Setkání s tradicí

LIBÍN-S PRACHATICE, Z.S.
Libín-S
AKTUALITY Z ČINNOSTI FOLKLORNÍHO SOUBORU LIBÍN-S

LIBÍN-S NAJDETETE TAKÉ NA FACEBOOKU

Libín-S najdete také na facebooku. Dejte vědět, zda se Vám naše facebooková stránka líbí!
MEZINÁRODNÍ FOLKLORNÍ FESTIVAL ČESKÝ KRUMLOV
29.09.2019 – sobota, Český Krumlov
Libín-S v Českém Krumlově
Libín-S Prachatice na pozvání českokrumlovského dětského folklorního souboru Jitřenka vystoupil na Mezinárodním folklorním festivalu na hlavní scéně na náměstí Svornosti a v Seminářské zahradě.
MFF CK - Libín-

MFF CK - Libín-

MFF CK - Libín-

MFF CK - Libín-
(Aktualizace 29.09.2019 20:57)
MEZINÁRODNÍ DEN LIDOVÉ HUDBY "LIDÉ V EVROPĚ" V ALDERSBACHU
MOJE VLAST - NAŠE EVROPA / MEINE HEIMAT - UNSER EUROPA
Libín-S v Aldersbachu
Klášter Aldersbach
Folklorní soubor Libín-S Prachatice byl již po třetí pozván na Mezinárodní den lidové hudby Moje vlast - naše Evropa, které tradičně pořádala Nakladatelská skupina Pasov - Passauer Neue Presse v neděli 22.09.2019 v bavorském Aldersbachu v zemském kraji Pasov. Mezinárodního dne lidové hudby se zúčastnilo zhruba pět set hudebníků a tanečníků z deseti zemí. V klášteře Aldersbach prezentovaly soubory různobarevné lidové tradice z Albánie, České republiky, Číny, Finska, Irska, Mexika, Německa, Ruska, Slovinska a z USA.

Většina vystupujících spolků sice představovala lidovou kulturu z různých zemí Evropy i z jiných světadílů, které ovšem působí v Bavorsku: Kulturní spolek Illiria reprezentoval Albánii, Huaxing Arts Group Čínu, skupina lidového tance Heijakat Finsko, Celtic Colieens Irsko, folklorní skupina Las Adelitas Mexiko, Heimat- und Trachtenverein Linderthaler - Hebersfelden / Vlastenecký a krojový spolek Linderthaler - Hebersfelden Německo. taneční soubor Letas Rusko, Slovinský kulturní spolek Lipa Mnichov a Munich Square Dancers USA. Dva české folklorní soubory Libín-S Prachatice a Úsměv z Horní Břízy ovšem opravdu přijely ze zahraničí - z České republiky. Vedle toho na různých místech bývalého kláštera hrály různé německé hudební skupiny.
Skupina lidového tance Heijakat Finsko

Celtic Colieens Irsko

folklorní skupina Las Adelitas Mexiko

Heimat- und Trachtenverein Linderthaler - Hebersfelden
Folklorní soubor Úsměv
Libín-S Prachatice vystoupil během odpoledne dvakrát, poprvé Dvorském pódiu / Hofbühne na Pivovarském dvoru / Brauereihof, podruhé na Jezerním pódiu / Seebühne v Klášterní zahradě / Klostergarten.
Libín-S - Bavorov

Libín-S - Bavorov
Na Dvorském pódiu předvedl tyto tance a taneční pásma: Bavorov, Martin, Plavci, Doudlebská a rozlučkový V Prachaticích.
Libín-S - Martin

Libín-S - Martin

Libín-S - Martin
Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci
Libín-S - Doudlebská

Libín-S - Doudlebská
Libín-S - V Prachaticích
Na Jezerním pódiu na Klášterní zahradě vystoupil Libín-S Prachatice opět s tanci a tanečními pásmy: Bavorov, Martin, Plavci, Doudlebská a s rozlučkovým V Prachaticích.
Libín-S - Bavorov
Libín-S - Martin

Libín-S - Martin
Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci
Libín-S - Doudlebská

Libín-S - Doudlebská
Libín-S - V Prachaticích
(Aktualizace 26.09.2019 17:03)
DOLNÍ VLTAVICE ŽIJE - UNTERMOLDAU LEBT
Dolní Vltavice žije
Libín-S Prachatice po skončení plavební sezóny přejel k přívozu v Kyselově, odkud se přeplavil nejdelším přívozem na Lipenské nádrži do Dolní Vltavice, aby se zúčastnil aktivně slavnosti "Dolní Vltavice žije - Untermoldau lebt".
Přívoz Kyselov - Dolní Vltavice

Přívoz Kyselov - Dolní Vltavice
Jejím vyvrcholením se mělo stát večer virtuální znovuvynoření Dolní Vltavice nad hladinu Lipna v rámci velké multimediální show.
Pracovní materiál k projektu "Dolní Vltavice žije" najdete ZDE.
Dolní Vltavice zažila pohnuté dějiny. Byla založena ve 13. století zvíkovským purkrabím Hirzem, který ji roku 1268 daroval klášteru ve Zlaté Koruně. V roce 1930 zde žilo 414 obyvatel, z toho 393 Němců. Po 2. světové válce došlo k odsunu původních německy mluvících obyvatel. V letech 1956-57 zanikla téměř celá obec zatopením vodami lipenského jezera. Pod hladinou leží rozlehlé náměstí, kostel, fara, hřbitov, škola, radnice, několik hospod, řemeslné dílny i obytná stavení.

Vyvrcholení projektu se uskutečnilo 21. září 2019 na slavnosti, která se konala na místě bývalé obce přímo u lipenského jezera pod záštitou Mgr. Ivany Stráské, hejtmanky Jihočeského kraje a JUDr. Ivany Červenkové, velvyslankyně České republiky v Rakousku. Slavnost byla zahájena v 15 hodin, a to proslovy VIP hostů a požehnáním a společnou modlitbou s emeritním opatem kláštera Schlägl, Martinem Felhoferem a provinciálem Karlova kostela ve Vídni Martinem Pastrňákem. Účastníci akce vyslechli přednášku o historii obce, byla pokřtěna brožura o Dolní Vltavici, mohli shlédnoutvýstavu dolnovltavických archiválií. Hrála aigenská dechová kapela, vystoupil bavorský folklorní soubor.
Součástí programu měl být start balonu od břehu přehradního jezera. Organizátoři ohlásili, že vzhledem k větrnému počasí balon neodstartuje.
Ve tři čtvrtě na sedm na velkém pódiu Libín-S Prachatice vystoupil úvodním tancem Kdyby byl Bavorov... S prvními takty pozorný divák mohl spatřit, že balon přece jen odstartoval a rychle nabíral výšku osvětlený mimořádně barevným západem Slunce.
Libín-S - Bavorov

Horkovzdušný balon odstartoval

Libín-S - Bavorov

Libín-S - Bavorov
Dalším prezentovaným tancem byl Martin, který je inspirován masopustním tancem se šavlemi z česko- rakouského pomezí na Kaplicku.
Libín-S - Martin

Libín-S - Martin

Libín-S - Martin

Libín-S - Martin
Soubor Libín-S Prachatice je již léta spojen se Schwarzenberským plavebním kanálem, ostatně i v den slavnosti vystoupil při závěru plavební sezóny na Schwarzenberském plavebním kanálu u potoku Ježová. Jeden z jejich tanců je taneční pásmo Plavci.
Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci
Libín-S - Koně

Libín-S - Koně
V každém šumavském selském dvoře měli koně. Libín-S Prachatice si sebou přivezl také jednoho koně, na rozdíl od koní na statku, ten libínský uměl tancovat. Velmi často libínský kůň opustí jeviště a přesouvá se mezi diváky, většinou prostě skočí z pódia. Tentokrát se skok nepovedl, spíš by se dalo říct, že spadnul. Pád vypadal nebezpečně, ale kůň svoji roli dotančil.
Libín-S - Koně

Libín-S - Koně

Libín-S - Koně
Vzhledem k časovému skluzu programu slavnosti bylo vystoupení zkráceno, takže zbýval jen rozlučkový tanec V Prachaticích.
Libín-S - Koně
Soubor se po vystoupení nerozjel domů, protože všichni byli zvědaví na vynoření se Dolní Vltavice z vody. Show měla začít po setmění, říkalo se, že od půl deváté. V té době však ještě na pódiu hrál Třeboňský lázeňský symfonický orchestr. Tisíce diváků v chladném večeru pod hvězdnatou oblohou dlouho čekalo. Na velké obrazovce se ukázaly vizualizace Dolní Vltavice, přidala se laserová show na jezeře, Dolní Vltavice se však z vody nevynořila.
Poděkování
Laserová show
Ema Kondysková, duše celé akce k tomu napsala: "Po celoročních přípravách a stovkách hodin práce celého organizačního týmu měla včera na hladinu lipenského jezera znovu vystoupit obec Dolní Vltavice. Nádherný den, kdy se divákům z Čech, Rakouska i Německa představilo více než 150 účinkujících. Také díky krásnému počasí dorazilo podle odhadu policistů více než 6000 lidí. Bohužel se světelné show nedočkali. Podle firmy, která zajišťovala celé představení, se do projektoru, umístěného nad hladinou jezera, těsně před show dostala voda, čímž vznikla závada, kterou nebylo možné odstranit. Chápu naštvanost některých příchozích, ale věřte, že mě osobně to mrzí ze všech nejvíc a dlouho se budu z tohoto zklamání vzpamatovávat. Vedle mnoha dalších pocitů, které nyní nedokážu ani popsat, si myslím, že je snad i možné, že Dolní Vltavice chtěla již navždy zůstat skrytá pod hladinou."
(Aktualizace 25.09.2019 18:25)
ZÁVĚR 22. NOVODOBÉ PLAVEBNÍ SEZÓNY 21.09.2019
Závěr sezóny
V sobotu 21. září 2019 skončila 22. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu slavností u hraničního potoku Ježová / Iglbach.

Samozřejmě u toho nemohl chybět Libín-S Prachatice, z.s., nositel hranice překračujících projektů Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu a Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí nové generaci.

Když jsme odjížděli o poslední letní sobotě z Prachatic v ranním slunci zářila jedna z kapliček Na skalce.
Alpy na obzoru
I na druhé straně Šumavy bylo nádherně. Při sjezdu ze Schöneben pod lesem se na horizontu nad Ulrichsbergem objevil v dálce další korunovaný ledovcem Dachsteinu. Také na další rozhledu v Oberhaagu se otevřelo nádherné alpské panorama.
Krátce po desáté do Oberhaagu přijel autobus se souborem Libín-S Prachatice. Z Oberhhaagu ke Schwarzenberskému plavebnímu kanálu u hraničnímu potoku Ježová / Iglbach je třeba se vydat pěšky přes les, je to zhruba 2,5 kilometru. Nástroje, hlavně basa, ale také noty, stojany na ně, rekvizity se vezly autem s plavebním ředitelem Hynkem Hladíkem, ten má oprávnění k jízdě po lesní cestě podél plavebního kanálu. Ti starší ze souboru zašli na kávu v nedaleké restauraci Oberhaag, aby u ní vyčkali na Hynka, aby jim ulehčil cestu.
Na kávě
Chvilku potom, co Hynek dojel znovu na Obehaag, aby si dal také kávu, se otevřely dveře a do lokálu Haagerhofu, dědičného statku, jehož majitelé jsou zde již od osmnáctého století, vstoupil Robert Koch z lineckého folklorního souboru Volkstanzgruppe Böhmerwald se ženou a vnučkou. Robert a Hynek se znají už léta, stejně jako se již několikrát setkaly soubory z Prachatic a z Lince. Naposledy se Robert s Hynkem setkali při Dnech Jihočeského kraje v Linci při vystoupení Libín-S Prachatice. A v sobotu Robert přijel vnučce ukázat nejen Schwarzenberský plavební kanál, ale také prachatický soubor.
Libín-S Prachatice - Bavorov

Libín-S Prachatice - Bavorov
Libín-S Prachatice nastoupil přesně v jednu odpoledne na můstku přes plavební kanál v těsné blízkosti státních hranic a slavnost zahájil úvodním tancem Kdyby byl Bavorov...
Přípitek na zahájení
Prostor hned potom našel plavební ředitel Hynek Hladík. Přivítal diváky (ještě nevěděli, že z některých budou za chvíli plavci), plavce, soubor Libín-S Prachatice a také kolegy ze státního podniku Lesy České republiky. Lesy České republiky, s.p., se letos již po sedmé se do závěru plavební sezóny zapojují Dnem s LČR.

Před měsícem se v rakouských Korutanech v údolí horní Drávy konalo setkání mezinárodní setkání plavců, během kterého zasedal výbor Mezinárodní asociace plavců a její valná hromada. Výbor na svém zasedání v Bergu an der Drau 15.08.2019 rozhodl o udělení čestných odznaků Asociace za mimořádný podíl na její činnosti a za péči o plavecké tradice u příležitosti 30. výročí. Z řad plavců od Schwarzenberského plavebního kanálu bylo ocenění uděleno:

- vrchnímu plavci Jiřímu Borovkovi, diplomovanému plavci;
- plavebnímu řediteli Hynku Hladíkovi;

- vrchnímu plavci Pavlu Štětinovi.

Plavební ředitel byl prezidentem Mezinárodní asociace plavců Jaroslavem Camplíkem pověřen předáním čestných odznaků oběma vrchním plavcům.
Libín-S Prachatice - Hoši + Bába

Libín-S Prachatice - Martin

Libín-S Prachatice - Martin
Po předání ocenění Jiřímu Borovkovi pokračoval program Libín-S Prachatice, z.s. Nejdříve se předvedli chlapi v písni Hoši a tanci Bába, navázal tanec se šavlemi inspirovaný masopustním tancem z česko- rakouského pomezí na Kaplicku - Martin. Po písničce blok tanců vyvrcholil tancem připomínající práci plavců v době, kdy se Schwarzenberským plavebním kanálem plavilo šumavské palivové dřevo pro císařské hlavní město Vídeň - Plavci.
Libín-S Prachatice - Plavci

Libín-S Prachatice - Plavci

Libín-S Prachatice - Plavci
V době největší slávy plavebního kanálu, kterému se tehdy říkalo Vídeňský či Krumlovsko-vídeňský, se dřevo plavilo kanálem k řece Große Mühl a po ní až k Dunaji. Tam bylo třeba dřevo vytáhnout z vody a připravit ho pro další dopravu do Vídně. Bylo na potřeba zhruba 300 až 350 plavců. Tolik volných lidí v okolí nebylo, proto pravidelně přicházely celé skupiny mladých mužů a žen z jižních Čech - z Prácheňska, kteří pracovali velmi tvrdě od pěti ráno do sedmi večer. K překvapení ředitele panství, který byl i plavebním ředitelem, Češi večer vytáhl z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, hrálo se, zpívalo a tancovalo. Ředitel panství nepovažoval tanec za vhodný prostředek k odpočinutí unavených údů. Ale ráno Češi opět stáli u vykládacích kanálů a nebylo na nich znát následky dlouhého večera a krátké noci.
Libín-S Prachatice - Předání plavebního věnce

Libín-S Prachatice - Předání plavebního věnce

Libín-S Prachatice - Předání plavebního věnce
Nadešel čas na přípitek, na předání plavebního věnce plavebnímu řediteli. Že nevíte, co je plavební věnec, ale dožínkový věnec, nebo o chmelový věnec, který dostává hospodář při dožínkách resp. dočesné, jste jistě slyšeli. Libín-S Prachatice přišel s tradicí plavebního věnce, který se předává na závěr plavební sezóny plavebnímu řediteli.
Libín-S Prachatice - Plavební věnec

Libín-S Prachatice - Plavební věnec

Libín-S Prachatice - Plavební věnec
Plavební ředitel přečetl svůj již devátý plavební rozkaz, dal pokyn plavcům, aby šli vhazovat dříví na rakouské straně hranic, malé plavkyni Lence, aby dala píšťalkou signál, že dřevo je již ve vodě, k otevření stavidla, které dalo do pohybu vodu s poleny. Když už se polena přiblížila ke hranicím, plavci z folklorního souboru Karel a Honza opatrně položili plavební věnec před první polínka, plavec Vašek věnec doprovázel až k mostku v Čechách. Tam byl plavební věnec vyzvednut z vody, aby celou zimu a příští plavební sezónu visel na chatce Roberta Baldassariho na břehu kanálu. Polena byla vytažena z vody na české straně hranic o něco později.
Libín-S Prachatice - Plavení

Libín-S Prachatice - Doudlebská

Libín-S Prachatice - V Prachaticích
Libín-S Prachatice zatančil předposlední tanec - Doudlebskou polku, pozval do tance i diváky, do kola šel i Robert Koch, jeho žena i vnučka, ta dostala od dědy slib, že na jaře dostane taky kroj. Pak už zbyl jen rozlučkový tanec V Prachaticích a prohlášení plavebního ředitele:

"Dvacátá druhá novodobá plavební sezóna je ukončena, ať žije dvacátá třetí!"
(Aktualizace 25.09.2019, 08:15)
ROZLOUČENÍ S PLAVEBNÍ SEZÖNOU U POTOKU SCHROLLENBACH
Rozloučení se sezónou
22. novodobá plavební sezóna se blíží ke svému závěru. V sobotu 14. září se letos již osmé plavení dříví konalo v Rakousku u potoku Schrollenbach. Češi se nemusí lekat, že je to někde daleko, ono třeba z Dolní Vltavice je to blíž než z nejbližší rakouské obce Aigen -Schlägl.
Podle programu dění na Schwarzenberském plavebním kanálu u potoku Schrollenbach mělo začít v sobotu 14. září ve 13:00 hodin, Když dorazila ke Schrollenbachu skupina turistů, bylo krátce před tři čtvrtě na jednu, ostatně jedna členka měla docela velké hodiny na ruksaku, které to dokazovaly: 12:43, čekal tu jen plavební ředitel, jinak nikde nikdo.
U potoku Schrollenbach

U potoku Schrollenbach
Ale krátce po jedné to tu začalo ožívat. Franz přivezl lavice, stoly a plavební háky, hned se začaly stoly a lavice stavět, dorazily i dámy z infocentra Tourismusverband Bóhmerwald, ty rozložily prospekty, ale také domácí buchty, kávu, pivo, limonády. Dorazil i autobus s muzikanty - s trubači na lovecké rohy Jaghornblásergruppe Böhmerwald. Mezi nimi stále dominoval Johann Peter, myslivec, dlouhou dobu starosta nedalekého Aigenu, za kloboukem malý tatrč z tetřeva a několik odznaků s borlicí, ostatně většina trubačů měla na klobouku podobné ozdoby.

"Já už šéfa trubačů nedělám, támhle máme předsedu", ukazoval na chlapíka v rohu chatičky.

Plavební ředitel Hynek Hladík přivítal nejen trubače, ale především diváky za cestě za kanálem, jménem Tourismusverband Böhmerwald a jihočeského folklorního souboru Libín-S Prachatice, který je nositelem hranice překračujícího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Potom povídal o historii plavebního kanálu, občas požádal trubače, aby zahráli nějakou znělku.
U potoku Schrollenbach
Když se blížilo půl třetí, vyzval malé plavce, aby přešli na druhý břeh. "V celé Evropské unii je zakázaná dětská práce, u nás u Schwarzenberského plavebního kanálu je to jinak, u nás je dětská práce žádoucí! Pojďte sem, budete pracovat!" Do pohybu se dali i plavci v plaveckém se starými kalhotami, modrou pracovní zástěrou, světlou košilí a vestičkou, na hlavě nemůže chybět klobouk. Podívejte se, oni mají většinou na nohou dřeváky. A v ruce plavební háky. Několik plavebních háků přebývalo, jich se aktivně chopili malí plavci.
U potoku Schrollenbach

U potoku Schrollenbach
Došel čas na plavební rozkaz:

"Plavební rozkaz č.8/2019
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 14. září 2019 v oblasti křížení s potokem Schrollenbach.

Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 98 ke stavidlu na potoce Schrollenbach.

Splaveno bude zhruba 1/2 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel

Dáno v Prachaticích dne 3. září LP 2019."
U potoku Schrollenbach

U potoku Schrollenbach
"Malí plavci, odložte plavební háky a vhazujte dříví! Hlavně dejte pozor, ať nepocákáte mne, plavebního ředitele!"

Malí plavci se dali do práce, obzvlášť někteří vhazovali dříví tak šikovně, že to parádně stříklo za kanál a diváci dostali pořádnou sprchu.

"To je jen voda, žádný strach!", poznamenal plavební ředitel, každá sprcha vyvolala bouři výskání a smíchu.

"My máme vedle projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu společně s Tourismusverband Böhmerwald ještě jeden projekt - Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí nové generaci, to víte potřebujeme mladé plavce! Budeme vydávat Učebnici plaveckého učně v češtině a v němčině, učebnice se jistě dostane do škol v okolí Schwarzenberského plavebního kanálu!"
Jakob a Eliška u potoku Schrollenbach
Až teď, když si večer prohlížím dnešní fotografie, jsem si všiml, že se mezi děti přimotaly také dvě postavičky, které se v knížce jistě objeví, které se objevují i při přednáškách o plavení a plavebním kanálu na školách v okolí: české děvčátko Eliška, ta stojí za vodou a jen se kouká, a Jakob, kluk z Rakouska.
Dospělí plavci dohlíželi, aby se nic nestalo, to víte v rozkaze stálo, že nemá dojít k úrazům či ztrátám na životech, A takový plavební hák může být pořádně nebezpečný.
U potoku Schrollenbach

U potoku Schrollenbach
Za chvíli se voda dala do pohybu, s ní i polena a štěpiny, to jak jeden z plavců otevřel stavidla na potoku Schrollenbach. Do Vídně polena nedoplula, jen ke stavidlům. Dospělí plavci ukázali, jak vytahovat dřevo z vody. To musíte vzít plavební hák do ruky jako harpunu, seknout jím silně do polena a vytáhnout ho z vody ven. Ono se to lehce řekne, ale ta polena jsou jak živá, někdy se vůbec nestrefíš, jindy se sice strefíš, ale místo, aby se hák zabodnul do polena, tak se poleno jen roztočí ve vodě, nebo prostě ta rána není dost silná, poleno pořádně nenapíchneš, to spadne znovu do vody. K práci hráli trubači, docela to šlo od ruky.
U potoku Schrollenbach
Nakonec byla všechna polena z vody. Plavební ředitel poděkoval plavcům, poděkoval muzikantům, poděkoval divákům.
"Plavební sezóna bude ukončena za týden u potoku Ježová / Iglbach, to je asi pět kilometrů odsud. Hrát zpívat a tancovat bude folklorní soubor Libín-S Prachatice, samozřejmě se bude opět plavit, v letošním roce naposledy!"
Závěr sezóny
"A opravdu se bude u Ježové plavit?", přišel se zeptat jeden z malých plavců. Možná, že jsme získali pro tuto "práci" plaveckého učně.
Po chvíli ještě jeden dotaz: "Bude tancovat ten soubor z Prachatic? Ti jsou super!", poznamenala tentokrát již dospělá divačka. "Ano, bude tam Libín-S Prachatice, bude české pivo, české klobásky a jiné dobroty! Až skončíme, soubor se přesune na druhý břeh Lipenského jezera do Dolní Vltavice, tam večer vyroste z vody zaplavená Dolní Vltavice v rámci projektu Dolní Vltavice žije - Untermoldau lebt!"
Hranice překračující projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu podpořil svým grantem Jihočeský kraj, projekt Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí nové generaci je spolufinancován z prostředků Evropské unie z Fondu malých projektů Rakousko - Česká republika 2014 - 2020.
(Aktualizace 15.09.2019, 08:55)
VZPOMÍNÁNÍ NA JOSEPHA ROSENAUERA S PLAVENÍM DŘÍVÍ
Plavení u bavorských hranic
Při odjezdu z domova se nad Prachaticemi válely nízko ležící mraky. Mžilo. Vydrželo to celou cestu přes Volary, České Žleby, Stožec, Nové Údolí k Rosenauerovu pomníku. Občas mžení vystřídal déšť. Bylo mokro a zima, teploměr ukazoval deset stupňů.

Plavební kanál byl bez vody. Z nebe padá voda, ale v kanálu voda není. Přijde v tomhle počasí vůbec někdo? "Asi ne!", říkal jsem si.
Před plavením

Před plavením
Asi o půl jedné přijel vrchní plavec Pavel Štětina. Bylo potřeba zavřít a alespoň trochu zatěsnit stavidla na Světlé vodě, abychom svedli část vody do plavebního kanálu.
Vrchní plavec Štětina
K mému překvapení přišel na vzpomínání na Josepha Rosenauera i v tomto počasí někdy po půl druhé, to už jsme měli vodu v kanálu, manželský pár ze Sušice. Samozřejmě znají Vchynicko-tetovský plavební kanál, ale u Schwarzenberského plavebního kanálu ještě nebyli. "Budete plavit, když jsme jen dva?", zazněl dotaz. "Samozřejmě, třeba pro jednoho!"

A po chvilce nás přišla pětičlenná skupinka, samí Češi. Když jsem začal připomínat život a dílo Josefa Rosenauera, bylo to chvilinku před druhou, kde se vzala, od hranic přicházela po lesní cestě snad třicetičlenná skupina Rakušanů a Němců. Dorazili přesně ve dvě.
Kytice růží pro Josepha Rosenauera

Část diváků
Přišel čas na položení kytice růží s modrou a bílou stuhou, tedy ve schwarzenberských barvách u pomníku Josephu Rosenauerovi, staviteli nejen Schwarzenberského a Vchynicko-tetovského plavebního kanálu, Rosenauerův podpis lze najít i na rakouské straně Novohradských hor v povodí řeky Aist v okresu Freistadt, odkud přijela větší část rakouské skupiny.
Plavení dříví

Plavení dříví
Zanedlouho začalo vhazování dřeva. Pečlivě na to dohlížel vrchní plavec Pavel Štětina, občas některou štěpinu usměrnil. Plavení je díky nedostatku vody značně omezené, po několika desítkách metrů již plavci, ve které se diváci z Čech, Rakouska i z Německa proměnili, vykonávali tu nejtěžší práci - vytahovali štěpiny z vody.
Plavení dříví

Plavení dříví
V době, kdy se ještě plavilo šumavské palivové dřevo pro císařské hlavní město Vídeň, v ústí řeky Grosse Mühl do Dunaje bylo k vytahování dřeva z vody a k jeho přípravě na další dopravu na lodích bylo potřeba 300 až 350 dělníků. V okolí takové množství volného personálu nebylo, proto chodily celé skupiny plavců z Prácheňského kraje v Čechách, byli to mladí muži a mladé ženy, kteří dřeli od časného rána do sedmi hodin večer. Po těžké práci nepadli Češi na lože, ale vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, večer se vyprávělo, hrálo, zpívalo, ba dokonce tancovalo, přestože tanec nebyl tím nejlepším způsobem k odpočinutí unavených údů. Ale ráno v pět už, bez ohledu na dlouhý večer a krátkou noc, stáli opět u vykládacích kanálů, nebyly na nich vidět stopy únavy.

Před dvaceti lety zmínky o Češích u ústí řeky Grosse Mühl do Dunaje využili členové folklorního souboru Libín-S Prachatice a vytvořili hranice překračující projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, který v sobě zahrnuje vyprávění, folklor, plavení dříví.
Určení diplomovaným plavcem

Určení diplomovaným plavcem
Na úplný závěr akce u Rosenauerova pomníku proběhl malý ceremoniál.

Tři roky přednáší Hynek Hladík na Univerzitě třetího věku při Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity o Schwarzenberském plavebním kanálu a o plavení dřeva na české, rakouské a bavorské straně Šumavy. Absolventům se rozhodl udělovat titul diplomovaný plavec. Ne všichni absolventi měli možnost zúčastnit se poslední exkurze, při které byly předány diplomy. Mezi nepřítomnými byla i paní Lenka Kalousková. Diplom jí tu Hynek Hladík předal. Lenka musela pokleknout před plavebním ředitelem, který jí pak loveckým tesákem poklepal na ramena se slovy: "Lenko, určuji diplomovaným plavcem!", a předal jí diplom.
Mše svatá v Novém Údolí

Mše svatá v Novém Údolí
Po potřebném fotografování jsem se vydal od plavebního kanálu k Novému Üdolí. U kříže na okraji Nového Údolí se právě připravovala poutní mše svatá. Právě od Mariánské kaple U železné opony přicházel P. Karel Falář. Po krátkých přípravách začala česko-německá mše svatá, která pro mne byla vyvrcholením dne.
Příští akce hranice překračujícího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu se bude konat v sobotu 14.09.2019 u potoku Schrollenbach - loučení s plavební sezónou.
(Aktualizace 08.09.2019, 10:34)
JELENOVRŠSKÉ SLAVNOSTI SE ŠESTOU LETOŠNÍ UKÁZKOU
PLAVENÍ DŘÍVÍ 25. SRPNA 2019
20190825_Jelenovsske_slavnosti
V neděli 25.08.2019 se na Jeleních Vrších konaly Jelenovršské slavnosti se setkáním pohádkami z obou stran Šumavy, setkáním s folklorem, setkáním s country music a se setkáním s plavením dříví.
Pohádky z obou stran Šumavy

Pohádky z obou stran Šumavy

Pohádky z obou stran Šumavy

Pohádky z obou stran Šumavy

Pohádky z obou stran Šumavy
"Vypadá to jako vstup do zakletého zámku", říká vypravěč pohádek Helmut Wittmann o horním portálu plavebního tunelu u Jeleních Vrchů, kde slavnosti v 11 hodin a jedenáct minut otevřel plavební ředitel Hynek Hladík a přivítal posluchače a diváky, kapelu Libín-S a také pohádkovou babičku Helenu Svobodovou z Prachatic a skřítka ze Solné komory Helmuta Wittmanna. Když Helmut zatroubil na bílý volský roh na znamení, že se začne vyprávět, ozvalo se mezi diváky: "Ještěěě!" První pohádka byla Prolhaná. A že prolhaná byla doopravdy. Jen Helmut s Helenou se nemohli dohodnout, odkud ta pohádka je, Helmut říkal ze Šumavy, "aus dem Böhmerwald", Helena zase, že je ze starého Rakouska. Možná mají pravdu oba. Vždyť Šumava je nejen česká, ale také rakouská a bavorská, a ve starém Rakousku bylo i České království. Druhá pohádka, byla opět šumavská, byla O uhlíři a kouzelném mužíčkovi. Uhlířů bylo na Šumavě hodně i v okolí Nové Pece, možná i proto se na obecní znak a vlajku dostal symbolický milíř. Autorem poslední pohádky z první "porce" pohádek je šumavský spisovatel Ivo Stehlík z Volar, byla o vodníku Žbluňkalovi ze Schwarzenberského plavebního kanálu.
Zapálení

Zapálení

Zapálení
Další dění slavností se přesunulo ke křižovatce na Jeleních Vrších. Děti se zapálené pochodně za doprovodu krojovaných babiček, strýců a tetiček přešly od křižovatky k pódiu, kde zapálily "festivalový" oheň. Ono zapálení bylo návratem ke starým, možná keltským tradicím. Možná to všichni viděli, ale neslyšeli, co děti brumlaly: "Ve jménu vody, ve jménu země, ve jménu ohně, ve jménu lásky ať hoří tento oheň přátelství!" Oheň pak hořel během celého odpoledního programu.
Libín-S - Bavorov

Libín-S - Bavorov
Na pódium nastoupil folklorní soubor Libín-S Prachatice s úvodním tancem Bavorov.
Diváci
Za plotem dění na pódiu pozorovala jedna z nejstarších občanek České republiky, my o ní mluvíme jako o babičce, loni v říjnu jí bylo 106!
Děti s babičkami

Děti s babičkami

Děti s babičkami
Sotva Libíňáci dotancovali, začaly se po pódiu honit děti. "Co se to tu honíte!?", volala na ně babička Jana v jihočeském kroji. "My chceme taky tancovat!", zazněla společná dětská odpověď. "To si musíte zavolat babičky!", na to Jana. "Babičkóóó!!!!" A spolu s babičkou Janou se přidaly hned dvě babičky Helenky (v souboru jsou v současnosti hned tři Heleny - primáška, tanečnice a bývalá vedoucí souboru). A daly se do hravého tance - Ševce. Ještě teď mi ta melodie zní v hlavě. Holčičky si pak ještě zatancovaly s panenkami. To malý Péťa stál stranou.
Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci
Libín-S Prachatice předvedl svůj tanec Plavci. Soubor vystupuje již dvě desítky let u Schwarzenberského plavebního kanálu, není tedy divu, že přišel s tancem, který prakticky vysvětluje, jak se stalo, že hlavním bodem činnosti souboru je tak dlouhou dobu hranice překračující projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Schwarzenberský plavební kanál byl postaven proto, aby bylo možné dopravovat ohromná množství šumavského palivového dřeva do tehdejšího císařského hlavního města Vídně. Dřevo se plavilo nejprve plavebním kanálem, potom po řece Große Mühl až k ústí do Dunaje. Tam bylo třeba dřevo vytáhnout z vody a připravit ho k další dopravě na lodích do Vídně. Bylo na to třeba 300 až 350 plavců, tolik volného personálu v okolí nebylo, proto přicházely pravidelně celé skupiny z jižních Čech, mladých mužů a žen, aby pracovali tvrdě od časného rána do večera. Po práci, místo aby padli unaveni do postelí, vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, večer se hrálo, zpívalo, ba i tancovalo. Jistě se i vyprávěli.
A Libín-S Prachatice přivedl opět ke kanálu folklor, písničky, melodie, tance, i pohádky.
Libín-S - Doudlebská
Po tanečním pásmu Plavci pozvali Libíňáci diváky na parket, aby si společně zatancovali Doudlebskou polku.
Husmeni
Na pódiu vystřídali folklorní soubor husinečtí Husmeni.
Čarodějnice zaříkávají, aby přišla voda
Proti bývalé hájovně u plavebního kanálu měla zanedlouho začít ukázka plavení dříví. Plavební ředitel Hynek Hladík již začal vyprávět o historii Schwarzenberského plavebního kanálu. Pravda, byl tu problém, v kanálu prakticky nebyl voda, jen na dně tu a tam byla louže. Že by vodník Žbluňkal přece jen dělal problémy kvůli roztrhanému vodnickému prádlu, jak o tom psal Stehlík? Nebo je prostě sucho, není voda? Bude dnes vůbec plavení dřeva? Děvčata na břehu utrhla kapradí, pak dělala zvláštní pohyby rukou nad korytem kanálu. Plavební ředitel máchání rukama okomentoval: "Čarodějnice, čarujete, zaříkáváte? To musíte pořádně kroužit tím kapradím a zaříkávat! Jistě to pomůže, musíte být ale vytrvalé!" Kroužit rukama s kapradím začala i maminka děvčat. "Vytrvalost, nezapomeňte, čarodějnice!"
Najednou se ozývá od křižovatky volání: "Už je to tady!" "U mne zatím nic!", poznamenal plavební ředitel. Opravdu, zatím jen louže na dně. Ale po chvíli už volal: "Čarodějnice, byly jste úspěšné, voda je tady!"
U stavidla nedaleko soutoku Starého a Nového kanálu byli již připraveni dva plavci v modrých vestičkách s logem Schwarzenberského plavebního kanálu se žlutými kytkami za klobouky - Pavel a Standa. "Ještě chvíli počkáme, ať se nám pořádně naplní koryto!", poznamenal plavební ředitel k plavcům.
Plavení začíná

Plavení začíná

Plavení začíná

Plavení začíná
Přichází čas na plavební rozkaz:

"Plavební rozkaz č.6/2019 k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 25. srpna 2019 na Jeleních Vrších.

Plavbu nařizuji provést od domu čp. 13 na Jeleních Vrších zhruba 9 sáhů před hranicí prvního a druhého úseku za můstek ve vzdálenosti cca 191 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku. Splaveno bude zhruba 1/4 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel

Dáno v Prachaticích dne 3. srpna LP 2019."
"V celé Evropské unii je zakázaná dětská práce, u nás u Schwarzenberského plavebního kanálu je žádoucí. Malí plavci, začněte vhazovat dříví!" Hned u dřeva byla připravena děvčátka v krojích, ona tahle slova čekala. A přidávaly se další děti. Za chvilku již čtvrt sáhu dřeva byl na hladině. Plavci Standa a Pavel otevřeli stavidla, kalná voda se prudce rozeběhla a nesla polena a štěpiny ke svému cíli. Pavel se opřel o plavební hák a za jeho pomoci přeskočil z pravého břehu na levý a spolu se Standou se vydávají rychle za poleny, za dalšími úkoly.
Před stodolou

Před stodolou
Chvíli potom, co polena zmizela za obloukem kanálu, spustila kapela Libín-S Prachatice před stodolou domu čp. 13. Bylo to pozvání na druhou porci pohádek z obou stran Šumavy. Za nedlouho ve stodole již pohádková babička Helenka a skřítek ze Solné komory Helmut stojí před malými i velkými posluchači. Helena připomněla, že před více než dvaceti lety začala spolu s Helmutem vyprávět pohádky. "Vyprávěli jsme nejen u Schwarzenberského plavebního kanálu, ale také v Kremsmünsteru pod velkým jínanem, v lyžařském středisku Kasberg, v bavorském skansenu ve Finsterau, v městské hale ve Welsu, v lineckém rádiu a na mnohých dalších místech!"
Pohádky z obou stran Šumavy

Pohádky z obou stran Šumavy

Pohádky z obou stran Šumavy

Pohádky z obou stran Šumavy
Znáte pohádku O zvláštním zvířeti? Že ne? Škoda! Právě tou Helena s Helmutem začali. Další pohádka je z dílny Helena Svobodové - O Frantovi Hoškovi, Ani tu neznáte? Ale Hrnečku, vař, ta je přece jedním z klenotů českých pohádek, tu jistě! Představte si Helmut, když jel sem, tak projížděl přes ves, kde kaše vytekla až na náves, kde se sedláci, když jeli z pole, museli se kaší prokousávat, tak trochu té kaše nabral a přivezl ji sebou, aby děti, ale i jejich rodiče, babičky a dědové, mohly tu kaši, která je tak sladká, chutná jako mandle, po vyprávění ochutnat. A opravdu, ta kaše chutnala! Mňam!
Libín-S - V Prachaticích
Na pódiu se rozehrál, rozezpíval a roztančil folklorní soubor Libín-S Prachatice. Libíňíci si přivezli sebou koně, nebyl to ale obyčejný kůň, ten libínský uměl i tancovat. Pak přišel závěrečný tanec V Prachaticích. Pak již opět naladili Husmeni, které pak přerušil déšť.
Husmeni
Jelenovršské plavecké slavnosti skončily uplakaně. Přesto to byl pro všechny účastníky úspěch. Sem na Jelení Vrchy přijeli li¨¨turisté ze všech koutů České republiky, ale také z Bavorska a z Rakouska, možná i odjinud.
Jelenovršské slavnosti byly součástí projektů folklorního souboru Libín-S Prachatice, z.s., Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí nové generaci, který je spolufinancování z prostředků Evropské unie - Fondu malých projektů Rakousko - Česká republika 2014 - 2020, a Setkání s tradicí na Schwarzenberberském plavebním kanálu, spolufinancovaného z grantu Jihočeského kraje a daru obce Nová Pec.
(Aktualizace 29.08.2019, 21:06)
PLAVECKÁ POUTNÍ MŠE K ROSENAUEROVĚ KAPLIČCE
KORUNOVÁNÍ PANNY MARIE NEDALEKO JELENÍCH VRCHŮ
0
Mše svatá
Necelý týden po návratu plavců z mezinárodních plaveckých dnů v Korutanech se v sobotu 24. srpna 2019 ve 14:00 konat poutní mše k Rosenauerově kapličce Korunování Panny Marie. Poutní mši celebroval P. Karel Falář, administrátor excurrendo farnosti Želnava.
Mše svatá

Mše svatá

Mše svatá

Mše svatá

Mše svatá
Rosenauerova kaplička stojí v místě křížení Schwarzenberského plavebního kanálu s Jezerním potokem vytékajícím z Plešného jezera. Dříve zde, na hranicích mezi plöckensteinským a hiršperským polesím visel na stromě obraz Panny Marie. K němu se chodili pomodlit i plavci a lesní dělníci. Modlil se tu i zbožný Joseph Rosenauer, stavitel plavebního kanálu a od roku 1791 plavební ředitel.

Jednou jej při modlitbě napadl pytlák, který se chtěl pomstít nenáviděnému nadlesnímu, když viděl bezbranného klečícího muže v myslivecké uniformě, bodl jej do šíje. Když se zraněný Rosenauer, kterého milovali všichni, co jej znali, otočil, uslyšel výkřik: "Ježíš, Maria, Josef! To je přece Rosenauer!" K jeho nohám se vrhl jemu známý a jinak řádný dělník, který jen občas nedokázal odolat pytláckému pokušení. Prosil jej o smilování a odpuštění. Rosenauer s ohledem na jeho ubohou rodinu se nechal obměkčit a ve svém křesťanském přesvědčení, že za záchranu svého života vděčí modlitbě ke svatému obrázku nechal vystavět prostou malou kapli ze dřeva, která od těch dob sloužila modlitbám tamních lidí i věřících poutníků. V kapli visel votivní obraz se zpodobením celé zmíněné události, jak jej sem dala pořídit rodina plavebního ředitele Josefa Rosenauera, možná i z podnětu tehdy panujícího Josefa knížete ze Schwarzenbergu.

V roce 1818, tedy přesně před 200 lety dřevěnou kapličku nahradila výklenková kaplička z plöckensteinské žuly. Je zachycena na grafice, která je přílohou publikace ředitele panství Český Krumlov a plavebního ředitele Ernesta Mayera o velkém plavebním díle, jakým byl Krumlovsko-vídeňský plavební kanál, v současnosti nazývaný Schwarzenberský, z roku 1830.

Pravděpodobně na přelomu 19. a 20. století byla původní kamenná kaplička obestavěna dřevěnou kapličkou. Podle historického popisu, který v roce 1934 provedl krumlovský malíř Wilhelm Fischer, v ní byl umístěn na plechu malovaný obraz korunování Panny Marie velký 70 x 90 cm. Na něm vpravo byl nad mraky Bůh Otec, na levé straně Bůh syn, nad nimi holubice Ducha Svatého a okolo pět andělů nesoucích kříž, napravo dole anděl s lilií. Na levé straně byl namalován pasáček se sepjatýma rukama a skloněnou hlavou před Pannou Marií.

Při rekonstrukci plavebního kanálu v roce 1999 provádějící firma nabídla, že zhotoví repliku kapličky. Několik trámků s původními nápisy je uložen v Muzeu Josefa Rosenauera a Schwarzenberského plavebního kanálu ve Chvalšinách.

Plechový obraz značně korodoval, v roce 1999 byla zřetelná již jen tvář Panny Marie a holubice Ducha Svatého. Obraz se dostal do stavu, že nebylo možné jej zrekonstruovat (obraz snad je uložen na Správě Národního parku Šumava).

V roce 2000 zadal Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu namalování nového obrazu. Objednal jej u akademického malíře Jana Vachudy z Prahy. Umělec byl inspirován jak zbytky původního obrazu, ale i oltářním obrazem z kostela v rodišti Josefa Rosenauera, ve Chvalšinách. Kaplička s novým obrazem korunování Panny Marie byla 20. srpna 2000 vysvěcena. Mši svatou pod širým nebem celebrovali děkan František Honsa z Volar a Dr. Albert-Peter Rethmann z Pasova. Mši byli přítomni i donátor obrazu Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu, hosté a věřící.

V roce 2005 navrhl folklorní soubor Libín-S pořádání plaveckých poutních mší v rámci Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu, od té doby se mše u Rosenauerovy kapličky ve spolupráci s farností Želnava konají pravidelně.
0Protože dřevěnou kapličku z roku 1999 napadla dřevomorka, proto v roce 2017 jelenovršský spolek S0vobodný Hiršperk provedl obnovu kapličky.
(Aktualizace 29.08.2019 08:32)
DELEGACE LIBÍN-S PRACHATICE A PLAVCŮ OD SCHWARZENBERSKÉHO KANÁLU
NA MEZINÁRODNÍCH PLAVECKÝCH DNECH V RAKOUSKÝCH KORUTANECH
Mezinárodní plavecké dny 2019
15.08.2019 - 1. DEN MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ PLAVCŮ
Ve čtvrtek odpoledne 15.08.2019 se do Berg im Drautal sjelo více než 200 členů plaveckých spolků z Bosny a Hercegoviny, České republiky, Finska, Francie, Itálie, Lotyšska, Německa, Polska, Rakouska, Slovinska, Španělska - členských spolků Mezinárodní asociace plavců. Libín-S Prachatice, z.s., zastupovala osmičlenná delegace, ve které byli i plavci z Jeleních Vrchů (Hynek Hladík, vedoucí delegace, Jiří Borovka, Martin Hrbek, Šárka Hrbková, Petr Kondysek, Ema Kondysková, Pavel Štětina, jun., Pavel Štětina, sen.).
Pohled do údolí Drávy
Část skupiny zastupující nositele hranice překračujícího projektu Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu - Libín-S Prachatice - byla ubytována v údolí nedaleko řeky Dráva, druhá polovina musela vystoupat několik set výškových metrů prudkým svahem po klikaté úzké asfaltce do penzionu s krásným výhledem v nadmořské výšce téměř 1000 metrů.
Výbor Mezinárodní asociace plavců

Výbor Mezinárodní asociace plavců

Výbor Mezinárodní asociace plavců
Zatímco většina účastníků mezinárodních plaveckých dnů v údolí horní Drávy mohla relaxovat, členové výboru Mezinárodní asociace plavců se zabývali přípravou zítřejší valné hromady.
Delegace ze Šumavy

Zahájení - Wilfried Pichler

Pozdrav Jaroslava Camplíka

Pozdrav Johannese Pirkera
V podvečer se konal zahajovací večer mezinárodního setkání plavců se konal v nedalekém Dellachu. S veLkou radostí se vítali navzájem muži a ženy často v lidových krojů z jedenácti zemí, které spojuje společný zájem - doprava dřeva po vodě ať již ve svázaném stavu, tedy ve vorech, nebo nesvázaném po řekách, potocích či plavebních kanálech. Pozdravil je předseda pořádajícího spolku Oberdrauer Flößer Wilfried Pichler, jinak také starosta jedné z pěti obcí údolí horní Drávy s plaveckou - vorařskou tradicí - Sachsenburgu. Zahajovací ceremoniál zpestřil místní smíšený pěvecký sbor. Svůj pozdrav přednesli i prezident Mezinárodní asociace plavců Jaroslav Camplík a starosta obce Dellach im Drautal Johannes Pirker.
Výměna dárků

Výměna dárků

Výměna dárků
Pak byli na pódium pozváni zástupci členských spolků, aby si vyměnili dárky s organizátory.
Večerní zábava

Večerní zábava

Večerní zábava
Potom byl již čas na volnou zábavu.
16.08.2019 - 2. DEN MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ PLAVCŮ
Včera při zahájení mezinárodního setkání prohlásil Wilfried Pichler, předseda hostitelského spolku Oberdrauer Flößer, že uzavřeli dohodu se Sv. Petrem, takže bude pěkné počasí. Ovšem ranní pohled z balkonu tomu vůbec neodpovídal. Okolní hory, které dosahují až do 2700 metrů. byly zahaleny mracích, dole v údolí se zase válely chuchvalce mlhy. Po několika desítkách minut se oknem v mracích ukázaly tři vrcholy: Jaukenhöhe, Torkofel a Spitzkofel. Po snídani ale bylo nebe modré, kolem vrcholů hor.
Program druhého dne rozdělil účastníky do dvou skupin. Delegáti vyslaní členskými spolky se zúčastnili v kavárně Hasslacher v Bergu valné hromady Mezinárodní asociace plavců, zbytek odjel ke 14 kilometrů vzdálenému jezeru Weissensee.
Valná hromada Mezinárodní asociace plavců

Valná hromada Mezinárodní asociace plavců
Výbor Mezinárodní asociace plavců rozhodl, že na rozdíl od předchozích valných hromad, na kterých se draze simultánně překládalo, bude jednání probíhat pouze v angličtině. Prezident Jaroslav Camplík zhruba měsíc před jednáním rozeslal prakticky všechny zprávy, které jsou v programu a požádal o připomínky. Žádné ovšem nedošly. Prezident tedy svoji zprávu nečetl, jen se zmínil o nejzásadnějších bodech.
K tomu se přihlásili delegáti z Německa a ze Španělska a prohlásili, že neumí anglicky a požádali o překlad. Tak byla zpráva prezidenta či její obsah tlumočena účastníky valné hromady do němčiny, francouzštiny a španělštiny.
Stejně byla projednána i zpráva o změně stanov a zpráva pokladníka.
Jediná zprava, která nebyla předložena byla zpráva revizorů Hynka Hladíka a Philippa Brochera. Konstatovali, že dosud má Asociace dva účty, jeden v Rakousku, druhý v Katalánsku. K účtu v Rakousku jsou veškeré potřebné doklady, na rozdíl od účtu v Katalánsku, ke kterému nebyly předloženy žádné doklady, ba ani výpisy z účtu. Nemáme tedy v podstatě doklad, že účet existuje. Revizoři doporučili, aby byl zůstatek na katalánského účtu převeden na účet v Rakousku či v České republice a zrušen. Přístup k účtu pak budou mít pouze pokladník a prezident. Následně doporučili, aby zpráva pokladníka byla schválena.
Johann Kuhn konstatoval, že rakouská banka není oprávněna založit účet spolku, který je registrován na území jiného státu. Upozornil, že rakouský účet Asociace je v podstatě pouze podúčtem spolku Oberdrauer Flösser u KärtnerSparkasse. Jaroslav Camplík konstatoval, že česká banka je oprávněna založit účet spolku registrovaném v zahraničí za podmínky, že bude předloženo potvrzení o platné registrace u příslušného státu. Problémem je, že registrace u katalánské vlády byla provedena pouze do 19.06.2019. Proto je třeba, aby valná hromada potvrdila dosavadní výbor do konce volebního období, tj. do roku 2021. Zároveň doporučil, aby výbor byl rozšířen o Franka Thiela (FÖRDERVEREIN ELSTERFLOSSGRABEN, Německo), Laiyu Porta (ASSOCIACIÓ CULTURAL DELS RAIERS DE LA NOGUERA PALLARESA, Katalánsko), Jeana Senturiera (LES RADELIERS DE LA DURANCE, Francie) a zástupkyně VLTAVANU ČECHY. Valná hromada většinou delegátů potvrdila stávající výbor a schválila jeho rozšíření o navržené osoby.
Valná hromada Mezinárodní asociace plavců
Významným úkolem, který si Mezinárodní asociace plavců v minulosti vytýčila, je zápis plavectví na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Prezentaci k tomuto budu přednesl Frank Thiel. V současnosti je plavectví / vorařství na národních seznamech v těchto státech: Německo, Rakousko, Česká republika, Lotyšsko a Polsko.
Dalším bodem programu byla informace o příštím mezinárodním setkání ve finském Lieksa 2020 ve dnech 16.-19.07.2020. Velmi živá diskuze se rozvinula okolo pořadatelství mezinárodního setkání Při vstupu do jednací místnosti byla totiž rozdána pozvánka s programem na mezinárodní setkání v roce 2021 v Praze, přestože na minulé valné hromadě projevil zájem o setkání UDRUZENJE SPLAVARA DRINE I TARE "ADEM PENDEK", který přednesl Fikret Pendek. Na návrh Martina Sprenga (FLÖSSERZUNFT OBERES NAGOLDTAL) nechal prezident Camplík hlasovat o obou návrzích. S velkou převahou zvítězil návrh na uspořádání setkání plavců v roce 2021 v Sarajevu.
Valná hromada Mezinárodní asociace plavců
V pátek dopoledne, tedy v době konání valné hromady, se ostatní účastníci zúčastnili plavby po jezeru Weissensee. Jezero je dlouhé 11,6 km, maximální šířka je 900 m, plocha 6,5 kilometru čtverečního, největší hloubka je 99 m.
Plavba vorů po Drávě

Plavba vorů po Drávě

Plavba vorů po Drávě

Po přistání vorů
Odpoledne začala první etapa plavby vorů v údolí horní Drávy v Oberdrauburgu. Na jeden z vorů nastoupili i plavci ze Schwarzenberského plavebního kanálu. Nejprve pluly vory do Dellachu, po přestávce na oběd do Bergu, kde se konala plavecká slavnost.
Plavecká slavnost v Bergu

Plavecká slavnost v Bergu
17.08.2019 - 3. DEN MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ PLAVCŮ
Sobotní dopoledne věnovali účastníci návštěvě dvou muzeí. Nejprve navštívili 1. korutanské muzeum řemesel v Baldramsdorfu v areálu zrušeného kláštera. Muzeum se zabývá různými řemesly od práce rolníka a výroby potravin, přes zpracování dřeva, kovu, textilu, zednictví a další stavební řemesla, ale také různými službami a obchodem. Vystavené předměty pochází především z oblasti horních Korutan. Třeba v zámečnické dílně se cítil Jirka jako doma. Petra jsme potkali ve staré lékárně, málem jsme si od něj něco koupili.
Jirka v zámečnické dílně

Pan lékárník Petr
Jedno z řemesel, které bylo v údolí horní Drávy velmi důležité, bylo odedávna vorařství, i dopravě dřeva po vodě je v muzeu věnována jedna místnost.
Dopoledne odplula šestice vorů z Bergu an der Drau a vydala se do Radlachu. Tam při mezipřistání na oběd byla první plavecká slavnost toho dne.
Vory před přistáním v Radlachu

Vory před přistáním v Radlachu

Dudák z Bretagně

Francouzští plavci
V pozdnímm odpoledni po přistání vorů v Sachsenburgu začala večerní plavecká slavnost.
Plavecká slavnost v Sachsenburgu

Plavecká slavnost v Sachsenburgu

Plavecká slavnost v Sachsenburgu

Plavecká slavnost v Sachsenburgu
18.08.2019 - 4. DEN MEZINÁRODNÍHO SETKÁNÍ PLAVCŮ
Když ráno v poslední den mezinárodního setkání plavců vcházelo sluníčko, aby pozlatilo horské vrcholy, zářil nad horami měsíc. Začínal další krásný den.
Sachsenburg

Sachsenburg

Sachsenburg

Sachsenburg
Přesunuli jsme se do Sachsenburgu, který bude pro nás rozlučkovým místem. Na náměstíčku již byli první plavci v krojích, Italové z Longarone v bílých košilích, černých kalhotách s rudou šerpou v pase, chlapi ze Schwarzwaldu se širokými klobouky, vysokými koženými holínkami, Bavoráci z Lenggries s vysokými šedými klobouky s bílým kohoutím brkerm, členové spolků Vltavan s historickými prapory v modrých sakách, červeno-bíle pruhovaných košilích, bílých košilích, Francouzi v lidových krojích, skupinka plavců v modrých vestách s logem Schwarzenberského plavebního kanálu s tmavými klobouky, to byla naše skupinka a řada další. Nastoupeni byla jednotka hasičů, která dělala čestnou stráž vlajce Mezinárodní asociace plavců s barevnými stuhami. Je to přesně ta vlajka, kterou začal Libín-S Prachatice, z.s., tradici předávání v závěru mezinárodních setkání, jen přibylo sedm stuh. Připravena byla obecní kapela, kněz.
Mše v Sachsenburgu

Mše v Sachsenburgu
Začala plavecká mše.
Průvod v Sachsenburgu

Průvod v Sachsenburgu

Průvod v Sachsenburgu

Průvod v Sachsenburgu
Po mši svaté se seřadil průvod plavců, který se vydal k plaveckému placu na břehu Drávy. Tady se odehrávala předposlední plavecká slavnost letošních mezinárodních plaveckých dnů před odplutím vorů ze Sachsenburgu di Spitalu an der Drau. Došel čas na všeobecné fotografování. Naše, již zmenšená, skupinka se vyfotografovala s vlajkou Mezinárodní asociace plavců, našli jsme i onu modrou stuhu s nápisem "2013 -Schwarzenberský plavební kanál - Česká republika". Vyfotografovali jsme se s vlajkami i na břehu Drávy. Pak už jsme se s Jirkou vydali domů do Čech. Na úplný závěr ve Spitalu an der Drau s předáním vlajky Finům už jsme nečekali.
S vlajkou Asociace

Foto u Drávy před odjezdem
(Aktualizace 29.08.2019, 13:59)
PÁTÁ LETOŠNÍ UKÁZKA PLAVENÍ BYLA 31.07.2019 U POTOKU SCHROLLENBACH
Ukázka plavení u potoku Schrollebach
Jediná ukázka plavení dříví na Schwarzenberském plavení dříví, která je ve všední den bývá v posledních letech vždy ve středu na přelomu července a srpna na rakouském území u potoku Schrollenbach - letos to vyšlo na poslední červencový den.
Schwarzenberský plavební kanál, kterému se původně říkalo Vídeňský či Krumlovsko-vídeňský, se stavěl ve dvou etapách - v letech 1789 - 1793 a 1821 - 1824. Kanál umožňoval plavit šumavské palivové dřevo ze schwarzenberského panství Český Krumlov pro císařské hlavní město Vídeň. Stavba však zasáhla i území sousedního panství premonstrátského kláštera Schlägl, bylo třeba projít přes klášterní lesy v délce cca 12 km. Klášter však nechtěl potřebné pozemky prodat, souhlasil pouze s právem užívání. Vzhledem k mimořádnému zájmu císařské vlády zavázala císařsko-královská dvorská komise zavázala klášter, aby umožnil stavbu. Schwarzenberská správa předala k užívání klášteru jeden ze dříve sporných pozemků v oblasti Studničné hory na česko-hornorakouských hranicích, navíc klášter získal rybářská práva na Vltavě mezi potoky Pestřice / Rothbach a Ježová / Iglbach.
Na níže uvedených obrázcích jsou výřezy schwarzenberských lesnickýxh porostních map z let 1893, 1902, 1922 a 1947 revíru Plöckenstein, resp. polesí Plešný, se zákresem situace v oblasti Brunnau / Studničná hora. Les, který poskytlo krumlovské panství klášteru. Pozemek byl vymezen 18 hraničními kameny. Dosud se všechny nepodařilo dohledat v terénu. Na dalších dvou obrázcích jsou dva z nalezených hraničních kamenů - 3 a 14. br>
Na mapách z let 1893 až 1922 je zakreslena pouze hranice mezi tzv. Klášterním lesem, ne však stav lesa, který byl v užívání klíštera. V roce 1935, kdy bylo de iure zrušeno plavení do Vídně, bylo zrušeno užívání klášterních pozemků, proto i klášter ukončil užívání pozemk v oblasti Brunnau. Proto v roce 1947 již je bývalý Klášterní les již na schawrzeberské mapě zakreslen.
Porostní mapa 1893

Porostní mapa 1902

Porostní mapa 1922

Porostní mapa 1947

Hraniční kámen 3

Hraniční kámen 14
Dříví pro Vídeň se plavilo do roku 1891, kdy skončilo po klesajícím zájmu o palivové dříví a zvýšený o uhlí. Klášterní lesní správa plavila svoje dřevo od českých hranic v osadě Sonnenwad, především z lesa Kesselwald směrem k tzv. Krumlovské silnic / Krumauertrasse. Z praktických důvodů to bylo ovšem do lokality Schrolenbach, kde bylo možné založit skládky dřeva, ze kterých se pak odváelo povozy do Aigenu a Schläglu.
Stánek TVB a plaveckého spolku

Stánek TVB a plaveckého spolku

Stánek TVB a plaveckého spolku
Před tři čtvrtě na dvě už fungoval stánek nejen s infomačními materiály turistického regionu Böhmerwald, což je rakouská část Šumavy. Mezi nimi bylo možné zahlédnout i časopis sousedního turistického regionu LIPENSKO - OD STOŽCE PO ROŽMBERK v jeho německé a české mutaci. Hned vedle rozbalil svůj stánek rakouský plavecký spolek, u něj se nabízela káva, domácí koláče, obložené housky, klášterní pivo, limonády.
Alphornbläser Böhmerwald

Alphornbläser Böhmerwald
Přesně ve tři čtvrtě začali hrát hráči na zvláštní dlouhý hudební nástroj ze skupiny Böhmerwald Alphornbläser - hráči na alpský roh. Jejich troubení znělo lesem možná až do Čech, nebože by až do Dolní Vltavice na druhém břehu Lipenské nádrže.
Před druhou hodinou muzikanty vystřídal Reinhold List, jednatel rakouské organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald, který je spolu s Libín-S Prachatice, z.s., spoluorganizátorem hranice překračujících projektů Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí mladé generaci a Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu. Přivítal turisty z Rakouska, z Čech, jistě i odjinud.
Muzikanti vystřídali nástroje. Když spustili písničku o Šumavě .. Im Böhmerwald, znělo to jako šumavská hymna, kterou zpívali Rakušané německy, Češi česky.
Vrchní plavec Ewald Fuchs
Vrchní plavec Ewald Fuchs vyprávěl o historii Schwarzenberského plavebního kanálu.
O půl třetí Reinhold List přečet plavební rozkaz plavebního ředitele Hynka Hladíka. Ten ani tentokrát, stejně jako před deseti dny, nestál však na břehu plavebního kanálu vedle Reinholda, před dvěma týdny se totiž nepříjemně zranil.
Plavební rozkaz

Plavební rozkaz
Vrchní plavec Ewald Fuchs
Byl vydán pokyn k začátku plavení. Kluci za pomoci plavců naházeli připravené dřevo na hladinu kanálu, Ewald zvedl stavidlo na potoku Schrollenbach, voda nesla polena po hladině plavebního kanálu.
Plavení dřeva

Plavení dřeva
Plavci po plavení zasedli u stolů, dali pivo, něco pojedli a popovídali.
Hranice překračující projekt Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí mladé generaci je spolufinancován z prostředků Evropské unie z Fondu malých projektů Rakousko - Česká republika 2014-2012, projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu podpořily svým grantem Jihočeský kraj a obec Nová Pec finančním darem.
(Aktualizace 02.082019 00:33)
ČTVRTÁ LETOŠNÍ UKÁZKA PLAVENÍ BYLA 20.07.2019 NA JELENÍCH VRŠÍCH
Ukázka plavení na Jeleních Vrších
"Hiršperské slavnosti mají již tradici, nemůžeme je opustit", prohlásil někdy na jaře starosta Nové Pece a obyvatel osady Jelení Vrchy Martin Hrbek. V trochu pozměněné formě se tak konal letos již čtvrtý ročník. I tentokrát se o ni postaral Spolek Svobodný Hiršperk, z.s., spolu s obcí Nová Pec, svůj podíl má ovšem i Libín-S Prachatice, z.s.
V místě, kde dnes je osada Jelení Vrchy, v době jelení říje troubili prý ti nejsilnější jeleni. Poté, co v roce 1793 k Jelenímu potoku došla stavba Schwarzenberského plavebního kanálu, tehdy zvaného Krumlovsko- vídeňský či jen Vídeňský vznikly tu první dřevěné dřevorubecké domky určené pouze pro přenocování lesních dělníků. V roce 1796 bylo schwarzenberskéhou knížecí správou přiděleno pět míst na stavbu chalup k trvalému bydlení.Za další tři roky bylo postaveno na jižních svazích Jeleního potoka dalších 15 domů a na počátku 19.století tu stálo přes dvacet domů. K osadě Hirschbergen / Hiršperky/ Jelení Vrchy patřily podle Seznamu míst v království Českém z roku 1913 samoty Haberdorf, Jánská Pila / Johannessäge, Mázník / Schmierbrenner. Celkem měly v roce 1913 Jelení Vrchy 29 domů s 240 obyvateli, z nich jeden používal jako obcovací řeč češtinu, zbytek mluvil hlavně německy. Po vyhnání německého obyvatelstva v roce 1946 byla většina chalup opuštěna a ponechána napospas přírodě a vandalům. Chátrající domy byly v roce 1953 srovnány se zemí. Stát zůstalo je osm domů. Dnes místa chalup připomínají jen ovocné stromy a kamenné základy.
Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti
Stalo se zvykem, že při Hiršperských slavnostech se dobře hraje a zpívá, ale také, že je něco dobrého k snědku. Většina z nabízených dobrot je z produkce místních, bývá tu řada sladkostí, ale i něco slaného, upekly, uvařily, připavily ženské z Jeleních Vrchů. Na grilu se točilo voňavé prasátko, novopečtí hasiči dozírali nad opékáním buřtů. I letos se hrálo a zpívalo, jen to byl jiný žánr, než v předchozích letech, kdy na Jeleních Vrších hrála a zpívala Pošumavská dudácká muzika, letos to bylo v rytmu country. Ale country je vlastně původně lidová muzika amerických kolonistů. V sobotu na Jeleních Vrších hrála jelenoršská country kapela i s jedním z plavců a starostou Nové Pece.
Plavení dříví

Plavení dříví

Plavení dříví
Krátce po druhé si na břeh plavebního kanálu jen kousek od dřevěného plavce Hynka stoupnul vrchní plavec Pavel Štětina, kterého plavební ředitel Hynek Hladík pověřil, aby řídil dnešní plavení dříví. "Plavební ředitel si zlámal ruku, nemůže tu mezi námi být."
Hiršperské slavnosti
Pak už došla řada na plavební rozkaz:

"Plavební rozkaz č.4/2019
k provedení ukázkové plavby dříví

Nařizuji tímto provést ukázkovou plavbu dříví v sobotu dne 21. července 2019 na Jeleních Vrších.

Plavbu nařizuji provést od od domu čp. 13 na Jeleních Vrších zhruba 9 sáhů před hranicí prvního a druhého úseku za můstek ve vzdálenosti cca 191 sáhů za hranicí prvního a druhého úseku. Splaveno bude zhruba 1/4 sáhu palivového dřeva.

Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.

Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.

Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.

Hynek Hladík, plavební ředitel

Dáno v Prachaticích dne 10. července LP 2019."
Potom ještě vrchní plavec Štětina dodal:

"V celé Evropské unii je zakázaná dětská práce, u nás u kanálu je to jinak, dětská práce je tu žádoucí. Děti, rychle do práce, budete vhazovat dříví!"
Plavení dříví

Plavení dříví

Plavení dříví
A začalo plavení.
Plavení dříví

Plavení dříví
Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti

Hiršperské slavnosti
Ukázka plavení dříví na Jeleních Vrších byla součástí projektů Libín-S Prachatice, z.s., Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí mladé generaci spolufinancovaným z prostředků Evropské unie z Fondu malých projektů Rakousko - Česká republika 2014-2020 a Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavbním kanálu podpořeným z grantu Jihočeského kraje a z daru obce Nová Pec.
Příští ukázka plavení dříví se bude konat ve středu 31.07.2019 ve 14:00 u potoku Schrollebach na rakouském území. Tato lokalita je všech míst, na které se provádí plavení dříví (Jelení Vrchy, Ježová / Iglbach, u bavorských hranic, Schrollenbach) od břehu Lipenské přehrady).
(Vloženo 21.07.2019, 20:57)
LIBÍN-S PRACHATICE BYL V JÁMĚ
Na svátek Svaté Markéty, 13. července 2019, se členové folklorního souboru Libín-S Prachatice sjeli do Jámy. Opravdu nejedná se o žádnou jámu, tedy i jakousi díru, ale o osadu Jáma u Mičovic, kde druhým dnem pokračoval již XVII. ročník hudebního festivalu Pod lípou.
Jáma je malá vesnička se třiceti čísly a sedmdesáti obyvateli. Přesto ale Jáma žije. Právě odsud je jihočeská dechová kapela Doubravanka, působí tu Pošumavský spolek hezkých holek pro Jámu a okolí a každý rok se tu už sedmnáct let koná hudební festival Pod lípou. První den je vždy v rytmu rocku, druhý den ve znamení lidových melodií a dechovky. Libín-S Prachatice poměrně pravidelně otevírá program druhého dne.
Starosta Bárta a Libín-S
Když starosta Mičovic Luboš Bárta otevíral nejvýznamnější kulturní akci obce, stál již Libín-S Prachatice nastoupen na okraji na tanec nebezpečně vyhlížejícího mokrého tanečního parketu. Při dechovkových melodiích se samozřejmě tancuje, starosta Bárta také upozorňoval na kluzký parket. Začínalo se o něco později, ve dvanáct pršelo.
Libín-S - Bavorov

Libín-S - Bavorov
Libín-S Prachatice začíná pravidelně Bavorovem. Tanečnice a tanečníci se krásně zrcadlili na mokrém parketu, fotografové měli jistě radost.
Libín-S - Jarmark

Libín-S - Jarmark
Primáška kapely Libín-S Prachatice Helena Dvořáková připomněla, že soubor hostuje na festivalu velmi často, naposledy to bylo před třemi lety. Před nedávnem se Libín-S vrátil z mezinárodního folklorního festivalu v Litvě. Pro litevský festival si připravil i taneční trilogii - Jarmark, Hospoda a Dozvuky - z počátku folklorního souboru, kterou prezentoval i v Jámě.
Nebezpečný pád na nebezpečném parketu
Již v prvním tanečním pásmu Jarmark se ukázala nebezpečnost mokrého a kluzkého parketu. Naštěstí hrůzně vypadající pád Romany, která skončila až na trávníku mimo parket, a Karla skončil naštěstí bez úrazu.
Libín-S - Jarmark

Libín-S - Jarmark

Libín-S - Hospoda

Libín-S - Hospoda

Libín-S - Primáška Helča

Libín-S - Dozvuky

Libín-S - Dozvuky
Vlaďka, Honza, Libuška
V každém vystoupení Libín-S Prachatice nesmí chybět jihočeská Doudlebská polka. Pravidelně Libín-S tančí nejprve sám, pak si tanečnice a tanečníci dojdou pro diváky, aby si společně zatancovali. "S námi si zatancovali v Německu, Rakousku, v Americe, před nedávnem i v Litvě, jistě tomu tak bude i v Jámě", dodala primáška. Parket už osušilo sluníčko, které občas vykouklo z mraků.
Libín-S - Doudlebská

Libín-S - Doudlebská

Libín-S - Doudlebská

Libín-S - Doudlebská
Pak již na řadu přišel rozlučkový tanec V Prachaticích.
Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích
Po celou dobu vystoupení seděla do nedávna vedoucí souboru Helena Svobodová nad křížovkami. Až při bližším pohledu bylo vidět, že neluštila, ale celou dobu si dělala poznámky. Uvidíme, co v nich je?
(Vloženo 14.07.2019, 13:51)
ZEMŘEL ZDENĚK PŠENICA, DLOUHOLETÝ PŘEDSEDA
FOLKLORNÍHO SDRUŽENÍ ČESKÉ REPUBLIKY
Zemřel Zdeněk Pšenica
V úterý 09.07.2019 ve věku 55 let náhle zemřel dlouholetý předseda Folklorního sdružení České republiky Zdeněk Pšenica. Poslední rozloučení se konal v sobotu 13.07.2019 v 18:00 hod. v kostele Sv.Kateřině v Zubří.
(Aktualizace 14.07.2019, 13:55)
LIBÍN-S PRACHATICE SE ZÚČASTNIL MEZINÁRODNÍHO FOLKLORNÍHO FESTIVALU
EŽERU SIETUVA 2019 V LITVĚ
25.06.2019, ÚTERÝ
Před odjezdem z Prachatic
Libín-S Prachatice, z.s., v úterý 25.06.2019 odletěl na mezinárodní folklorní festival do Litvy. Autobus s účastníky zájezdu odjížděl již o půl páté z Malého náměstí v Prachaticích, v sedm byli libíňáci v Praze na letišti, v devět odlétalo letadlo společnosti Air Baltic do lotyšské Rigy.
Na letišti v Praze - Ruzyni
Vzhledem obsazeností letů z Rigy do litevského Vilniusu v 11:45 místního času odlétala pouze větší polovina, zbytek odlétal zhruba o tři hodiny později.
Let Praha - Riga
Na vilniuském letišti očekávala první partu Jelena z Ignaliny a dovezla ji do obrovského nákupního centra na okraji litevského hlavního města. Po páté hodině se již sešli všichni v autobusu jedoucím do Ignaliny. V Ignalině se soubor ubytoval a čekala jej první večeře.
Tak tady bydlíme

První večeře v Litvě

První večeře v Litvě
26.06.2019, STŘEDA
Ignalinští organizátoři folklorního festivalu EŽERU SIETUVA 2019 připravili pro prachatické na středu 26.06.2019 poznávací program. Město Ignalina leží přímo na hranicích nejstaršího z pěti litevských národních parků - národního parku Aukštaitijos. Mezi lesy a kopci je rozptýleno 126 jezer. Poznávání okolí Ignaliny začalo půldenní návštěvou národního parku. Výchozím bodem byla vesnice Paluše, kde sídlí správa parku. V doprovodu pracovníka správy národního parku Aukštaitijos jsme si prohlédli nejprve areál dřevěného kostela Sv. Josefa postavený mezi lety 1747 - 1757, který je považován nejstarší dřevěný kostel v Litvě.
Kostel Sv. Josefa v Paluše

Areál kostela Sv. Josefa v Paluše
Jedním z turistických cílů v národním parku je 175 m vysoký vrch Ladakalnis, z jehož vrcholu je výhled na šest jezer - Ukojas, Linkmenas, Pakasas, Asekas, Alksnaitis a Alksnas. Navštívili jsme i Hradní vrch - Papiliakalnes piliakalnis.
Před stoupáním na Ladakalnis

Vyhlídka na jezero Linkmenas
Autobus nás dovezl k rozhledně Šiliniškiu, vystavěné na telefonním stožáru nad jezerem Ukojas.
Na rozhledně Šiliniškiu

Na rozhledně Šiliniškiu
Zajímavá byla návštěva vodního mlýna z 19. století ve vesnici Ginučiai.
Stulíky na jezeře Sravinaitis

Vodní mlýn v  Ginučiai
Nejstarší vesnicí na území národního parku Aukštaitijos je Stripeikiai. Dostanete se do ní jen po úzké prašné lesní cestě. Sídlí tu jedinečné litevské muzeum včelařství.
Muzeum včelařství Stripeikiai

Muzeum včelařství Stripeikia

Muzeum včelařství Stripeikia
Večer měl v usedlosti Sauletekis Libín-S Prachatice návštěvu. Přijela ignalinská skupina lidové hudby Čiulbuté, takže se konala česko-litevská folklorní slavnost, při které předvedly oba soubory své písně a tance, ale také se tyto tance či taneční hry učily navzájem.
Skupina lidové hudby Čiulbuté

Skupina lidové hudby Čiulbuté

Taneční hry

Společné foto
27.06.2019, ČTVRTEK
Program 27.06.2019 byl poněkud jiný než ten včerejší. Krátce po snídani jsme se přesunuli jen malý kousek na okraj Ignalinty. Jeli jsme do pekárny, kde pečou tradiční litevské pečivo šakotis, které patří do podobné "rodiny" jako je u nás známý trdelník. Peče se na otevřeném ohni. Paní, která před našima očima šakotis pekla, vyprávěla o tom, kde všude se šakotis peče, od Litvy, přes Německo až po Japonsko, jen všude má nejspíš nějaký ten místní název. Na filmu jsme viděli, že v Německu pečou šakotice která vypadá úplně stejně jako český trdelník. Na asi 50 cm dlouhý šakotis je prý potřeba asi 25 vajec, mouka, cukr, kysaná smetana. Pak si skoro každý mohl vyzkoušet, jak se odkapávající těsto nanáší na otáčející se kužel. Před pečením i po dopečení jsme mohli dva druhy šakotise ochutnat. Předem upečený šakotis bylo možné si koupit jako suvenýr z Litvy. A před odchodem z pekárny jsme námi upečený šakotis dostali.
Pekárna šakotise

Pekárna šakotise

Pekárna šakotise
Přejezd zpět centra Ignaliny netrval dlouho, autobus zastavil nedaleko od okresní knihovny, kterou jsme si v doprovodu paní ředitelky prohlédli. Nezůstalo jen u prohlížení, zaměstnanci knihovny přivedl své hosty ke hře. Každý z nás se připojil přes mobilní telefon k počítači knihovny, posléze přišel test o České republice, pro část z nás bohužel, v angličtině. Soutěžilo se, kdo odpoví nejrychleji, ale hlavně dobře. Samozřejmě, že neangličtináři byli znevýhodněni. Nejlépe se umístila Martina. I další bod návštěvy byl tvořivý, o tom hovoří ale fotografie.
Ignalinská knihovna

Ignalinská knihovna

Ignalinská knihovna
Nedaleko od knihovny je gymnázium, tam jsme byli ohlášeni potom. Původně se počítalo, že půjdeme pěšky, déšť to pozměnil. Do školy se těšila především paní učitelka Helča - naše houslistka. Ale zajímavá návštěva to byla pro všechny. Jen tak mimochodem, litevské děti z prvního stupně mají prázdniny od poloviny června, druhý stupeň pak o týden později. Do školy se vrátí žáci a studenti (i vysokých škol) opět počátkem září.
Ignalinské gymnázium

Ignalinské gymnázium

Ignalinské gymnázium
Při příjezdu na oběd jsme zjistili, že už máme basu, takže zkoušky mohou začít.
Ve dvě odpoledne jsme se vydali na další výlet, čekala nás asi třicet kilometrů dlouhá cesta do Mielagénai a do Paliesius. Když náš autobus zastavil před klasicisním kostelem v Mielagénai rozezněly se na vedlejší zvonici zvony, po vstupu do kostela Sv. Jana Křtitele pak z kůru varhany a zpěv. Místní farář nás potom přivítal v kostele, pak vyprávěl o historii kostela. Při našem odchodu z kostela zněly opět zvony.
Kostel Sv. Jana Křtitele v Mielagénai

Kostel Sv. Jana Křtitele v Mielagénai
Paliesius od Mielagénai není daleko, však také nezvykle velký kostel nechal v osmnáctém století postavit bohatý majitel paliesiouského statku. Statek byl naším dalším cílem. Je obdivuhodné, co nový majitel statku udělal z budov vážně poškozených či zcela zničených sovětským kolchozem.
Statek Paliesius

Statek Paliesius

Statek Paliesius
Před večeři se konala první zkouška, občas přerušená přeháňkou.
Zkouška Libín-S

Zkouška Libín-S

Zkouška Libín-S
28.06.2019, PÁTEK
V pátek dopoledne bylo ještě poznávací, pěšky jsme se vydali do centra města na poznávací kolečko.
Prohlídka Ignaliny

Prohlídka Ignaliny

Prohlídka Ignaliny
Po návratu byla chvilka na odpočinek, Karel odpovědný za průběh zkoušel vyhlásil poslední zkoušku před dnešním vystoupením. V pět odpoledne nás čeká odjezd na první festivalové vystoupení ve zhruba šedesát kilometrů vzdáleném Moletai.
Zkouška Libín-S

Zkouška Libín-S

Zkouška Libín-S
Po páté odpoledne odjel autobus se souborem Libín-S Prachatice z Ignaliny do zhruba 60 km vzdáleného Molenai, či spíš do nedalekého lesa na břehu říčky Siesartis před jejím ústím do jezera Pastovis. Překvapivě právě tady na pravém břehu říčky bylo obrovské jeviště, na druhém břehu přírodní hlediště s pevně zabudovanými lavičkami. Byli jsme u cíle.
Přijeli jsme do Molenai

Stulíky v říčce Siesartis
Přesně o sedmé byl zahájen folklorní festival EŽERU SIETUVA 2019. Slavnostní taneční zahájení připomínající pohanské zvyky spojené se slunovratem a vyznávání boha ohně. Došlo i k zapálení festivalového ohně na břehu říčky. Pak nástup zástupců vystupujících souborů z Moldavska, Ruska, Portugalska, České republiky (Libín-S Prachatice zastupovali Jana, Helča D., Vašek a Lenka s Péťou), Ukrajiny, Chile a z Litvy. Festival otevřel starosta Molenai Saulius Jauneika. Hostitelé předali drobné dárky pro členy souboru, také hosté měli přichystány drobnosti. Libín-S Prachatice přivezl knížku vydanou ke třicetinám souboru a několik propagačních letáků z Prachatic.
Zahájení festivalu

Zahájení festivalu

Zahájení festivalu
Na pódiu se pak postupně vystřídaly soubory Dregajka z Moldavska, Zabava z Ruska, Monte verde z Portugalska, Libín-S Prachatice z České republiky, Svitlycia z Ukrajiny, Dzvinochok z Ukrajiny, chilský univerzitní soubor a vokální soubor A Cappella z Litvy. Helena s Hynkem byli na přijetí starostou města.
Moldavský soubor

Helena zazpívala pozdrav

Portugalský soubor

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Ukrajinský soubor

Chilský soubor

Litevský soubor
29.06.2019, SOBOTA
Dopoledne se konala zkouška, od sedmi večer je vystoupení ve Švenčionisu.
Sobotní večer vystupoval folklorní soubor Libín-S Prachatice na druhém dnu festivalu lidového tance EŽERU SIETUVA 2019 u zhruba 25 km vzdáleného Švenčionelai. Pódium bylo i zde umístěno v přírodním amfiteátru nedaleko jezera, tentokrát to bylo jezero Belys. Lidí nejspíš bylo podstatně více.

V sedm večer začala slavnost tanečním vystoupením skupin Aukštaitia a TREPSIS, krátkým průvodem zúčastněných souborů, slovy starosty města a čestného hosta - velvyslance státu Izrael.
Zahájení festivalu

Zahájení festivalu

Zahájení festivalu
Zástupci města a zúčastněných souborů si vyměnili dárky, poté již začal program festivalu. Na pódiu se vystřídaly nejdříve litevské soubory, potom moldavský Drekajka, Libín-S Prachatice, lotyšský Perla, ruský Zabava, chilský vysokoškolský soubor, ukrajinský soubor Svitlycia a kapela Dzvinočok a portugalský Monte verde.
Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Lotyšský soubor

Lotyšský soubor

Ruský soubor
30.06.2019, NEDĚLE
Festival lidového tance EŽERU SIETUVA 2019 skončil finálovým vystoupením u Ignalině.

Před půl pátou byl Libín-S Prachatice již připraven v krojích k odjezdu do festivalového areálu v lese jen kousek od břehu jezera Ilgis nedaleko od Ignaliny. Ještě poslední fotografie.
Foto před odjezdem
Folklorní festival EŽERU SIETUVA se koná každé dva roky, letos se konal po třinácté. Finálové vyvrcholení probíhá v Ignalině. Letošního festivalu se zúčastnily soubory z Portugalska, Chile, Ruska, České republiky, Moldavska a Ukrajiny. Zahraniční hosty doplnily ještě domácí lotyšská lidová kapela Ringe a folklorní skupiny Gaja, dále soubory ignalinského kulturního a sportovního střediska.

Před šestou hodinou na okraj festivalového areálu přišel průvod účastníků, v jeho čele za dívkou nesoucí kříž s kruhem a nápisem ČEKIJA a českou vlajkou soubor Libín-S Prachatice, postupně pak soubory sestoupily uličkami mezi diváky k okraji asfaltové plochy, která se pro dnešek stala tanečním pódiem. Na ploše se rozvinul rituální tanec žen a dívek kolem ohně, který byl uctěním ohně, vody a bylin a byl oslavou nejdelších dnů a nejkratších letních nocí. Poté postupně soubory procházely mezi dívkami, snášely se na ně kapky zázračné vody z rukou dívek, semena bylin. Každý z vedoucích souborů pak na oheň vhodil něco bylin.
Zahájení

Zahájení

Zahájení

Zahájení
Před mikrofon předstoupil i místostarosta Ignaliny Manfredas Žymantas. Z jeho slov vyjímám: "Jsme malý národ, takže je velmi důležité udržet naše zvyky, tradice, zpěv, tanec a hudbu. Tyto festivaly jsou také potřebné pro to, abychom mohli ukázat svoje umění a lépe poznat jiné světové kultury." Starosta předal pak zástupcům vystupujících souborů dárky města (dostali např. velký nazdobený šikatis, což je litevská sladká pochoutka, bochník litevského krásně ozdobeného černého chleba). I soubory předávaly drobné dárky. Slavnostního ceremoniálu se vedle stovek (možná tisícovky) diváků zúčastnili Slavnostní chvíle se zúčastnily také poslankyně Evropského parlamentu Bronis Rope, poslanci litevského sejmu Gintautas Kindurys a Vytautas Rastenis, starosta obce Švenčionys Rimantas Klipčius a náměstkyně starosty města Moletu Vaida Sauguniene.
Předání dárků
Po úvodních vystoupeních litevských souborů na plochu nastoupil portugalský soubor z Madeiry MonteVerde, po něm pak postupně ruský soubor Zabava, místní soubor z Ignainy, Libín-S Prachatice z České republiky, moldavský soubor Dregajka, chilský vysoukoškolský soubor, ukrajinský Dzvinočok a ukrajinský soubor Svitlicia, při čemž některé soubory měly svoje zhruba půlhodinové vystoupení rozdělené do dvou polovin.
Portugalský soubor

Ruský soubor

Litevský soubor

Libín-S Prachatice

Ruský soubor

Litevský soubor

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Libín-S Prachatice

Chilský soubor

Ukrajinský soubor
Krátce před půl dvanáctou večer skončil společným tancem všech souborů, vypuštěním balonů přání a společným fotografování.
Závěrečný společný tanec

Závěrečný společný tanec

Závěrečný společný tanec

Závěrečný společný tanec
Cestou na ubytovnu se členové souboru Libín-S Prachatice shodli na tom, že finále festivalu EŽERU SIETUVA 2019 v Ignalině bylo ze všech třech festivalových večerů nejlepší. Jistě tomu napomohla vzorná organizace, originální zahájení, blízkost mezi vystupujícími a diváky i společný tanec.
01.07.2019, PONDĚLÍ
Libín-S Prachatice se v pondělí 01.07.2019 vrátil z Litvy domů. V Litvě folklorní soubor byl od úterý 25.06.2019. Litevští hostitelé z Ignaliny, partnerského města Prachatic, pro něj připravili jak program poznávací, tak účast na mezinárodním festivalu lidových písní a tance EŽERU SIETUVA 2019.

V prvním červencovém dni ve čtvrt na deset do usedlosti Sauletekis, který se stal téměř na týden pro Libín-S domovem, místem ubytování, stravování, ale i zkoušení, v okrajové části Ignaliny, se přijeli rozloučit místostarosta města Manfredas Žymantas, Rasa Juodagalviene ze samosprávy města a česky mluvící Jelena Jusis, která se souboru věnovala prakticky po celou dobu pobytu.
Rozloučení

Rozlučkové foto

Rozloučení

Rozloučení
Představitelům města poděkovali vedoucí folklorního souboru Libín-S Prachatice Jana Holá a předseda Libín-S Prachatice Hynek Hladík. Jana Holá ocenila program, vynikající organizaci celého třídenního festivalu. Nejlepší však byl program finálního dne v Ignalině. Místostarosta i Rasa Juodagalviene ocenili vystoupení Libín-S Prachatice.

Ještě bylo potřeba pořídit rozlučkové fotografie, vedle Manfredas Žymantas, Rasy Juodagalviene a Jeleny Jusis se mezi fotografované libíňáky přidala i paní domácí Račkos.
Krátce po půl desáté vydal autobus s folklorním souborem Libín-S Prachatice na zhruba dvou hodinovou cestu na letiště ve Vilniusu. Tam se soubor musel rozdělit na dvě skupiny, první odlétala na první etapu cesty do Rigy krátce po příjezdu do Vilniusu, druhá o několik hodin později. Z Rigy. Z Rigy do Prahy už letěli všichni společně.
Vilnius je pod námi
Článek v lotyštině o závěrečném dnu festivalu EŽERU SIETUVA 2019 obsahující i fotografie přinesly i webové stránky města Ignalina.
Účast folklorního souboru Libín-S Prachatice na mezinárodním folklorním festivalu EŽERU SIETUVA 2019 byla podpořena grantem Jihočeského kraje a příspěvkem města Prachatice.
(Vloženo 05.07.2019, 09:11)
LIBÍN-S PRACHATICE VYSTOUPIL VE VLACHOVĚ BŘEZÍ
PŘI OTEVŘENÍ PANSKÉHO PIVOVARU
Otevření Panského pivovaru
Před slavností otevření

Před slavností otevření
1. června 2019 byl ve Vlachově Březí znovuotevřen Panský pivovar. Za obnovou pivovaru stojí tři muži Radek Arnošt, Aleš Nedvec a Jaroslav Havlátko. Všichni tři se postavili před zhruba pět stovek hostů na rozlehlém pivovarském dvoru za vlachovobřezským zámkem.
Šéfové pivovaru

Šéfové pivovaru
"Jsme řemeslný pivovar, který ctí odkaz české pivovarské tradice. Vaříme pivo z nejlepších českých surovin a necháváme je zrát klasickým způsobem. Nefiltrujeme, nepasterujeme, abychom mohli nabídnout pouze čerstvé živé pivo plné chuti bez kompromisů. Věříme v tradici, věříme v poctivost, věříme v to, dělat správné věci pořádně. Chceme navázat na nejlepší tradice českého pivovarnictví a poskytnout ve svém okolí "nový" zážitek chuti piva všem, kteří hledají poctivou alternativu k průmyslovým pivům. Chceme přispět k povznesení české pivní kultury zpět na úroveň, která jí historicky patří, rozdávat radost všem, kteří věří v to samé jako my, a pomáhat na svět dobrým věcem v našem nejbližším okolí."
Zdravice Davida Vávry
Zdravici přednesl architekt David Vávra, který se podílel na architektonickém řešení pivovaru.
Dárek Davida Vávry
David Vávra přinesl šéfům nového pivovaru malý, ale poctivě zabalený dárek - grafický návrh světel v pivovarském sálu.
Co se týče samotného piva, nosným produktem je klasický český ležák, který budou doplňovat vybrané svrchně kvašené speciály a výroční edice pod obchodní značkou Březí koza. Tento název vznikl z ankety ve Vlachově Březí, jejíž cílem bylo najít ten nejvhodnější. Dorazilo 130 návrhů, z nich byla vybrána Březí koza. Proč právě tenhle název? Ve znaku města Vlachovo Březí je kozel. Kozel však v názvu být nesměl. Proto koza. Proč březí, to je jasné, je z Vlachova Březí. Ale on ten název je trochu dvojznačný, právě březí koza, její siluetu, poněkud připomínající těhotnou ženu, je na etiketě, v logu. A na bílých tričkách, do kterých byli oblečeni nejen šéfové, ale i všichni, co byli při prodeji piva při slavnosti, je na zádech nápis BŘEZÍ KOZA - vymazlený pivo. Autorka názvu dostala poukázku na sto piv. Překvapením pro pivovarníky bylo sdělení, že autorka názvu pivo nepije.
Březí koza

Autorka názvu piva
Zato členové folklorního souboru Libín-S Prachatice, kteří se do oslavy otevření pivovaru zapojili, pivo pijí.
Standa pivo pije
Však také první taneční pásmo, se kterým se na dláždění pivovarského dvora (pro tanec asi není dlažba optimální) byla hospoda. Chlapi tancoval s velkými džbány, děvčata s půllitry z hrdějovické keramiky s logy souboru.
Libín-S Prachatice - Hospoda

Libín-S Prachatice - Hospoda

Libín-S Prachatice - Hospoda

Libín-S Prachatice - Hospoda

Libín-S Prachatice - Hospoda
V závěru tance ukázal Karel sládkovi, že ve džbánu nemá pivo. Sládek pochopil a přinesl po chvilce měděný džbán s pivem. Džbán pak putoval mezi členy souboru.
Sládku, mám prázdný džbán
V rámci slavnosti byl proveden křest knihy Historie panského pivovaru ve Vlachově Březí Heleny Dvořákové a Libuše Kropáčkové, kterou vydal Městský úřad Vlachovo Březí. Obě autorky pátraly a sbíraly podklady ve Státním okresním archivu v Prachaticích, ve Státním oblastním archivu v Třeboni a Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Kniha má 63 stran, na kterých je vedle textu celá řada kopií historických dokumentů, listin, dokumentací a historických i současných fotografií. Křest byl proveden originálním vlachovobřezským ležákem Březí Koza.
Autorky knihy

Křest knihy

Křest knihy
Libín-S Prachatice navázal dalším tanečním pásmem Koně. Ostatně koně bývaly na každém pivovarském dvoře, jistě tedy i ve Vlachově Březí. Ale kůň souboru Libín-S Prachatice není jen tak obyčejný kůň, umí i tancovat. Během tance se občas vydal mezi diváky, aby polaškoval s dětmi, sem tam do někoho strčil či udělal jinou "lumpárničku".
Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - Koně
V závěru kůň padl, z něj se vyklubali Karel s Jirkou. Obzvlášť těm dvěma se pivo hodilo, bylo opravdu třeba.
Libín-S Prachatice - Koně

Libín-S Prachatice - pivní záchrana

Libín-S Prachatice - pivní záchrana
Rozlučkovým tancem souboru je tanec v Prachaticích. Libín-S Prachatice se jím loučil i ve Vlachově Březí. Jen ve Vlachově Březí byl závěrečný tanec s džbánem s pivem.
Libín-S Prachatice - V Prachaticích

Libín-S Prachatice - V Prachaticích
Na závěr přišly na řadu památeční společné fotografie, soubor pozval mezi sebe i Davida Vávru.
Libín-S Prachatice - foto na památku
Helena požádala architekta Vávru o podpisy. David Vávra dostal i několik souborových pohlednic, včetně pohlednice ze Schwarzenberského plavebního kanálu. Překvapením bylo Vávrovo přiznání, že Schwarzenberský plavební kanál dobře zná, že podle něj jezdí rád na kole. Na plavení dříví, nebo na vystoupení souboru Libín-S Prachatice u plavebního kanálu zatím nebyl. Třeba někdy příště!
Libín-S Prachatice - V Prachaticích
Libín-S Prachatice je nositelem projektů Schwarzenberský plavební kanál - předání znalostí mladé generaci a Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu spolufinancované z Fondu malých projektů Rakousko - Česká republika 2014-2020, z grantu Jihočeského kraje a z daru obce Nová Pec.
(Vloženo 02.06.2019 09:38)
PLAVEBNÍ SEZÓNA BYLA ZAHÁJENA 18.05.2019
Zahájení plavební sezóny - plakát
V sobotu 18. května 2019 byla na Jeleních Vrších zahájena 22. novodobá plavební sezóna na Schwarzenberském plavebním kanálu.

Program slavnosti zahájení plavební sezóny začal v pravé poledne u horního portálu plavebního tunelu. Plavební ředitel Hynek Hladík sděll, že dnešní akce chce připomenutím plavců, kteří v době, kdy se plavilo po plavebním kanálu ze Šumavy palivové dříví pro císařské hlavní město Vídeň, bylo třeba zhruba 300 - 350 dělníků na vytahování dřeva před ústím řeky Große Mühl do Dunaje, přicházeli v celých skupinách mladých muži a ženy z jižních Čech - z Prácheňského kraje, tedy z Písecka, Strakonicka a Prachaticka. Přestože pracovali velmi tvrdě od pěti ráno do sedmi večer, po práci vytáhli z domova přinesené housle, citery a v Čechách tehdy ještě obvyklé dudy, večer se hrálo, zpívalo a tancovalo, plavci si jistě i vyprávěli různé historky. Projekty folklorního souboru Libín-S Prachatice Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu a Schwarzenberský plavební kanálu - předání zkušeností mladé generaci tohle všechno - vyprávění historek, písničky, hudba, tanec a samozřejmě plavení dříví přinášejí. A to, že se snažíme předávat zkušenosti jistě také diváci uvidí!

V úvodu kapela Libín-S Prachatice zahrála první dětskou písničku, pak už tu byla pohádková babička Helena Svobodová, která postupně vyprávěla pohádky O zvláštním zvířeti, O uhlíři a lesním mužíkovi, chybět nemohla pohádka, která tady u plavebního kanálu prostě nemůže chybět - O vodníku Žbluňkalovi a o tom, jak mu uplavalo prádlo. Ta poslední je z pera volarského spisovatele Ivo Stehlíka.
Pohádky z obou stran Šumavy

Pohádky z obou stran Šumavy
O hodinu později na pódium na Jeleních Vrších nastoupili tanečnice, tanečníci a muzikanti folklorního souboru Libín-S Prachatice. Libín-S začíná vždy tanečním pásmem Bavorov, nejinak tomu bylo na Jeleních Vrších. Další přišla na řadu Hospoda, tanečníci tančili s velkými džbány, děvčata měla při tanci v rukou půllitříky. Další z tanečních pásem bylo dokladem předávání znalostí nové generaci - Žába leze. Na pódiu se nejdřív honily děti, Jana, vedoucí souboru je "uklidnila", děti zavolaly své babičky, společně pak zatančili Ševce, následoval tanec s miláčky - panenkami či plyšovým pejskem Čárlíkem. Posledním tancem prvního bloku byla Doudlebská polka.
Libín-S - Bavorov

Libín-S - Bavorov

Libín-S - Hospoda

Libín-S - Žába leze

Libín-S - Žába leze

Libín-S - Žába leze, muzika

Libín-S - Doudlebská polka
Před asi 20 lety rakouská kulturní iniciativa SUNNSEITN realizovala projekt Kulturní osa plavební kanál. V jeho rámci bylo u plavebního kanálu a jeho blízkosti umístěno šest moderních skulptur. Jedna z nich - Strážce prachatického sochaře Davida Svobody - "vyrostla" v místě odbočení Želnavského smyku ze Schwarzenberského plavebního kanálu na pozemku obce Nová Pec. SUNSEITN pronajmulo skulpturu obci Nová Pec (pod kterou patří i osada Jelení Vrchy), jejímž starostou byl tehdy Jan Jelen. To bylo pro Gottharda Wagnera inspirací při stanovení nájemného - jeden parohový knoflík. Ten letošní by měl být osmnáctý.

Na pódium nastoupila tříčlenná hudební skupina Wiadawö (to prý znamená "jen tak"), její vedoucí je Gotthard Wagner. Letos si přivzali i novopeckého starostu Martina Hrbka. Tak si společně zaimprovizovali dva Hornorakušané, jeden muzikant z Jižních Tyrol a jeden Čech. Při malém ceremoniálu Martin předal Gotthardovi smluvní nájemné. Ten letošní knoflík byl asi dosud nejmenší.
Wiadawö

Wiadawö

Wiadawö
Jen o pár desítek metrů dál už byla připravena kapela Libín-S Prachatice a dva fousáči Pavlové Štětinové. Před patnácti lety byl v Nové Peci starostou Pavel Štětina starší. Podle nápadu otce Martina Hrbka Čestmíra byl ve stodole domu Hrbkových byla zřízena expozice KANÁL EXPO. Slavnostně ji "znovu otevřel" Martin Hrbek.
Znovuotevření KANÁL EXPO

Znovuotevření KANÁL EXPO

Znovuotevření KANÁL EXPO
Přes cestu od domu č.p. 13 již proudila plavebním kanálem prudce voda, za kanálem byla zahalena jakási dřevěná figurína. Pavel Štětina spolu s Martinem Hrbkem vyzvali plavebního ředitele Hynka Hladíka, aby provedl odhalení, Proti expozici KANÁL EXPO se objevila dřevěná socha, kterou Pavel Štětina nazval Plavcem Hynkem. Je poctou starých plavců na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Odhalení sochy Plavce Hynka

Odhalení sochy Plavce Hynka
Nastala doba plavení. V celé Evropské unii je zakázána dětská práce, ale tady u plavebního kanálu je povolena a navíc je žádoucí. Děti se ujmuly vhazování připraveného dřeva, které se za nedlouho vydalo na několik set metrů dlouhou plavbu.
Plavení dříví

Plavení dříví

Plavení dříví

Plavení dříví
Závěr slavnosti byl opět ve folklorním duchu v podání Libín-S Prachatice. Na řadu přišlo humorné pásmo Slepice, podruhé Švec v podání dětí a babiček, Koně a úplně nakonec V Prachaticích.

Plavební ředitel Hynek Hladík mohl prohlásit 22. novodobou plavební sezónu za zahájenou.
Plavec Hynek

Libín-S - Slepice

Libín-S - Žába leze

Libín-S - Koně

Libín-S - V Prachaticích
Projekt Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu je spolufinancován z grantů Jihočeského kraje, města Prachatice a z příspěvku obce Nová Pec.

Projekt Schwarzenberský plavební kanál - předání zkušeností nové generaci je spolufinancován z Fondu malých projektů programu Evropské unie Interreg.
(Aktualizace 19.05.2019, 18:41)
LIBÍN-S PRACHATICE HOSTEM V LINCI

JIŽNÍ ČECHY HOSTEM V LINCI
Jižní Čechy hostem v Linci
Libín-S Prachatice byl v pátek 17. května 2019 hostem v Linci. Bylo to v rámci třídenní akce Jižní Čechy hostem v Linci.
Do hornorakouského hlavního města cestoval prachatický folklorní soubor spolu s hudebním souborem Cink Střední pedagogické školy v Prachaticích.
Autobus dorazi do Lince
Na programu byla vystoupení naplánována na páteční dopoledne, Cink měl nastoupit na pódium na Hlavním náměstí / Hauptplatz v deset hodin, Libín-S Prachatice ve čtvrt na dvanáct. Autobus dorazil na dunajské nábřeží u uměleckého muzea Lentos krátce po deváté. Zpěvačky i muzikanti Cinku se museli rychle převléknout a přejít na náměstí. Auto muselo odvést basu a další větší nutné předměty Cinku. Pak přišly na řadu poměrně objemné rekvizity souboru Libín-S (např. prostice, plavební háky, ostatně i libíňácký kůň) a taky jeho kontrabas.
Poslední přípravy

Poslední přípravy

Poslední přípravy
Libíňaci měli pak o něco víc času.

Hlavní náměstí / Hauptplatz opravdu žilo. Téměř na třetině jeho plochy byly stánky a pódium akce Jižní Čechy hostem v Linci - hned za 20 metrů vysokým barokovým morovým sloupem se Svatou trojicí stan Budějovického Budvaru více než desítka stánků nabízejících řemeslné výrobky a také ledacos dobrého k jídlu. Naši pozornost ale upoutalo velké pödium na kterém zněly melodie hudebního souboru Cink.
Hlavní náměstí s pódiem

Na pódiu Cink

Na pódiu Cink, v hledišti libíňáci
Asi ve tři čtvrtě na jedenáct, v závěru vystoupení Cinku, bylo avizováno vystoupení Libín-S, ale najednou z různých stran náměstí přicházely skupiny rakouských dětí. Speaker ohlásil vystoupení lineckých dětí v rámci hornorakouského dne dětských písní. Právě touto dobou na různých místech Horních Rakous zpívá zhruba dvacet tisíc dětí tradiční a novodobé dětské písničky z Horních Rakous i z celého světa, ale songy z dětských filmů a muzikálů. Na pódium nastoupili prvňáci z jedné z lineckých škol, v okolí pódia několik stovek dalších dětí, většinou o něco starších. Na sedačkách pod pódiem se samozřejmě usadily desítky maminek, které byly zvědavé na své děti. Hned vedle pódia se objevil starosta Lince Klaus Luger, vedle něj radní města zodpovědná za kulturu Doris Lang-Mayerohofer. Speaker si všiml, že starosta zívá, zato šéfová kultury prý překvapením nemohla zavřít ústa, ještě nikdy neviděla zpívajícího starostu.
Horní Rakousy zpívají dětské písně
O půl dvanácté zazněly první melodie tanečního pásma Bavorov, ostatně právě Bavorovem začínají vystoupení folklorního souboru Libín-S Prachatice, Pavel Jordák vynikající němčinou představil nejen Libín-S Prachatice, ale také další taneční pásmo Soumaři. Libín-S připravil Soumary pro město Prachatice. Vždyť historie Prachatic byla po staletí spojena se Zlatou stezkou a se soumary. Libíňáci v pásmu představují nejen těžkou a nebezpečnou práci soumarů, vždyť byli ohrožováni lapky, kteří v kolonách soumarů viděli snadnou kořist, ale také samotná cesta třeba kolem Vltavy procházela přes hluboká rašeliniště, kde krok vedle mohl znamenat konec. Daleko líp bylo třeba někde kolem Volar, kde na loukách děvčata sklízela seno, občas se podělila o vodu. A což teprve, když soumaři dorazili do Prachatic a prodali sůl. Pak nastal čas na zábavu, obveselení, napít, najíst...
Libín-S - Bavorov

Libín-S uváděl Pavel Jordák

Libín-S - Soumaři

Libín-S - Soumaři

Libín-S - Soumaři
Libín-S Prachatice je již asi dvacet let spojen se Schwarzenberským plavebním kanálem, není tedy divu, když přišel s tanečním pásmem plavci.
Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci

Libín-S - Plavci
Byly doby, kdy v každém dvoře byli koně. A právě taneční pásmo o koních přišlo na řadu v blížícím se závěru. A ten libíňácký kůň umí i tancovat.
Libín-S - Koně

Libín-S - Koně

Libín-S - Koně

Libín-S - Koně

Libín-S - Koně
Úplně posledním tancem bylo V Prachaticích, Libín-S Prachatice se jím rozloučil s Lincem.
Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích

Libín-S - V Prachaticích
Během odpoledne na hlavním pódiu vystoupila další prachatická skupina - Beltina. V době její prezentace již autobus se soubory Libín-S Prachatice a Cink ujížděl směrem do Čech.
(Aktualizace 20.05.2019, 08:39)
LIBÍN-S PRACHATICE SLAVIL TŘICETINY
Plakát
Libín-S Prachatice vznikl na přelomu let 1988/1999, takže v současnosti si připomíná 30. "narozeniny". Za třicet let se v souboru vystřídalo zhruba 85 členů, několik jich je aktivních do současnosti. Jedním ze zakladatelů tehdy nového souboru byla dosavadní vedoucí souboru Helena Svobodová. Na oslavu "narozenin" v sobotu 06.04.2019 v sálu Národního domu v Prachaticích pozvali členové Libín-S Prachatice především bývalé členy, ale také představitele města a také svého senátora Tomáše Jirsu, který soubor nikdy nenechal v úzkých, strakonický Prácheňský národopisný soubor. Prácheňáci před cestou do Prachatic ještě stačili zajít na svatbu bývalých členů, někdy o půl třetí už byli ve městě na Zlaté stezce. Pozvánky odeslali i přátelům z Bavorska a z Rakouska.
Sál Národního domu se před třetí hodinou odpoledne zaplnil téměř do posledního místa, někteří, aby lépe viděli, se přesunuli na balkon, celkem bylo asi 130 diváků. Sál voněl kávou, sladkými i slanými dobrůtkami. Libíňáci připravili malou výstavku dokládající třicetiletou historii svého souboru, alba se snímky z vystoupení, s půl druhou desítkou fotokalendářů, které členové Libín-S Prachatice každoročně v posledních asi patnácti letech připravují, ale třeba také suvenýry či dárky z mezinárodních setkání plavců (Libín-S Prachatice díky svým aktivitám na Schwarzenberském plavebním kanálu je od roku 2006 členem Mezinárodní asociace plavců, v roce 2013 byl hostitelem prvního hranice překračujícího mezinárodního setkání Šumava - Böhmerwald 2013).
Hned po prvním tanci odpoledne - Bavorovu - a zapálení narozeninového dortu vedoucí souboru Helena Svobodová, předala žezlo vedoucí (či spíše dřevěnou vařečku s podpisy členů Libín-S Prachatice) Janě Holé, jejími pomocníky pak určila Libušku, Honzu a Karla. Karel dostal píšťalku, aby mohl udržovat kázeň při zkouškách taneční složky. Helča dostala od souboru první dnešní kytici. Nejen děti, ale i dospěláci dostali za úkol sfouknout svíčky na dortu vytvořenou souborovou cukrářkou Katkou. Jedna ze svíček odolávala sfouknutí docela dlouho.
Bavorov

Zapálení dortu

Předání šéfovského žezla

Kytice pro Helenu

Sfouknutí dortu
Mezi oslavence a slavící se dostavil senátor a starosta města Hluboká nad Vltavou Tomáš Jirsa Tomáš Jirsa ani při třicátých narozeninách nezapomněl na kytičku pro ženy a děvčata ze souboru - krásnou růži dostaly i nejmenší členky souboru.
Senátor Tomáš Jirsa

I malá děvčata dostala růži
V první polovině libínského programu byla na řadě čísla nejstarší - Jarmark, Hospoda a Dozvuky.
Kapela Libín-S Prachatice

Jarmark
Po společné polce na taneční parket nastoupili tanečnice, tanečníci, zpěvačky a muzikantky a muzikanti Prácheňského národopisného souboru.
Společná Doudlebská polka

Prácheňský národopisný soubor

Prácheňský národopisný soubor

Prácheňský národopisný soubor

Prácheňský národopisný soubor
Přestávka byla příležitostí dát si kávu či něco k pití a něco dobrého, ale především k setkání se s bývalými členy Libín-S, A setkání to byla milá.
Setkání s bývalými členy
V druhé polovině odpoledne Libín-S Prachatice připravil ta nejnovější programová čísla, třeba Plavecký den, Slepice, Martin, Plavci, Čížeček, Soumaři.
Plavecký den

Plavecký den

Slepice

Martin

Prácheňský národopisný soubor

Čížeček

Soumaři
Opravdu úplnou novinkou bylo společné vystoupení vnoučat s babičkami: Honička, Žába leze, Švec a Ukolébavka. A malé děti neplánovaně zarámovaly i další tance dospěláků.
Vnoučata s babičkami

Vnoučata s babičkami

Plavci a děti v pozadí
Členové Libín-S Prachatice pokřtili dvě fotoknihy z historie souboru.
Křest fotoknih
Do závěru chyběla pak už jen Doudlebská polka, kterou si zatančili současní i bývalí Libíňáci, ale i Prácheňáci. Došlo na přípitek, předání narozeninových dárků od bavorského pěveckého sboru Perlesreuter Sänger.
Dárky z Perlesreutu

Společný přípitek

Společný přípitek

Společný přípitek
Posledním programovým bodem byl rozlučkový tanec V Prachaticích.
V Prachaticích
Oslava třicetin folklorního souboru Libín-S Prachatice byla úspěšná. Přejeme folklornímu souboru další 30 úspěšných let!
(Vloženo 08.04.2019, 10:48)
ZEMŘEL FRANTIŠEK JORDÁK
V sobotu 09.02.2019 ve věku 83 let zemřel doyen folklorního souboru Libín-S Prachatice, dlouholetý kapelník kapely souboru Libín-S Prachatice, houslista, dobrý kamarád František Jordák.
František 23.05.2018

František Jordák 25.11.2017

František Jordák 06.07.2017

František 01.07.2017

František Jordák 10.06.2017

František 20.05.2017

František Jordák 12.11.2016
Poslední rozloučení s Františkem Jordákem se konalo v pátek 15.02.2019 ve smuteční síni krematoria v Českých Budějovicích.
(Vloženo 16.02.2019, 22:18)
Design © VOJTa Herout, 2003-2019, Hynek Hladík, 2003-2019