvarovali klobouky po myslivecku...

...a kapela spustila "Aby nás Pámbů miloval...", potom se přidali zpívající Stáňa, Karel, všichni muzikanti i tanečníci, připadalo to jako hymna, do očí se hrnuly slzy. Opravdu slavnostní zahájení. Hanka s Vlaďkou držely krásný plavební věnec, za nimi Honza se Standou, už se stavěli vedle Hynka - plavebního ředitele.
Libín-S - před předáním plavebního věnce

Libín-S - plavební věnec je předán
"Plavební věnec je symbolem sounáležitosti všech, kteří se na aktivitách kolem Schwarzenberského plavebního kanálu podílejí, Češi i Rakušané!", dodala Helena se slzami v očích, Hynek ji objal a její slova překládal do němčiny, nešlo mu to lehce, i jemu se blýskaly oči slzami a zajíkal hlas. Však oni oba vědí proč.
Nadešel čas k tanečnímu pásmu Plavci. Tenhle tanec, jehož choreografii vytvořila Helena Svobodová, už neoddělitelně patří také ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu a k souboru Libín-S. Určitě se tak nějak bavili i plavci z Čech u ústí řeky Große Mühl do Dunaje.
Libín-S - kapela hraje Plavce

Libín-S - Plavci
Chlapi s plavebními háky v rokou se pozdravili smeknutím klobouky, Honza skočil opřen o hák k ostatním. Přidávají se děvčata, ta tancují s kluky se šátky, chlapi spustí hru s klobouky. Vašek si vybral klučíka a vyzkoušel tu kloboukovou hru s ním.
Libín-S - Plavci
Plavební háky se staly na chvíli hudebními nástroji, chlapi s nimi klapali do země, jen tady ty údery na povrch lesní cesty nezněly tak, jako když se tancuje na dřevěném pódiu. O to usilovněji tloukli s plavebními háky, až odletovaly třísky.
Libín-S - Plavci
V jednu chvíli z plavebních háků byl kolotoč, na kterém se Vlaďka s Helčou svezly.
Libín-S - Plavci
Posledním tancem prvního bloku přišla Doudlebská, Doudlebskou zná snad každý Jihočech. Doudlebskou tancovali spolu s Libínem-S i ulrichsberští, určitou dobu mohly spolu tancovat i smíšené česko-rakouské páry. Maria i Franz už ale dlouho netancují, ale do kola na konec šli.
Libín-S - Doudlebská
Na druhém břehu plavebního kanálu se rozezněly znělky ulrichsberských trubačů na lovecké rohy - Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg.
Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg
Pomalu se blížil okamžik zahájení posledního letošního plavení dříví. Plavební ředitel přečetl devátý plavební rozkaz roku 2012, potom už dva plavci z folklorního souboru Libín-S - Standa s Vaškem položili na hladinu plavebního kanálu plavební věnec.
Plavební věnec byl položen na hladinu kanálu
Rakouští plavci naházeli polena a štěpiny na hladinu kanálu, Standa taky trochu pomáhal.
Plavení začalo
Hornisté troubili na oslavu plavení, polínka se blížila ke svému cíli, ke stavidlům na potoce Schrollenbach.
Plavení

Plavení
Plavební věnec už je vyndán z vody, byl poté položen u pomníku na břehu.
Plavební věnec je v cíli
Za malou chvilku již bylo vyndáno poslední poleno z plavebního kanálu, 15. novodobá plavební sezóna skončila. Na břehu se ale ještě hraje dál, už je tu opět folklorní soubor Libín-S Prachatice.
Plavební sezóna skončila
Prvním tanečním pásmem druhého a posledního bloku je Jarmark. Hynek překládá: "Jarmark ist es tschechisch, Jahrmarkt deutsch / Jarmark je to česky, jármarkt německy!" Po Jarmarku je na řadě blok písniček.
Jarmark

Blok písniček

Blok písniček

Blok písniček

Blok písniček
Zatím co se na lesní cestě tancovalo, přijely z lesa od Sonnenwaldu tři auta s naloženými přívěsy palivovým dřívím. Posádky vystoupili z aut, objednali si u stánku pivo, kdo to kdy vidí, aby se uprostřed lesa v Rakousku prodávalo české pivo!

Soubor Libín-S Prachatice se tradičně rozloučil tancem v Prachaticích. Pro český soubor slavnost skončila, zato Rakušané, vyzbrojení lahvovým pivem z nedalekého klášterního pivovaru si ještě zatroubili několik posledních znělek.
Jagdhornbläsergruppe Ulrichsberg
ŠUMAVSKÝ FOLKLORNÍ FESTIVAL SETKÁNÍ S TRADICÍ NA SCHWARZENBESKÝM PLAVEBNÍM KANÁLU SKONČIL!
(aktualizace 16.09.2012 19:48)
POZVÁNKA OD SOUSEDŮ

SLAVNOST LIDOVÉ KULTURY V HORNORAKOUSKÉM KOPFINGU

Z Horních Rakous nám dorazila pozvánka na třídenní Slavnost lidové kultury, která od pátku 21. do neděle 23. září 2012 ukáže všechny tváře hornorakouské lidové kultury. Po celou dobu se tam bude zpívat, hrát, povídat a tancovat.
Slavnost začne v pátek v 18:00 hodin slavnostním nástupem jednotlivých spolků u Památníku válek v Kopfingu. O půl hodiny později bude slavnostně zahájena místním starostou Ottou Straßlem, prezidentem Hornorakouského fóra lidové kultury Herbertem Scheiböckem a zemským poslancem Johannem Hinsgsamerem. Na to naváže "velká rakouská večerka" - vystoupením kapel Kopfingu a Diersbachu, ale jednotek občanských gard, ostrostřelců a dalších tradičních spolků.
V sobotu po obědě bude v budově školy u příležitosti 20. výročí Hornorakouského fóra lidové kultury otevřena mimořádná pošta, na které se bude prodávat k této příležitosti vydaná poštovní známka.
Během celého odpoledne buse široká nabídka různých programů - od putování za literaturou, přes dechovku v pohybu, fotografický maraton, zpěv pěveckých sborů, muzikantské setkání až po "pijatiku" organizovanou spolkem Landjugend Kopfing.
Nedělní dopoledne začne mší svatou ve farním kostele. Zajímavostí bude, že bude sloužena v místním hornorakouském nářečí. Po jejím skončení vystřelí ostrotřelci na přivítání předsedy Hornorakouské zemského sněmu Friedricha Bernhofera čestnou salvu. Pak už se půjde na skleničku do tělocvičny, budou k tomu hrát kapely, bude se zpívat. V centru Kopfingu bude na pódiu probíhat pestrý program s lidovou hudbou, tancem, krojovou módní přehlídkou, bude tam i dekorován vítěz sobotního fotografického maratonu. Po obědě projde Kopfingem slavnostní průvod krojovaných souborů, spolků dam zlatých holubiček, ostrostřelců, a dalších sdružení.Na úplný závěr slavnosti se bude za přítomnosti hornorakouského zemského hejtmana Josefa Pühringera na pódiu hrát, zpívat, tancovat, ale také vyprávět v nářečích ze všech částí Horních Rakous.
Slavnost bude doplněna řadou výstav, např. Živá lidová kultura v Solné komoře, výstava ručních prací s ukázkami vyšívání zlatých holubiček, tkaní lnu, tvorby krajek, výstava krojů, citer, starých řemesel, výstava fotorafií na téma, které může zajímat i mnohé Čechy - "pivo", budou se prezentovat výrobci moštů, včelaři, hasiči, chovatelé drobného zvířectva, prostě každý si najde něco zajímavého.
Hornorakouská slavnost lidové kultury organizuje u příležitosti 20. výročí své existence Hornorakouské fórum lidové kultury / OÖ. Forum Volkskultur, které sdružuje 24 hornorakouských sdružení lidové kultury, např.: Hornorakouské sdružení dechových hudeb, Hornorakouskou zemskou skupinu Rakouských dělnických pěveckých sborů, Hornorakouské délo lidových písní, Hornorakouské skupiny zlatých holubiček, šátků a klobouků, Hornorakouské vlastenecké a krojové spolky, Sdružení vlasteneckých a krojovaných spolků Solné komory, Hornorakouské sdružení na ochranu pranýřů, Hornorakouské zemské sdružení občanských gard a obranných jednotek, Amatérské divadlo Horní Rakousy, Zemské sdružení rakouských amatérských fotografů, Spolek rakouských fotografů, Kruh přátel lidového umění, Hornorakouské zemské sdružení Rakouských přátel vánočních jesliček, Pracovní kroužek péče o drobné památky, Sdružení hornorakouských muzeí v přírodě, Hornorakouského lidového vzdělávání atd..
(vloženo 13.09.2012 09:51)
VYŠLO ZÁŘIJOVÉ ČÍSLO ČASOPISU FOLKLOR

Právě vyšlo zářijové číslo časopisu Folklorního sdružení České republiky FOLKLOR. Na svých stránkách přinesl hned několik článků o folklorním dění z jihu Čech, dvě zářijové pozvánky folklorního souboru Libín-S Prachatice na akce Šumavského folklorního festivalu Setkání s tradicí na Schwarzenberském kanálu 2012.

Uvnitř naleznete i rozsáhlý dvoustránkový článek s titulkem Prachatický Libín-S na zkušené v americkém Tennessee.
PRACHATICKÝ LIBÍN-S NA ZKUŠENÉ V AMERICKÉM TENNESSEE

Na našich webových stránkách to není novinka, čas ke zveřejnění v časopisu FOLKLOR dozrál v září. Informace na našich stránkách byly rychlé, nebyly však objemné, proto zveřejňujeme text redakce časopisu a Heleny Svobodové v celý.
Folklorní soubor Libín-S Prachatice se zúčastnil ve dnech 10.-17. června 2012 spolu se soubory Cripple Creek Cloggers z USA, La Compagnie Folklorique Fanny Thibout et les Tiesses di Hoye z Belgie, Stodltaunza Althöflein a Stallberg Musikanten z Rakouska a Ballet Folklórico Son Borincano Barceloneta z Portorika mezinárodního folklorního festivalu International FolkFest Murfreesboro ve státě Tennessee v USA.
International FolkFest Murfreesboro - členský festival Mezinárodní folklorní společnosti (International Folkloric Society) - napsal první kapitoly své historie v letech 1982-1997; obnoven byl v roce 2004 za účasti souborů z Finska, Francie a Mexika, o osm let později se jej zúčastnil i soubor z České republiky.
Co zaznamenali oficiální "kronikáři"

- Libín-S Prachatice stejně jako další soubory, které se zúčastnily International FolkFest Murfreesboro, vystupoval nejen na hlavních festivalových pódiích, ale také v sanatoriích, v hospicech a kostelích i v budhistickém klášteře. Tato vystoupení se hluboce zapsala do vzpomínek nejen diváků. seniorů a nemocných v domovech pro seniory, dětí ve školách, tak členů vystupujících souborů. V druhé polovině týdne, kdy se konaly hlavní festivalové programy, soubory vystupovaly během dne dvakrát i třikrát.
- První ze třech nejvýznamnějších programů se konal ve čtvrtek 14. června v nedalekém městě Manchester v kulturním centru Manchester Arts Centrum, zvaném tam krátce MAC. Na scéně se postupně vystřídaly všechny soubory, potom tancovaly společně a "místo" na společné muzicírování si našli i muzikanti.
- Páteční večer (15.8.) si rezervovaly účastnické soubory na vystoupení v kulturně-společenském centru Patterson Community Center na bulváru Mercury. Soubory se během večera setkaly ještě jednou, tentokrát neformálně v hospodě v centru Murfreesboro. Když u nás v Evropě bylo časné ráno, tam byl pozdní večer a "libíňáci" spokojeně seděli u pivka a diskutovali...
- Vrcholem mezinárodního folklorního festivalu International FolkFest Murfreesboro byl program na náměstí Courthouse Square. Mezi diváky byl i starosta města Tommy Bragg. Za pozvání na festival mu jménem folklorního souboru poděkovala Helena Svobodová. Předala mu i drobné dárky připomínající historické město pod Libínem, rodné město sv. Jana Nepomuka Neumanna - knížku o Prachaticích, sošku prachatického světce. Ta zase od starosty dostala symbolický klíč od města.
- Předávání dárků a děkování nebylo však hlavním bodem programu na náměstí Courthouse Square. Před radnicí se vystřídaly postupně všechny soubory z Belgie, České republiky, Rakouska i z USA. Pořádající Cripple Creek Cloggers pozval na pódium i členy ostatních souborů ke společnému tanci. Večer se soubory znovu setkaly na závěrečné párty. Došlo na hodnocení průběhu festivalu. Při něm zaznělo mj., že jedině při vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice diváci aplaudovali ve stoje.
- Vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice vysoce ohodnotil i ředitel International FolkFest Murfreesboro Steve Cates při závěrečném hodnocení v sobotu 16. června 2012. Svými slovy potvrdil, že folklorní soubor Libín-S Prachatice vzorně reprezentoval město Prachatice, Jihočeský kraj, Folklorní sdružení České republiky a celou Českou republiky. Příspěvky, kterými na reprezentaci v USA přispěly Jihočeský kraj i město Prachatice, tak nevyšly nazmar.
Při své velké cestě za moře se členové folklorního souboru Libín-S Prachatice rozhodli, že si povedou deníček. Jeho psaním však nebyl - jako obvykle - pověřen pověřený kronikář, ale důležité momenty jednotlivých dnů zaznamenala pokaždé jiná souborová dvojice. Střídání i "péra" ale nic neubralo na autenticitě svědectví "libíňáckého" deníčku.
Co zazanamenaly dvojice souboráků.

- Vedoucí souboru Libín-S Helena Svobodová v den odletu do USA (8.6.) při rozhovoru pro Český rozhlas doufala, že nikdo z tanečníků nezapoměl zdravé nohy. "Máme speciální bundy a trika. Kluci mají černá a děvčata červená, abychom se nepopletli. Máme také dvoje kroje, nástroje a noty.- A doufám, že máme také zdravé nohy, aby se dobře tancovalo."

- Po lehké snídani v Nashvillu (9.6.) byl průzkum po blízkých obchodech přece nakoupit rekvizity, které se nesmějí dovést vzhledem v bezpečnosti letu. No, to co jsme si představovali, není, ale máme šikovné kluky, že budeme vystupovat se šavlemi krásně ručně vyrobenými Karlem. Pět šavlí vyřezal doslova na koleně! Kájo, je to super!

- Jak je ten svět malý! Naši patroni nás vzali (10.6.) dp hezkého skanzenu - a byl tam i starý vagon s železným podvozkem vyrobeným v Čechách! Moc se nám tam líbilo - stará škola, šerifův dům, sednice, vybavení, kostel a dokonce i opravdová současná svatba. Objevili jsme suvenýr, který houkal jako opravdový vláček. Vykoupili jsme to, ale nejvíc se radoval Jirka... Tak, ať si hraje a nezlobí!

- Po snídani (11.6.) jsme vyrazili do prvního hospicu (seniorského domu s lékařskou a rehabilitační péčí a s individuálním dohledem pro nepohyblivé občany), kde jsme měli první hodinové vystoupení. Sestry svezly všechny klienty a my začali s Bavorovem a dalšími tanci. Pak přišla písnička a my, ženské, jsme se převlékly do našich pracovních krojů. "To bude šok!", štěbetaly jsme si a vyrazili "na koně"...
Takový aplaus a díky nikdo nečekal. Za naše vystoupení jsme obdrželi velký dík a oběd.

- Po krátkém odpočinku na koleji (12.6.) nás čekal výlet na koňskou farmu. Dozvěděli jsme se něco o koni nazývaném Tennessee Walking Horse. Tento druh je raritou, je chován pouze pro potěšení a přehlídky. Zvláštností je především jeho chůze, které se docílí speciálními plastovými podpadky s řetězy. Mohli jsme také nahlédnout do stájí, kde nás pobavil kůň cenící zuby při šimrání na nose.
Večer byl připraven program na zdejším statku. Uvítala nás blue-grassová kapela s mladým houslistou. K večeři se podávaly hamburgery nebo hot doggy. Zeleniny nebo ovoce bylo habaděj.
Dále následovala jednotlivá vystoupení souborů. Portoričané rozjeli zábavu svými tanečními rytmy. Protikladem byly klidné tóny belgického akordeonisty. Největší radost nám udělali sousedé z Rakouska. Jejich repertoár se skládal převážně z českých pochodů a písní. Samozřejmě jsme si s nimi museli zazpívat naši oblíbenou Starou lípu.

- Po návratu u prohlídky domu na linili války Severu proti Jihu v Oaklandu jsme si dali sprchu (13.6.) a rychle do krojů, neboť následovalo večerní vystoupení všech souborů v kostele Central Christian Church... Atmosféra v kostele byla komornější, zpívaly se klidné písně, nebo se jen hrálo. Splnil se nám velký sen, a to, že jsme viděli naživo "sestry v akci", černošky. které to v kostele rozjedou tak, jak to známe z amerických filmů.

- Dopolední vystoupení v místní škole (14.6.). Děti byly úžasné, byly nadšené a chtěly se zapojovat do dění. Nejvíce se jim líbili plavci a kůň. Při výměně klobouku při plavcích byly štěstím bez sebe, když Vašek přišel a měnil si klobouk s nimi. Poté se šest klobouků rozházelo mezi děti, se kterými se potom chtěly fotit. O mazlení s koněm stály také všechny děti, bohužel to nebylo možné splnit. Vystoupení se mile protáhlo o tančení a focení jak s dětmi, tak s jejich učiteli.

- K rychlému probuzení (15.6.) nám vždy pomohla káva, kterou nám pokaždé připravovala Becky - naše hosteska. Na to jsme se odebrali do domova seniorů, kde jsme vystoupili pouze krátce, ukázali jsme dvě taneční pásma - Hospodu a Dozvuky.
K našemu překvapení prezident festivalu po dvaceti minutách zrušil vystoupení z důvodu nedodržení smluvních podmínek ze strany vedení tohoto seniorského domu. Přestože ho velmi potěšilo, že jsme nabídli pokračování v našich programových číslech pro klienty domu (a v závěrečném hodnocení byl i tento způsob vyzvednut), byla produkce na jeho přání ukončena. Klientům domova důchodců se naše vystoupení líbilo, možná si mysleli, že mělo být tak krátké.
My jsme se odebrali na náhradní oběd do nedalekého "fastfoodu", kde jsme po týdnu jedli normálními (kovovými) příbory. Velmi nám tu chutnalo.

- Snídaně (18.6.) jako obvykle v minulých dnech v kostele. Pak následoval přesun PĚŠKY na hlavní náměstí v Murfreesboro. Tam právě probíhal farmářský trh, od devíti do jedné odpoledne hlavní festivalový program před budovou radnice, na kterém se představily všechny zúčastněné soubory.
O půl deváté dal ředitel festivalu Steve pokyn našim muzikantům, aby šli zahrát jednu písničku. Než jsme došli k pódiu, už byly z jedné písničky tři až čtyři písničky bez tance. Tak jsme se rychle vraceli pro noty, za běhu jsme vybírali, které by byly nejvhodnější. Zatím byli ale na pódiu Rakušané. Čekali jsme v pozoru, uběhlo dvacet minut a stále nic. Za deset minut deset začalo vystoupení celého souboru, jak bylo původně v plánu a z písniček sešlo. Opět se potvrdilo, že ředitel festivalu Steve, co se týče organizace, moc rád improvizuje.

- Vydali jsme se (17.6.) na dlouhou cestu domů, nejprve do hotelu u letiště, kde jsme strávili poslední noc v USA.

- Z Atlanty (18.6.) byl naplánovaný let ve 21:10. Nasedli jsme do letadla, připravili se ke startu, motory už hučely, když kolem letadla začal nezvyklý ruch, i hasičská auta přijela. Objevila se závada, kterou bylo třeba odstranit.

- V Praze jsme přistáli (19.6.) krátce před osmou večer. Na letišti už čekal autobus.
Na Malém náměstí v Prachaticích byl večer po jedenácté hodině, možná o půl dvanácté, nezvyklý ruch. Sjelo se tu hned několik aut, po nějaké době pak konečně přijel autobus s "libíňáky". Velké líbání, vítejte doma!
Snídaně u budhistů

Helena Svobodová a starosta Tommy Bragg

Kůň
(Vloženo 03.09.2012, 18:51)
SCHAUFENSTER KULTUR.REGION

ZÁŘIJOVÉ ČÍSLO ČASOPISU Z KULTURNÍHO REGIONU DOLNÍ RAKOUSY

Folklorní soubor Libín-S Prachatice dlouhodobě spolupracuje s folklorními soubory z Horních a Dolních Rakous. Není tedy divu, že folklorní sdružení Libín-S Prachatice je na seznamu adresátů časopisů vydávaných KUL NIEDERÖSTERREIN (Lidová kultur Dolní Rakousy). Ve stejný den jako zářijové číslo časopisu FOLKLOR byl v poštovní schránce i časopis SCHAUFENSTER KULTUR.REGION.
Úvodní článek časopisu je věnován rozhovoru Dr. Edgara Niemeczka a Melly Waldstein s dolnorakouským zemským hejtmanem Dr. Erwinem Pröllem. Článek nese titulek Kulturní práce vytváří identitu.
Dále nás zaujal např. další rozhovor, tentokrát s jednatelkou Kultur.region Niederösterreich Dorli Draxler o nošení dirdlu, pravého a falešného a o lidové kultuře. Rakousko je zemí, kde se v podstatě při každé příležitosti nosí kroj či oblek nebo šaty vycházející z lidového kroje. Kultur.region Niederösterreich připravuje na 9. září výletní den v krojích, resp. v tzv. dirndlech, tedy ženských krojích. Paní Draxler se zamýšlí nad lidovým krojem nad dirdlem, jejich historií. Lidový kroj v dnešním slova smyslu je starý 150 - 200 let. S lidovou hudbou je to podobně. V dřívějších dobách nebyl rozdíl mezi termíny hudba a lidová hudba. Hrála se hudba. Cesty ke kroji či dirndlu byly v módních trendech, stejně jako je to v současnosti. Informace o výletním dnu v krojích najdete na www.wirtragennoe.at.
Zajímavý článek Zlaté čepce v Eggenburgu informuje o mimořádné výstavě Zlaté a černé čepce v Krahuletzově muzeu v Eggenburgu. Výstava je otevřena do 30.12.2012, pondělí až pátek 09:00 - 17:00, sobota, neděle a svátky 10:00 - 17:00, bližší informace www.krahuletzmuseum.at.
V sobotu 22.09. a v neděli 23.09.2012 se v Pöggstall koná opět slavnost aufÖHRchen 2012. Folklorní soubor Libín-S tam byl v roce 2009.

Libín-S na aufÖHRchen Pöggstall
Ke konci zářijového čísla je článek Zelená vesnice ze skanzenu oblasti Weinviertel Niedersulz. Skanzen, který prošel v posledním roce významnými změnami, má 80 historických budov rozložených na 22 hektarech. Skanzen se však nevěnuje jen lidové architektuře, jsou zde zemědělské statky, lisovny, sklepy, vesnická hospoda, řemeslnické dílny, kaplička, obecná škola, ale také zemědělské krajině obecně. Obzlášť v poslední době je věnována zvýšená pozornost zahradám, užitkovým zahradám, vinicím, sadům. Muzejníci se snaží používat původní postupy hospodaření a odrůdám. Třeba ve vinohradnictví byly původními odrůdami zelené veltlínské, červené veltlínské, vlašský ryzlink. Skanzen si vytvořil archiv původních odrůd ovocných stromů, roste zde 300 rozdílných starých odrůd v sadech s 500 stromy. 08.09.2012 se bude v Niedesulz konat Svátek přírodní zahrady, bližší informace na www.museumsdorf.at.
Ještě jeden článek se dotýká skanzenu Niedersulz. Zabývá se koňmi a je v podstatě pozvánkou na akci Koňská síla ve skanzenu Niedersulz, která bude 29.09.2012. Informace lze najít také na www.museumdorf.at.
(vloženo 03.09.2012 23:06)
LIBÍN-S PRACHATICE V JÁMĚ

Když se řekne na Prachaticku Jáma, nemusí to být jáma s malým písmenem na začátku, ale malá malebná vesnička na břehu potoka Melhutka, s mohutnou lípou a s kapličkou po ní. Jáma má společného starostu s nedalekými Mičovicemi.

Každý rok v červenci tady pořádá obec Mičovice spolu se společenskými organizacemi v obci dvoudenní hudební festival Pod lípou v Jámě. Jeho letošní ročník byl v pořadí již desátý. Zvláštností festivalu Pod lípou je šíře jeho repertoáru. První den, pátek večer je věnován rocku, druhý den lidové hudbě – folkloru a dechovce. Letos se X. ročník hudebního festivalu Pod lípou v Jámě konal 21. a 22. července.
Plakát festivalu
V posledních několika letech otevírá druhý den festivalu folklorní soubor Libín-S Prachatice. Bylo tomu tak i o uplynulé sobotě.

V pravé poledne se rozezněl zvon v kapličce, odzvonil dvanáctou, kapela Libín-S Prachatice zahrála první písničku a slova se ujal starosta Mičovic František Zámečník.
Zvon v kapličce odzvonil poledne

Starosta František Zámečník
Přivítal všechny hosty i folklorní soubor Libín-S. Tanečnici byli již připraveni na okraji pódia. Hned po starostových slovech kapela spustila Bavorov, první sólo v kole mají Helča s Vaškem.
Nástup tanečníků
Helena Svobodová, vedoucí souboru, která vystoupení uváděla, poznamenala, že soubor přijíždí do Jámy velmi rád, je tu vždycky výborné publikum. „Ve dnešním vystoupení se nejprve vrátíme k počátkům souboru, potom vám ukážeme tři taneční pásma“, dodala ještě.
Helena Svobodová, vedoucí souboru
Kdo si pamatuje dobu vzniku souboru Libín-S, jistě si pamatuje pěvecké sólo jednoho ze zakladatelů tehdy nového prachatického souboru Václava Svobody při hudebním a pěveckém doprovodu tance Fara.
Ta ždíkovská fara...
„Ta ždíkovská fara, to je fara…“, tak zněla písnička v podání Jirky Vopálky.
Ta ždíkovská fara...
Jarmark, výroční trh, to byla pro tržní obce mimořádná událost, se svými výrobky přišli řemeslníci ze širokého okolí, byl tam košíkář, mlynář, kolář, kovář… „a byl tam taky švec…“. Na ta slova začala kapela hrát melodie tanečního pásma Jarmark. „Z jarmarku každý chlapec přinesl své dívce něco přinesl, ten bohatý třeba srdce z marcipánu, ten chudý jen růži, možná z cizí zahrádky.“
Jarmark

Jarmark
„Libíňáci“ pozvali při dalším tanci, Myslivecké polce, do kola diváky. A pódium bylo ve chvilce plné.
Myslivecká polka
„Kam se asi šlo z jarmarku? No do hospody přece! Dalším tanečním pásmem bude Hospoda.“ Frajeři, chlapi, už byli narovnáni na pódiu s velkými džbány v náručí, postavili je na kraj pódia. V pozadí stála děvčata s půllitříky v rukou. A chlapi se hned začali předvádět, Karel přes ně přeskakoval obounož, Jirka s Vaškem zase ve dvojici kličkovali mezi džbány, Standa s Honzou zase jeli jako trakař. Holt frajeřili se před děvčaty. A ve chvilce se dali kluci s děvčaty dohromady, už se tancovalo.
Hospoda
Helena Svobodová ohlásila další kousek. „Teď se bude hrát písnička, kterou všichni jistě znáte, doufám, že budete zpívat s námi. Domažlice…“

Vzadu pod stanem se zvedla velká parta očividně odkudsi od Domažlic s velkým aplausem ještě před tím, než se začalo hrát. Sotva muzika spustila, zpívala celá Jáma, nejvíc bylo slyšet domažlické, Helena je zvala na pódium, po chvilce vzdorování, už tam byli.
Domažlice

Domažlice
Další tanec ani nebylo třeba uvádět, stačí, když se chvíli díváte. Byl to tanec patřící na venkov – Slepice. Rozuměli mu nejen v Čechách, ale také v Rakousku, v Německu, v Maďarsku, či před nedávnem v Americe. Slov nebylo třeba.
Slepice

Slepice
Když už jsme se zmínili o Americe, folklorní soubor Libín-S Prachatice se před měsícem vrátil z úspěšného zájezdu do Ameriky, do státu Tennessee. Tam soubor Libín-S viděl, jak tancuje hostitelský soubor Cripple Creek Cleggers country tance, tedy místní americký folklorní tanec. Primáška Helena Dvořáková odposlouchala muziku, tanečníci okoukali tanec, všechno vyzkoušeli a výsledkem překvapili americké hostitele. Podle svého patrona při zájezdu tanec pojmenovali „libíňáci“ Steve country.

Českou premiéru měl tanec Steve country právě v Jámě. A úspěch byl stejný jako v Americe.
Steve country

Steve country
Soubor alespoň malou pozorností, květinou či lahvinkou, ocenil ty členy souboru, kteří se mimořádně zasloužili o úspěch amerického zájezdu - kapelníka Františka Jordáka, který sice v Americe nebyl, ale podílel se nemalou měrou na sestavení a přípravě americké kapely, a Janu Holou, hospodářku souboru, která zajistila, nejen vybráním podílu od účastníků zájezdu. ale i zajištěním sponzorů, bez kterých by byl zájezd jen těžko uskutečnitelný.
František Jordák

Jana Holá
Soubor alespoň malou pozorností, květinou či lahvinkou, ocenil ty členy souboru, kteří se mimořádně zasloužili o úspěch amerického zájezdu - kapelníka Františka Jordáka, který sice v Americe nebyl, ale podílel se nemalou měrou na sestavení a přípravě americké kapely, a Janu Holou, hospodářku souboru, která zajistila, nejen vybráním podílu od účastníků zájezdu. ale i zajištěním sponzorů, bez kterých by byl zájezd jen těžko uskutečnitelný.
Hospoda
Po písničce Marjánka následovaly Dozvuky. On totiž takový jarmark, a hlavně návštěva hospody, tam byli chlapi i děvčata, občas po nějaké době, přesněji po devíti měsících přišly i dozvuky. O tom bylo poslední taneční pásmo.
Dozvuky
Před závěrem přišla řada na Doudlebskou, do kola šli opět i diváci.
Doudlebská
Rozloučení bylo tradiční: tancem V Prachaticích.
V Prachaticích
Hudební festival Pod lípou v Jámě nekončil, vystoupením folklorního souboru Libín-S Prachatice se otevřelo odpoledne s lidovou muzikou. Následovala vystoupení místní dechové hudby Doubravanka, na pódiu zatancoval soubor Kyjovánek, zahráli Horané, vystoupili Vyslúžilci z Kyjova, Malá muzika Nauše Pepíka, Rodáci. Večer byl naplánován nad Jámou poprvé v historii ohňostroj.
(Vloženo 27.08.2012, 21:55)
ZE SELSKÝCH SLAVNOSTÍ V HOLAŠOVICÍCH

Na výjezdu z Českých Budějovic snad do všech směrů už delší dobu visely poutače „SELSKÉ SLAVNOSTI HOLAŠOVICE, 20.-22.7.2012“. Pozvání na slavnosti dostal opět i folklorní soubor Libín-S Prachatice. Jejich první vystoupení bylo na programu prvního dne od jedné hodiny odpoledne. Moje pracovní povinnosti mi nedovolily, abych jel s ostatními autobusem, po poledni jsem odjížděl od Schwarzenberského plavebního kanálu pod Svatým Tomášem.
Do Holašovic jsem přijel pozdě, když jsem přicházel od auta na náves, slyšel jsem úvodní melodii vystoupení – Kdyby byl Bavorov…
Byli jste už v Holašovicích?

Představovat Jihočechům Holašovice je asi zbytečné, ale třeba tenhle článek bude číst někdo, kdo v Holašovicích nikdy nebyl. Jistě každého návštěvníka uchvátí rozlehlá náves, má rozměry 210 x 70 metrů, kdekteré náměstí by mohlo závidět, obklopená kulisou štítů sedmnácti statků převážně vystavěných ve stylu selského baroka. Uprostřed návsi je malý obecní rybník, nedaleko od něj bývalá kovárna a obydlí kováře, asi, aby měli všichni sedláci ke kováři zhruba stejně daleko. Každý dům, každý štít je jiný, krásně zdobený, prostě, to se musí vidět. V roce 1997 byly pro svůj mimořádný urbanistický význam zapsány do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Na návsi byl veliký jarmark, na který přijelo z různých koutů Čech a Moravy několik stovek lidových řemeslníků, nabízely se různé laskominy a také velké množství všelikých věcí, žádný šmejd. Vedle rybníka bylo možné vytáhnout si z kádě kapra.
Já mířil ale hned k jednomu ze dvou pódiích proti nepohodě chráněných velkými stany. Na place už byla naše děvčata - Romana, Jana, Libuška a Helča, rozeznívá se melodie tance vycházejícího z jarmarečních tanců se šavlemi z Kaplicka. „Husaři!“, ukazovala směrem, ze kterého nastupovali chlapi – Karel, Standa, Jirka a Vašek.
Husaři
Následující tanec Koně byl posledním z prvního „libíňáckého“ vystoupení, rozjela jej vedoucí souboru Helena Svobodová. Po chvíli vběhnul na pódium tančící kůň. Ten tam ovšem nebyl celou dobu, dvakrát se pohyboval mezi diváky, sem, tam se „pomazlil“ s dětmi, nechal se pohladit, nebo silně strčil do někoho z dospělých diváků. Já s jednou rukou v sádře jsem běhal za koněm mezi diváky s fotoaparátem. Taky se mi to nevyplatilo, protože Karel, který koně tradičně vedl, si vybral ke koňskému „útoku“ právě mne. Hochům v koni se to povedlo, já padal mezi lavicemi a diváky na zem, snažil jsem se při pádu ani neklepnout kdesi fotoaparátem, ani bolavou rukou. Prý jsem si o to řekl, pověděl mi později Karel. No, já nevím, já si myslím, že jsem říkal, trochu jinými slovy, ať mi dají pokoj.
Koně

Koně

Koně
Po rozloučení s Koněm měli „libíňáci“ pauzu, diváci se obrátili k druhému pódiu, kde začala hrát jihočeská Podhoranka.
My měli volno na to, abychom si obešli stánky na trhu, koupili si nějakou tu klobásku, aby si náš vnouček Kubík vybral něco z jarmarku, abych mohl babičce Helence i Kubíkovi koupit malé srdíčko z perníku.
Pauza
Poslední skladbou Podhoranky byl Bavorov… Kdyby byl Bavorov, co Prachatice, a hned na to nastoupil Libín-S Prachatice. Úlohy fotoreportéra souboru se na nějakou chvíli chopil malý Kubík, já ho jen doplňoval malým kompaktem.
Fotoreportér

Bavorov
Druhé vystoupení souboru Libín-S začalo skoro stylově na jarmarku Selských slavností – tanečním pásmem Jarmark.
Jarmark
Následovaly dva mužské tance Hoši a Bába. Tancovali Karel, Standa, Jirka, Honza a Vašek.
Bába
Okolo pódia byla již připravena děvčata. „Teď vám ukážeme, že umíme tancovat taky v dřevácích“, uváděla tanec Dřeváčky Helena Svobodová.
Dřeváčky
„Folklorní soubor Libín-S Prachatice je nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Není tedy divu, že soubor přišel před časem s tanečním pásmem Plavci.“

Honza seděl s plavebním hákem v ruce v první řadě vedle své maminky, najednou ladně skočil za pomoci háku na pódium, stejně jako kdysi přeskakovali plavci z jednoho břehu plavebního kanálu. Plavci se pozdravili navzájem smeknutím klobouků. Muzika utichla, plavci dají rozeznít plavební háky jako bicí hudební nástroje. Dochází na tanec s děvčaty, na hru s klobouky. Právě tak se jistě bavili, plavci po těžké celodenní práci, časně ráno stáli opět u plavebního kanálu, aniž by na nich byly znát stopy veselé noci. Takoví byli naši předkové!
Plavci
„Páni muzikanti, Doudlebskou!“, zavolal Karel na muzikanty, pak se roztočilo kolo Doudlebské polky. Při Doudlebské zvou „libíňáci“ i další jihočeské soubory, které tento tanec v různých obměnách mají v repertoáru, k tanci i diváky. Bylo tomu tak i v Holašovicích. Holašovice jsou trochu jiné v tom, že je objevili nejen čeští turisté. Když šel pozvat Jirka někoho z diváků, vybral si hezkou dívku s exotickým vzhledem. Číňanka neodmítla, jistá si úplně nebyla, ale polka jim nakonec šla docela dobře.
Doudlebská
Rozlučkovým tancem folklorního souboru Libín-S Prachaticích bývá tanec V Prachaticích.
Šli jsme si trochu užít jarmarku, Kubík se svezl na koni po holašovické návsi, zapózoval u vodníka na břehu obecního rybníčku, ještě něco koupit a rychle si sednout do prvních řad pódia, na kterém před chvíli tancoval Libín-S. Na protilehlé straně stále ještě probíhalo slavnostní přivítání hostů, potom předání ocenění producentům Regionální potraviny Jihočeského kraje, ostatně i tyto lahůdky byli k ochutnání a ke koupi po celý den.
Kubík na holašovickém jarmarku

Kubík na holašovickém jarmarku
Pak už také přišel čas na vystoupení vojenského folklorního souboru Ondráš, souboru, který byl před několika lety v ohrožení, vojenští páni a tehdejší paní ministryně chtěli ušetřit jeho zrušením. Naštěstí k tomu nedošlo, lidé se postavili za Ondráš. Ondráš byl výborný jako vždycky i tady v Holašovicích. Také Holašovice dostaly ocenění ze strany tanečníků Ondráše: „Znali jsme Holašovice z televize, z prospektů, ale vidět to ve skutečnosti je něco úplně jiného, jsme rádi, že jsme přijeli do Holašovic!“ Tanečnice, tanečníci, muzikantka a muzikanti z Ondráše předvedli tance a melodie z různých regionů České republiky i od našich slovenských sousedů a z Rumunska.
Ondráš

Ondráš
Členové folklorního souboru Libín-S Prachatice se potom vydali domů, vždyť v sobotu je čekalo vystoupení na X. hudebním festivalu Pod Lípou v Jámě. Selské slavnosti v Holašovicích pokračovaly dál ještě v sobotu a neděli.
(Vloženo 24.08.2012, 22:50)
KAPELA LIBÍN-S PRACHATICE NA VÍTKOVĚ HRÁDKU

Tittling
Již tradičně vystoupila kapela folklorního souboru Libín-S Prachatice bude 7. července 2012 na nejvýše položeném hradě v Čechác- na Vítkově Hrádku při slavnostech 7. výročí otevření hradu pro veřejnost. Kapela Libín-S Prachatice na Vítkův Hrádek stejně jako šermíři či průvod krále.
(Vloženo 27.08.2012, 19:01)
KULTURNÍ OSA - PLAVEBNÍ KANÁL

Pozvánka
Na neděli 12. srpna 2012 byl připraven jeden z vrcholů projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu 2012 - program Kulturní osa - plavební kanál.
Na Jeleních Vrších dopoledne rozbalují ženské a chlapi v jihočeských krojích stánek s občerstvením. Soudky s pivem, připravují ledničku s limonádami, rozehřívá se gril, vaří se párky. Standa s Karlem ochutnávají první kelímky s pivem. Kozlík.

Helča objednává štamprdličky s becherovkou, podává je Helmutovi, jeho ženě a přátelům z Tyrolska. Jenom malý Valentin nedostal. Helmut, to je rakouský vypravěč pohádek, na klobouku má plyšovou houbu, na saku jahodu, do které by se člověk rád zakousnul, ona je ale umělá, chuť si necháme zajít. Ze sklepa domu je slyšet ladění nástrojů, po chvilce je i venku slyšet country hudbu. Hrají ale muzikanti v jihočeských krojích.
Je krátce po dvanácté, když nastupuje kapela Libín-S na pódium, Helmut na křižovatce troubí na velký kravský roh, Hynek volá do všech stran: "Právě začínáme!" A tanečníci nastupují na plac, první tanec je zvolen trochu netradičně, začíná se pásmem Jarmark.
Libín-S - Jarmark

Libín-S - Jarmark
Helena Svobodová, vedoucí folklorního souboru Libín-S, spolu s Hynkem Hladíkem, plavebním ředitelem, otevřeli další letošní setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. "Akce pořádaná každoročně zhruba v polovině srpna dostala před mnoha lety název Kulturní osa - plavební kanál. Stejný název měl projekt rakouského sdružení SUNNSEITN, na který Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu v podstatě navazuje. V tento den se setkává náš projekt s projektem státního podniku Lesy České republiky, Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a rakouského Tourismusverband Böhmerwald nazvaný Schwarzenberský plavební kanál - kulturní dědictví ožívá."
"Folklorní soubor začal tanečním pásmem Jarmark. Kam se šlo z jarmarku?", zeptala se Helena.

"No přece do hospody!", volal kdosi z publika.

"A další pásmo bude hospoda!", dodala ještě Helena.
Když dozněly poslední melodie druhého pásma, pochlubila se Helena: "Koncem června jsme se vrátili ze zájezdu na mezinárodní folklorní festival International FolkFest Murfreesboro v americkém státě Tennessee. Měli jsme tam opravdu úspěch, náš soubor měl jako jediný potlesk ve stoje. Primáška Helenka a klarinetista Tomáš odposlouchali Tennessee Walz, který je nepsanou hymnou Tennessee, napsali noty a druhý den jsme to zahráli. To bylo něco pro Američany, úplně změkli. Podle videa jsme okoukali jeden z tanců místního souboru Cripple Creek Cloggers, naučili jsme se jej, po delším váhání jsme to zatancovali, tanec jsme nazvali po patronovi, který nás měl na starosti, Steve Country. A byl to úspěch!" Na program vystoupení na Jeleních Vrších přišly i tyto dva body amerického programu. Všichni tancovali v krojích, jen Hanka měla džíny a na hlavě kovbojský klobouk.
Libín-S - Steve Country

Libín-S - Steve Country
"Další tanec ani není třeba uvádět, ať jsme jej tancovali v Maďarsku, Rakousku, Německu, nebo teď v Americe, všichni porozuměli, o co jde, všichni se dobře bavili, stejně jako se bavíme my! - Taneční pásmo Slepice!"
Libín-S - Slepice

Libín-S - Slepice
"Byli jsme na Jarmarku, byli jsme v Hospodě. Když se to tak zkombinuje, nelze vyloučit, že to bude mít dozvuky. Taneční pásmo Dozvuky."
Libín-S - Dozvuky
Pomalu končí první blok setkání s folklorem. Libíňáci pozvali do kola i diváky, všichni si zatancovali Doudlebskou.
Libín-S - Doudlebská
Malí i velcí, děti i dospělí, sotva se dotancovalo, se dali do pohybu. Stoupali od pódia po silničce k parkovišti a k tunelu. U horního portálu plavebního tunelu je takové krásné a intimní, romantické prostředí, které se hodí do pohádky, nebo na vyprávění pohádek. Helena s Helmutem tu pravidelně vypráví pohádky. Lidé se usadili, Ursula, Helmutova žena, a Valentin, nejmladší Helmutův synek, on má ještě čtyři dcery, si našli místo k sezení na kameni, ostatní seděli na lavičkách, na zídkách, ale taky v okolí v lese.
Pohádky - Ursula a Valentin
První pohádka byla opravdu zvláštní.

"Tuhle českou pohádku kdesi našel Rakušan, Helmut, my je spolu často vyprávíme. Česká prolhaná pohádka", uvedla Helena.
Pohádky - Prolhaná
Jsme tu u Schwarzenberského plavebního kanálu, proto jako další je pohádka Jak vodníku Žbluňkalovi uplavalo prádlo, tak jak ji napsal spisovatel Ivo Stehlík. Vždyť Žbluňkal žil u Schwarzenberského plavebního kanálu, plavci jej pozvali do hospody na Jeleních Vrších, dlouho tam po něm byla louže, co nikdy nešla vytřít.
Pohádky - Žbluňkal

Pohádky - Žbluňkal
Když jsme si povídali u Schwarzenberského plavebního kanálu o tom, co nastalo, když vodníkovi Žbluňkalovi plavené dříví roztrhalo velké prádlo, tedy fráčky, pentle a další součásti vodnického oblečení, jdeme se podívat, jak to při tom plavení vypadá. Plavit se bude od okraje lesa pod lesovnou na Jeleních Vrších.
Přestože do začátku plavení zbývalo nejmíň čtvrt hodiny, na březích kanálu se tísnilo několik stovek diváků. Někteří z nich byli ve zvláštních krojích, jedni měli pruhované námořnické tričko, jiní modré sako, skoro všichni měli někde na oblečení kotvu. Vltavané, lidé sdružení do některého z Vltavanských spolků.
V kanálu ovšem moc vody nebylo, jistě by plavit dříví nešlo, vždyť pro plavení byla obvyklá plavební hloubka 50 centimetrů, před půl třetí stálo na dně jen několik málo centimetrů vody, jistě ta voda ani netekla.

Na břehu kanálu začal Hynek Hladík, už jsme říkali, že je to plavební ředitel, vyprávět o historii plavebního kanálu, o jeho současnosti, o dění kolem něj. Nositelem projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je folklorní sdružení Libín-S Prachatice.

Co má společného folklorní soubor s plavebním kanálem?

Je třeba se podívat zpět do historie. V době, kdy se plavebním kanálem, kterému se tehdy říkalo Krumlovsko-vídeňský, dopravovalo dříví pro císařské hlavní město Vídeň z lesů českokrumlovského schwarzenberského panství, plavilo se nejdřív plavebním kanálem na povodí Vltavy, kanál překonal hlavní evropské rozvodí a přiváděl plavené dříví k řece Große Mühl, po které dříví plulo až k ústí do Dunaje. Tam bylo nutné dřevo před další dopravou do Vídně dříví vytahat z vody. Na to bylo potřeba 300 - 350 lidí. Tolik volného personálu v okolí nebylo, proto chodily pravidelně na plavení skupiny mladých mužů a žen z jižních Čech, které pracovaly od pěti ráno do sedmi večer, měli jen hodinovou přestávku na oběd. Práce to byla velmi těžká, byla to dřina. Ředitel panství, který zároveň řídil i plavbu, byl velmi překvapen, když mladí mužové a ženy večer po práci, místo aby zalehli na lože, vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, hráli, zpívali a tancovali dlouho do noci. V pět ráno však už byli znovu u vykládacích kanálů a těžce pracovali, aniž by na nich byly vidět stopy dlouhého večera.

Folklorní sdružení Libín-S Prachatice svým projektem opět přivedlo české (a nejen české) lidové písničky, muziku a tanec zpět k plavebnímu kanálu, opět se po plavebním kanálu plaví dříví, opět je možné vidět, jak se v lese dříve pracovalo, ale také práci uhlířů, lidových řemeslníků.

Hynek Hladík povídal a povídal, vody bylo pořád málo, ale najednou přiběhl mohutný proud, voda začala stoupat v kanálu. To bylo signálem k přečtení plavebního rozkazu. Pak již přišel pokyn ke vhazování dříví.

"Bratře!", oslovil plavební ředitel jednoho z Vltavanů, "nepřišel jsi sem koukat, ale pracovat, tak vhazuj! A ty, sestro", obrátil se na dámu v modrém sáčku s kotvou na klopě, "Ty taky!" "U nás můžou pracovat i děti!", dodal ještě. A vhazování začalo.

Pak dostali pokyn plavci u hradítek k jejich otevření, voda s kládami a poleny se vydala na pouť k potoku Hučice.

K Hučici to je zhruba jeden a půl kilometru, tam přišel pokyn k vytažení dříví.

Diváků už nebylo tolik jako při vhazování, ale ti zbývající jako poděkování plavcům zatleskali.
Bylo hodně těch, kterým z plavení stačilo to vhazování, pro ně však byl nachystán další program. Když se vraceli zpět k Jelením Vrchům, před vraty stodoly s expozicí o plavebním kanálu hrála už kapela Libín-S, aby pozvala posluchače na další porci pohádek z obou stran Šumavy.

Helena s Helmutem si nachystali další tři pohádky - O zvláštním zvířeti, tu asi neznáte, Hrnečku, vař, to je česká klasika. Kaše, která byla sladká, dobrá jako mandle, je v pohádce v závěru hodně, však taky tekla z hrnečku na stůl, ze stolu na podlahu, ze sednice na chodbu, z chodby na náves. Kaše bylo všude spousta, že sedláci, kteří se vraceli z pole se museli tou kaší prokousat. A Helmut, když sem na Jelení Vrchy jel, jel taky okolo, trochu jí nabral a sebou na vyprávění pohádek přinesl. A tak si malí i velcí mohli ochutnat! A ta kaše byla dobrá, sladká, jako mandle!

Ti, kteří popošli s plovoucím dřevem několik set metrů mohli vidět hořící milíř a práci uhlířů. O uhlíři byla poslední pohádka, jmenovala se O lesní mužíkovi a uhlíři.
Když ti poslední přicházejí z plavení dříví, první vycházejí ze stodoly, kde se vyprávěly pohádky. Kapela Libín-S se přesouvá ze stodoly na pódium, nastává závěrečný blok programu Kulturní osa - plavební kanál.

Začínáme Bavorovem, ten bývá většinou úvodním tancem vystoupení.

Dnešní odpoledne jsme strávili u Schwarzenberského plavebního kanálu, Libín-S zaštiťuje akce u Schwarzenberského plavebního kanálu během celého roku, Libín-S je členem Mezinárodní asociace plavců a vorařů, Libín-S bude příští rok hostitelem mezinárodního setkání plavců a vorařů z 10 států Evropy. Není tedy divu, že v jeho repertoáru je zařazen několik let taneční pásmo Plavci. Taneční pásmo vzniklo jako připomenutí práce a zábavy jihočeských plavců před ústím řeky Große Mühl do Dunaje.

Všichni jsou už na pódiu, jen Honza je usazen mezi diváky s plavebním hákem v rukou.
Libín-S - Plavci
Tanec se rozjíždí, Honza ladně skáče za pomoci plavebního háku na pódium, "plavci" se zdraví smeknutím klobouku. Plavební háky se stanou bicím hudebním nástrojem, vyklepávají rytmus, přidávají se klarinety, pak celá kapela. Chlapi tancují s děvčaty, děvčata se svezou v kruhu na plavebních hácích, taneční pásmo toho přináší daleko víc.
Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci
Helena si váže šátek, za chvíli přijde tanec Koně. Koně přece na Šumavu, do lesů, patři.
Libín-S - Koně
Kůň v podání souboru Libín-S tancuje.
Libín-S - Koně

Libín-S - Koně
Skoro na závěr přichází na řadu Doudlebská. Co to? Kapela přišla o primášku. Primáška Helena totiž hrozně ráda tancuje, jenže jen málokdy se jí to při vystoupení souboru Libín-S povede. Dnes má mezi diváky rodiče, tak si Helča došla pro tatínka. A spolu šli do kola.
Libín-S - Doudlebská

Libín-S - Doudlebská
Jako poslední přichází na řadu V Prachaticích. Při tanci se na závěr představili všichni tanečníci.
Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích
Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu bude pokračovat v úterý 14. srpna 2012 u hraničního potoka Ježová / Iglbach.
(Aktualizace 16.08.2012 20:32)
SLAVNOST SVĚTEL PRACHATICE V TELEVIZI

Záběry ze Slavnosti světel Prachatice, která proběhla v pátek 18. května 2012 byla v městském vysílání kabelové televize. Lze ji najít i na webových stránkách města Prachatice ve vysoké kvalitě nebo ve střední kvalitě .
(Vloženo 23.06.2012, 17:42)
LIBÍN-S PRACHATICE SE VRÁTIL Z AMERIKY

Folklorní soubor Libín-S Prachatice se vratil z mezinárodního folklorního festivalu International FolkFest Murfreesboro, který probíhal v minulém týdnu v americkém státě Tennessee.
"Libíňáci, vítám vás v Čechách! Děkuji za úspěšnou reprezentaci v USA! Hynek."
Kdo má na stole stolní kalendář FOLKLOR 2012, a kdo si obrátil list na tento týden, ukázal se mu na fotografii právě folklorní soubor Libín-S Prachatice. Jak to jen ti libíňáci zařídili, aby je doma po návratu z Ameriky vítal obrázek souboru na kalendáři?
Fotografie z kalendáře FOLKLOR 2012 na 25. týden
(Aktualizace 19.06.2012, 21:52)
ŠESTÝ DEN NA AMERICKÉM FESTIVALU

Folklorní soubor Libín-S Prachatice je již týden na mezinárodním folklorním festivalu International FolkFest Murfreesboro v americkém státě Tennessee. Zatím však informace o městě nenašly prostor na našich stránkách.

Murfreesboro leží přesně uprostřed státu Tennessee ležího ve vnitrozemí východní části USA. Je jen cca 55 km od hlavního státu Nashvillu.

Murfreesboro je velmi rychle se rozvíjející se město - v roce 1990 mělo 46 tisíc obyvatel, o deset let později jich bylo již více než 80 tisíc, nyní jich je již 108 tisíc. Město je sídlem správního území Rutherford Country. Jeho historie začala v roce 1811, kdy bylo založeno pod jménem Cannonsburgh. Krátce po tom však dostalo nové jméno po válečném hrdinovi Hardym Murfreem. Murfreesboro mezi lety 1819 a 1826 bylo nové město hlavním městem státu Tennessee, v roce 1826 jej vystřídal Nashville.
V sobotu dopoledne se představily všechny folklorní soubory, které se zúčastnily mezinárodního folklorního festivalu, na náměstí před metodistickým kostelem. V areálu kostela byly před tím na snídani. Bylo to hlavní vystoupení festivalu. Mezi diváky byl i starosta města, tady říkají Mayor, Tommy Bragg. Za pozvání na festival do Murfreesboro mu jménem folklorního souboru Libín-S Prachatice poděkovala Helena Svobodová. Předala mu i drobné dárky připomínající historické město pod Libínem, rodné město Sv. Jana Nepomuka Neumanna - knížku o Prachaticích, sošku prachatického světce. Ta zase od starosty dostala symbolický klíč od města.
Helena Svobodová a starosta Tommy Bragg
Rakušané
Libín-S se představil pásmem svých tanců, mezi nimi Slepice, Plavci a Koně. Kůň má vždycky úspěch.
Kůň

Kůň
Při Doudlebské šli kola také místní... A to zaujalo i fotografa deníku Daily News.
Z vystoupení před starostou
Belgičané
Portoričané
Cripple Creek Cloggers
Do kola s Cripple Creek Cloggers šli ale také "libíňáci". A copak to tu vyrábí ten Karel?
Karel a Cripple Creek Cloggers
U Katky či u Karla na druhý pokus je to jasné, teď všichni tancují.
Katka a Cripple Creek Cloggers

Ještě jednou Karel a Cripple Creek Cloggers
Na oběd byl soubor Libín-S pozván opět do budhistického kláštera.
Oběd v budhistickém klášteře
Po obědě opět děkovačka a společné fotografování. Všimněte si, v klášteře se chodí na boso!
Oběd v budhistickém klášteře
Sobota byla ukončena závěrečnou párty. Hrálo se, zpívalo, tancovalo, ale již v civilu.
Závěrečná párty

Závěrečná párty

Závěrečná párty
Mezinárodní folklorní festival International FolkFest Murfreesboro skončil. Folklorní soubor Libín-S Prachatice se bude vracet domů, do Evropy, do České republiky, do Prachatic.

Libíňáci, přejeme šťastnou cestu!
Na webových stránkách deníku Daily News vyšel 17.06.2012 článek, který zveřejňujeme v původním znění.

Colorful attire, cultural song, dance entertain crowd
2:16 AM, Jun 17, 2012

Written by BySamanthaEWilliams

MURFREESBORO — People crowded the east side of the historic Courthouse Saturday morning to enjoy dances and music of other countries.

The International FolkFest welcomed groups from four other countries to exchange their customs and cultures.

Throughout the week, the groups toured area sights, did performances at local venues, and brought a colorful and cultural experience to the downtown area for the weekend.

“This is incredible,” said Elaine Beard, who watched the dancers and musicians perform Saturday. “I had no idea Murfreesboro did this. What a great idea.”

She watched for a couple of hours, enjoying the various styles and costumes of the different countries.

“It is interesting, and this helps people understand where other cultures are coming from. It also ensures we won’t forget where we come from,” Beard said.

Audiences were entertained by performances from countries such as:

Belgium
La Compagnie Folkorique Fanny Thibout did traditional dances from the 18th and 19th centuries. The group shared games, songs and music .

Austria
The group Stodltaunza Althoflein, joined by the band Stallberg Musikanten, showcased the dances and music of Austria from days of yore. They wore traditional costumes and played instruments during their performances.

Czech Republic
The group Libin-S presented folk songs from Bohemia in the southwest region. Their dances were traditional Czech dances representing life, work and customs of their region.

Puerto Rico
The Folkloric Ballet Son Borincano is a school for the arts and performances featured the cultural diversity of the American territory through folk music and dance, with the musical blend inherited from Spain, black Africans and the Puerto Rican peasants.

United States
The U.S. was represented by the Cripple Creek Cloggers, a local dance troupe that does traditional Appalachian dancing. The group plans to travel to Latvia and Lithuania later this year to share the American heritage with other nations. The crowd’s favorite performance seemed to be that of the students from Puerto Rico.

“I really liked seeing how the Puerto Rican culture included African influences,” said Angela Wright. “This is a great thing because it exposes people to other cultures they may not see otherwise.”

This is the second year the group from Puerto Rico has been a part of FolkFest, and if invited back, they plan to attend a third time.

“We have had a wonderful time. We love our guide, and we have been treated so well,” said Idalina Rodriguez, director of Ballet Son Borincano.

Her students greatly enjoyed “la comida” of the area, including apple pie, mashed potatoes, green beans and pork chops. They also learned a lot from a tour of the Stones River National Battlfield.

While here, the group taught a couple of workshops. One was for the art camp at Woodbury’s Arts Center of Cannon County, while the second was at MTSU for the annual Governor’s School.

“It is really important to share cultures. We think of our country as ‘us.’ When we see other cultures’ music and dancing, you see the similarities. You see the influences of other cultures,” Rodriquez said.

Many locals may agree with Rodriquez’s feelings.

“People have forgotten where they came from. These groups keep their heritage alive,” Wright said.
Fotografie Daily News

Fotografie Daily News

Fotografie Daily News

Fotografie Daily News

20120616_Daily_News
(Aktualizace 19.06.2012 05:10)
PÁTÝ DEN NA AMERICKÉM FESTIVALU

V pátek ráno byly soubory pozvány na snídani do budhistického kláštera, opět tedy asijská exotika. Což vlastní snídaně, to je normál...
Snídaně u budhistů
...ale fotografování s budhistickými mnichy před zlatými Budhy, to už exotika je.
Snídaně u budhistů
Ve čtvrtek dopoledne soubor vystupoval ve škole, v předchozích dnech v sanatoriích, které jsou v našem slova smyslu hospici. V pátek bylo vystoupení opět v hospici.
Vystoupení v hospici
Když se řekne americký svobodný způsob života a co se ním spojuje, mnohé napadnou velká auta a hlavně velké motorky "harleje". "Libíňáci" se šli podívat do motosalonu, nikdo však motorku nekoupil, nevešla by se do zavazadla.
Motosalon
Večer se přesunul mezinárodní folklorní festival International FolkFest Murfreesboro do kulturně-společenského centra Patterson Park Comunity Center na bulváru Mercury. V centru najdete: dvě tělocvičny, atletickou dráhu dlouhou 1/8 míle, aerobik, fittness, hernu, dva kurty na racquetball, 25 yardový plavecký bazén, ale také herny, konferenční centrum, divadlo a mnoho dalšího. Tady již jsou zástupci souborů z jednotlivých zemí před nástupem do sálu.
Patterson Park Comunity Center
Zklamáním pro naše fotoreportéry bylo, že se při festivalovém programu v Patterson Park Comunity Center nesmělo fotografovat (s bleskem). Budeme snad mít ale k dispozici video-záznam.
Soubory se během večera setkaly ještě jednou, tentokrát neformálně v hospodě v centru Murfreesboro. Když u nás v Evropě bylo sobotní ráno, stále "libíňáci" seděli u pivka, diskutovali..., tam byl pozdní večer.
V hospodě
(Vloženo 16.06.2012 10:28)
ČTVRTÝ DEN NA AMERICKÉM FESTIVALU

Čtvrtek byl pro soubory z Belgie, Martiniku, Portorika, Rakouska, za Českou republiku Libín - S Prachatice, domácí Cripple Creek Cloggers nejen čtvrtým dnem v týdnu ale také čtvrtým dnem festivalu.

Program dne byl opět nabitý, protáhnul se až do pozdního večera.
Libín-S přijal, stejně jako ostatní účastnické soubory festivalu, v pátek ráno pozvání jedné z náboženských institucí na ranní občerstvení, na snídani. Samozřejmostí je za pozvání poděkovat, čehož se ujala vedoucí souboru Libín-S Helena Svobodová s Katkou Tomáškovou, která má zde především úlohu tlumočnice.
Díky za pozvání
Dopoledne vystoupil Libín-S v základní škole. Barevné jihočeské kroje, rychlý tanec, který rezevlaje sukně, a hlavně kůň, to vzbuzovalo v dětech nadšení, chtěly si sáhnout, dotknout se.
Libín-S ve škole

Kůň a děti
Líbil se nejen Libín-S dětem, ale děti se líbily Libínu-S, na fotografiích to skoro vypadá, že z Ameriky do Čech poletí Libín-S početnější, než letěl z Čech do Ameriky.
Děti a

Odpoledne byla na programu návštěva výrobny známé whisky Jack Daniels. Jack Daniels je doma v Tennessee, Libín-S je v Tennessee, návštěva tedy byla skoro povinností.

Jack Daniel Distillery je nejstarším registrovaným lihovarem v zemi a byl zařazen mezi národní historické památky. Licenci získal v roce 1866 a pokračuje ve výrobě staré Tennessee Whiskey stejným způsobem, jakým ji v roce 1866 vyráběl pan Jack. Zůstává věrný jasnému mottu svého zakladatele: "Každý den vyrábíme naši whiskey, jak nejlépe umíme"

Jack Daniel's Old No. 7 je jednoduchou připomínkou, že některé věci se prostě nikdy nezmění. A neměly by se měnit. Toto je starodávná whiskey vyráběná stejně tak, jak ji dělali naši otcové. Jack Daniel´s Old No. 7 Brand Old - Time Tennessee Sour Mash Whiskey je whisky a ne bourbon. Na rozdíl od bourbonu je Jack Daniel's whisky jemná, zjemněná kapku po kapce, které se prodírají třímetrovou vrstvou dřevěného uhlí vypáleného z javoru cukrodárného.
Libín-S v palírně whisky

Libín-S v palírně whisky
Závěr dne byl věnován jednomu z nejvýznamnějších festivalových večerů, vystoupení v Manchester Art City, zvaném tady MAC. Na scéně se postupně vystřídaly všechny soubory, potom ale všechny soubory tancovaly společně, místo si našli i muzikanti na společné muzicírování.
MAC

MAC

MAC

MAC

MAC
V pátek ráno mi přišla z Ameriky esemeska:

Dobré ráno, my jdeme spát po dalším úspěšném dnu. Je tu moc hezky, celý den program, dnes výroba whisky JD...
(Aktualizace 16.06.2012 12:28)
TŘETÍ DEN NA AMERICKÉM FESTIVALU

Středa připravila nejen pro folklorní soubor Libín-S Prachatice, ale pro další účastníky mezinárodního folklorního festivalu International FolkFest Murfreesboro, bohatý program.
První snímky jsou stejně jako v předchozích dnech ze snídaně, ale navíc ze společného tancování s rakouským souborem.
Společně s Rakušany

Americký klobouk k jihočeskému kroji Tomášovi sluší
Dopoledne Libín-S vystupoval v dalším hospici.
Vystoupení v hospici

Vystoupení v hospici
Odpočinkovým programem byla návštěva jezera v národním parku.
U jezera
Důležitá jsou společné fotografii, protože reprezentujeme Českou republiku i Jihočeský kraj, nechyběly při tom středečním focení česká a jihočeská vlajka.
Společná fotografie s vlajkami
V závěru odpoledne nejen jihočeský Libín-S Prachatice, ale také další soubory, čekalo vystoupení v kostele.
Rakušané

Portoričané

Libín-S

Belgičané

Místní pěvecký sbor

Diváci
Ke všem vystoupením patří loučení, děkování, rozdávání dárků, fotografování.
Loučení a rozdávání dárků

Loučení a rozdávání dárků
A tady jsou naše krásné muzikantky.
Naše krásné muzikanty
Ve středu 13. června vyšel v novinách Daily News rozsáhlý článek, který zabral celou jednu třetinu stránky, s fotografiemi z vystoupení a s povídáním o folklorním souboru Libín-S Prachatice a o České republice.
(Aktualizace 14.06.2012 23:01)
DRUHÝ DEN NA AMERICKÉM FESTIVALU

V úterý ráno byly pozvány účastnícké soubory folklorního festivalu na snídani do areálu metodistické církve, poté následovala návštěva místního kostela.
Snídaně v metodistickém kostele

Snídaně v metodistickém kostele

Snídaně v metodistickém kostele

Metodistický kostel
Dopoledne vystoupil soubor hospici. Na závěr se setkali členové souboru Libín-S s válečnými veteráni, kteří za vystoupení poděkovali.
Vystoupení v hospici

Vystoupení v hospici

Poděkování za vystoupení
Od středy začíná pro Libín-S Prachatice velký kolotoč vystoupení, každý den budou alespoň dvě. Vstávat budou brzy, o půl sedmé již odjíždějí z místa ubytování.

Tak "libíňáci", držíme palce!
(Aktualizace 13.06.2012 21:42)
PRVNÍ DEN NA AMERICKÉM FESTIVALU

Už v prvních informacích o mezinárodním folklorním festivalu International FolkFest Murfreesboro stálo, že se účastníci setkají s různými prostředími.

Že ta prostředí budou opravdu tak rozdílná, tušil asi málokdo. První festivalový den - v pondělí 11. června začal již snídaní nezvykle. Účastnické soubory byly pozvány na snídani do budhistického kláštera a chrámu. Nad chrámem vlála nejen vlajka s pruhy a hvězdami, ale také pestrá vlajka budhistů.
Snídaně v budhistickém chrámu
Poděkováním za pozvání k rannímu občerstvení byly společné fotografie v exotickém prostředí budhistického kláštera.
Fotografie jako poděkování

Fotografie jako poděkování

Fotografie jako poděkování
Ještě během pondělního dopoledne čekalo folklorní vystoupení v sanatoriu, které přirovnali libíňáci k prachatickému hospici.
Vystoupení v sanatoriu - Plavci

Vystoupení v sanatoriu - Koně
V pondělí odpoledne odjel soubor do Nashvillu, kde jsme si prohlédli centrum města a zašli si zatancovat do baru při country muzice.
V country baru v Nashvillu

V centru Nashvillu
(Aktualizace 13.06.2012 09:34)
INFORMACE Z MÉDIÍ

V pátek ráno při odjezdu autobusu se souborem Libín-S Prachatice byl i redaktor Českého rozhlasu Václav Malina.
Prachatický Folklorní soubor Libín-S vyrazil na festival do Spojených států

V půl šesté ráno odjel autobus se členy folklorního souboru Libín-S z Prachatic na letiště v Praze-Ruzyni.

Odtud je letadlo se startem v 10 hodin a 10 minut přes Paříž dopraví do Nashvillu v USA. Za oceánem se od 10. do 17. června zúčastní mezinárodního folklorního festivalu International FolkFest Murfreesboro.

Vedoucí souboru Libín-S Helena Svobodová doufala, že nikdo z tanečníků nezapomněl zdravé nohy: „Máme speciální bundy a trika. Kluci mají černá a děvčata červená, abychom se nepopletli. Máme také dvoje kroje, nástroje a noty. A doufám, že máme zdravé nohy, aby se dobře tancovalo.“

S kapelou, která tanečníky Libínu-S doprovází, se do Spojených států vydala flétnistka Kristýna Mašková. Nervozita z cesty se v ní už minimálně týden potkává s očekáváním nových zážitků. „Těším se na vystoupení, až budeme hrát, a že uvidím něco nového. Těším se, ale bojím se letu, protože jsem ještě nikdy neletěla,“ byla na rozpacích flétnistka.

Na reprezentaci Jihočeského kraje a Prachatic dostal soubor Libín-S příspěvky od kraje i města. Ve Spojených státech předvede folklór jihozápadních Čech a tradiční kroje.

Autor: Václav Malina
V pátek ráno při odjezdu autobusu se souborem Libín-S Prachatice byl i redaktor Českého rozhlasu Václav Malina.
Článek na stránkách Českého rozhlasu České Budějovice najdete ZDE.
(Vloženo 11.06.2012 23:30)
INFORMACE Z CESTY

Folklorní soubor Libín-S Prachatice se vydal za moře na mezinárodní folklorní festival International FolkFest Murfreesboro ve státě Tennessee v USA. Zde jsou první informace z cesty.
Autobus se souborem na letiště odjel z Malého náměstí v Prachaticích v pátek 8. června o půl šesté ráno. Ještě poslední skupinové foto za autobusem, poslední rozhovory pro Český rozhlas, rozloučení se skupinkou příbuzných, milých a také s Václavem Malinou z Českého rozhlasu a pak už odjezd směr Ruzyně.
Odjezd z Prachatic

Helena poskytuje rozhovor pro Český rozhlas

Rozhovor Libuškou, která zůstává doma
Libín-S cestoval do Murfreesboro přes Paříž, Atlantu a Nashville Letadly společnosti Delta Air Lines. Z ruzyňského letiště Václava Havla mělo letadlo plánovaný odlet v 10:10 hodin. Po příjezdu na letiště byl ještě čas na kávu, kuřáci na poslední cigaretu v Čechách a taky na poslední společnou fotografi, potom již na odbavení.
Společné foto na ruzyňském letišti
S mezipřistáními a přestupy v Paříži a Atlantě dorazil soubor Libín-S Prachatice v pátek večer místního času do Nashvillu, to už ale u nás bylo půl třetí ráno.

Na letišti soubor čekal žlutý školní autobus, aby libíňáky odvezl do nashvillského hotelu.
Školním autobusem do hotelu
Školním autobusem do hotelu
Tak tomhle hotelu jsme strávili první noc
V Nashvillu však neměl jistě soubor volno, nastal čas posledních zkoušek. Basista se musí sžít s basou, kterou pro něj přichystali američtí hostitelé, určitě se zkoušelo, zkoušelo a zase zkoušelo.
První festivalové vystoupení Libín-S Prachatice čeká již dnes. Libíňáci, držíme Vám palce! Díky za zprávu z Ameriky!
(Aktualizace 10.06.2012, 13:59)
LIBÍN-S PRACHATICE SE CHYSTÁ DO USA

Folklorní soubor Libín-S Prachatice, známý především svým hranice překračujícím projektem Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, projel za svou více než dvacetiletou historii již celou řadu zemí Evropy – vystupoval v Rakousku, Německu, Itálii, Maďarsku, Španělsku (na Kanárských ostrovech a v Katalánsku). Nemůže chybět u Schwarzenberského plavebního kanálu, pravidelně se s ním můžete setkat na Selských slavnostech v Holašovicích, často bývá na Slavnostech Zlaté solné stezky v Prachaticích, každoročně na Hudebním festivalu Pod lípou v Jámě u Mičovic, kapela souboru hraje každý rok počátkem července na slavnostech na Vítkově Hrádku, soubor se zúčastnil i celostátně nejvýznamnějšího a největšího Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici a Mezinárodního dudáckého festivalu ve Strakonicích, v minulosti pravidelně hrál, zpíval a tancoval na Jihočeském folklorním festivalu v Kovářově. Před několika týdny připravil folklorní soubor Libín-S Prachatice Slavnost světel v Prachaticích, která změnila dle nadsazených slov jednoho deníku Prachatice v Rio de Janeiro.

V těchto dnech folklorní soubor Libín-S Prachatice odletěl poprvé za oceán. Ve dnech 10. – 17. června se zúčastní mezinárodního folklorního festivalu International FolkFest Murfreesboro ve státě Tennessee v USA. Celý týden se budou na různých pódiích, v různých prostředích střídat soubory z francouzského Martiniku, z Belgie, z Rakouska, z Portorika, za Českou republiku Libín - S Prachatice České republiky a USA – Tennessee domácí Cripple Creek Cloggers.

Na reprezentaci Jihočeského kraje a města Prachatice dostal soubor příspěvky od kraje i města. Soubor děkuje za podporu z Jihočeského kraje i města Prachatice, které bude plně reprezentovat - svým vystoupením, krojem i vlastním programem.
Libín-S se chystá do USA
Autobus se souborem na letiště odjel z Malého náměstí v Prachaticích v pátek 8. června o půl šesté ráno. Ještě poslední skupinové foto za autobusem, poslední rozhovory pro Český rozhlas, rozloučení se skupinkou příbuzných, milých a také s Václavem Malinou z Českého rozhlasu a pak už odjezd směr Ruzyně.

S mezipřistáními a přestupy v Paříži a Atlantě dorazil soubor Libín-S Prachatice v pátek večer místního času do Nashvillu, to už ale u nás bylo skoro půl druhé ráno. Za několik hodin se budou "libíňáci" budit do svého prvního amerického rána.

V Nashvillu však nebude mít soubor volno, nastane čas posledních zkoušek. Basista se musí sžít s basou, kterou pro něj přichystali američtí hostitelé, bude se zkoušet, zkoušet a zase zkoušet. Zíta bude poslední přesun, soubor pojede do místa konání festivalu - do Murfreesboro.
Odjezd z Prachatic

Helena poskytuje rozhovor pro Český rozhlas

Rozhovor Libuškou, která zůstává doma
Libín-S se chystá do USA
Poslední zkouška před odletem do Ameriky byla v neděli 3. června odpoledne.
Tanečníci před zkouškou

Porada kapely
(Aktualizace 09.06.2012, 07:03)
Z ČERVNOVÉHO ČÍSLA ČASOPISU FOLKLOR

V těchto dnech vyšlo červnové číslo časopisu FOLKLOR.

Co obsahuje?

- Severozápad Čech ožívá folklorem - zastavení u mezinárodních festivalů České středohoří a Tolštejnského panství
- Světlo rakouských světlonošů v Dudákově - článek předsedy folklorního sdružení Libín-S Prachatice Hynka Hladíka na třetí straně o Slavnosti světel v Prachaticích doplnila dost nepochopitelným titulkem redakce časopisu FOLKLOR. Celý článek zveřejňujeme níže
- Překvapení jubilea prvního decenia, z historie folklorního souboru Dambořice
- Zdeňka Leščišinková: Lidové tradice jsou součástí mého "já", říká starostka Frenštátu pod Radhoštěm
- Když hop, tak z nožky na nožku, 25. dětské folklorní dny v Liptále
- Felix Slováček: Folklor nezanikne, vychází ze sdrce lidí!, říká hudební legenda
- Jana Štěpánková: Tradice nejsou přežitkem doby, prohlásila starostka Bakova nad Jizerou, města, kde se bude v červenci konat 2. ročník Pojizerského festivalu
- obsáhlou fotoreportáž z akce Rokycansko se Čtyřlístkem v Musaionu
- Netřeba v červnu o déšť prositi, přijde, jak začnem kositi, je titulek článku o červnových lidových pranostikách
- Web FoS ČR podle Dušana Macháčka, o úloze webových stránek Folklorního sdružení České republiky
- Mikulovská óda na muziku, o ústředním kole národní soutěže Základních uměleckých škol 2012
- Teč, vodičko čistá... o slavnosti vylévání studánek pořádaném SLPT Trnávka Pacov
- O hraní s otevřeným futrálem, fejeton Vojtěcha Kouby
- 18. ročník Celostátní soutěže zpěváků dětských lidových písní Zpěváček 2012 - Patrik Havlík - Zlatý zpěváček 2012. Článek je doprovozen v čtyřmi stránkami fotografií
- A už aby byly prázdniny!, píše Kamila Šošovičková, Zlatý zpěváček 2010
- Blažena Galiová: Folklor nelze nemilovat, píše starostka Šardic
- Svět lidového umění v Praze, informace z valné hromady Mezinárodní organizace pro lidové umění (IOV) v Praze
- Jarní porada "fosáků" - tradičně v Nosticovském paláci - ze setkání ředitelů členských folklorních festivalů a slavností Folklorního sdružení ČR
- Hold legendám slovenského folkloru - o slavnostním KONCERT OIUN - JUBILANTI (2012)
- Putování s Jarošovci za písničkou a vínem, o mělnickém folklorním souboru Jarošovci
- Inforynek - ve Strakonicích jednal Středoevropský sektor CIOFF - Písně ze Svatobořic - Mistřína
- Výpravně, sdělně a srozumitelně stopami minulosti - o velkoformátové výpravné publikaci Stopami minulosti
- Inforynek - Má vlast 2012 se vydala na pouť vlastí
- Kraj beze stínů s jiskrou Modrohorského vína - reportáž z Hanáckého Slovácka
- Mariánské písně po čtvrté - hudební album Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů
- Sousedé a tetičky na Žofíně - 67. Všebaráčnický ples
- Folklorní červen - červnové kalendárium - obsahuje i informaci o konání akce Šumavského folklorního festivalu 09.06.2012 organizovaného folklorním sdružením Libín-S Prachatice.
SVĚTLO RAKOUSKÝCH SVĚTLONOŠŮ V DUDÁKOVĚ

(doslovný přepis článku časopisu FOLKLOR)

Zvonkaři - světlonoši z Gmundenu
Pátek 18. května 2012 večer - Prachatice poprvé v histori prožívají "Svátek světel". Je organizován Folklorním souborem Libín-S Prachatice ve spolupráci s vedením města pod záštitou hejtmanů Jihočeského kraje a Horních Rakous Jiřího Zimoly a Josefa Josefa Pühringera, senátora Tomáše Jirsy a náměstka jihočeského hejtmana Františka Štangla za podpory Fondu malých projektů v rámci programu "Cíl 3 - Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013".

Počasí přeje, sluníčko je už schováno za Černou horou a Dubovým vrchem a u internátu na na okraji Prachatic u kamionu s gmundenskou značkou vypuká čilý ruch. Chlapíci oblečení do bílých kalhot a bund vyndavají ze zaplachtované ložné plochy čepice... Ne ledajaké, na délku až tři a půlmetrové a na výšku dvojmetrové! Navíc svítící!

Aby se při přepravě nepoškodily, byly přišroubovány do palet rozložených po podlaze ložné plochy dlouhými vruty. Na kamionu tedy vrčí aku-šroubováky v rukou zvonkařů, další čepice vynášejí před kamion, kde se jich už ujímají další, začají rozsvěcet svíčky uvnitř čepic. Maminky pomáhají těm nejmenším zvonkařům (a zvonkařkám). Jejich svítící čepice jsou přiměřené jejich vzrůstu a staří, vůbec nemají komplikovaný tvar jako ty největší, jsou to jednoduché jehlany, ale stejně krásně nazdobené.

Ti, co jsou hotovi, zpívají za doprovodu harmonikáře, věší na sebe řemení se zvoncem. Blíží se devátá hodina, za chvilku už by měli zvonkaři vyrazit.

V kamionu zbývá posledních pět svítících čepic, když nastává problém. Dochází baterie v aku-šroubovácích.

"Máš aku-šroubovák?", ptá se Günter Gruber, vedoucí skupiny zvonkařů, Hynka Hladíka. "Mám, ale doma!", zní odpověď.

Rychle do auta. U gymnázia jsou již stovky čekajících, děti s rozsvícenými lampiony, členové souboru Libín-S se zapálenými pochodněmi... "Kde jsou zvonkaři?" táží se všichni netrpělivě.

Konečně je všechno v pořádku, poslední kontrola a zvonkaři s velkým rachotem zvonců se vydávají k centru Prachatic. Po čtvrt hodině už se setkávají s členy souboru Libín-S a především s nedočkavými účastníky průvodu světel s rozsvícenými lampiony.

Zvonkaři se rozebíhají v kolečkách a osmičkách, zvuk zvonců zesiluje, obrovské svítící čepice se rychle mihají, je to uchvacující. Zvonkaři zpomalují, rachot zvonců končí, dochází čas na štamprdličku Prachatické pálenky - zvonkařům je roznáší členky souboru Libín-S.

Před gymnáziem už jsou stovky účastníků průvodu světel s lampiony, na chodnících od gymnázia až ke Štěpánčinu parku stojí další stovky lidí na chodnících.

Günter Gruber, vedoucí skupiny zvonkařů, vydává pokyny zvonkařům, celý průvod se dává do pohybu, v čele jsou zvonkaři, pak členové souboru Libín-S s pochodněmi, za nimi stovky lidí v průvodu.

U Štěpánčina parku celý průvod vítá kapela Libín-S svými melodiemi.

Zvonkaři se opět za hluku svonců rozebíhají v kruzích, nakonec otevírají velký kruh, do kterého nastupuje soubor Libín-S s Doudlebskou polkou. Libíňáci vytahují do kola i děvčata od zvonkařů. I když děvčata mají na zadcích velké zvonce, přesto jim tanec jde výborně, jenom možná přes hluk zvonce není slyšet muzika.

Hynek poznamenává ke Günterovi: "Budete je tady muset nechat, budou tancovat s námi!"

Hosty z Horních Rakous i všechny účastníky Slavnosti světel zdraví starosta města Prachatice Martin Malý. Děkuje i pořadateli, folklornímu souboru Libín-S Prachatice a vyjádřuje naději, že letošní květnová slavnost není poslední.

Průvod světel se vydává do historického centra, prochází ulicemi Solní, Poštovní a Husova, aby pokračoval podél městských hradeb Zahradní ulicí k Dolní bráně a na Parkán.

Slavnost doznívá na prachatickém Parkáně, tedy ve stejných místech, kde začala, Hraje se, zpívá a tancuje. Tancují nejen Libíňáci, ale také zvonkaři i diváci... Večer protažený do hluboké noci končí, světla pohasínají, ale jejich třpyt ozařuje srdce i mysl lidí dál...
Připravil: Hynek Hladík
Foto: autor
Průvod v Prachaticích
Prachatický Svátek světel přiblížil obyvatelům města tradiční lidový zvyk Glöcklerlauf - Běh zvonkařů, resp. světlonošů, který je typický pro oblast hornorakouské Solné komory a který se dodnes udržuje především v obcích na břehu jezera Traunsee - v Altmünsteru, Gmundenu a Traunkirchenu. Glöcklerlauf představuje směs pohanských a křesťanských zvyků a váže se k svátku Tří králů. V jeho předvečer, 5. ledna se lidé obléknou do bílých oděvů a jako dobří duchové světlem odhánějí duchy zlé. K odchodu by je měla přimět nejen bílá barva, ale i oblouky, kruhy a osmičky, po kterých zvonkaři za velkého rachotu velkých kravských zvonců běhají.
(Vloženo 05.06.2012, 20:44)
SLAVNOST SVĚTEL V PRACHATICÍCH
Slavnost světel
V pátek 18. května 2012 večer ožilo město Prachatice světly Folklorní soubor Libín-S Prachatice spolu vedením města pod záštitou hejtmanů Jihočeského kraje a Horních Rakous Jiřího Zimoly a Josefa Pühringera, senátora Tomáše Jirsy a náměstka jihočeského hejtmana Františka Štangla za podpory Fondu malých projektů v rámci programu "Cíl 3 - Evropská územní spolupráce Rakousko - Česká republika 2007-2013" připravil Svátek světel.
Evropská unie
Počasí přálo. Sluníčko se schovalo již za Černou horou a Dubovým vrškem, když na lavičkách na prachatickém Parkáně usedly dámy v seniorském věku. Bylo možná půl osmé.

"Přišly jste na pohádky?"
"Ano!", zněla stručná odpověď.

Od osmé hodiny se měly vyprávět pohádky z obou stran Šumavy.

Už to skoro vypadalo, že pohádky bude pohádková babička Helena Svobodová babičkám a dědečkům, ale najednou bylo už skoro osm, a na zatravněném svahu už sedělo a stálo asi šest desítek posluchačů, děvčat, kluků, maminek a tatínků, babiček a dědečků, tetiček a strýčků.

"Některé děti s námi možná před dvěma lety byly na výletu za pohádkou do Solné komory u jezera Traunsee... Dnes si tady budeme vyprávět pohádky z obou stran Šumavy, potom poznáte naše hosty právě od jezera Traunsee - zvonkaře z Altmünsteru, vydáte se s nimi s lampiony, oni budou mít na hlavách obrovské svítící čepice", uváděl vyprávění Hynek Hladík, předseda folklorního sdružení Libín-S Prachatice.

"Před dávnými a dávnými časy, bylo to včera, bylo to dnes...", začala Helena vyprávět pohádku O hadru, jehle a biči, "...putovali Šumavou hadr na mytí, jehla a bič. Hadr vyhodila dívka ze zámku, protože byl už úplně rozrhaný. Protože u jehly se zlomilo očko. Biči vůbec nic nechybělo. Vypadal jak nový. Ale opilý pasák dobytka ho ztratil v lese. Tak tedy ti tři táhli spolu po cestách Šumavou..."
Vyprávění pohádek na Parkánu
Co, vy ji neznáte? Ani tu O uhlíři a lesním mužíkovi, ani O lesní žínce? To si budete muset přijít poslechnout vyprávění někdy třeba ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu.
Zatím co se na Parkáně vyprávěly pohádky, u internátu na okraji Prachatic byl čilý ruch u kamionu s gmundenskou značkou. Chlapíci oblečení do bílých kalhot a bund vyndavali ze zaplachtované ložné plochy svítící čepice.

Ony to totiž nejsou jen tak obyčejné čepice. Ty největší mají na délku až 3,5 metru, na výšku měří až 2 metry.

Aby se při přepravě nepoškodily, byly přišroubovány do palet rozložených po podlaze ložné plochy dlouhými vruty. Na kamionu tedy vrčí aku-šroubováky v rukou zvonkařů, další čepice vynášejí před kamion, kde se jich už ujímají další, začají rozsvěcet svíčky uvnitř čepic. Maminky pomáhají těm nejmenším zvonkařům (a zvonkařkám). Jejich svítící čepice jsou přiměřené jejich vzrůstu a staří, vůbec nemají komplikovaný tvar jako ty největší, jsou to jednoduché jehlany, ale stejně krásně nazdobené.

Ti, co jsou hotovi, zpívají za doprovodu harmonikáře, věší na sebe řemení se zvoncem. Blíží se devátá hodina, za chvilku už by měli zvonkaři vyrazit.
Přípravy zvonkařů
V kamionu zbývá posledních pět svítících čepic, když nastává problém. Dochází baterie v aku-šroubovácích.

"Máš aku-šroubovák?", ptá se Günter Gruber, vedoucí skupiny zvonkařů, Hynka Hladíka. "Mám, ale doma!", zní odpověď.

Rychle do auta. U gymnázia jsou již stovky čekajících, děti s rozsvícenými lampiony, členové souboru Libín-S se zapálenými pochodněmi.

"Kde jsou?" "Je problém s vyndáním čepic z kamionu!"
Poslední kontrola
Konečně je všechno v pořádku, poslední kontrola a zvonkaři s velkým rachotem zvonců se vydávají k centru Prachatic. Po čtvrt hodině už se setkávají s členy souboru Libín-S a především s nedočkavými účastníky průvodu světel s rozsvícenými lampiony.
Zvonkaři v pohybu

Libín-S s pochodněmi
Zvonkaři se rozebíhají v kolečkách a osmičkách, zvuk zvonců zesiluje, obrovské svítící čepice se rychle mihají, je to uchvacující. Zvonkaři zpomalují, rachot zvonců končí, dochází čas na štamprdličku Prachatické pálenky - zvonkařům je roznáší členky souboru Libín-S.
Štamprdlička Prachatické pálenky
Před gymnáziem už jsou stovky účastníků průvodu světel s lampiony, na chodnících od gymnázia až ke Štěpánčinu parku stojí další stovky lidí na chodnících.
Günter Gruber a zvonkaři
Günter Gruber, vedoucí skupiny zvonkařů, vydává pokyny zvonkařům, celý průvod se dává do pohybu, v čele jsou zvonkaři, pak členové souboru Libín-S s pochodněmi, za nimi stovky lidí v průvodu.
Členové Libín-S s pochodněmi
U Štěpánčina parku celý průvod vítá kapela Libín-S svými melodiemi.
Kapela Libín-S
Zvonkaři se opět za hluku svonců rozebíhají v kruzích, nakonec otevírají velký kruh, do kterého nastupuje soubor Libín-S s Doudlebskou polkou. Libíňáci vytahují do kola i děvčata ze zvonkařů. Jenže děvčata mají na zadcích velké zvonce, tanec jim šel výborně.

Hynek poznamenal ke Günterovi: "Budete je tady muset nechat, budou tancovat s námi!"
Doudlebská

Doudlebská za zvuku zvonců
Hosty z Horních Rakous i všechny účastníky Slavnosti světel pozdravil starosta města Prachatice Martin Malý. Poděkoval i pořadateli, folklornímu souboru Libín-S Prachatice a vyjádřil naději, že dnešní slavnost není poslední.
Starosta Prachatic Martin Malý
Průvod světel se vydal do historické centra, prošel ulicemi Solní, Poštovní a Husova, aby pokračoval podél městských hradeb Zahradní ulicí k Dolní bráně a na Parkán.
Čelo průvodu v Dolní bráně

Průvod v Dolní bráně
Doznění Slavnosti světel proběhlo na prachatickém Parkáně, tedy ve stejných místech, kde slavnost začala. Hrálo se, zpívalo a tancovalo. Tancovali nejen Libíňáci, ale také zvonkaři i diváci.
Přivítání průvodu na Parkáně

Zvonkaři na Parkáně

Libín-S na Parkáně
Slavnost světel v Prachaticích byla zároveň pozvánkou na zahájení plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu v sobotu 19. května 2012 na Jeleních Vrších.
Články o Slavnosti světel v Prachaticích s bohatou fotodokumentací najdete na stránkách
- idnes.cz
- www.prachatickonews.cz
- www.prachaticky.denik.cz
(vloženo 22.05.2012, 17:44)
LIBÍN-S PRACHATICE U MISTRA KŘIŠŤANA
Libín-S u Mistra Křišťana
Po úspěšném Setkání s pohádkami z obou stran Šumavy, které připravil soubor Libín-S Prachatice, vystoupil soubor v neděli 15. dubna 2012 s programem Libín-S Prachatice u Mistra Křišťana. Byly dvě hodiny po poledni, ještě poslední pohled do zrcadla, poslední úprava a začínáme...
Poslední kontrola a úprava

Nástup folklorního souboru
...Zhruba pět desítek obyvatel Domova seniorů Mistra Křišťana, babiček, dědečků, tetiček a strýčků přivítalo potleskem folklorní soubor Libín-S Prachatice v jídelně domova. Mezi diváky byl ale i malý Jiřík Brandner s babičkou. Když jsem se jej zeptal, na koho se přišel podívat, řekl: "Na mamku a taťku!"
Malý Jiřík s mamkou Hankou
"Libíňáci" se představili zhruba hodinovým výběrem tanců a písní ze svého repertoáru.

Netradičně nezačalo vystoupení tancem Bavorov, ale tanečním pásmem Jarmark. Tanečně se představila různá řemesla, ukázali se jednotliví muzikanti i taneční zábava, která k výročnímu trhu vlastně vždycky patřila. Samozřejmě každý z chlapců se snažil přinést na tancovačku něco své dívce. Ten bohatý mohl na trhu koupit své milé třeba perníkové srdce, ten chudý, ten třeba přinesl jen růži, možná i z cizí zahrádky.
Jarmark - Standa s Libuškou

Jarmark
Taneční kousky doplňovaly písničky, zazpívala si nejen houslistka Slávka, ale i celá kapela a tančeníci i diváci.
Zpívající houslistka Slávka

Zpívající tanečníci - Standa, Libuška, Jirka, Hanka, ve předu Vlaďka
Celý pořad komentovala Helena Svobodová, která je nejen vedoucí folklorního souboru i jeho taneční složky, ale i autorka choreografií všech tanců. Další tanec uvedla trochu rýpnutím: "Chlapy je třeba zaměstnat, proto další tanec bude mužský, jmenuje se ale Bába!"
Helena Svobodová

Bába - Vašek s Jirkou, Standa, Honza, Karel
"Děvčata i chlapi umí tancovat nejen v tanečních botách, bosi, ale i v dřevácích", ohlašovala další tanec Helena.
Helena Svobodová

Dřeváčky - Vlaďka s Libuškou

Dřeváčky
Helena Svobodová představila všechny muzikanty: "Kapelníkem je František Jordák."
František Jordák
"Primáškou je Helenka."
Primáška Helenka
"Na housle hraje a sólově zpívá Slávka."
Primáška Helenka se Slávkou
"Na basu hraje Jirka, on ale také dělá všechny hudební úpravy pro kapelu. Na flétnu hraje Kristýnka."
Slávka, Jirka (v pozadí) a Kristýnka
"Na klarinety hrají Petr a Honza."
Petr a Honza
"Premiéru dnes má s námi houslistka Martina."
Martina
"Často se říká, že tance se šavlemi mají svůj původ na Šumavě. My jsme ale přišli na to, že tanec s šavlemi pochází z nedalekého Kaplicka. Tanec Martin."
Martin - Standa, Jirka, Vašek
"V souboru máme rádi humor. Mezi humorné tance patří tanec, který následuje - Slepice."
Slepice - Romana a Libuška
"Už mnoho let, snad čtrnáct, patnáct, jsme nositeli projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, při kterém se plaví dříví, setkávají se folklorní soubory, vyprávějí se pohádky, pálí se dřevěné uhlí v milíři. Bylo by skoro divné, kdyby jeden z tanců nepatřil přímo k plavebnímu kanálu - připravili jsme tanec Plavci. Při něm chceme ukázat, jak se asi plavci bavili po těžké celodenní práci."
Plavci - Standa s Libuškou

Plavci - tanec s klobouky

Plavci
"V lese při stahování dřeva pracovali koně, stejně jako na každém selském dvoru. Kůň - to bude náš dnešní předposlední tanec."
Kůň a Helena

Kůň mezi diváky
"Doudlebská."
Doudlebská polka
Pak už přišlo na řadu rozloučení, při kterém se představili: Honza, Jirka, Karel, Standa, Vašek, Vlaďka, Hanka, Libuška, Helenka, Jana a Helena Svobodová.

Na úplný závěr si všichni, muzikanti, tanečníci, babičky, dědečkové, tetičky a strýčkové, personál Domova Mistra Křiťana zazpívali to co si nejvíc přejeme: "Dej nám pánbů zdraví...!"
(vloženo 16.04.2012, 15:59)
RADOSTNÉ VELIKONOCE
Folklorní soubor Libín-S Prachatice přeje všem přátelům folkloru, Schwarzenberského plavebního kanálu a vůbec všem lidem dobré vůle radostné prožití velikonočních svátků.
Radostné velikonoce
(aktualizace 07.04.2012, 21:43)
SETKÁNÍ S POHÁDKAMI V DOMOVĚ SENIORŮ MISTRA KŘIŠŤANA V PRACHATICÍCH
Pohádky u Mistra Křišťana
S Helenou Svobodovou a s pohádkami z obou stran Šumavy se několikrát do roku setkáváme u Schwarzenberského plavebního kanálu na Šumavě, ale jinde, na příklad u hornorakouského jezera Traunsee, v bavorském Pasově či ve skansenu Finsterau. Posluchači bývají české, rakouské či bavorské děti.
Domov seniorů Mistra Křišťana

V úterý 27. března vyprávěla Helena Svobodová v prachatickém Domově seniorů Mistra Křišťana pro "babičky" a "dědečky". Ve dvě hodiny odpoledne do jídelny Domova přišly čtyři desítky seniorů.

Odpoledne s pohádkami připravili členové folklorního souboru Libín-S Prachatice - Helena Svobodová spolu muzikanty a zpěváky Františkem Jordákem a Slávkou Tomešovou.
"Před řadou let jsme spolu s rakouským vypravěčem Helmutem Wittmannem, nejlepším evropským vypravěčem, poprvé vyprávěli pohádky u Schwarzenberského plavebního kanálu, česky a německy, respektive rakousky. Není to žádné vyprávění překladu, je to společné vyprávění, které zaujme i děti, která tomu druhému jazyku nerozumí. Dnes Vám tu budu vyprávět sama. Jako první jsem vybrala starou českou pohádku ze Šumavy, kterou kdesi objevil Rakušan Helmut Wittmann, pohádku O zvláštním zvířeti."

Helena Svobodová

"Nejdřív Vám ale zahrají a zazpívají František Jordák a Slávka Tomešová."

František Jordák a Slávka Tomešová

František Jordák a Slávka Tomešová
Kdo chodí občas na vyprávění pohádek ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu, tu první pohádku asi znal, mezi seniory nejspíš však nikdo takový nebyl. Ta další byla ale úplně z jiné kapsy - byla O moudrém tesařovi, ale hlavně o dvou bratřích, kteří se jednou natolik pohádali, že každý z nich už nikdy nechtěl potkat toho druhého, už nikdy ho nechtěl vidět. Proto mezi nimi vznikl hluboký potok, vysoký plot. Až všechno změnil moudrý tesař. Jak pohádka dopadla? To Vám přece teď a tady nemohu vyzradit! "Babičky" a "dědečkové" pohádku slyšeli až do konce, třeba pohádku někdy od Heleny uslyšíte!

Helena Svobodová

Helenu vystřídali František a Slávka, houslisté a zpěváci.

František Jordák a Slávka Tomešová
"Před dávnými a dávnými časy putovali světem Láska, Úspěch a Zdraví. Tak se jmenovali tři chlapíci." Tak začínala poslední z pohádek, které vyprávěla Helena Svobodová. Kterého z nich byste pozvali domů: Lásku? Úspěch? Zdraví? Vybrat byste si mohli jen jednoho.

Helena Svobodová

Ani teď vám nebudu vyprávět pohádku celou.

František Jordák a Slávka Tomešová
Při některých písničkách zpívali i stařenky a stařečkové, nebo si alespoň tiše pobrukovali.

Přišlo loučení, Helena rozdávala ještě pohledy, úplně náhodou ty připravené vyšly úplně na každého, ani jeden nepřebyl, na každého se dostalo.

Helena Svobodová


"Patnáctého dubna přijedeme znovu, celý soubor, bude to v neděli odpoledne," dodala ještě Helena.
(Vloženo 27.03.2012, 22:18)
LIBÍN-S PRACHATICE VYBRAL LOGO
BUDE POUŽÍVAT OBA VZORY, NA BUNDÁCH BUDE POUZE TEXT
Členové folklorního sdružení Libín-S Prachatice vybírali svoje logo. Na výběr měli tři různé varianty - dvě z nich vycházejí z loga vytvořené v době vzniku souboru Libín-S Prachatice akademickým malířem Sahulou, třetí z loga užívaného v poslední době.
Z hlasování nejlépe vyšlo logo poslední, používané v současnosti.

Logo 3

Vyslovila se pro něj více než jedna polovina všech hlasujících. Na druhém místě se umístilo logo vycházející z původního Sahulova návrhu, který měl vzor v jihočeském modrotisku.

Logo 1
Po dlouhé diskuzi mezi tanečníky folklorního souboru bylo dohodnuto, že bude připravena ještě nápisová aplikace, která bude použita na bundách. I tu jsme připravili ve dvou variantách. A protože bundy budou ve dvou barvách, černá pro chlapy a červená pro děvčata, představujeme obě varianty na dvou podkladových barvách.

Logo na bundu 1

Logo na bundu 1

Logo na bundu 1

Logo na bundu 1

Na té druhé variantě je kromě písma a české vlaječky je plavební hák jako symbol aktivit folklorního sdružení Libín-S Prachatice u Schwarzenberského plavebního kanálu.
(Vloženo 23.03.2012, 21:00)
LIBÍN-S PRACHATICE PŘIPRAVUJE NOVÁ TANEČNÍ PÁSMA

Libín-S připravuje nová taneční pásma
Folklorní soubor Libín-S Prachatice připravuje pod vedením Heleny Svobodové nová taneční pásma. Zařadí se do řady pásem Hospoda, Dozvuky, Plavci, která připomínají život prostých lidí na Šumavě a v Pošumaví.
(Aktualizace 05.02.2012, 17:07)
ZVONKAŘI A TŘI KRÁLOVÉ U JEZERA TRAUNSEE

Zvonkaři
Stejně jako každým rokem již po staletí se i letos v předvečer svátku Svatých třech králů konaly ve vesnicích a městech kolem jezera Traunsee v hornorakouské solné komoře velké lidové slavnosti Běh zvonkařů / Glöcklerlauf. V nastávající poslední "divoké" noci končí moc zlých duchů. Bíle odění muži sbíhají z temna divokých hor, na hlavách jim svítí obrovské svítící čepice, do dálky je slyšet kravské zvonce.
Zvonkaři v Traunkirchenu
Běh zvonkařů jako lidový zvyk vzniknul před mnoha staletími z pohanských tradic. Původ názvu "zvonkaři / Glöckler" sice napovídá, že se jedná o cosi se zvonci - zvon se řekne německy Glocke. Ve skutečnosti je však původ ne ve slově Glocke, zvon, zvonec, ale ve staroněmeckém klocken, německy klopfen, klepat. Nevychází tedy z hlučných zvyků jako jsou krampusové a perchty či masopustní zvyky. Šlo o zvyk chodit dům od domu, od dveří ke dveřím, na které se klepalo, během večerů či nocí "klepání".
Do dnešní podoby se vyvinul v kolem roku 1850 v Ebensee na jižním okraji jezera Traunsee v hornorakouské Solné komoře za poněkud zvláštních okolností.

V Ebensee již od středověku vařila sůl. Solanka se dopravovala dřevěným potrubí i ze vzdálených míst, např. z více než 40 km vzdáleného Hallstattu. Pánvím se solankou dával teplo oheň živený dřevem z okolních lesů. Těžbou a dopravou dřeva se živila více tisícovka obyvatel Ebensee. Začátkem padesátých let 19. století došlo k obrovské změně. Salina přestala topit dřívím a sůl se začala vařit teplem z hnědého uhlí. Pro prosté lidi z Ebensee to byla fatální změna. Více než dvě třetiny, tedy devět stovek dělníků, přišlo okamžitě o práci, rodiny zůstaly bez příjmů. Začala se šířit bída. Mnohým nezbylo nic jiného, než jít žebrotou.

Někteří nechtěli chodit jen tak dům od domu a prosit o něco drobného. "Ty mi dáš něco k jídlu, já ti udělám divadlo!", to bylo motto obnovovaného zvyku z dávných pohanských dob.

Chlapi vzali obalový karton, používaný v salinách, vysekali či vyřezali do kartonu ornamenty a různé vzory, kterými za tmy prosvítaly hořící svíce, a jednoduché svítící krabice si nasadili na hlavy jako jednoduché velké čepice. Oblečeni byli stejně jako do práce, v salinách i v dolech se na ochranu proti soli nosily bílé pracovní oděvy. Tak chlapi vyráželi na "žebrotu". Postupně, aby na sebe upozornili, si začali připevňovat na opasek kravské zvonce. Chlapi před každým domem běhali v kruzích, oválech a osmičkách stejně, jako to bylo zvykem v dávných pohanských dobách. Z jednoduchých krabic ozdobených vyřezávanými vzory a ornamenty se během let staly svítící čepice, spíše obří lampiony nošené na hlavě, různých tvarů, barev. Každý z běžců míval v ruce lískovou pastýřskou hůl, na opasku měl připevněný kravský zvonec - ani pastýřská hůl ani zvonce nebyly uprostřed zimy potřeba, krávy budou moci na pastvu až na jaře.

Z běhu nuzných mužů za žebrotou se stal v Ebensee organizovaný běh zvonkařů až v devadesátých letech 19. století. Na jižním konci jezera Traunsee se rozšířil na počátku 20. století, v každé z obcí Ebensee, Oberlangbath, Unterlangbath, Roith, Rindbach, Langwies a dalších byla alespoň jedna skupina, tzv. Pass. Brzy se z jižního okraje jezera Traunsee rozšířil zvyk i do dalších oblastí - do oblasti vnitřní Solné komory (okolí Lázní Išl / Bad Ischl, Bad Goisern, Hallstatt), později na severní břehy Traunsee (Traunkirchen, Altmünster, Gmunden), konečně do obcí u jezer Attersee a Wolfgangsee, do solnohradského Flachau, ale také do štýrského údolí řeky Enns (Gröbming/Gesäuse, Trieben).
Zvonkaři v Gmundenu
V současnosti se běhy zvonkařů konají v těchto obcích: Altmünster, Bad Goisern, Lázně Išl (Bad Ischl), Ebensee, Gmunden, Gröbming, Obertraun, Laakirchen, Kirchham, Lauffen, Ohlsdorf, Pinsdorf, Solnohrad / Salzburg, Sankt Gilgen, Sankt Wolfgang, Scharnstein /Almtal, Schörfling am Attersee, Stainach, Strobl, Thalgau, Traunkirchen, Trieben, Unterach am Attersee, Vorchdorf, Wildalpen.
Zvonkaři v Gmundenu
Svítící čepice
Svítící čepice má dřevěnou laťovou kostru, na které je připevněn karton s vyřezanými vzory a ornamenty a potažený průsvitným papírem, případně papírový pomalovaný potah. Do základu konstrukce kostry svítící čepice bývá zabudována přilba nebo klobouk, aby bylo možné nést čepice na hlavě a držadla, aby bylo možné udržovat její rovnováhu. Uvnitř svítící čepice je kontrukce k upevnění svíček. Aby bylo možno svíce nasadit a zapálit je třeba, aby konstrukci svítící čepice otevřít.
Rozsvěcení
Průběh běhu zvonkařů
Bíle oblečení muži (v současnosti je možné mezi zvonkaři výjimečně vidět ženy či dívky) nesou až 3 metry dlouhé a až 2 metry vysoké svítící čepice těžké až 15 kg. Svítící čepice mají tvar jednoduché pyramidy, slunce, půlměsíce, koruny nebo hvězdy. Boční plochy čepic bývají v některých obcích ozdobeny různými symboly, ornamenty, obrazy. Často jsou na svítících čepicích symboly obce či osady, církevní symboly, jsou na nich témata různých řemesel či spolků.
Zvonkaři v Traunkirchenu
Každý zvonkař na opasku nese jeden či více kravských zvonců, mnohdy velmi velkých a těžkých, zvonce se za chůze rozeznívají.
Zvonkaři v Traunkirchenu
Zvonkaři jsou organizováni ve skupinách, tzv. passech, které mají až 20 - 30 členů. Každý pass má svého předběžce, ten mívá začerněný obličej, v ruce má pastýřskou hůl, který dává pokyny svému passu.

Passy se obvykle scházejí v pozdním odpoledni či navečer v jednotlivých osadách, jiné se scházejí v centru obce, a jdou potom dům od domu, před domy běhají nejprve v kruzích, oválech či osmičkách, které jsou symbolem nekonečnosti. V rytmickém běhu a tanci mají být odehnáni zlí duchové, naopak dobří duchové mají být probuzeni, aby přiměli obilí pod sněhem k růstu. Při běhu se rozeznívají kravské zvonce pověšené vzadu na opasku. Před domem jsou zvonkaři pohoštěni, dostanou občerstvení, čaj, punč, případně svařené víno či něco ostřejšího, také něco k jídlu, často "zvonkařské" koblihy. Zvonkaři pořádají také finanční sbírku, vybrané peníze se poskytují na dobročinné účely.

Večer se všechny pasy setkávají v centru obce, kde pak zvonkaři zpívají tradiční písně, mnohdy několik set let staré. Je to tak například v Gmundenu, Traunkirchenu a Altmünsteru.

Organizace běhu zvonkařů se ujímají v obcích různé spolky, například v Gmundenu je to tělovýchovný spolek, v Traunkirchenu spolek lyžařů v Altmünsteru Krojový spolek a Skupina zvonkařů.
Letošní běh zvonkařů ovlivnilo mimořádně nepříznivé počasí. Nejenže chyběl sníh, ale hlavně foukal velmi silný vítr a pršelo, spíš by se dalo říct, lilo. V některých obcích byl běh zvonkařů zcela zrušen, například v Traunkirchenu, kde původně mělo na prostranství proti hotelu Annerlhof přiběhnout 12 pasů s celkem zhruba 150 zvonkaři, jinde byl program upraven, tak to bylo například v Altmünsteru.

Právě do Altmünsteru vyrazila v podvečer před Třemi králi malá skupinka z folklorního souboru Libín-S Prachatice. Zdaleka tu nejsou poprvé, před časem se vedoucí souboru a vypravěčka pohádek Helena Svobodová zapojila neplánovaně do programu, když vyprávěla společně s Helmutem Wittmannem, který sem byl pozván, pohádky v češtině a v hornorakouštině (jinak asi nelze nazvat tohle nářečí, které má často k němčině dost daleko).
Eggerhaus v Altmünsteru
Program tam začíná pravidelně u starobylého domu Eggerhaus, první připomínka o jeho existenci je z roku 1504. V současnosti je Eggerhaus menším kulturním centrem a zázemím pro činnost řady spolků.

V 16 hodin 16 minut začal program ve stodole domu. Podél jedné dlouhé stěny stodoly jsou rozestaveny stánky - prodávají se punč, svařené víno, koblihy, chleba se sádlem. V čele na pódiu hraje dechovka.
Trubači
Najednou se otevírají vrata a z hustého deště venku přicházejí svatí tři králové s doprovodem učenců a s pážaty. Důstojně se zdraví s hosty ve stodole, muzika uvolňuje královskému průvodu místo na pódiu. Na pokyn jednoho z černých učenců se králové i učenci dávají do zpěvu, jednotliví králové i ten fousáč v turbanu, který nesl před králi hvězdu betlémskou se ve zpěvu představují - "Já jsem Kašpar, já Melichar, já Baltazar...". Sbor králů a učenců zpívá pak tříkrálovské koledy. Je slyšet, jak na střechu buší déšť, chvílemi zazní hrom. Bouřka na začátku ledna!
Zpívající královská družina
Králové s doprovodem odešli, na jejich místo přicházejí andělé, spíš andílci, altmünsterské děti, opět s koledami.
Andělské zpívání
Během zpěvu se ve stodole objevili dva chlapíci v bílém. "Budou tady letos zvonkaři?", ptali jsme se. "Ano, budou tady asi za deset minut, přijdou dovnitř!", zněla odpověď. Vyrazil jsem do deště s fotoaparátem. Ochladilo se, padá sníh s deštěm. Brrr!
Pass zvonkařů v dešti
Á, támhle jdou! Po okraji silnice kráčí smíšený pass zvonkařů, chlapi s velikánskými svítícími (zhasnutými) čepicemi, jedna nese letošní ročník, byla postavena právě pro letošní běh zvonkařů, za nimi mladíci s menšími, úplně na závěr kluci a děvčata s malými. Konečně jsou v suchu. Ve stodole složili zvonkaři velké čepice hned za vraty, ti s menšími a malými čepicemi jdou na pódium.
Svítící čepice
Pozměněný program uvádí Günter Gruber z altmünsterské skupiny zvonkařů. Malí zvonkaři jsou na pódiu, zpívají, jeden z nich hraje na harmoniku, ty dospělé je slyšet ze sálu stodoly.
Zpívající zvonkaři s Günterem Gruberem
Folklorní sdružení Libín-S Prachatice je nositelem projektu Šumavský folklorní festival Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Součástí festivalu jsou folklorní setkání, setkání s pohádkami z obou stran Šumavy, setkání s lidovými řemesly a se šumavskými povoláními, setkání s plavením dříví i setkání s modlitbou při mši svaté na břehu plavebního kanálu - návrat ke tradicím, k lidovým zvykům z obou stran Šumavy - z jižních Čech, Horních Rakous i Bavorska. Běh zvonkařů a s tím spojené slavnosti jsou právě tím, co by Libín-S chtěl k plavebnímu kanálu přivést.

Jen co Günter Gruber sestoupil z pódia, už jsem byl u něj. Představil jsem náš projekt a přednesl pozvání: "Běh zvonkařů je mimořádným hornorakouským zvykem, je navržen k zápisu na rakouský seznam kulturního dědictví, proto bychom jej přivedli k plavebnímu kanálu... Zveme Vás na zahájení plavební sezóny, program upravíme tak, aby zvonkaři byli v předvečer vidět vlastního zahájení, druhý den připravíme výstavu svítících čepic..."

Samozřejmě, nemohl jsem očekávat okamžitě kladnou odpověď, okamžitá reakce zcela jistě nebyla negativní, spíše nadějná. Očekáváme, že na Šumavu přijede ze Solné komory jeden pass zvonkařů - chlapi, mládež a děti se svými čepicemi, celkem zhruba 15 osob s doprovodem.

Jestliže vše dopadne podle našich představ, uvidíme a uslyšíme zvonkaře z Altmünsteru v pátek 18. května večer, v sobotu 19. května dopoledne otevřeme výstavu svítících čepic ve stodole Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava na Jeleních Vrších.
My se vydáváme na jižní konec jezera Traunsee - do Ebensee. Za hustého deště prochází za znění kravských zvonců asi 30 passů zvonkařů, celkem asi tři stovky mužů.
Zvonkaři v Ebensee
Některé ze svítících čepic jsou opravdu obrovské. Chlapi nosí na hlavách čepice dlouhé možná tři metry, někdy asi dva metry vysoké, mnohé mají velmi komplikované tvary. Na bocích jsou vidět symboly řemesel, církevní symboly, obrázky z pohádek.
Zvonkaři v Ebensee
Jsme už celí promáčení, loučíme se se zvonkaři i krajem kolem jezera Traunsee, jedeme zase na Šumavu. Snad budeme moci přivítat v květnu zvonkaře u nás.
(Aktualizace 08.01.2012, 22:15)
Design © VOJTa Herout, 2003-2013

Text © Hynek Hladík, 2003-2013